Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova posedlost - 6. kapitola - Štěstí?

fhhiusbi


Arova posedlost - 6. kapitola - Štěstí?Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život.

Posuneme se trošku dál. Aro s Medeou udělají rozhodnutí.

 

Pohled Ara

Seděl jsem u ohně a pozoroval ji, jak spí. Měl jsem nutkání jít k ní a obejmout ji, ale nešel jsem. To, co se mezi námi stalo, mě nutilo klást si určité otázky. Protože nebylo normální, že by žena toužila po mně. Sice jsem upír, který by měl lákat ženy, ale má temnota je odrazuje. Ale Medea… opět jsem střelil pohledem k ní. Byla nádherná, perfektní a zaručeně měla oblibu ve mně. Viděl jsem její myšlenky, viděl jsem, jak se jí to líbí, cítil jsem to, mně se stalo to samé, taky se mi to líbilo, toužil jsem se s ní opět milovat. Ano, milovat, splynout s ní. Protože s ní to není jen o chtíči, s ní je to o něčem víc. Znenadání otevřela oči, vyvedla mě z omylu, když se na mě usmála a šla si sednout vedle mě. Předpokládal jsem, že mi ztropí scénku nebo se aspoň bude snažit mě zabít. Není zvykem, že by mě ženy měly rády, natož se na mě usmívaly.

„Vyspala ses?“

„Jo, vyspala, sice ne pohodlně, jelikož jsem ležela na studené, nerovné a děsně tvrdé zemi, ale ano, vyspala jsem se.“

Uchechtl jsem se a hodil do ohně větvičku, s kterou jsem si hrál, když spala.

„Promiň, příště ti obstarám hostinec na úrovni, nebo tě zahrabu do písku, tam je to pohodlnější.“

„Příště si lehnu na tebe, vlastně ne, to by vyšlo na stejno, jako s tímto luxusem.“ Pohled zabořila do země a já se zasmál naplno. Překvapeně na mě pohlédla.

„Jsi krásný, když se směješ,“ oznámila mi a dotkla se mé tváře. Její myšlenky…

Vrhl jsem se na její rty a s chutí je líbal, ty sladké, hebké, úžasně dokonalé rty, které patří téhle ženě.

„Brzdi!“ vyhrkla ze sebe a zasmála se. Odtáhl jsem se od ní. Hlasitě oddychovala.

„Copak? Nelíbí se ti to?“

„Ale ty moc dobře víš, že líbí, jen musíme vyřešit tuhle situaci, nemám ráda nejistotu.“

„Dobrá tedy, čím začneme?“

„No já bych třeba začala tím, co se stalo mezi námi. Myslím, že vrah a oběť se posunuli nějakým divným směrem vpřed.“

„Neplánoval jsem to a ty rozhodně taky ne. Ale líbí se mi to, asi tě snesu ve své přítomnosti.“

„Sneseš? Ty mě sneseš ve své přítomnosti? Ještěže nepotřebuješ dýchat, co kdybych ti otrávila vzduch!“ vztekala se, líbilo se mi, jak se čertí, byla k zulíbání.

„To byl jen humor, uklidni se, ano?“ krotil jsem ji. Zmlkla a zpražila mě pohledem.

„Na tohle si nezvykej! A zvedej se, nemíním tu být celou věčnost.“

„Kam chceš jít?“

„Domů.“

„Já tam s tebou nepůjdu.“

Zarazila se. „Proč nechceš jít se mnou?“

„Protože nemohu být v paláci a kdo ví, jestli by mě tvá rodina přijala a proč vůbec o tom mluvíme, ty snad ke mně něco cítíš?“

„Aro, nehraj to na mě, víš moc dobře, že mi nejsi lhostejný, nevím, co jsi to se mnou udělal, ale poslední dobou pociťuji různé emoce, které jsem předtím neznala.“

„Já mám to samé, Medeo.“

„Tak co chceš dělat? Co navrhuješ?“

„Jít dál, ale ne k tobě domů. Jinam.“

„Kam?“

„Krucinál, kam, kam, kam! Jak to mám vědět? Mohla bys mi říct, kde to mám vyčíst? Jsem snad vědma? Vyrazíme za tmy, teda já, pokud chceš jít domů, jdi si, já jdu od vaší říše co nejdál a od lidí, co po mně jdou. Nechci po tobě nic, jsi svobodná, propouštím tě.“

Zvedl jsem se a šel ven, slunce už zalezlo, ale úplná tma ještě nenastala, za půl hodiny vyrazím. Samozřejmě, že jsem z hloubi duše chtěl, aby šla se mnou, ale nemohl jsem to po ní chtít, už mi toho dala dost, dala mi něco, co mě do konce mé věčnosti bude dělat šťastným. Nemůžu po ní chtít, aby se mnou zůstala, nemohu.

„Jdu s tebou,“ ozvalo se za mými zády a já málem umřel štěstím. Pak jsem se zarazil, nesmím to po ní chtít.

„Ne, jdi domů.“ Neotočil jsem se, věděl jsem, že by to bylo těžší odmítat ji a přitom se jí dívat do očí.

„Nebudeš mi přikazovat, vím, co chci a chci jít s tebou, být s tebou, ale jestli mě nechceš nebo to necítíš…“

Prudce jsem se otočil a přitiskl si ji k sobě. „Cítím to! Cítím to,“ zašeptal jsem a poklekl před ní. Klekla si taky a vzala mou tvář do dlaní. „To je dobře a teď mi přestaň rozkazovat, jsem královské krve, takže mlč a nech mě jít s tebou.“

„Stále pyšná princezna?“

„Stále arogantní upír?“

„Dobrá, jdeme.“

 

 

Trvalo nám den, než jsme našli menší město. Tam jsem se vydal až po setmění a nestačil jsem se divit, co všechno jsem slyšel. Medea čekala, teda měla čekat na místě, které bylo několik kilometrů od města. Nevěřil jsem, že by tam čekala, ale opět mě překvapila, asi mě opravdu má ráda, což je ještě víc podivné.

„Mám novinky ohledně nás,“ řekl jsem jí, když jsem jí podával jídlo a pití, které jsem poctivě ukradl.

„Jaké?“

„To, že hledají vraha, je mi známé. Bylo jasné, že po mně budou pátrat, když jsem zabil toho upíra, ale nebyl to politik nebo něco takového, místo toho mě obvinili z jiné vraždy a tebe obvinili taky. Jako spolupachatele a mou milenku.“

„No s tou milenkou se nepletou, ale co ta vražda?“

„Zabil jsem nedávno jednoho vysoce postaveného politika, takže to jen oznámili veřejnosti a hledají mě.“

„Aha.“

„To je vše? Žádné hádky nebo znechucení?“

„Proč? Vím, co jsi zač, co jsi byl, věděla jsem, do čeho jdu a taky vím a vidím, jak se měníš a toho se bojíš!“

„Nebojím se ničeho.“

„Opravdu?“

„Ano.“

„Tak to je zlé.“

„Nelíbí se mi, kam tento hovor spěje, sněz to a pokračujeme dál v cestě.“

„Kam? Jsem unavená, Aro, chci spát.“

Jakmile to dojedla, vzal jsem ji do náruče a nesl přes poušť dál.

„Taky nemůžeš chvíli pobýt na jednom místě, že?“ mručela.

„Nechci riskovat. Takže usni, potřebuji se soustředit na cestu, tvoje mrmlání mi jenom narušuje soustředění.“

„Promiň, že vůbec existuju.“

„Sladké sny, Medeo.“

„Vždyť už spím.“

 

 

O měsíc později

„Ty mi chceš říct, že tahle chatrč bude naše bydliště?!“ jančila Medea, když jsem konečně našel vyhovující místo pro nás oba. Neustále si stěžovala, já zas nemohl vybrat dostatečně vhodné místo z hlediska bezpečnosti.

„Co se ti na tom zas nelíbí? Můžeš mi to říct?“

„Podívej se na to, stačí fouknout a rozpadne se to. Tady rozhodně nemíním žít!“

„Tak si jdi domů! Persie je tímhle směrem!“ Ukázal jsem rukou a naštvaně vpadl do tzv. chatrče, jak ji nazvala. Práskl jsem dveřmi a usadil se na židli. Někdy mi připadá, že její koníček je cuchat mi nervy!

 

„Aro?“ ozvalo se ode dveří.

„Co je?“ zavrčel jsem podrážděně.

„Ty ses naštval?“ vyzvídala nevinným hláskem. Otočil jsem se na ni. „Hádej, můžeš pětkrát! Víš, že se snažím, aby nás nikdo nenašel a tohle je nevhodnější místo, stejně se budeme muset brzo stěhovat. Tak proč to pár nocí nepřežiješ, co? Víš, že nám na paty šlape každý vrah a voják ve městě, aby získali odměnu za mou hlavu. A k tomu jsem slyšel zvěsti o tom, že tě tvůj otec hledá všude, kde jen může.“

„Promiň, nechtěla jsem tě naštvat. Jen jsem tě trochu popíchla, poslední dobou ztrácíš smysl pro humor.“

„Hmmm.“

Došla ke mně a objala mě kolem hrudi a hlavu položila na mé rameno.

„Miluji tě, Aro, a nechci bez tebe být. Ta chatrč je pěkná, děkuji, že se tak staráš.“ Dala mi pusu na tvář. Ohlédl jsem se na ni a políbil ji. „Někdy bys mohla projevovat vděk dřív, než se dohádáme.“

„Já vím, máš mě pořád rád?“ vyzvídala a nasadila psí pohled. Zasmál jsem se a opětovně jsem ji políbil. „Zbožňuji tě, uctívám tě, toužím po tobě, miluji tě. Spokojená?“

„Nadmíru.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Arova posedlost - 6. kapitola - Štěstí?:

 1
23.09.2011 [21:15]

DeedeePředevším se musím moc moc omluvit, že komentuju až teď a dvě kapitoly najednou. Mám hrozně moc práce a ke čtení jsem se dostala až dnes. Ale šla jsem hned na tvoje. A je to nááádherné. Jejich vztah je prostě dokonalýýý! Strašně se mi líbí, jak se pošťuchujou a přitom tolik zbožňujou. Jen se o ně trochu bojím. Ale věřím, že ty to napíšeš tak, aby jim nakonec bylo dobře. Protože jestli ne, tak tě protáhnu skartovačkou:D. Výborné! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Alex
23.09.2011 [16:13]

Dokonalost Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. ema
22.09.2011 [17:47]

Emoticon

21.09.2011 [22:28]

EsmePlattJááj, zamilovaný Aro... A Medea je žena, ako sa patrí.Je to naozaj perfektná poviedka, už sa teším na ďalšiu kapitolu. Veľmi pekne napísané. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.09.2011 [17:16]

ada1987 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.09.2011 [14:56]

Elisme7Zamilovaný Aro rovná se sladký Aro Emoticon Emoticon
Moc jim to spolu sluší, hodí se k sobě a Arovy nálady a kecy jsou někdy na zabití Emoticon Emoticon
Opět chválím kapitolku, parádní. Těším se na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!