Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » As spirit - Epilog

07.04.2010 (21:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 5043×

HUDBA

Pohled Belly

Stále jsem tomu všemu nedokázala uvěřit. Zabila mě a já měla zůstat mrtvá… Kdybych si tehdy vybrala jinou, tu lehčí možnost, nikdy bych tolik netrpěla, nikdy bych se již nepodívala na zemi, nikdy již neviděla nikoho z mé rodiny. Kdybych to udělala, zvolila bych si špatně.

Ale já zvolila tu těžší, nedokázala bych dál existovat bez nich, musela jsem si zvolit takto… Pro mě neexistovala jiná možnost. I přes to, že jsem celé ty měsíce přihlížela všemu tomu smutku a utrpení, že jsem trpěla já sama… Nikdy bych své volby nedokázala litovat, protože jen díky té volbě, té větě, kterou jsem tehdy vyslovila nahlas… „Chci na zemi,“ zašeptala jsem tehdy.  Tři slova a kolik toho dokázaly, kdybych je tehdy nevyslovila, byla bych mrtvá, do konce věčnosti.

Je opravdu možné, aby bylo vše tak dokonalé? Tak dokonalé, že jsem se stala jednou z nesmrtelných a můžu strávit zbytek své věčnosti po jeho boku? Je to opravdu všechno možné? Nikdy to nemělo existovat, ani upíři, ani přízraky, tohle všechno patří do pohádek… Ne do reálného života.

„O čem přemýšlíš?“ zeptal se mě po chvíli můj anděl a zahleděl se mi do oči, které jsem hned sklopila. Já nechtěla, aby ve mně viděl tu zrůdu, která zabila nevinného člověka.

„O tom, že asi žiju v pohádce, protože v reálném světě nič jako upíři a přízraky nemá existovat. Jen pohádky mívají tak šťastné konce,“ zašeptala jsem a stále odmítala vzhlédnout, nechtěla jsem, aby se mi díval do očí vraha.

„Bells, lásko. Netrap se, nemohla jsi za to. Bylo to přirozené. Pokus se na zapomenout a místo toho si zapamatuj, že tě nikdy nepřestanu milovat, ať uděláš cokoli, budu stát při tobě,“ zašpetla, políbil mě do vlasů a víc si mě k sobě přitáhl ve snaze mě uklidnit.

„Já… netrápím se,“ zašeptla jsem a objala ho kolem hrudi.

„Bell, stačí se jen podívat ven,“ řekl a prsty mi na ruku kreslil uklidňující kolečka.

„Ve Forks je často zataženo a prší, to nedělám já,“ vymlouvala jsem se, když mě schopnost, kterou jsem se nenaučila ovládat, prozradila.

Carlisle říkal, že do upířího života si každý vezme něco ze svého předchozího života a to se ještě znásobí. Věřila jsem mu, protože jsem nenašla jiný způsob, kde se ve mě vzalo ovládání počasí, než z mého nepříliš povedeného experimentování s blesky.

„Vidím ti to na očích…“ zašeptal a pohladil mě po vlasech.

„Jsem v pořádku, jsem šťastná… jsem s tebou,“ snažila jsem se ho ujistit a věnovala mu zářivý úsměv.

„Jsem ta nejšťastnější,“ řekla jsem,  přetočila se na něj a hladově ho políbila, on mi polibek vášnivě opětoval.

„Miluji tě, do konce naší věčnosti,“ zašeptal mi ta překrásná slůvka lásky.

„Do konce naši věčnosti,“ zopakoval jsem po něm a něžně ho políbila.

Chvíli jsem se mu dívala do jeho překrásných karamelových očí, litovala jsem, že ještě taky takové nemám. Pomalu jsem natáhla ruku a lehce se dotkla jeho obličeje.

„Ani netušíš jaký je to úžasný pocit, moci se opět dotýkat,“ šeptala jsem okouzlena tím pocitem. Edward vzal mou ruku do dlaně a pak ji políbil, tomu jsem se musela usmát.

A pak, jsem ucítila něco… něco, co bylo fuj. Nakrčila jsem nos.

„Co ta tady tak smrdí? zeptala jsem se, ale než jsem to dopověděla, Edward už byl na nohou.

„Nevítaná návštěva z La push. Měli bychom jít dolů,“ řekl a do dvou vteřin jsme stáli u dveří, které už otvíral Carlisle.

Celá rodina se přemístila před dům a sledovali jsme přijíždějící auto, které patřilo… Jacobovi? Zamračila jsem se nad tím, co tady sakra dělá?! Existuje přece hranice, za kterou bez povolení nesmí, ne? Tiše jsem zavrčela a Edward mě objal kolem pasu, přece jenom jistota je jistota.

Když auto zastavilo a otevřely se dveře, ten zápach byl ještě větší, ale bylo cítit i něco jiného.

Jacob vystoupil z auta a v překvapení se zastavil.

„Ty žiješ? Teda, skoro žiješ?“ vypadlo z něj a nepřestával na mě zírat.

„Co tady chceš? Proč jsi nezůstal v La push?!“ zavrčela jsem na něj.

„No, totiž… Vlastně. Já jsem tady nechtěl, ale ona mě donutila. Tvrdila, že tady bydlí… s vámi,“ lezlo z něj, když obcházel auto.

„Kdo? S námi už nikdo další nebydlí,“ řekl Carlisle.

„No, to jsem jí říkal taky, ale pak začala plakat a pořád chtěla jet za vámi,“ řekl nervózně a otevřel dveře a někomu pomohl vystoupit.

„Potulovala se v lesích kolem La push, tvrdila, že se ztratila,“ řekl a ukázal nám drobnou holčičku, která se na všechny zářivě usmívala. Ona, má dcerka, přesně jak si ji pamatuji z bílé místnosti, stejně dokonalá… Je zpátky, je zpátky.

„Renesmee,“ vydechla jsem dojatě a Renesmee, která se doteď držela za ruku Jacoba se mu vytrhla a jak nejrychleji dovedla utíkala k osobě, která jí stála nejblíže.

„Dědo Carlisle!“ vypískla překrásným hláskem a objala ho kolem nohou.

„Dědo?“ vypadlo z něj a překvapeně hledem na Renesmee, která se na něj široce usmívala.

„Dědo?“ vypadlo z Jacoba, ale zděšeně.

„Já, asi bych vám ji měla představit,“ začala jsem nervózně a tím na sebe upoutala všechnu pozornost.

„Tohle je Renesmee, podle Osudu, je to má a Edwardova dcera,“ řekla jsem tiše a lehce se usmála.

„Tati?“ oslovila Edwarda Renesmee a toužebně k němu natahovala ručičky…

„Renesmee,“ zašeptal.

Z nebe se pomalu začaly snášet kapky vody, které mi nahradily slzy štěstí a sluneční papsky vytvořily překrásnou duhu.

A rodina je úplná…

<< Shrnutí

_________________________________________

Chtěla bych moc poděkovat všem čtenářům, to Vy jste mi dávali chuť psát a bez vás bych to nikdy nedokázala. Doufám, že se vám tento konec líbit a s ním i celá povídka, budu ráda, když si přečtete i další povídky z mé tvorby.

Moc Vám děkuji - Crystal

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek As spirit - Epilog: