Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 1. kapitola - Edward

Tie jeho oči <3


Basta così 1. kapitola - EdwardPro ty, kteří mají rádi i Edwardův pohled, jsem připravila tuhle extra speciální edici Basta Cosí, právě a jen z jeho pohledu.

Další zamračený den tady Seattlu. Znuděně jsem odložil knihu na stolek u mé lenošky a čekal každým okamžikem vpád toho skřítka, který mi denně chystal nové oblečení. Ne, že bych se nesnažil protestovat, ale po pár desetiletích vás to stejně přestane bavit… A jako obvykle jsem se nemýlil, byla precizně přesná, jako švýcarské hodinky. Položila ten bezchybně poskládaný štos na postel a opět se diskrétně vypařila.

Smutně jsem si povzdechl. Jak se mi do toho vzdělávacího ústavu nechtělo, každý den byl stejný a pořád nechutně nudný. Jediné možné zpestření, které mi tohle trápení malinko usnadňovalo, bylo moje občasné povyražení… jménem Jess a Carly. No, pak bych nesměl zapomenout i na Isabellu, se kterou se Alice tvrdohlavě skamarádila, i přes veškeré naše protesty. Alespoň se mám s kým hádat a koho urážet. A musel jsem uznat, že mě to opravdu bavilo. Netušil jsem proč, a hlavně kdy se ve mně tahle nově objevená vlastnost takhle rapidně rozrostla, ale na druhou stranu to bylo vcelku osvěžující.

Oblékl jsem se a vyběhl směrem k autu, musel jsem ještě cestou vyzvednout moje holky. Třebaže jsem nechtěl dělat osobního řidiče školním běhnám, přesto to tak bylo jednodušší, když už jsem zamítl jakékoliv chození, držení za ručičky nebo líbání jak na veřejnosti, tak většinou i při uvolňování mého přetlaku, alespoň je dovezu do školy. Když už mluvím o líbání, musím říct, že to dělám jen sporadicky, protože to je jediná věc, která se mi docela příčí. Při představě všeho, co snědly… netoužil jsem to pak najít v mojí puse. A s tím vozením… mně to vlastně nic neudělá a ony se budou cítit jako hvězdy…

Jakmile jsem zaparkoval na obvyklém místě, i přes mou nešťastnou náladu jsem obešel auto a otevřel dveře jako správně vychovaný gentleman. A společně si to děvčata zamířila, ovšem v mém doprovodu, do školy. Na chodbě se mi ještě naskytl pohled na špatně oblečenou Bellu, snad jako pokaždé. Tahle holka se neuměla ani namalovat, natož oblékat… Vypadala opravdu úděsně a nechtěl jsem si ani představovat, jak asi vypadá pod tím vytahaným oblečením…

Pokorně a odevzdaně jsem se sesunul na mé místo a první hodina mohla začít. Skoro v každém předmětu jsem nedával pozor, všechno už mi bylo známé z předešlých studií, a proto se moje mysl začala okamžitě nudit, a tak raději přeskakovala a nakukovala do hlavy všem okolo. Docela jsem se bavil všemi těmi stupidně lidskými myšlenkami. A ani s touhle zábavou se moje nálada sice nijak nezvedla, ale alespoň jsem byl schopný přečkat polovinu lekcí a konečně tu byl čas oběda… Ačkoli ne pro mě.

Počkal jsem před učebnou, ve které měly společnou hodinu Jess a Carly, načež jsme se vydali do restaurace tady poblíž. Normálně tu tak narváno nebývalo, ale dneska bylo pondělí, a tak každý začínal týden dobrým jídlem… Fajn, pro mě zas tak dobré nebylo. Moje chuťové pohárky, pokud jsem tedy nějaké měl, mohly být uspokojeny jedině krví.

Nepozastavoval jsem se nad tím vzdycháním, které se ozvalo v momentě, kdy jsem vstoupil. Nechci se chlubit, ale věděl jsem proč… No, byl jsem zatraceně sexy upír. Teda úplně všichni ze mě paf nebyli, Isabella si například pokaždé znechuceně odfrkla, a i proto mě bavilo ji neustále provokovat a vracet jí všechno a někdy i víc…

Okamžitě schramstla to něco, co vypadalo jako… sendvič? A nám už nevěnoval ani krapítek pozornosti, jenže bohužel jediné volné místo bylo právě a jen u jejího stolu. Však kdo by si k ní taky chtěl sedat, že? Každopádně můj vytříbený sluch uslyšel kručení žaludku Jess, a tak jsem vyfackoval ego a namířil si to ke stolu té… obludky.

„Je tady volno?“ vypadlo ze mě povrchně. Nechtěl jsem se s ní bavit víc, než bylo potřeba. Naštvaně párkrát přežvýkla, polkla a pak po mě hodila pohledem, který byl zbaven jakéhokoli zájmu.

Ukázala na tři volné židle. „Seznamte se, Barry, Harry, Carry, tohle je Edward,“ řekla stejně povrchně jako já před chvílí, asi se mě ta nicka snažila napodobovat?

„Ha, ha, ha!“ sarkasticky jsem se tomu trapnému vystoupení zasmál. „Takže je tu volno,“ hodil jsem po ní jeden úšklebek a společně s holkami jsem se posadil bez jejího svolení. Jen si odfrkla, ale dál už naštěstí nemluvila, stejnak bylo dost těžké muset sedět naproti ní a pozorovat ten její otřesný obličej… Vlastně, kdo mohl tušit, jak pod tím vším nevkusným make-upem vůbec vypadala?

Hned jak se tu objevila servírka, děvčata si objednala a musím říct, že naštěstí jen saláty, protože Jess se začínala na zadku dělat dost viditelná celulitida, a to i pro lidské oko, natož pro mě. Moc sexy mi to teda nepřipadalo a nechtěl jsem při „tom“ zavírat oči, abych si představoval, jak to dělám s nějakou jinou, to prostě nebyl můj styl… Navíc jsem to ani neměl zapotřebí…

„Edwarde, ty si nic nedáš?“ vytrhla mě ta šeredka z mého bloumání a porovnávaní těla Jess a Carly. I když ta druhá jednoznačně vedla. Však dnes jsem měl v plánu strávit noc s ní. Ale Bella pokračovala.

„Musíš už mít určitě hlad,“ něco mi na tom jejím předstíraném zájmu nesedělo, ale nemohla tušit, že jsem upír, a že lidské jídlo nejím, teda mohl bych, ale je to vážně odporné. A k vytočení mi ještě pomohlo, když i ty moje dvě slepice souhlasily s tou… šerednou holkou naproti.

„Ne, nemám hlad,“ vyhrkl jsem naprosto bez zájmu.

„Ale, no tak!“ zopakovala a mně na okamžik uniklo znechucení, kvůli představě toho sendviče, který s takovou chutí jedla…

No, nakonec se jen tak nesmířila s mou odpovědí, že nic nechci a objednala mi hruškový koláč. Uznávám, že kdybych mohl, tak bych ji na místě zakousl a vysál, alespoň k něčemu by byla užitečná, protože esteticky to byl pravý netřízený odpad…

A hned jak mi ten zákusek donesli, naštěstí se o něj okamžitě postaraly ty dvě, ačkoliv Jessice už ta celulitida asi jen tak nezmizí. Ještěže mám Carly. Když už musím navždycky zůstat sedmnáctiletý, bez možnosti založit si rodinu, a po boku někoho milovaného zestárnout a zemřít, alespoň se můžu zabavit sexem s těmihle neskutečně teplými a měkkými děvčaty, přesně to, co mi v mojí existenci tolik schází…

Ovšem, má to své jisté nevýhody, jako například používání ochrany, nebo když si to s nimi rozdávám, musím jim to často dělat zezadu, nebo zůstat skoro celý oblečený, aby mi nemohly osahávat moje chladné tělo, to by se pak jistě okamžitě dovtípily, že se mnou něco není ready. Moje zmrzlé ruce nebo nohy, uši či nos a tváře, tak to se ještě dalo zahrát do autu. Pak tu taky byly ty věčné hádky s Rosalií, která mi neustále vyhrožovala, ať už se proberu a konečně si najdu upírku a systematicky každý nový půl rok zvala na návštěvu Tanyu. Teda neustále zve… Kdyby se mi mohl strachy stáhnout žaludek, asi by se tomu právě stalo, když jsem si najednou uvědomil, že se naše milovaná sestřenice objeví zřejmě už tenhle měsíc! No a k ní bych se nepřiblížil ani na metr… teda pokud by byla jen ve spodním prádle a chtěla po mně věci, které jí nemůžu poskytnout. Asi jsem opravdu vadný upír, když se mi dělá na nic z představy milostných hrátek s někým mého druhu, ale na mou obhajobu musím říct, že ani Tanya nebyla dvakrát normální. Jednou mě dokonce doslova stíhala jen v kalhotkách a řvala na mě, ať zastavím, že mě vyléčí… Netušil jsem jak to chtěla udělat, protože to vzhledem k její tělesné teplotě bylo dost nereálné, spíš vlastně nemožné. A tak jsem snášel všechno, ale za ten pocit teplého života blízko, to rozhodně stálo.

Abych náhodou nezapomněl, kromě sexu jsem tu měl i jinou zábavu, a to trápení mojí osobní škaredky… A možná mě to tak neskutečně bavilo právě proto, že její hlava mi zůstala naprosto uzavřená, a tak jsem byl alespoň pokaždé překvapený z toho, co z ní vyleze.

„Neměla bys tolik jíst, aby ses pak ještě vůbec vešla do těch vytahaných hadrů, co pořád nosíš,“ prskl jsem na ni zlomyslně a potěšilo mě, když se naštvaně zamračila.

„Raději se starej o ty tvoje holky, jestli náhodou nemají o deko navíc,“ zasyčela zpátky mým směrem. Fajn, dneska jsi hustá, co? Pochechtával jsem se, ale stejně mi hlavu okupovala pomerančová kůže… Zvedl jsem se, odskočil zaplatit a vypadl z toho šíleně smradlavého místa.

Konečně začínala poslední hodina, tak jsem jako slušný student opět usedl na místo a poslouchal rozhovor mezi mojí sestřičkou a tou ohyzdkou. Jakmile ale ke mně dorazily její slova, naštvaně jsem zavrčel. Já jí dám, že mi příště objedná steak!

A pokud mě už dostatečně nevytočila naše rodinná šeredka, tak se to podařilo mojí střapaté sestřičce. Já a linii? Neudržel jsem další zavrčení, ale tentokrát už tišší, když se mi do ucha doplazila vyzváněcí melodie jakéhosi mobilu. A mohlo mě napadnout, že to bude té obludky, která se okamžitě odebrala ven.

Co však pro mě bylo ještě větší překvapení, než to, že se po ní někdo může shánět, bylo to, jak perfektně italsky mluvila. Dokonce i s nářečím určitého kraje, ačkoli jsem si ho nedokázal momentálně přiřadit. Dalším příjemným překvapením bylo, když jsem se dozvěděl, že ji celé tři měsíce neuvidím… A pak se do mého sluchovodu doneslo něco o nějakém Salovi. Kdo to byl? No, nějaký její nabíječ jistě ne, já bych si o ni neopřel ani kolo, natož smočil prut… Naštěstí se ale jen rozloučily, a dál nic nechutného nerozebíraly. Když se pak Bella vrátila zpátky do hodiny, profesor ji neopomněl sjet, a to taky neskutečně zahřálo mé studené srdíčko.

Opět jsem se zaposlouchal do hodiny, teda spíš hlav mých spolužáků, když se naše ošklivá Bella rozpovídala o svých plánech na léto… jak koupí letenku, a na co všechno se těší… Sal? Fuj, takže je to pravda? To musí být podobně krásný druh, jako je ona. Uznávám, mohl jsem se ovládnout, už kvůli Alici, ale bohužel ze mě to posměšné odfrknutí doslova vyletělo.

Zaškaredil jsem se na mého spolusedícího, který mě pozoroval mírně překvapeným pohledem a přemýšlel, jestli mám v hlavě všechno v pořádku, když si tady jen tak pofrkávám… a tak jsem raději přestal a dál mě už ty dvě a jejich plánování nezajímalo. Já jsem měl svých starostí až nad hlavu. Musel jsem si připravit dnešní večer s Carly… a tímhle se moje mysl zabavila až do konce hodiny. Pak už stačilo holky rozvést domů a s tou zmíněnou dnešní výherkyní se domluvit. Naštěstí nebyla proti, když jsem jí nabídl noční projížďku, ačkoli to s projížďkou bude mít v celku kulové, jediný, kdo tady bude jezdit, budu já… a to pěkně dovnitř a ven.

 

***

 

Na další den ráno se všechno opakovalo, tak jako pokaždé… štůsek s oblečením, vyzvednutí mých děvčat, přičemž Carly samozřejmě seděla vepředu a spokojeně se usmívala. Po včerejšku si to rozhodně zasloužila. Jess byla nějaká nafučená, a já z jejích myšlenek pochopil proč. Nevybral jsem si ji. Jenomže to bys drahoušku musela zpevnit tu pomerančovou kůži na zadečku… teda spíš zadku.

Odploužil jsem se na hodinu, kterou jsem měl bohužel společnou s Alicí a naší nádherkou… A už teď mi přišlo, že budu mít celý den zkažený, ale třeba bych mohl zatáhnout nějakou hezkou holku na záchody, aby mi ho tak zpříjemnila… Zase jsem se toulal myslí, že jsem si skoro neuvědomil to podivné celo-třídní vydechnutí. Co tak můžou mít na okukování? Nějaká nová…

Moje hlava se automaticky otočila, ale ten pohled, který se mým očím naskytl, byl k nezaplacení. No, konečně! Řval na mě můj vnitřek. Alice si našla novou kamarádku a tentokrát je to opravdový kus! Jenže tady něco nedávalo smysl, protože ta holka mi přišla nějaká povědomá. Kde jsem ji jenom… Isabella?

Mozek měl chuť hodit jeden rychlý restart, protože jaksi nebyl schopný normálního provozu a hlavně nemohl uvěřit faktu, že ta žhavá bruneta v upnutých šatech je vážně ta šeredná Bella. Kdy sakra stihla plastiku? To přece není možné, aby se za noc z ošklivého káčátka proměnila v překrásnou labuť. A když se mírně začervenala, myslel jsem, že uslyším, jak mi začne tlouct srdce. Tuhle musíš dostat za každou cenu! Hulákal na mě můj zlý Edward, ten co tak rád střídal opačné pohlaví…

Nedokázal jsem zmírnit moje absolutní překvapení v obličeji ani v momentě, kdy se na mě ta nová Bella podívala. Ale nezadrhávala se se mnou nijak dlouho, protože v okamžiku už si to pádila na svoje místo, a hned jak dosedla, jí nový vzhled pochválil i můj bratr. Jehož myšlenky byly taky naprosto překvapené, a to vlastně i ty Aliciny, která samozřejmě začala spřádat plány, co všechno svojí kamarádce nakoupí. Doslova se nemohla dočkat. Však neboj, Alice, dám ti nějaký typy ohledně spodního prádla, co by se mi tak na Belle líbilo.

Když se z toho ohromného šoku probral i profesor, začal konečně opět probírat látku, jenže já prostě nedokázal jen tak odtrhnout pohled od té jaksi staronové Belly. Byla opravdu pořádný kousek, což mi potvrdila sundáním čehosi, asi saka a odhalila tím tak další doposud utajené části její kůže. Celou hodinu se moje mysl zaobírala spřádáním plánu, jak ji co nejrychleji dostat. Nebo spíš, jak se Belle co nejrychleji dostat… mezi nohy. Hned po zvonění jsem se přesunul na další hodinu a nezapomněl ten nový objekt mého zájmu špehovat přes hlavy ostatních. Bohužel to většinou byla mužská část, fajn, byla to jen pánská základna, což mě opravdu vytáčelo a já jen doufal, že odmítne všechny a skončí prvně v mojí posteli… A jakmile tu byla obědová pauza, mohl jsem se… sám… vydat poobědvat s budoucí kandidátkou předurčenou pro mou výstavní trofej tam dole! Neměla by to být velká překážka, protože jak jsem se dozvěděl z mysli Jaspera, a že mu to dělalo sakra problémy, byla Bella docela nadržená. Ještěže je můj bratr vážně zadaný a v chomoutu…

Otevřel jsem dveře restaurace a okamžitě si to sebevědomě naklusal ke stolku, kde seděla. Ale nebyl jsem sám, kdo si to k ní mířil. I servírka, která před ni vyskládala tolik jídla, že jsem měl vážné pochyby, že by to do sebe kdy dostala… vlastně ne, nemohla, bylo toho příliš.

„Co chceš?“ obořila se na mě nepřátelsky. Fajn, chápu, byl jsem zlý, takže se asi budu muset chvíli snažit, než mě pustíš tam do tvého středu… Lamentoval si to ten sukničkář uvnitř mě. Pokusím se na to jít kamarádsky.

„To všechno sníš… sama?“ Byl jsem víc jak příjemný. Můj hlas vyhodil všechen ten povrchní a urážlivý akcent, který jsem v její přítomnosti pokaždé používal.

„Jo, máš s tím snad nějakej problém? Mimochodem, zasedls místo Barrymu!“ sjela mě zato, že jsem si dovolil posadit se bez jejího osvědčení. Bože, začínala mě štvát, ale přesto jsem z ní měl i mírně napnuté kalhoty. Tak nějak jedna moje část doufala, že v téhle radikální transformaci se změnila i její povaha, asi jako… hloupá husička… naivka… jenže ne, tohle na ní zůstalo naprosto nedotknuto. Dobře! Mám rád výzvy, alespoň to nebude jen tak snadné. Konečně si můžu připadat jako lovec, tetelil se zkažený Edward ve mně.

„Ještě tě nepřešla ta hra s imaginárními kamarády? Myslel jsem, že tím trpí hlavně děti, ale zjevně v té studii někdo udělal chybu,“ nechtěně jsem na ni použil hnusnou intonaci hlasu. Chyba!!!

„A tebe zas nenaučili slušnému chování?“ odfrkla. „Za prvé jsem se tě ptala, co po mně chceš, tak koukej pěkně slušně odpovědět! A za druhé se příště zeptej, jestli je tady volno, dřív, než si sedneš,“ osvětlovala mi, co ji tak pobouřilo, jenže mně to bylo vážně úplně jedno.

„Ale prosím tě, vstala jsi dneska špatnou nohou? Nebo máš zase svoje dny?“ střílel jsem si z ní, aby taky poznala moji vtipnou stránku, ne? Ačkoli periodu rozhodně neměla, to bych vycítil… Další pozitivum k dnešnímu plánu.

„Tak a dost! Koukej se zvednout a padej!“ Asi ji ty moje vtipy neberou? No, vypadalo to, že rozhodně ne. Byla celá rudá v obličeji… asi se krapet víc naštvala?

„Ani mě nehne,“ samolibě jsem se usmál. Kdyby všechno selhalo, zkusím to na ni starým dobrým způsobem, od čeho bych pak měl tu upíří krásu a možnost pobláznění kořisti.

„To nemáš nic lepšího na práci, než tady okounět? Jestli ne, tak si ven alespoň něco k jídlu. A kde máš dneska vůbec doprovod?“ Z tohohle se mi malinko navalilo… vlastně, může se mi vůbec udělat špatně? Dělej, vem si jednu hranolku, hulákalo na mě moje zlé já. Pro jednu jsem se tedy natáhl, strčil do úst a začal mechanicky přežvykovat. Šílenství, ten kousek brambory totiž chutnal, jako kdybych olizoval špinavou zem, před stájemi pro dobytek…

„Vaří tady fakt dobře, že? Mám to tu ráda,“ prozpěvovala. „Je to moc suchý?“ ptala se mě starostlivě, což mi vcelku pozvedlo náladu, když už musím spolykat ten hnus, ať to alespoň za něco stojí.

„Na, zapij to minerálkou!“ Nemohl jsem říct ne, té její starostlivé tvářičce. Bylo to na dobré cestě. Moje ruka se automaticky natáhla pro sklenici, a já se napil a i tohle nebyl zrovna dvakrát chutný zážitek. Snad ale moje snaha bude opravdu odměněna. Vrátil jsem jí skleničku a nemohl jsem si nevšimnout, že se tváří docela překvapeně. Netušil jsem proč, a tak si ji můj pohled jen se zájmem prohlížel.

„Co tak koukáš?“ vyhrkla podrážděně, jen co se vzpamatovala.

„Ale nic, jen bych nikdy neřekl, že pod tím vytahaným oblečením, které věčně nosíš, vypadáš zrovna takhle,“ pokusil jsem se o kompliment a spojil to dohromady s pravdou, která mě tížila. Jak mohla pod těma hadrama ukrývat tohle boží tělo, abych si toho nevšimnul…

„To jsi nečekal, co?“ nádherně se zasmála.

„Ne, to teda ne. Navíc s tím vším, co normálně sníš, je to až neskutečný,“ ohromeně jsem si ji prohlížel. Byla tak… krásná. Nehyzdil ji totiž ani žádný nevkusný make-up.

Začala znovu jíst, a tak jsem se odhodlal jí povyprávět o tom, co jsme si s rodinou domluvili tenhle víkend, ale neodpovídala. Tak jsem se zkusil zeptat, jestli by si semnou dneska někam nevyrazila. Moje samolibá část čekala souhlasnou odpověď, ale nedočkala se ničeho… ona mě prostě opravdu nevnímala. Tohle mě teda vážně vytočilo! Jsem snad vzduch? Tohle by si jak Jess, tak Carly nikdy nedovolily… Jo, jenomže ty už jsem dostal.

„Posloucháš mě?“ pokusil jsem se zaujmout její pozornost.

„Co? Ne… nad něčím jsem se zamyslela. Cože jsi to říkal?“ V momentě po mně překvapeně koukla.

„Ale nic.“ Tu uraženost v mém hlase jsem ani předstírat nemusel, a za tohle její zasklívání jsem si dovolil kouknout se k jejímu výstřihu. Snažil jsem se to udělat rychle, aby si něčeho nevšimla. Mně se tak alespoň zvedne nálada, když okouknu a zhodnotím to, s čím bych se tak rád co nejdřív pomazlil, a i Bella za tu změnu bude jistě ráda.

„Tak co jsi chtěl?“ zeptala se znovu.

„No, jestli máš dneska večer čas?“ zeptal jsem se na to samé, co před chvílí, když ale nedávala pozor. Jenomže jsem nečekal to, co se odehrálo poté. Bella v mžiku zbledla a ruka jí vystřelila k puse.

„Je ti dobře? Tváříš se jako by ti zaskočilo nebo se ti udělalo špatně,“ jestli tohle byla jedna z jejích trapných her jak mě odmítnout, mohla si tuhle scénku ušetřit. Ale bylo to divné, i srdce jí totiž bubnovalo jako by chtělo utéct…

„Musím jít,“ vyhrkla najednou a zvedla se.

„A?“ zeptal jsem se zaskočeně, pořád ještě jsem očekával souhlasnou odpověď.

„Co? Jo, aha… Ne, dneska večer rozhodně nemám čas. V televizi bude další díl mého oblíbeného seriálu, a ten přece nemůžu propásnout,“ flirtovně na mě mrkla, vzala si tašku a odskočila zaplatit.

Můj mozek se snažil všechny nové informace vstřebat, ale moc se mu to nedařilo. Bella byla první, kdo si mě kdy dovolil odmítnout! Vztekal jsem se jak malý spratek. Ještě jsem zaslechl slovíčko „čau“ směrem ode dveří, ale pořád ještě jsem byl tak mimo, že moje hlava odmítala pracovat. Všechen ten vztek, co se uvnitř nahromadil, blokoval toho rozumného Edwarda. Takže ona mě jako odmítla kvůli seriálu? To byl teda hodně blbý vtip. Sekundu na to jsem se zvedal a mířil si to za tou proradnou, ačkoliv nádhernou brunetou. Tohle odmítnutí si jen tak za rámeček nedá.

Došla na parkoviště, ale nestihl jsem ji lidským během dostihnout, tak jsem se za ní pustil v autě. Mířila si to do centra, jen jsem nechápal proč, vždyť stejně jako já, měla mít ještě další odpolední hodiny. Zaparkoval jsem za tím jejím Bentley a čekal, než vyleze ze… zverimexu? Budiž, já jen nechtěl vysát celý obchod, a tak jsem zůstal v klidu sedět v autě. Mezitím se moje mysl vydala na procházku. Nadával jsem sám sobě, že mě nenapadlo už dřív Bellu špehovat, i když byla zprvu tak šeredná. Kde by totiž taková ošklivá holka vzala takhle nádherný bourák? Měla vážně vkus ohledně aut. Třeba se maskovala a schovávala před mafií, které ukradla peníze? Tohle jsem opravdu netušil a poprvé jsem olitoval to, že jí nevidím do hlavy.  Když mou pozornost zaujala právě tahle osoba. Okamžitě jsem vyletěl z auta a zastavil ji vlastním tělem.

„Hele, takže tys mě odmítla kvůli…“ A najednou jsem si všiml, co to drží v ruce. Přenosku s králíkem. „Na co máš toho králíka?“ zeptal jsem se malinko překvapeně a navíc se mi v puse rozlil jed. Byl to sice jen zvyk z lovu, ale stejně. Uklidnil jsem svůj hlad a opět se na ni zadíval.

„Domácí mazlíček.“ Schovala si to zvíře do kufru auta a udělala dobře. „A co ty tady vlastně děláš? To mě jako sleduješ? Nemáš snad na práci lepší věci, nemáš být náhodou na hodině? To ti ještě nedošlo, že dnes večer, ani žádný jiný, s tebou nikam nepůjdu? A už vůbec ne do postele!“ Nadechla se a znovu spustila, nezastavil ji ani můj dočasně naštvaný obličej. „Kdo si myslíš, že jsi? Jestli stačíš všem těm tvým holkám, tak mně rozhodně ne!“

Postavila se přede mě jako nějaký generál. Celá vytočená si mě měřila se založenýma rukama a bojovně vystrčenou bradou. Byl to tak kouzelný obrázek, že jsem prostě neodolal a musel ji políbit. Ty vyšpulené rtíky si to prostě žádaly, a já je nemohl jen tak odmítnout, třebaže se mi líbání většinou protivilo. Přitáhl jsem si ji do náruče a spojil nás v polibku. Ovšem tomu nadrženému Edwardovi uvnitř mě to nestačilo, tak jí ještě dovnitř zasunul i jazyk, když už nic jiného, tak alespoň ten. A ona mi… chutnala?!

Doslova jako by se mi v puse rozpouštěly maliny s vanilkou, a bože, ty jsem jako člověk vážně miloval. Matka mi pokaždé, když bylo jejich období, dělala malinové deserty. Ale moje zasněné vzpomínání vyrušila Bella, když se na mě natiskla jak magnetka, která našla svoji správnou stranu. Nenechal jsem to jen tak a přitáhl si ji ještě blíž, přičemž neustále vychutnával její nádhernou chuť.

Právě jsem přemýšlel, kam bychom se mohli přesunout a pokračovat v tomhle poznávání, když se ode mne odtrhla, ne, doslova odskočila. Propíchla mě pohledem a vrazila mi facku. Normálně by mě to vytočilo, že si ke mně tohle dovolila, ale nejasně jsem si uvědomoval, že tuhle jsem jaksi docela cítil, což přeci nebylo možné… Že by mi ta její dokonalá chuť zamotala hlavu?

„Tohle už nikdy znovu nezkoušej!“ skoro na mě lidsky vrčela, za což si vysloužila jeden samolibý úsměv. Přeci jen jí mohlo dojít hned, že když se opravdu pokusím, dostanu ji.

„Neříkej mi, že se ti to nelíbilo. Sama ses ke mně tak roztomile tiskla a nejen ústy,“ zasmál jsem se jí, přece si opravdu nemyslí, že mi dokáže odolávat ještě dlouho… Ale moje povýšené myšlenky přerušila její znovu rozmáchlá ruka, naštěstí to tentokrát nedokončila, protože jsem ucuknul. Dokonce mi zamrzl i úsměv, nechtěl jsem zase zjišťovat, jestli její mlácení opravdu ucítím.

„Už se ke mně nikdy nepřibližuj! Rozumíš? Protože jestli to ještě jednou zkusíš, nakopu tě tak, že ti kalhotama vypadnou ty tvoje vajíčka a to pěkně na měkko!“ Vyhrožovala mi?

„To má být jako výhružka?“ Chtěl jsem nahodit výsměšný pohled, ale ta jistota, kterou jsem z jejího hlasu pochytil, mi na tváři zmixovala jak výsměch, tak překvapení. Jsem upír, dokázal bych ji v sekundě zabít i vysát, ale je to právě ona, kdo si dovoluje mi tady právě teď vyhrožovat. To nenaháním vůbec žádný strach? Ještě na mě něco zařvala, ale neslyšel jsem nic, protože moje hlava jen dál vrtěla nad tím, co právě vypustila Bella ze svojí malinové pusinky.

Když jsem se z téhle dočasné letargie probral, nikde už nebyla. Rozhodl jsem se tedy vydat zpátky do školy, přeci jen ještě nějakou tu hodinu stihnu. Ačkoli mě to moc netěšilo. Jako v mrákotách jsem zaparkoval, vydal se na hodinu, která momentálně probíhala, a posadil se, ačkoliv profesor si dovolil mě ještě napomenout. Alice se na mě z opačné strany koukala a v očích se jí leskl zájem a strach. A hned po hodině jsem se dozvěděl proč.

„Byl jsi s Bellou? Neviděla jsem totiž tvoji budoucnost,“ rozčiloval se ten skřítek.

„Jo, ale jen na obědě.“ Dělal jsem, že mě to nezajímá. Nemohl jsem si dovolit jakkoliv se podřeknout, aby si mě pak Emmett dobíral několik desetiletí za to, že mě nějaká lidská holka odmítla. Moje tělo se vydávalo po přednáškách, přičemž moje mysl bloudila ve vzpomínkách na Bellu, její chuť, tělo a temperament. Tahle holka musí být v posteli opravdová bomba…

 

◌●◦ 2. kapitola

_______________________________________________________________________

 

Tak co říkáte na našeho lamače dívčích srdcí? Doufám, že se Vám jeho pohled líbil… ;-) A pokud ne… no, napište mi to!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 1. kapitola - Edward:

 1
26.02.2012 [15:11]

klarushaTak jsem se pustila i do Edwardova pohledu. Prostě nádhera... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Wera
12.10.2011 [12:29]

Wera Emoticon Emoticon

1. kikuska
21.09.2011 [18:54]

Milujem Edwardove pohľady a ani teraz so neodolala. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!