Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 12. kapitola

24.02.2011 (22:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 7053×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Ruce,“ hlesl a já ho poslechla. Zvedla jsem je nahoru a Edward mi navlíkl i to zpropadené tričko. Můj obličej musel vypadat šíleně vyděšeně, ale opravdu jsem měla strach, že budeme přichyceni „in flagranti“! A aby toho nebylo málo, ten blbec si mě ještě jednou přitáhl do náruče a žádostivě políbil, ačkoli jsem se opravdu vehementně vzpírala. Takhle riskovat! To teda nemělo nejmenší smysl, ale přesto mě znovu zaplavila ta sladká vlna…

„Edwarde!!!“ rozječela se siréna jménem Alice po domě a mně v okamžení ztuhla všechna krev v žilách. Teď nás určitě najde…

Všechno se semnou zavířilo a já se najednou opětovně ocitla na té fešné kožené lenošce. Seděla jsem, teda spíš pohodlně ležela natažená, ale… Jak? Poletovalo mi chaoticky v hlavě, protože jsem byla na beton přesvědčená, že nás ta dotěrná Alice nepochybně přistihne. Její hlas se ozýval až příliš blízko, než abychom to stihli nějak pohotově zamaskovat… Alespoň tohle ta moje šiška předpokládala. No, bylo to jednoznačně pravděpodobné… Třebaže teď jsem zcela užasle, ale taky vylekaně zírala do tváře toho, který mě ani ne před dvěma sekundami tak lačnivě líbal. Jeho pohled byl naprosto pobavený. Uculil se na mě, daroval mi jedno laškovné mrknutí a hned na to se jeho pohled svezl nazpět do knihy. A abych nezapomněla, tak ten provokatér už zase seděl v  křesle co předtím…

„Zatraceně, to mě neslyšíte?“ durdila se navztekaná Alice mezi dveřmi.

Ne, já ji momentálně nebyla schopná poslouchat. Byla jsem někde jinde, pořád ještě na návštěvě v zemi rozkoše. Mé tělo bylo schopné fungovat jen minimálně, protože já měla hlavu pořád plnou Edwardových prstů, které mě tak nádherně odpálily až ke hvězdám.

„Promiň, hlídám tady Bellu,“ bránil se okamžitě Edward. „Probudilas ji!“

„My dva si spolu ještě promluvíme,“ zavrčela a zbrkle se otočila mým směrem. „Promiň Bell, nechtěla jsem se takhle necitlivě vzbudit,“ oznámila mi naprosto bez jakéhokoliv smítka pochybnosti… Já a spala? Jak proboha přišla na to, že jsem usnula? No, samozřejmě jsem se nebránila tomuhle milému nařčení, protože to rozhodně bylo jednoduší, než kdyby mi řekla: „Promiň, nechtěla jsem vás takhle necitlivě vyrušit v tom nejlepším…“ Předstíraně jsem si zívla a dostala svůj už jen mírně vylekaný obličej znovu pod kontrolu. Bože, tohle bylo vážně štěstí!

„V pohodě,“ odvětila jsem už polo-probuzeně a máchla rukou do vzduchu. Jako herečka bych se možná ujala, protože Alice mi to slupla i s navijákem. Hi, dokonce se na mě soucitně pousmála. Jediný, kdo to ale všechno parádně kazil a ničil moji dokonalou simulaci, byl ten… ten… zubící se Edward. Zlobně jsem se na něj zamračila, ale on si toho nevšímal a jeho toužebný pohled mi sjížděl celé tělo.

„Ehm,“ pohotově jsem si odkašlala, abych tak zabrala Alicinu pozornost jen pro sebe. Nebylo by asi dvakrát rozumné, kdyby teď uviděla tu naběhlou zduřeninu na Edwardových kalhotách. Znovu jsem se na něj zamračila a naznačila mu, ať jukne směrem dolů. Měl by se zakrýt alespoň dlaní, jestli nechtěl, aby si ho Alice dobírala, protože u mě už to měl chlapeček spočítané…

Uznávám, že jsem to nečekala, takže když si po tom svém naběhlém spodním kousku přejel dlaní a znovu mi věnoval jeden žádostivý pohled, myslela jsem, že buchnu jak ucpaný papiňák. A nejen to, na moje tělo znovu zaútočila ta trapná žádostivost, která se objevovala pouze a jen, pokud to na mě zkoušel Edward.

„Edwarde? Co to…“ Alice se jaksi zasekla v polovině věty a nevěřícně vrtěla hlavou nad svým povedeným bratrem. No, já ho varovala, když si nedal říct… Málem jsem se zhroutila v záchvatu smíchu nad tím dokonalým obrázkem přede mnou. Vyděšený Edward v okamžiku přehodil jednu nohu přes tu druhou, hned na to se vyhrbil a opřel si loket o koleno. Bradu si zapřel do dlaně a tvářil se jak největší myslitel.

„Ano, Alice?“ zeptal se naprosto vážně.

„Co… to,“ ukázala hubeným ukazováčkem někam dolů k Edwardovu tělu, „sakra má znamenat?“ Začínala se parádně rozčilovat, protože její umělec bratříček dělal naprosto nechápavý obličej, ale jen na chvíli. Jistě tušil, že to neutají.

„Nic!“ ohnal se po ní nazlobeně tentokrát už i Edward.

„To teda nevypadlo jako nic… spíš jako něco!“ Kroutila nevěřícně hlavou a mě začínalo být toho ňoumy vážně líto. Přece jen mi dal něco dokonalého, tak jsem se rozhodla pro tentokrát mu pomoct.

„Alice, to už máš nakoupeno?“ pokusila jsem se do toho sdělení vložit co možná nejvíce zvědavosti, ačkoli mi to bylo zcela jedno, já byla spokojená s tím, co v tom pokoji bylo. Nepotřebovala jsem, aby vyhazovali za další nepotřebné kusy nábytku.

„Oh… ne Bell, bohužel, dostala jsem vizi,“ střelila pohledem k Edovi, kterému v očích problesklo zděšení.

„Co?“ přeskočil mi hlas a třebaže moje mysl tušila, že Alice nás stejně nemohla vidět, protože to by tak snadno nespolkla, že jsem si zdřímla, přesto mi srdce zděšeně zakoplo a mále sletělo až do kalhot.

„Budeme mít návštěvu,“ pronesla jakoby nic, „sestřenka přijede,“ oznámila klidně, ale Edward se nijak vyrovnaně netvářil. Nešťastně si povzdechnul a svěsil hlavu do dlaní.

„No, říkám ti to předem, abys pokud teda chceš, mohls zavčas utéct,“ usmála se. „Můžeš poděkovat Rosalii za její předčasný příjezd. To ona jí zavolala…“ masírovala si bradu a koukala zasněně z okna. „Jo a příště bych ti byla vděčná, kdys mi ten zatracený telefon vzal a nedělal jiné věci,“ zakroužila zběsile rukou ve vzduchu.

„Tak to pozor! Nic takového,“ hájil se obratně.

„Máš ještě půl hodiny na to, aby ses připravil, zabalil si a někam se na pár dní vypařil. Pokud tedy nechceš, aby to na tebe Tanya neustále zkoušela,“ chechtala se mu Alice.

Edward si jen zmučeně povzdechl a mě napadlo, že už jistě žádné problémy s tou jeho samo-stojací pákou nemá. Rozhodně nevypadal nadrženě, spíš rozčíleně a nešťastně. Vážně jsem Edwarda nechápala, vždyť ta jejich sestřenka je jistě upír, tak proč by ji nechtěl…

„Nenávidím ji,“ zavrčel vytočeně.

„Tohle nemůžeš, Emmett by ti to nedovolil, to snad víš, ne?“ lamentovala ta rozčepýřená černovláska směrem ke svému zničenému bratrovi.

„Můžeš mi alespoň nechat představy?“ posteskl si.

„Koho?“ vstoupila jsem jim do hovoru. Zajímalo mě, koho Edward může tak moc nenávidět. Doufám, že to zase nebudu já, když měl teprve nedávno svoje prsty uvnitř mého klína. Vyprošovala bych si nějakou tu nenávist vůči mojí osobě.

„Co?“ vyhrkli oba naráz.

„Koho nenávidíš?“ zkusila jsem to jinak formulovat. Lépe.

„Rosalii,“ vyplivl její jméno způsobem, jako by se chtěl zbavit otravného chlupu v ústech.

„Tak to jsem dva,“ povzbudivě jsem na něj mrkla. Tu blond nánu jsem opravdu nesnesla a díky tomuhle jeho prohlášení mi začínal být Edward sympatičtější… ale vážně jen malinko. No možná trošinku víc… Fajn, docela dost.

„Mám řešení,“ zavýskla spokojená Alice, ale pak se najednou zamračila, až se jí málem spojilo obočí, „ale vám se rozhodně líbit nebude,“ dodala.

„Myslím, že by to nebyl dobrý nápad,“ posteskl si smutně Edward.

„Ale není,“ obhajovala se neustále ta střapatice.

„Říkám ti, že je to hloupý…“ mračil se na ni, ale pak se mu z ničeho nic tvář projasnila a uvolnila, otočil se na mě, „…i když, zeptej se sama, co na to Bella.“

„Co, na co já?“ zděšeně jsem přeskakovala pohledem z rozrušené Alice na usmívajícího se Edwarda a ta situace, ve které jsem se tak nechtěně ocitla, se mi přestávala líbit. Netušila jsem, proč se to pako najednou tak spokojeně culí a Alice je nějaká nervózní. Nedávalo to smysl…

„Víš Bell, chápu, že nemáš Eda ráda, ale chtěla jsem tě poprosit, jestli bys na pár dní nepředstírala, že spolu chodíte…“

„Cože?“ sprostě jsem jí do toho skočila. „To si ze mě jako děláš srandu, že jo?“ můj pohled jí prosil, ať jen vtipkuje.

„Ne, nedělám. Prosím, prosím, prosím Bello, bylo by to jen na pár dní, a už nemáme moc času,“ zamávala řasami, snad aby mě obměkčila… ale já nejsem Jasper, děvče! Vůbec se mi nelíbilo to poslední… co myslela tím, že už nemáme čas?

„Na co?“ zeptala jsem se velice obezřetně, přeci jen se nenechám tak snadno obalamutit.

„Udělat z vás pár,“ štěbetala zpěvně Alice.

„Jo? A jak si to jako představuješ?“ ten výsměch v mém hlase byl naprosto nepřehlédnutelný. Tahle bláznivá rodinka si ze mě vážně jenom utahuje, protože není možné, aby Alice byla takhle drzá…

„Přestěhovat tě na pár dní k Edwardovi a…“

„Ne!“ křikla jsem a málem mi z toho zděšení přeskočil hlas. V hlavě jsem měla guláš. Jak to myslela s tím stěhováním? A to jako budeme spát ve společné posteli? Ne, vlastně ne, Edward naštěstí nespí… sakra, on vlastně nespí… Nechtěla jsem si vůbec představovat, co by asi dělal během toho, když bych ale chrněla já. Co když budu chrápat nebo mluvit ze spaní? A jak to bude s oblečením a sprchou a…?

„Ale no tak, on se bude chovat slušně! Dám na tebe pozor…“ Jo, to jí tak budu věřit. Proč si mě neustále plete s nějakou naivkou.

„Já… to nejde, to… je Edwardův pokoj… my se nesnášíme,“ pokoušela jsem se z toho nějak vybruslit.

„Ale Bell, neřekl bych, že se nesnášíme,“ můj mozek věděl přesně, jak tohle myslí, jenomže já musela držet papuly pěkně na zámek, protože Al se nesměla dozvědět nic z toho, co se mezi mnou a tím idiotem stalo. Za tyhle jeho dvojsmyslné narážky už se mi tak okouzlující nezdál… Však počkej, Edwarde Cullene, tohle si spolu ještě vyřídíme. Neměla jsem v plánu s ním v čemkoliv pokračovat! Už nikdy!

„Mlč nebo se neznám!“ prskla jsem jeho směrem jak vzteklej medvěd, kterému právě vzali mládě. „Vzpomínáš si na ten kousanec do zápěstí? Tak si dávej pozor!“ uchechtla jsem se.

„Edwarde, nech toho!“ zakřičela na něj Alice. „Já se ti tady pokouším vyjednat příměří s Bellou a ty potom šlapeš. Jestli teda chceš utéct, tak prosím,“ mrkla vědoucně na hodinky, „máš na to ještě zhruba patnáct minut…“

„Jasně chápu,“ prohlásil a zvedl se, „Bello,“ vyšel směrem ke mně, „byla bys tak hodná, prokázala mi tu čest a stala se na pár dní mojí oficiální přítelkyní?“ mluvil naprosto vážně, ale přitom si ze mě utahoval. Koukala jsem na něj s pusou dokořán, tak mi ji jemně zavřel.

„To má být vtip?“ párkrát jsem ještě překvapeně mrkla.

„Ne,“ díval se mi hluboko do očí, až mi z toho jeho pronikavého pohledu poskočilo srdce a on se jen přidrzle usmál. Já mu ale jednu brzo lisknu, jestli s tím svým „Casanovstvím“ nepřestane!

„A jak si to jako představujete?“ založila jsem si ruce na hrudi a oba je obezřetně pozorovala. Byla jsem opravdu zvědavá, co z nich vyleze.

„No, byly by to tak čtyři až pět dní. Ve škole byste se nijak přetvařovat nemuseli, protože Tanya stejně zůstane doma, a kdyby ne, Edward si bude hlídat myšlenky. Nastěhuju ti věci k Edovi do šatny, však jich prozatím moc nemáš,“ spokojeně se usmála, „a budeš se tam prostě chovat jako u tebe v pokoji… zkátka jako by byl skutečně tvůj. Jste mladí a zamilovaní!“

Edward si odkašlal, jistě mu nebylo dvakrát po chuti, že mu budu prolézat jeho soukromí, ale mě tahle nabídka docela zaujala. Konečně bych totiž mohla přijít na kloub tomu, proč ten blbec nechce žádnou upírku a zahazuje se jen s lidskými holkami. Zatraceně, jak mě tohle jeho tajemství šimralo v hlavě.

„A ty Edwarde,“ opět napřímila ukazováček, „nebudeš Belle nic zakazovat. Když se bude chtít natáhnout, osprchovat, vzít si cokoliv odkudkoliv, protože jak je známo, Tanya má uši…“ a mě se najednou pozvolně vytahovaly koutky směrem vzhůru, jak se mi to začínalo líbit. Nerušené sondování v Edíkově soukromí. A on si chtěl jistě postěžovat, ale Alice jej utnula zvednutou dlaní, tak si jen povzdechl.

„Pak jsou tu ty další věci, které by vám mohly být nepříjemné,“ zkonstatovala napjatě.

„A to?“ optala jsem se, ačkoli nějakou představu jsem měla.

„No… náklonnosti… partnerské intimnosti…“

„Jakže?“ málem mi zaskočilo. Jaké intimnosti? No, bohužel jsem si to dokázala představit a moje zatrápené tělo na to taky kladně odpovědělo. Vyslalo pozitivní signál dolů a zalila mě naléhavá touha. Naštěstí ji ale Edward zahnal hned, co promluvil.

„Líbání, objímání, mazlení a milování… to přeci do partnerského života patří ne? Pravidelný sex…“ blaženě se pousmál a já mu pravým hákem dala pod žebra. Au!! Musím uznat, že mě to vážně bolelo, ale za to Edwardovo zakňučení mi to rozhodně stálo.

„Já ti dám pravidelný sex, blbečku!“ štěkla jsem po něm rozzuřeně. Jestli si ten pablb myslí, že když jsem mu dovolila zajít až tam, kde jsme byli před chvilkou, bude si ke mně moct dovolit všechno. Ani náhodou! Stará dobrá a hlavně naštvaná Bella se opět vracela. A začínalo mi být naprosto jedno, že mi přivodil můj první orgasmus…

„Ale slíb…“ vyděšeně jsem mu zacpala pusu, než tu kravinu stačil z té jeho slaďounké pusinky vypustit. Já mu dám, že jsem mu to slíbila!

„Drž zobák!“ zavrčela jsem. Nebránil se a jen mi pokorně zakýval na souhlas.

„Hele mládeži, rozhodněte se teď, protože těch pět minut na přestěhování, není až tak moc, víš? Navíc musím brnknout Carlislovi a všechno mu vysvětlit. Taky tu rodinnou poradou ohledně tebe Bell a toho kdo jsi, budeme muset odložit. Přece jen nechceš, aby se to dozvěděl ještě někdo zvenčí, ne?“ To jsem teda rozhodně nechtěla, takže jsem jen souhlasně zakývala.

„Fajn, tak?“ neustále nás provrtávala Alice svým „koumáckým“ pohledem.

Jukla jsem se zmateně po Edwardovi, který mě pozoroval se stejným výrazem ve tváři, jako já jeho. Netušil, jestli ano nebo ne. A když si Alice začala významně poťukávat na hodinky na zápěstí, Edward přikývl. Její pohled se tedy stočil na mě, jenže já pořád jaksi nevěděla.

„No tak, Bell. Edward do toho jde… máš snad strach?“ Potvora, věděla jak na mě!

„Nikdy,“ vyhrkla jsem, „tak jo, ale žádnej sex!“ loupla jsem očima po tom záletníkovi, který mi poslal jeden smyslně přidrzlý úsměv.

„Tak se do toho pusťte a nacvičujte, aby vám ta vzájemná blízkost šla, až se za pět minut rozletí dveře a ta fúrie začne shánět Edwarda. Já to teď půjdu nahoru zařídit, ale předtím ještě cinknu Carlislovi, aby věděl, co ho doma čeká. No a pak už vás jen zavolám a… a nechám vás u Edwarda v pokoji… a no, budete se muset snažit, protože Tanya půjde rovnou k tobě do pokoje, takže by bylo nejlepší, kdyby vás nachytala v nějaké peprné situaci,“ ukončila Alice svůj sáhodlouhý projev a já myslela, že snad omdlím. Emmett si z nás bude utahovat, a o to víc, až se dozví, že jsme to jen hráli… Nedokázala jsem si to ani představit. Při slově „nacvičovat“ mě zašimralo v břiše, ale všechno se to vytratilo, když nám to třeštidlo naordinovalo, že musíme být načapáni tou jejich, mě doposud neznámou sestřenkou. A ani jsem si nevšimla, ale Alice se tichounce vypařila.

Asi se vydala uskutečňovat ten svůj bláznivý plán, ve kterém jsem měla být hlavní hrdinka já a Edward. Bože, tohle nemůže dopadnout dobře. Chlípný Ed, pošahaný Emmett, nafoukaná Rosalii, ztřeštěná Alice… no naštěstí tři členové téhle domácnosti byli vcelku normální. Ještě jsem netušila, jaká má být ta jejich sestřenka, ale podle toho, jak šla po Edovi… no, musela být přinejmenším vadná!

Stačila jsem si ještě nešťastně povzdechnout, než se ke mně v okamžiku nahrnul právě ten mamlas, vtiskl si mě do náruče a nedočkavě políbil. Měla jsem takové neblahé tušení, že jemu to intimní sbližování asi moc problémů dělat nebude… a o to horší bylo, že možná ani mě ne… Ajaj! Ta jeho lahodně sladká chuť mi motala smysly a já pomalu ale určitě toužebně roztávala a chtěla, aby mi toho dal víc, aby mi sundal to překážející oblečení a konečně dokončil to, co nám bylo díky Alicinu náhlému vyrušení odepřeno. Vychutnávala jsem si Edwardovu studenou dlaň pod tričkem na mých zádech… ta druhá mi tak rozkošně svírala zadek. A ani já nezůstávala pozadu a znovu tak chamtivě osahávala to, co bylo ukryto pod látkou jeho košile. Když…

„Může… Koukám, že vám to nacvičování vážně jde!“ zavýskla potěšeně Alice. A já od Edwarda odskočila, jako by mě uštknula jedovatá zmije, třebaže moje tělo přímo bažilo, aby se ho nepřestával dotýkat. Tohle bude vážně těžké…

Ani jsem se nestačila nadechnout a ozvalo se zaklepání. Edward s Alicí naprosto ztuhli.

„Je tu,“ vyhrkla Alice.

11. kapitola ◦●◌ ◌●◦ 13. kapitola

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 12. kapitola: