Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (13. kapitola)

13.11.2010 (07:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3503×

Andie:

S velkým úsilím jsem se přeměnila do lidské podoby. Stála jsem nahá uprostřed lesa, asi tři sta metrů od domu a přemýšlela jsem, co budu dělat. Potřebuju oblečení, pomyslela jsem si a byla jsem vděčná svému talentu, když se vedle mě na zemi objevilo tričko a bavlněné kalhoty. Stejně by mě zajímalo, jak to funguje.

Šla jsem pomalu k domu s touhle podivnou náladou. Děda, táta, mamka a Bella čekali na terase. Maminka mi hned vyběhla naproti a divoce mě objala. Táta přišel taky blíž a zeptal se soucitně: „Tak jak ti je, zlato?“

„Divně.“

Děda stál s hlavou skloněnou na stranu a poslouchal moje myšlenky. Pořád jsem nechápala, jak to, že jsem se proměnila.

„Pojď dovnitř. Přijdeme na to,“ odpověděl mi děda a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem ho za ni a připadala mi ledovější než obvykle. Naši a Bella šli dovnitř za námi. Posadili jsme se do obýváku.

„Andie by zajímalo, proč se proměnila,“ řekl děda a podíval se na tátu.

„No, jsi z části po mně, takže jsi v sobě měla vlkodlačí gen,“ přemýšlel táta nahlas. „A pak tě asi něco naštvalo a konečně to přišlo. Nejsi první žena, která se proměnila.“

„Já vím, Alex mi říkal, že i jeho teta byla vlkodlak,“ přitakala jsem.

„To ale nevysvětluje, proč se proměnila ve vlka. A proč až teď. Stejně tak se po mně mohla stát upírem,“ uvažovala maminka.

„Je to věc genů. Jacobovy byly prostě silnější. Poslední dobou rostla a zvýšila se jí teplota. Mně spíš není jasné, jak to, že z ničeho nic ty vlkodlačí geny převládly. Přece byla šance jen jedna ku třem, že se stane právě vlkodlakem,“ řekl děda a ponořil se do svých myšlenek.

„Jak to dopadlo s Alexovou tetou?“ zeptala jsem se a myslela jsem na svůj budoucí život. Přestala se proměňovat? Mohla mít děti? Otiskla se?

„Zamilovala se a vzala si chlapa z Port Angeles. Přestěhovala se za ním a mají dvě už skoro dospělé děti,“ odpověděl mi táta jen na část mých otázek.

„Přestala se přeměňovat? Stárne?“

„Ano. Vzdala se vlčí podstaty, aby mohla mít děti a dožít se svým manželem,“ řekl táta tiše a mně bylo jasné, proč najednou tolik ztichl. Představoval si mě, jak se vzdám nesmrtelnosti, abych mohla mít děti. Znal mě dobře.

„Proč nejezdí do La Push? Za Sethem, za neteří a synovcem?“ odvedla jsem řeč jinam.

„Nemá na La Push zrovna nejlepší vzpomínky. Chce zapomenout na svůj starý život,“ promluvila poprvé babička.

„Proč? Copak jí nezáleží na její rodině?“

„Leah nakonec došla svému štěstí. Její rodina je v Port Angeles,“ vysvětlovala mi.

„Seth je taky její rodina!“

„Ano, ale... V normálním světě to takhle chodí. My bez sebe nemůžeme být, jsme velká rodina už staletí,“ vykládala mi maminka.

Nechápala jsem ji, ale to teď nebyla moje starost. Hlavou se mi vířily miliony otázek. Jak to teď se mnou bude dál? Přestanu chodit do školy? Co já a Alex? Bude náš vztah stejný jako předtím? Budu po něm pořád tolik toužit? Nechá mě hlídat La Push? Přestaneme se proměňovat? Budeme spolu žít? Budeme mít děti? Zemřeme jako staří lidé?

Děda se při mojí poslední otázce zatřásl. Bolelo ho to stejně jako tátu. Je dobře, že maminka mě nemůže slyšet, nechtěla bych, aby nad tím musela přemýšlet. Aby se musela strachovat o moji budoucnost. A najednou to bylo tady. Přemýšlela jsem o své budoucnosti. Přemýšlela jsem, co se ze mě stane. Myšlenky, na které jsem nechtěla nikdy ani pomyslet.

A pak, z ničeho nic, mi v hlavě vytanula bolestná představa budoucnosti. Viděla jsem samu sebe v obětí cizího muže. Dívala jsem se na něj tím pohledem. Otiskla jsem se do něj. Roztřásla jsem se. Uvědomila jsem si, že otisk mě od Alexe dokáže oddělit. Ale já nechtěla vidět žádnou jinou budoucnost než s Alexem. Milovala jsem ho. Moc. A jeden jediný pohled by to dokázal zničit... Je ale ještě jedna možnost horší než tahle. Že by se otiskl on.

„Co se děje, Andie?“ zeptal se táta, když viděl, jak se třesu.

„Můžu se taky otisknout?“

„Asi ano. Proč se ptáš?“ vyptával se.

„Protože bych přišla o Alexe, že jo?“ špitla jsem.

„To je dost nepravděpodobné, Andie,“ odpověděl mi táta.

„Proč?“

„Protože jeden otisknutý vlkodlak-“

„Jakeu!“ okřikl ho děda.

„Co je?“ zeptal se táta podrážděně. Děda se na něj podíval. „Jak dlouho to před ní ještě bude tajit? Nemyslíš, že už je čas jí to říct?“

„Říct mi co?“ ptala jsem se zneklidněně.

„Ale nic, Jacob jen blábolí, jako obvykle,“ říkal děda.

„Táta neblábolí!“ Hádala jsem se. „Tati?“

„Jacobe, ne,“ zavrčel děda.

Táta se třásl. Děda k němu opatrně přišel a řekl mu: „Ať jí to řekne sám.“

„Fajn, jeho problém až mu utrhne hlavu,“ poznamenal táta a odešel. Maminka šla za ním, aby ho uklidnila.

„Proč bych měla Alexovi utrhnout hlavu?“ ptala jsem se dědy.

„Ale to nic. Nebudeš mu trhat hlavu,“ odpověděl.

Odešla jsem do svého pokoje, abych mohla přemýšlet. Vrátila jsem se ke svým otázkám, ale spíše k těm praktičtějším. Budu si muset ostříhat vlasy. Nechtěla jsem se s nimi rozloučit, milovala jsem je. Tohle odložím na později. Alespoň nemusím řešit oblečení, přivolám si ho, kdy budu chtít. A taky je tu ta věc se školou... Hlídky si budu muset brát odpoledne a večer se budu učit. Samozřejmě někdy budu hlídat i dopoledne, kluci přece taky musí chodit do školy.

Moje obyčejnější myšlenky mě trochu uklidnily. Zítra pojedu za Alexem a zjistím si odpovědi na ty palčivější otázky. Vrátím se zpátky k mému životu, ke kterému patří nepřemýšlení o budoucnosti. Zvládnu to. Alex mi pomůže.

Usnula jsem. Neměla jsem dobré sny, a tak jsem se někdy v noci probudila. Slyšela jsem zdola hlasy.

„Mám teorii,“ řekl děda.

„Jakou?“ zeptal se Carlisle. Asi tam dole byli všichni, ale těžko říct.

„Myslím, že to začalo tím únosem. V tom sklepě. Slábla, nemohla používat svoje smysly jako normálně. V podstatě zažila sensorickou deprivaci. My bychom přece taky v takových podmínkách těžko přežívali. Podle mě v tom sklepě její upíří část zemřela. Ale její talent jí zůstal. Ztratila svoje bystré smysly, ale ty potom opět získala, když se v ní probudila vlkodlačí podstata. Uzdravila se taky rychleji, než kdyby byla pořád částečně upír. Když pak začala jezdit do La Push, začala se jí trochu zvedat teplota. Nemohla si toho všimnout, protože to šlo pomalu o desetiny stupňů. Pořád byla ospalá. A potom příšla ta věc s Alexem. Jak byla pořád smutná, v depresích. Bylo toho na ni moc. Neproměnila se rozčilením, ale smutkem.“

„Co si myslela?“ zeptala se maminka.

„Byla zmatená. Nechápala to. Ale myslím, že se s tím smířila. Je zodpovědná, bere to vážně,“ pokračoval děda.

„Tak mě tak napadá...“ začal táta.

„Hm, to je zajímavá myšlenka. Dost pravděpodobná,“ přitakal děda.

„O čem to mluvíte?“ zeptala se Bella.

„Jacob si myslí, že je Andie alfa,“ vysvětlil děda.

„To je pravda, je to přece tvoje dcera,“ souhlasil Carlisle a obrátil se na Jacoba.

„To jsem zvědavý, co řekne Alex na to, že mu bude velet holka,“ vyprsknul Emmett.

„Pche. Co na to řekne, bude mojí Andie poslouchat na slovo,“ řekl pyšně táta.

No páni. Já a alfa? Já a velet? To nepřipadá v úvahu. Nechci mít zodpovědnost za kluky. Nehledě na to, že by mě nikdy neposlouchali. V tomhle je Alex daleko lepší, než bych kdy mohla být já. Ale zajímalo by mě, jak se bude tvářit, až se to dozví...

Hned ráno jsem se vydala do La Push. Vzala jsem si auto, přece jenom Lindsey by asi bylo divné, jak jsem se sem dostala bez auta. Zaparkovala jsem před jejich domem a vyšla jsem po schůdcích ke vchodu, kde jsem zaklepala.

„Jdu tam,“ slyšela jsem zevnitř Alexe. Pravděpodobně běžel ze schodů. Ale slyšela jsem ještě jedny kroky blíž ke dveřím. Ty musely patřit Lindsey. O pár vteřin později opravdu otevřela dveře.

„Ahoj, zlatíčko,“ pozdravila jsem ji a skrčila jsem se, abych ji mohla obejmout. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se Alexovi do očí. V tu chvíli jsem zapomněla na to, co jsem mu chtěla říct, zapomněla jsem, že pořád držím v náručí Lindsey. Dívala jsem se na něj a viděla jsem před sebou člověka, se kterým strávím zbytek života. Ani moje rodina by mě nikdy nemohla udržet bez něj. Vlastně v tu chvíli se ode mě moje rodina odstřihla a pouta, která mě u ní držela, se připoutala k Alexovi. Celý svět se točil kolem něj.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (13. kapitola):