Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 11. kapitola

21.07.2009 (13:44) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5029×

Bella Swanová

Byla jsem nervózní z toho, že budu sama s Edwardem, nervozita však odpadla hned, jak jsme se začali bavit na klavírního skladatele Debussyho. Sice jsem měla hned několik otázek, proč se ke mně tak minulý týden choval, ty však šly do autu hned, jak za mě zaplatil oběd.

Ani jsem nevěděla, že je tak galantní a milý a hodný a…takhle bych mohla pokračovat do nekonečna…Musela jsem uznat, že to bylo poprvé, co jsem dorazila včas na trénink. Vrátný Bob, jak už jsem zjistila, mě poslal do šicích dílen a tak jsme s Edwardem zamířili dolů. Edward vypadal překvapeně, zřejmě viděl tuto část divadla poprvé a tak jsem se jen usmála…

...

Měření na kostýmy bylo hned a tak jsem co nejrychleji běžela nahoru do prvního patra, se kouknout, jakou roli jsem vlastně dostala. Edward mě hned dohonil, vlastně běžel docela rychle a tak jsem za chvíli byla mezi svými kolegy. Rychle jsem všechny pozdravila a pak se koukla na papír, kde byly napsány výsledky.

Celkem bylo deset rolí, to aby jen jeden člověk nehrál pořád dokola. Začala jsem svoje jméno hledat od spodku, pravda, těch ženských tam bylo málo, které byly důležité a tak jsem aspoň doufala v roli Juliininu chůvu, ale já jsem se na seznamu nemohla najít…až pak jsem svoje jména našla. To není možné! To prostě není možné!

JÁ, ISABELLA SWANOVÁ BUDU HRÁT DRUHOU JULII!!

„Katie, mám Julii!“ vykřikla jsem nadšeně a svoji kamarádku objala. „Já vím! Budeme hrát spolu! Já budu hrát tvoji chůvu!“ zakřičela stejně nadšeně. Bohužel byl Alex  první skupině a měl hrát Tybalta. Romea měl hrát John a druhého Daniel. „Tak, lásko moje, jsme spolu,“ ozval se Dan, který si teprve vše přečetl. Jen jsem se usmála a rychle jsem se vrátila k Edwardovi.

„Budu hrát Julii, Edwarde! Chápeš to! Mám hlavní roli v druhém podání!“ zajásala jsem a než jsem si něco uvědomila, tak jsem Edwarda objímala kolem krku. „Ach promiň! Ale já jsem tak šťastná!“ omluvila jsem se. „Tak vážení, kde to vázne! Katie a Mary – vy máte jít dolů do dílen za Stellou a zbytek převléknout!“ křikl Alan, který se objevil vedle nás. „Gratuluji Bello, k Julii,“ usmál se na mě Alan a pak si všiml Edwarda.

„Dobrý den, Edwarde. Přišel jste se na nás kouknout?“ „Ano i ne. Přivezl jsem Bellu, protože ji selhalo auto a tak mi nabídla, že se mohu kouknout, jak trénujete,“ vysvětlil. „Ok,…prosím vás, dneska opustíme Michaela a půjdeme si zopakovat balet!“ křikl ještě Alan a pak zmizel na točitém schodišti. „Pojď, ukážu ti moji šatnu,“ kývla jsem směrem k dívčím šatnám. Svoji jsem měla společnou s Katie, v každé šatně byli vždy jen dva. Odemkla jsem svoji šatnu a hodila batoh na židli před toaletním stolkem.

Edward byl zřejmě nervózní a tak čekal u dveří šatny. Šatna měla vždy tři místnosti – jedna byla velká, kde jste se převlékali a malovali a kdo ví, co ještě, druhá byla sprcha a ve třetí, která byla nejmenší, byla jedna postel a velká skříň, kam jste si mohli dát kostýmy. Často jsem tam nechávala svoje oblečení na trénink. Rychle jsem si oblékla černé kruťasové legíny a do hnědého tílka. Sedla jsem si před zrcadlo a rychle jsem pročesala vlasy a stáhla je do drdolu.

Přes rameno jsem si hodila ručník, do jedné ruky jsem vzala láhev vody a do druhé špičky a piškoty. Edward se galantně nabídl, že mi vše vezme a tak jsem neprotestovala. Rychle jsme vyšli do druhého, předposledního patra a zamířili jsme to k baletnímu studiu. „Co je úplně nahoře?“ zeptal se Edward. „Nahoře jsou sály na zkoušení orchestru, jsou sice malé, ale ti lidi na to umí hrát. Jinak často trénují dole, jak si viděl. Je tu však jedna výjimka…nahoře je jedna místnost, ve které je jen jeden klavír…Nikdo neví proč a moc lidí tam nehraje…jen sólisti a těch tu moc není,“ vysvětlím a vejdeme do našeho baletního sálu.

Už jsme tu byli ve čtvrtek a v pátek. Většina lidí se buď rozcvičuje nebo jsou ještě nadšeni z obsazení, že si o něm povídají. Všichni už mají na nohách špičky a tak unaveně sednu na lavičku, sundám si ponožky a jednou nohou vklouznu do své špičky. Po pěti minutách mám konečně obutou první a tak se pouštím do druhé.

„Teď vás rozdělíme podle první a druhé role. Takže tady budou stát jedničky a jak sedí Bella, jsou dvojky a ti jsou Bella, Dan, Katie, Annie, James, Harry, David, Mark, Emma a Lily. První skupina je ten zbytek, tedy Jane, John, Alex, Robert, Mary, Susie, Denis, Henry, Rachel a Daisy. První skupinu si beru já, druhou Sandra. Jinak budeme tři dny trénovat balet a tři dny ostatní věci,“ rozdělil nás Alan a já byla v duchu ráda, že máme Sandru, která se věnuje baletu už od měla a kvůli zranění, které měla před rokem se dala na učení. „Teď však všichni k tyčím na svá místa a začneme,“ zavelela Sandra a my si poslušně stoupneme k tyčím.

Vím, že mě Edward pozoruje a jsem ještě více nervózní… Rychle se na něj kouknu a zjistím, že se usmívá. Úsměv mu oplatím a pak se věnuji jen tanci…

Edward Cullen

Abych pravdu řekl, vůbec mě nepřekvapilo, že má hrát Julii. Kdo jiný, že? Musí být nejlepší z té jejich party. Byl jsem mile překvapen, když ke mně přiběhla a než jsem se nadál, tak mě objímala mě kolem krku. Uvědomila si však co dělá a tak rychle ode mě odstoupila. Musel jsem uznat, že mě její obětí vůbec nevadilo, právě naopak, bylo mi velmi příjemné. V tu chvíli jsem však byl rád, že si nevšimla mé ledové kůže, nevím, jak bych to vysvětloval…

Pak jsme šli do její šatny. Byl jsem nervózní, nevěděl jsem, jestli tu vůbec mám být, když se chce převléknout. Vyřešila to však sama – zavřela se v jedné malé místnosti a pak, když vyšla už byla převlečená. Sedla si před zrcadlo a své nádherné hnědé vlasy sčesala do drdolu. Do ruk si vzala balenou vodu, piškoty a špičky a já ji ochotně nabídl. Zřejmě vytušila, že odporovat by nemělo smysl a tak to nechala být.

Dozvěděl jsem se, co je úplně nahoře…místnost s klavírem, do které nikdo moc nechodí. Zajímalo by mě, proč. Vešli jsme do jednoho velkého baletního sálu. Bella si sedla na lavičku a dala se do obouvání špiček. Po deseti minutách měla vše hotové a přišel jejich trenér s nějakou ženou. Jak jsem po chvíli zjistil, ta žena byla taky trenérka. Zavelela, aby se postavili k tyči a začali trénovat.

Prve to byli samé plié, ale i tak Bella vypadala kouzelně. Ještě před tím, než začali se naše pohledy spojili a ona se usmála. Sledoval jsem každý její pohyb, každý její nádech,… Její vůně už nebyla tak důležitá, jako před týdnem. Teď byla důležitá jenom ona, její dokonalé tělo a hodná, laskavá duše. Asi tak po půl hodině se rozdělili na poloviny, jedna zůstala u tyčí a druhá, kde byla i Bella, trénovali otočky. Pak se vyměnili… Musel jsem se usmát, když Bella zaspala a snažila se chytnout. Nebyl jsem sám, kdo se rozesmál. Sandra, jejich trenérka se usmála a pustila hudbu znovu. Tentokrát nezaspala, nasadila nádherný výraz a vžila se do hudby…

...

„Myslíš, že bych se mohl kouknout do horního patra?“ zeptal jsem se ji, když jsme vycházeli ze sálu a Bella si ručníkem utírala zpocené čelo. Musel jsem uznat, že i když byla zpocená, tváře měla trochu červené, a drdol ji už taky moc nedržel, i tak vypadala kouzelně. „Myslím, že ano, ale nevím, jestli bude otevřeno, ale pojď to zkusit,“ přikývla Bella a vyšli jsme společně do posledního patra.

Člověk by normálně řekl, že tu jsem jen dvoje dveře, byly tu však troje. Poslední byly schované za rohem a jako jediné byly otevřené. Místnost byla malá a uprostřed byl jen jeden bílý klavír. „Ty na to umíš hrát?“ zeptala se Bella, když jsem si sedl na malou bílou stoličku, která byla před klavírem. Jen jsem přikývl. „Ok, nechám tě chvíli osamotě. Půjdu se převléknout a pak mi ještě něco chtěla Annie, tak se za půl hodinky sejdeme před divadlem, ano?“ řekla a jen zvonu přikývl.

Otevřel jsem malé křídlo, které krylo klávesy. Uslyšel jsem, jak se dveře zavřely a já jsem osamotněl. Lehce jsem se dotkl kláves a začal hrát Debussyho. Ani nevím, jak dlouho jsem hrál, když se mi najednou rozezvonil mobil. Nelekl jsem se, jen mě překvapil. Koukl jsem se na displej. ALICE Co mi ta chce? Hovor jsem přijal a ani jsem ji nastrčil pozdravit, protože začala na mě chrlit.

„Edwarde, rychle musíš pro ni! Bella je někde venku a někdo ji, nebo spíš něco ji srazí! Dělej, nebo bude pozdě!“ křičela hystericky a já hned pochopil. Rychle jsem stoupl a kašlal na lidskou rychlost. Do přízemí jsem seběhl upíří, pak jsem se však musel mírnit… Když jsem byl venku, porozhlédl jsem se kolem sebe… Nevěděl jsem, kam vůbec šla, jen něco říkala o Annie. Ale copak já vím, kde Annie bydlí?

Zhluboka jsem se nadechl a snažil se najít její vůni. Bylo to těžké, protože jsem si na ni tolik zvykl, že se mi už ztrácela. Znovu jsem se nadechl a…ucítil ji… Rychle jsem nasedl do auta a rozjel se. Poslouchal jsem každou myšlenku, kterou jsem slyšel. Stejně mi to bylo prd platné, protože já stejně Bellu neslyším. Vůbec jsem netušil, jestli jedu dobře a jestli je Bella stále ještě v pořádku. Díval jsem se kolem sebe, když jsem zahlédl malou úzkou uličku, a na konci kráčela nějaká osoba. I když byla tma, poznal jsem Bellu. Rychle jsem vylezl z auta… Najednou ji oslnilo světlo a já věděl, že je zle…

Tak trochu doufám, že jste napnutí!

Děkuji za komentáře!

Jinak jsem si oblíbila Edwardův pohled, tak se nedivte, kdyby toho bylo z jeho pohledu...

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 11. kapitola: