Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 14. kapitola

01.04.2011 (15:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 7048×

Ale z mého polospánku a navztekaného přemítaní mě vyrušilo bouchnutí vchodových dveří a následné zaburácení. Emmett všem oznamoval, že už jsou doma a co že to jako máme za novinku… A vzhledem k tomu, že jsem ještě na tenhle náš fingovaný poměr s Edwardem nebyla zvyklá, vyskočila jsem jak střelená a nervózně těkala očima po těch třech nově příchozích. Nutno dodat, že oni na mě koukali úplně stejně, teda až na Jaspera, ten se jen přihlouple usmíval.

Do pokoje vletěla vysmátá Alice se slovy: „Musíme si promluvit!“

No, to zas bude den…

Mohlo mě hned napadnout, že nejhůř tuhle Alicinu novinku o tom, že mezi mnou a Edwardem je dvoudenní tajný poměr, přijme Rosalie… A skutečně. Nebyla daleko od výbuchu vzteku. Teď se víc podobala odjištěnému granátu, který už není daleko, aby splnil náplň práce.

„Je to pravda, Edwarde?“ osopila se na svého bratra ta blbka naprosto nepříjemným a znechuceným hlasem. Obestřel mě hořký a invazivní vztek a… nebudu lhát, chtěla jsem po ní skočit a dát jí jednu zprava a hned nato i zleva! Jaké uspokojení už jen na to pomyslet!

Jasper vybuchnul smíchem a ta husička se po něm jen vytočeně otočila. No, holt nemohla tušit, že vím o existenci upírů a navíc i o jejich darech. Do toho bylo zasvěceno jen pár členů tohohle „značkového blázince“ a jedním z nich byl můj herecký partner a playboy školy - Edward. Mimoděk jsem po něm mrkla a taky se usmíval, zato Rosalie byla rudá vzteky.

„Co je?“ štěkla a nevšímala si Emmettových pokusů uklidnit ji. Znovu jsem se otočila po mém fiktivním muži, ale Edward se jen rozpačitě usmál a pokrčil rameny. Ovšem hned nato jeho pohled zamrzl a skočil z mé tváře na tu Rosaliinu arogantní.

„Jo! A doufám, že teď chápeš, proč jsme to vlastně tajili.“ Jeho hlas byl najednou ostrý jako břitva a oči měl přivřené do výhružných škvírek. „Všichni jsme věděli, jak bys na to reagovala. A můžu tě ubezpečit, že by ses nic nedozvěděla, kdybys nezavolala tu tvoji kamarádku z Denali,“ potichounku zavrčel, abych to jakože neslyšela… Kdo ví, co jej zase tak rozčílilo? Možná něčí myšlenky? No, moje to rozhodně nebyly, smálo se potěšeně moje zlomyslné Já, a kdybych mohla, asi bych si zkaženě promnula ruce.

„Jak všichni…“ vyhrkla vytočená Rosalie, „…kdo další o tom věděl?“ naštvaně střelila po Emmettovi.

„Já nic netušil, broskvičko,“ zvedal ruce v obranném gestu a nahodil nanejvýš nechápavý obličej, „vážně, že ne.“ Rosalie přimhouřila oči a šlehla svým odporně dokonalým pohledem po Jasperovi.

„Co!“ obořil se na ni okamžitě, aniž by nechal tu umělou krásku jen pípnout. „Nemůžu za to, že mám talent, který mi pomáhá vyznat se…“ rozpačitě se odmlčel, což mě opravdu udivilo, protože Jaspera jsem nikdy neviděla jinak než se sebevědomou tváří. Teď najednou vypadal opravdu zaraženě a možná i malinko stydlivě. Trochu baba, ne? Pomyslela jsem si hořce. Ale asi zachytil právě tyhle pocity, vůči jeho osobě, protože se na mě zle zamračil. Jó… tak talent? Prdlajs!

Zatvářila jsem se omluvně, i když jsem vlastně jakoby o ničem nevěděla. Můj úsměv odhalil oslnivě bílé zoubky a Jasper se jen zaškaredil, zato Edward se z ničeho nic zasmál.

„Můžete nám ten vtip říct taky?“ vložil se do toho Emm, kterého už jistě přestalo bavit přihlížet naší vnitřní konverzaci. Nějakej zvědavej chlapec, ne? Z toho bych ho asi měla vyléčit. Prozatím mi ještě nebylo jasný, jakým způsobem by se to tak dalo provést a jestli to taky vůbec půjde. Možná že…

„Ne,“ vyhrkl vystrašeně Jasper na Emmettovu otázku a znovu se na mě zamračil jak podmračená obloha. A tak ho hned Alice láskyplně objala, načež se okamžitě uvolnil a v jejích pažích roztál jak rozpuštěná čokoláda. Bože, tak to bylo vážně něco. Tvrďák Jasper je celkem citlivka, uchechtla jsem se posměšně jen pro sebe, ale moje pocity zase něco málo prozradily. Nemusím říkat, jak se ostatní zatvářili nechápavě (až na naši čtečku myšlenek), když ta upíří citlivka, nebo bych možná měla říct „citlivec“, abych z něj nechtěně nedělala slečnu, znovu zavrčel mým směrem, i když stejně jako Edward, musel hodně potichu. Přesto… Já to slyšela. Mám se snad urazit?

Najednou se do obýváku přihnala Tanya a střelila nasupeným pohledem po Rosalii, ale pak se směr jejího pohledu přetočil na mě. Ten vyumělkovaný úsměv mi vehnal žluč až do krku. Bože, co se to se mnou děje? To není žárlivost! Jasper se výsměšně usmál… Sakra, jistě, cítí i tyhle moje pocity. A aby toho nebylo málo, Edward se ke mně přihrnul, objal okolo ramen a políbil do vlasů. Mými poloupířími smysly jsem zaslechla, jak se zhluboka nadechl, což akorát popostrčilo toho zrádce v mém hrudníku… Ano, odedneška to bude už jenom zrádce, nebo podvraťák… Takhle mě totiž vydat napospas mým nepochopitelným pocitům, které se ve mně probouzely společně s Edwardovou blízkostí, mohl jen ten položivý sval uvnitř mě.

Fajn, nebyl položivý, ale naprosto stejný jako u člověka, takže mě zasáhly i stejné reakce. Zrychlený tep a zběsilý tlukot mého srdce mi vehnal do tváří mírně červenou. Třebaže to nebylo jen studem, až tak nevinná jsem totiž už dávno nebyla, aby mě ještě někdo donutil se nějak výrazně červenat, ale tahle blbá slabina na mě útočila i v momentech, kdy jsem byla například vzteklá, naštvaná, vytočená...

Teď to bylo od obojího kousek.

„A to jako odkdy jste spolu?“ zeptala se z ničeho nic Rosalie, která přestala všechny okolo zapalovat pohledem, a tentokrát se s touhle spalující nenávistí podívala jen na mě. Nervózně jsem se ošila a Edwardovo objetí malinko zesílilo. Ach, vzdychlo si spokojeně moje podvědomí, kterému se tohle silné ochranné objetí líbilo, třebaže jsem věděla, že je hrané.

„Co je ti po tom!“ vyjel na ni tak ostře, až jsem na místě strachy ztuhla. Edward si to asi uvědomil, a pokud ne, pak musel poslouchat Jaspera, protože mě konejšivě pohladil po paži.

„Hele, co to tady jako hrajete za hru, ještě předevčírem jste se k smrti nenáviděli a najednou spolu chodíte? A ještě se mi tu, Edwarde, takhle sprostě snažíš nalhat, že to spolu už nějakou dobu táhnete? Zas tak blbá nejsem…“

„Nezáleží na tom, jak dlouho spolu chodí,“ vložila se do toho Alice, „důležité je, že se mají rádi.“ Tentokrát jsem neztuhla jen já, ale i Edward. Na druhou stranu (a to mu připisuju k dobru) to byl on, kdo se vzpamatoval jako první. Další zlostné zavrčení kousek od mého ucha bylo směřováno k Rosalii, která si zkřížila ruce na hrudi a se zvednutým obočím si nás měřila. Ajaajajaj!! Tohle se mi nelíbilo, jistě Edwarda nějak myšlenkově popichovala, protože si povzdechl a jeho ruka, kterou měl omotanou okolo mých ramenou, se stáhla, ale ne úplně… svou dlaň natiskl na holou kůži mojí šíje, kde mě něžně pohladil a pak k té náně promluvil.

„Takže nevěříš?“ Rosalie se jen ušklíbla. A moje srdce se tentokrát rozběhlo ještě zběsileji, protože Edův hlas byl takový zvláštní. Měl v sobě jak pochyby a strach, tak lehký sexuální nádech, což mě rozhodně nenechalo chladnou. Ani netuším, jak chci vlastně přežít v jeho blízkosti pár dnů bez toho, abych mu dobrovolně sama neroztáhla nohy. Stačilo, aby se mě pokusil svést a mohla jsem mému předsevzetí, že Edímu nedám, zamávat. Neměla bych raději zdrhnout?

Ale tok mých vystrašených a varovných myšlenek byl přetržen, když si mě to pako otočilo čelem k sobě. Tušila jsem, co tušila, věděla, co chce udělat a ani za mák se mi to nelíbilo, teda líbilo by, pokud bychom to dělali v soukromí, ale ne jako dva zkoumané objekty pod dohledem rodinných vědátorů. Chystal se mě políbit, aby tak té mrše zavřel tu její rudou papulu.

Teď a tady… a přede všema? Mlátilo mi varovně do lebky. Hlava se mi z toho náporu roztočila, oči se vyděšeně rozšířily a moje tělo naprosto neposlouchalo. Jako herečka by ses neuživila, Bello! Ani improvizovat nedokážeš! Ječela na mě ta silná a panovačná část schovaná uvnitř, přesto neustále aktivní.

Zhluboka jsem se nadechla a podívala se Edwardovi do očí, v kterých mu tancovaly jenom jiskřičky společně s pobavením, čímž mě trošinku naštval. Naštěstí mě ten trouba nenechal dlouho plavat v těch nepříjemných pocitech, chytl moje tváře do dlaní a začal se přibližovat. A předtím, než naše rty spojil, pro mě najednou v tolik očekávaném polibku, k mým obluzeným smyslům se doneslo zalapání po dechu, pak na mých rtech přistály ty Edwardovy… s mírným pousmáním.

Pustil moji hlavu, jeho silné paže omotal okolo mého pasu a natiskl si mě k sobě tak, že by to rozhodně mělo být těm čumilům okolo zakázáno. Bože, tála jsem blahem a probouzela se ve mně ta dobře známá věc… touha. Po Edwardovi, jeho těle, tom dokonalém…

Jazykem mi vklouzl dovnitř a já vypnula a prostě nedokázala neudržet jedno tichounké vzdychnutí. Dělala jsem, že neslyším ten projev lásky v podobě dvojitého zavrčení a dál si užívala hrátky s Edwardovým jazykem a dotyky jeho těla. Stydlivě musím uznat, že na ten erotický chlad, který z něj vycházel, zareagovala i moje prsa. Zatraceně, že jsem si nevzala nějakou vyztuženou místo krajkové…

Ale i přes všechny moje zbloudilé a znovunalezené myšlenky, které neustále plnily moji rozvášněnou hlavičku, jsem raději úplně vypnula zrak a sluch a soustředila se jen a jen na Edwarda. Jeho jazyk v mých ústech, moje ruce v jeho božských vlasech… Ach! A on neustále pokračoval… Myslela jsem si, že to bude rychlý a krátký, jenomže on to spíš prohluboval. Byl čím dál vášnivější a já zapomněla na celý svět. Moje zastřené podvědomí vyslalo jednoduchý povel a tak se moje pánev natiskla těsněji k té Edwardově. Třebaže žádné problémy s tou jeho „samostojkou“ prozatím neměl, ale vzdychnutí v polibku nezadržel.

Potřebovala bych daleko víc času, abych někde uvnitř našla ten potřebný vnitřní klid, ale bohužel mi to nebylo dopřáno, protože Edward polibek ukončil a mě nezbývalo, než se znovu otočit na naše osazenstvo. Tváře mi zrůžověly, ale tentokrát opravdovým studem, a tak jsem raději zůstala stát pořád čelem k tomu sladkému hochovi. Mňam! To bylo jediné slovo, které mě napadlo ve spojitosti s jeho rty, líbáním… Já chci zpátky tu jeho sladkou pusinku! Neudržela jsem jedno mírné zamračení a Edward se jen pousmál a vtiskl mi ještě jednu rychlou, a až moc nevinnou pusu. A já se vznášela…

Ale pak moje spokojená nálada musela zpět do reality. Tvrdošíjně jsem Rosalii i Tanye oplácela ty samé pohledy, které ony věnovaly mně, což znamená, že v tom prvním případě jsem vraždila a v tom druhém házela ty nejfalešnější úsměvy, kterých jsem jen byla momentálně schopná. A že mi to asi šlo, protože obě zároveň (jsou snad dvojčata?) si odfrkly a společně odešly kamsi nahoru.

Edward si potichu vrčel pod nos a přiznávám, že jsem netušila proč. I když to bylo asi úplně fuk, protože já stejně ještě chvilku nebyla schopná posbírat ten guláš, který se mi v mozkovně rozlil. Na jazyku a v puse jsem neustále cítila jeho sladkou chuť, která mi zfetovala všechny normálně fungující neurony v té mojí hloupé skořápce (no, moc jich tam asi nebylo, když se mnou jeden Cullen dokáže takhle zamávat), která tak prozíravě seděla na krku, a ty teď toužily jen po tom, aby mohly znovu okusit to opojení, které jim přinášel. Energicky jsem potřepala hlavou, abych ty omámený chlapíky uvnitř trochu probrala a přinutila zase alespoň částečně pracovat.

Jediný, kdo tady zůstal stát, byl už jen Emmett. Alice s Jasperem se zdekovali hned, jak jsme se začali líbat a ty dvě nány poté, co jsme skončili. Carlisle byl ještě v práci a stejně tak jistě i Esmé.

Stála jsem tam pořád ještě s mírně červenými tvářemi, když mě Edward chytil za ruku a táhl zpátky na gauč. Debata byla u konce?

Posadil se a stáhl si mě do klína. Nijak jsem se nebránila a dopadla přímo na něj, a teď už bylo docela patrné, že dole se začíná cosi probouzet! Ha! Nikdy, drahouši! Chtěla jsem se zvednout, ale Edward mě zadržel s pohledem upřeným do toho mého a hádejte… Chtěl mě (a to jsem nemusela mít stejný dar jako tenhle holomek, abych na to přišla)! Jenomže si k nám velmi netaktně přisedl i Emmett. Oba jsme se k němu otočili a vůbec se mi nelíbil jeho extra americký úsměv, který k nám vysílal. Hodně jsem se přemáhala, abych mu neukázala jeden já… a to velice speciální. Kdo ví, jestli by ho moje tesáčky taky dokázaly vyděsit tak moc, jako Edwarda. No… musela jsem si nechat zajít chuť.

„Tak jak dlouho to spolu táhnete, he?“ promluvil a mrkl na nás. Edímu okamžitě začal vibrovat hrudník a já jen přimhouřila oči.

„Co je ti do toho?“ zeptala jsem se nakrkle.

„Tak promiň, jen jsem se ptal, no… snad se hned tolik nestalo. Mám daleko horší otázky,“ uchechtl se a já jen protočila oči a potřepala nechápavě hlavou. Jako by se mu snad v té jeho čočce dokázaly zrodit inteligentní dotazy… Mohl být rád, že vůbec trefil do dveří nebo si ulovil něco na zub, na to totiž jeho dovednosti ještě stačily.

Ale on pokračoval. „Víš, Ed si vlastně ještě nikdy nedotáhl žádnou holku domů - a už vůbec ne jako přítelkyni…“

„No a?“ vyletěl na něj Edward. „Však Bella určitě moc dobře ví, jak to se mnou bylo, ne?“ otočil se na mě a asi čekal, že mu na to kývnu? No jasně, jako bych neměla páru, jaký dement to byl… Nebo možná ještě je? Každopádně moje hlava mu to souhlasně odkývala.

„A to s ním chceš něco mít, Bello?“ dotazoval se dál naprosto zaujatý Emm. Bello! Je to jen hra, tak prostě něco předveď a…

„Chce, jak jistě sám vidíš,“ vyprskl zlostně ten můj upíří potížista a přitiskl si mě k sobě o něco silněji. A kdyby to šlo, asi bych se zatvářila naprosto blaženě, ale takou radost jsem mu udělat nechtěla, třebaže můj vnitřek byl v polo-ráji. Zato, že to bylo jen napůl, mohl jeden podstatný detail… Hráli jsme to! Přesto se obě moje části, jak ta zlá, tak ta hodná, tetelily blahem. Všimla jsem si, jak si nás Emmett neustále se zájmem prohlíží, nad něčím přemýšlí a jakmile Edward tichounce zavrčel, došlo mi, že to, na co se Emmett chystá zeptat, nebude nijak taktní… otázka.

„Vážně vám to sluší…“ vypadlo z něj tak nějak okouzleně. Ty jo, tak to nebylo tak hrozný… „…už jste spolu spali?“ vyhrkl hned na to s očima navrch hlavy. Jeho tvář byla jako ta dětská, která se velmi nevině dožadovala něčeho sladkého… Můžu ho zakousnout teď? Nebo raději až potom? A když říkám, že mě svrběly dásně… nekecám, věřte mi! Slyšela jsem, jak se veškeré zvuky z vrchu zastavily a všichni netrpělivě očekávali naši odpověď.

„Tak to už malinko přeháníš, ne?“ Tentokrát byl Edward skutečně rozčílený.

„Tak sorry, brácha, nečekal jsem, že z tebe jedna ženská udělá takovou citlivku! Vždycky jsi byl tak otevřený…“ Zděšením jsem ztuhla a čekala, kdy ten zbrklý pakoň za mnou vystartuje a rozbije tomuhle mamlasovi hubu, ale k mému neskonalému údivu se nic nedělo. Edward dokonce ani nezavrčel a když se zasmál, překvapením se mi rozšířily oči.

„To říká ten pravej, Emmette! Nevím, kdo je tady podpantoflák,“ nádherně zvonivě se rozesmál a já s ním. Začínala jsem do toho vážně zabředat, protože Edward byl pořád víc a víc k sežrání. Nehandrkoval se nijak výrazně, dokonce pěkně uzemnil toho blbečka, který se mimochodem tvářil totálně uraženě. A jakým způsobem… Mračil se a byl navztekanej jak pětiletej kluk.  Dokonalý obrázek! A já se pořád nemohla zbavit toho nakažlivého úsměvu, když mě najednou Edward odzbrojil polibkem.

Otočil hlavu a trup ke mně a rychle spojil naše rty. Stihla jsem jen zalapat po dechu, čehož ten pokoutný zloděj využil, aby se mi dostal jazykem dovnitř. Jeho ruce v mých vlasech příjemně studily a držely mě v jeho kamenném sevření. Nedokázala bych se odtáhnout… Teda, ne že bych chtěla. Ach, moje neurony byly zase v rauši… což mělo za následek absolutní absenci jakýchkoliv rozumných myšlenek. Ale za to těch hloupých… No, tak těch se mi tak rozhodně rodilo víc a víc.

Okamžitě jsem mu položila dlaně na krk a on mi tlumeně vzdychnul do pusy, aniž by ten jeho jazyk přestal tancovat tango s tím mým. Jeho sladkost se mi vpíjela do celého těla, do všech jeho částí… a docházel mi dech… Pokusila jsem se odtáhnout a Edward mě nechal.

Dýchala jsem zrychleně, trhaně a přitom nepřestávala fixovat místo mého potěšení… Edwardova nejsladší ústa. Božínku, jak se mi nechtělo nás oddělovat, ale asi by se Edímu moc nezamlouvalo, kdyby pak z ničeho nic zjistil, že už líbá jen studenou (vytuhlou) Bellu… Ale moje povznesené rozpoložení zase zničila ta dvě blonďatá děvčata, která si to scházela pomalu po schodech, a tvářila se nanejvýš opovržlivě. A když se ty dvě zastavily až u konce sedačky, na nás ani nekoukly, teda, mám-li být upřímná, na mě nikdo ani nemrkl. Tanya házela sexy pohledy na Edwarda a mně tím zase začínala kypět žluč. Rosalie, tak ta se postavila před Emmetta a spustila.

„Jdeme se… ehm, projít, jdeš taky?“ On se na ni jen nezaujatě podíval, pak se otočil po Tanye a nevěřícně zakroutil hlavou. Znovu svoji hlavu otočil k té jeho nejdražší plastice, která už si i stihla nespokojeně podupávat nožkou.

„Jo, za minutku, drahoušku…“ opět se otočil na sestřenku, „…a ty,“ zvýšil malinko hlas, „to na Edwarda laskavě přestaň pořád zkoušet. Jestli sis nevšimla, tak už není sám a navíc mu jeho holka sedí na klíně. Bože, Tanyo, máš ty vůbec soudnost?“ zakroutil hlavou. Pusa se mi údivem otevřela, ale Edward mi ji s úsměvem zase opatrně zaklapl. Teda, ten Emmett asi nebude až takový ořezávátko.

Tanya šlehla naprosto vytočeným pohledem na toho, který se mě tak bratrsky zastal, a hned na to vypochodovala na velice vysokých podpatcích ven z domu. Nutno dodat, že přitom nezapomněla velice okatě pohazovat zadkem, i když Edward neustále sledoval moji tvář. Mám tam snad něco?

Rosalie následovala svoji kamarádku, nebo možná bych spíš měla říct sestřenku a Emmett už se taky konečně zvedl, jenomže se ještě stihl otočit a spokojeně na mě mrknul.

„Tak to vypadá, že už jste hodně daleko… myslím za těch pár dnů…“ zahihňal se mému zamračenému obličeji a raději se zdekoval. A udělal dobře, protože i moje dobrota měla své meze.

Už už jsem se chystala zvednout, když se na mě Edward znovu vrhl. Použil jeho obvyklou rychlost, takže jsem místo na jeho klíně, ležela na pohovce a on se rozvaloval na mně. Ok, to je možná mírná definice, ležel mezi mýma nohama a zase už si asi vycpal kalhoty? Protože se mi na břicho tlačilo cosi tvrdýho. Stačila jsem ještě překvapením vytřeštit oči, než mě s neuvěřitelnou rychlostí opět políbil, že se moje tělo nezmohlo ani na náznak protestu.

Vzdychla jsem na celý ten prokletý barák a Edwardovy jemné a ledové rty studily pokožku mého krku a já mu ho dokonce sama nastavovala. Tělo mi už zase hořelo neskutečným žárem, jako by mě cosi neznámého podpálilo. Prsty jsem masírovala jeho hlavu a občas ho i zatahala za ty jeho božské vlasy. Edward klesal níž a níž, až do mého výstřihu a já přitom nezadržitelně vzdychla, když si někdo nahoře na schodech odkašlal.

Oba jsme vyděšeně vzhlédli. Stál tam Jasper a tvářil se dost naštvaně. Co zase má? A jo… chápu… Odkašlala jsem si a pokoušela se z pod Edwarda vyprostit, ale marně.

„Dovolíš? Půjdu si dát sprchu…“

„…fajn, jdeme si dát sprchu,“ přerušil mě a dělal, že nevidí ten můj nevěřícný pohled.

„Půjdu sama, Edwarde,“ zaprotestovala jsem.

„Ale no tak, lásko, přece bys mě nechtěla z těch vodních radovánek vynechat…“

13. kapitola ◦●◌ ◌●◦ 15. kapitola

_______________________________________________________________________________________

Jak tohle asi dopadne? Co Bella? Odsouhlasí Edího nápad nebo ne? Hi! Uvidíte v příští kapitolce...

Jen prozradím, že v příští kapitolce nebude chybět křížový výslech Emmetta Cullena...

A koho že to bude vlastně vyslíchat? Samozřejmě - jak jinak než Bellu... ;-)

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 14. kapitola: