Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věčnost! - 4. díl

chris


Až na věčnost! - 4. dílTak jsem přidala další kapču. Podle mě nic moc, ale nevím o ničem lepším. a ještě ke všemu je dost krátká... Ale i tak prosím o nějaké komentíky. Díky SS

Vůbec se mi nechtělo vstávat. Po včerejším nakupovacím maratonu jsem byla strašně unavená, ještě teď ráno. Nakonec jsem se přemohla, vstala, připravila se a vydala jsem se připravit Charliemu snídani.

Ve chvíli, kdy jsem dojedla svoje müsli, zatroubilo před barákem auto. Výborně, Alice dorazila akorát tak včas, pomyslela jsem si. Nad Edwardem jsem odmítala pro jistotu přemýšlet. Rychle jsem pobrala věci do školy a doslova vylítla ze dveří. Div jsem ale neskončila na zemi, jak jsem se lekla a zakopla.

Samozřejmě jsem kvůli takovému trapasu zčervenala. V autě totiž neseděli oba dva, ale za volantem seděl pouze Edward. No nic, řekla jsem si v duchu, nasadila bojový výraz a sedla si na sedadlo spolujezdce.

„Ahoj, jak je?“ zeptala jsem se tmavovlasého dokonalého anděla.

Jak jinak, odpověděl otázkou: „Ahoj, jak ses vyspala?“

Zamračila jsem se na něj za to, že mi odpovídá otázkou, ale odpověděla jsem. Bála jsem se ticha, nevěděla jsem, o čem si s ním budu povídat. Vždy totiž udržovala konverzaci Alice. Ale vypadalo to, že Edward má opravdový zájem, protože se ptal dál.

„Jak sis užila včerejší nakupování? Neztahala tě moje sestřička moc?“

„Popravdě, unavená z toho budu ještě týden!“ zasmála jsem se.

„Asi jsem tě měl varovat,“ zasmál se se mnou, „celá naše rodina už dávno odmítá s ní nakupovat. Máš asi představu proč. Alice říkala, že sehnala vše, co nutně potřebovala, jak jsi na tom ty?“

„Vážně tě zajímá naše dámská jízda, Edwarde?“

„Vlastně ne, jen jsem chtěl být milý. Alice mi to nakázala, víš?“

„Když už jsme u toho, kde je Alice?“ Byla jsem zvědavá a Edward mi kupodivu odpověděl:

„Asi se včera taky unavila, nemohla vstát z postele.“

Tohle jsem nečekala: „Doufám, že to je opravdu jen únava a ne něco horšího,“ opáčila jsem.

„Neboj, zítra bude zase v plné síle. Vlastně, už plánuje další útok na obchody, jak jí znám,“ mrkl na mě.

K mému překvapení se se mnou bavil i po zbytek dne, až mi to připadalo jako výslech. To jsem si uvědomila po půl hodině soustavného vyptávání v autě u nás před barákem. I když to byl ale výslech, bylo mi s ním příjemně. Nakonec jsme se museli rozloučit a jít za povinnostmi.

Ve chvíli, kdy jsem ulehala, jsem si naše rozhovory přehrávala znovu a znovu a přemýšlela, proč byl najednou tak milý. Ne že by se mi to nelíbilo, ale je nebezpečné se zamilovat do bratra své kamarádky, obzvlášť když je tak nevyzpytatelný.

Počkat, myslela jsem na slovo zamilovat? Ne, to není možný, nad tím já přeci nikdy nepřemýšlela!

Když jsem nad tím tak přemýšlela, došlo mi, že je pozdě nad tím dumat. Tím myslím, že už jsem se vlastně zamilovala. Hmm, tak od teď to tedy bude zajímavé. A s úsměvem jsem se pohroužila do říše snů.

Jak se mi často stává, hlavně poslední dobou, zdál se mi podivný sen, dokonce se mi opakoval ten z předešlé noci. Co bylo ještě podivnější, opět se něco pohlo v pokoji, když jsem se probudila ze snu. Tuto noc mě to tolik nerozhodilo a spala jsem tvrdě dál až do rána. K mému překvapení se mi zdál druhý sen, ale o Edwardovi.

 

Další den seděl v autě znovu jen můj anděl a já málem bez pozdravu vyhrkla otázku, zda je Alice v pořádku.

Edward se zasmál: „Jistě, jen ráno zjistila, že má asi jen tisíc kalhot, že si nemá vzít co na sebe do školy, tak vyjela dřív. Až bude s nákupy spokojená, připojí se k nám.“

S vykulenýma očima jsem na něj doslova zírala. Tomu se začal okamžitě smát, jak jinak.

S dalším výbuchem smíchu se mě jen tak mimochodem zeptal, jestli se s ním bojím být sama. To se mě dotklo a odvětila jsem, že ne. To si myslí? Jako že je nebezpečný? Nebo že jsem strašpytel a nedokážu být chvilku o samotě s klukem? Musela jsem se smát.

„S kamarády se nebojím!“

„Bereš mě jako kamaráda?“ zeptal se mě a upřeně se mi zadíval do očí. Abych mu nemusela říct pravdu, začala jsem mu vyprávět své podivné sny z posledních nocí. Samozřejmě jsem vynechala sen o něm, ale zmínila jsem ten zvláštní pohyb u mě v pokoji. Edward se během mého vyprávění napjal, pravděpodobně z důvodu, že jsme vjely na frekventovanou silnici.

A viděla jsi, co se to pohybovalo?“ zeptal se s účastí, asi ho to opravdu zajímalo.

„Ne, bylo to rychlé a byla tma. Stejně se mi to jenom zdálo,“ mávla jsem rukou. Ale Edward se neuvolnil až do oběda. To jsem to nevydržela.

„Jestli se o Alice bojíš, tak jí zkus zavolat.“ Alice se totiž pořád neobjevila.

Když jsem se probírala svým salátem, tak jsem ho sledovala. U ucha držel mobilní telefon a byl lehce natočený. Do telefonu mluvil něco vážně a byl do hovoru plně zabraný, takže jsem mohla nerušeně pozorovat. Byl dobře stavěný, hubený, ale tak nějak svalnatý. A obličej? Doslova jako anděl, jak ho už v duchu nazývám, čisté linie, křivější úsměv, který mu na kráse přidával. Asi byl hodně unavený, vzhledem k jeho tmavým kruhům pod očima.

Ale potom jsem se zasekla, ze dvou důvodů. Za prvé mi můj pohled oči opětovali a tím pádem mě přistihl, jak ho studuji od paty až k hlavě. Za druhé, byla jsem si stoprocentně jistá, že měl zlaté oči, když jsme se poznali.

„Nosíš kontaktní čočky?“ vyhrkla jsem a zrudla. Odpověděl, že ne.

„Já jen, že jsi měl zlatavé oči, teď je máš tmavé, skoro černé.“

„No jo, vlastně. Ehm, občas se mi to stane, mám to z únavy,“ trochu se ošil. „Jdeš na ten ples, co bude příští víkend?“ dodatečně se zeptal, očividně mu byla moje otázka nepříjemná. Zmátlo mě to.

„Asi budu muset, Alice mi koupila šaty,“ pousmála jsem se při představě nádherných šatů.

„A máš už partnera? Alice jde s Jasperem, Rosalie vytáhne Emmetta a já bych rád pozval tebe. Uděláš mi tu radost?“

Tak tím mě absolutně dostal. Jasně, líbil se mi, dokonce moc, podle toho, že se mi o něm zdálo a co se mi o něm zdálo. Ale pořád bylo něco jiného bavit se s ním ve škole a něco jiného jít s ním někam do společnosti. Pozval mě ze zdvořilosti? Nebo ho k tomu donutila Alice? A co mu mám odpovědět?

                                           předchozí     shrnutí   další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Až na věčnost! - 4. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!