Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl s duší ďábla - 12. kapitola

wallpaperbyjitule


Anděl s duší ďábla - 12. kapitolaPo dlouhé době se k vám opět vracím i s novou kapitolkou Anděla!
Dílek navazuje na 11. kapitolku, kde Bella řekla ostatním o své minulosti. V tomhle dílku si budete moct přečíst, jak se má Emily, a jak probíhal začátek prvního školního dne! Snad se vám to bude líbit. Předem upozorňuji, že jsem nejspíš vyšla ze cviku, tak buďte, prosím, ohleduplní. :(

Anděl s duší ďábla

12. kapitola

Isabellin pohled

Ráno přišlo dřív, než jsem čekala. V noci jsem do krbu párkrát přiložila, aby mi oheň nevyhasl a já se tak mohla dál dívat do těch uklidňujících plamenů.

Po celou noc jsem vzpomínala na svou bolestnou minulost. Po tvářích mi stékaly slzy smutku, nenávisti ale i lásky. Vzpomínala jsem na Toma, na mou jedinou a opravdovou rodinu. Dál jsem taky vzpomínkami zabrousila k tomu arogantnímu, namyšlenému skřetovi Arovi a na naše první setkání.

Nakonec jsem si ale nechala vzpomínku na Garryho. Věděla jsem totiž, že vzpomínat na něj bude bolet ze všeho nejvíc. Garry byl můj první a zatím i poslední otisk. Ano, říkám zatím i poslední. My dávní měniči máme totiž možnost otisknout se vícekrát. První otisk je nejsilnější, další potom slábnou. Otisknout se ale můžeme znovu pouze tehdy, když zaplatíme tu nejvyšší daň. Současný otisk musí zemřít. Jedině tak se může otisk zrušit.

Už jsem se ve svých vzpomínkách nechtěla dál šťourat, a tak jsem se zvedla od již téměř vyhaslého ohně a protáhla si zdřevěnělé nohy. Z horního patra jsem zaslechla zívnutí. No vida. Zkontroluju Emily, alespoň se nějak zabavím.

„Dobré ráno, sluníčko. Jak jsme se vyspinkali?“ přisedla jsem si k ní na postel a opatrně jsem jí podložila hlavu polštářem.

„No… spalo se i líp. Ta tvář docela bolí,“ odpověděla unaveně.

„Dám ti nějaký prášky na bolest a vyměním ti ty obvazy, ano? Budeš chtít něco k jídlu?“

„Nechám to na tobě," mile se usmála a nechala mě dělat svoje. Na oběd jsem jí uklohnila něco poživatelného a hned po tom, co to dojedla, se tu ukázal Sam. Ještě že jenom on. Ty staříky bych asi už nevydýchala. Na večer jsem Sama vyhodila ze dveří a sama si šla po svých.

Přes víkend jsem se ještě o Emily pořádně starala a převazovala jí obvazy. Na bolest si již nestěžovala, tak jsem ji s čistým svědomím poslala domů. V baráku byl najednou až moc divný klid. Po těch pár dnech jsem si tu docela zvykla na ruch, ale dneska prostě nic. Ještě že je večer.

„Píp – píp – píp – píp.“ Ááááá, to si ze mě děláte srandu! Dneska je pondělí! Já musím do školy! To mám za trest?!

Z postele jsem vystřelila jako raketa rovnou do koupelny, abych se dala trochu dohromady. Přece nepůjdu do školy s vrabčím hnízdem na hlavě a s kruhy pod očima! Bleskově jsem se navlíkla do trička a riflí a pádila po schodech dolů do kuchyně. Lednice jako vždy prázdná. Bože… musím na nákupy! Hlavně ať tam potom zase nenarazím na Cullenovy. Jsou sice v pohodě, ale nemusím se s nimi vídat všude!

V předsíni jsem si nazula svoje pohodlný botasky a vyrazila do tý zpropadený školy. Naštěstí ji mám od svýho baráčku kousek, takže jdu pěšky. La Push je tak malá vesnička, že se tu nic neutají, takže určitě ví, že jsem tu nová a že bydlím kousek za vesničkou, navíc hodně blízko škole. Už vidím ty pohledy, kdybych si těch pár metrů přejela autem!

No… jak tak koukám, tak na mě všichni civí úplně stejně, jako bych v tom autě opravdu přijela.

„Ahóóój! Jak se máš, kočko?“ Co je to za cucáka?! Znám ho?

„Jsem Paul. Pamatuješ? Potkali jsme se v knihovně.“ Aha! To je to kuře?! To přece… Vlkodlak. Sakra!

„Jo… ehm… byl už jsi za Samem?“ Je vidět že se ještě nemění, ale mohl by a to ve škole není zrovna nejlepší…

„Ne. Za Samem já nechodím. Je divnej a pořád se na mě tak kouká, jako by na něco čekal!“ No výborně, jestli se takhle Sam chová normálně, tak si u něj moc nešplne… Pořád mám takový pocit, že bych se možná měla začít měnit. Jsou to přece jenom ještě kluci a s tím jejich nadšením asi moc dlouho nepřežijí! No, ještě je na to dost času, potom se rozhodnu.

„Měl bys. Třeba by ti pomohl s tou horečkou…“

„Jak.. jak víš, že mám horečku?“ Co mu mám říct? No, to víš, to se většinou stává, když se začneš měnit. Ne, to by ho asi trefilo!

„Sálá to z tebe až sem ke mně! Jdi za ním.“

„Hned!“ přerušila jsem ho rovnou, jakmile jsem zahlídla náznaky jeho protestů.

„Hm... asi bych měl. Je mi vážně divně.“ Ještě jednou na mě kouknul a pak se otočil a odešel z areálu školy. Doufám, že za tím Samem vážně dojde! Nechci mít na triku, že by se proměnil někde mimo dohled.

Jdeme na to! To chce odvahu a hlavně klid. Studenti jistě nebudou horší než draci, tak to přece zvládnu levou zadní! Tak jo, ta ženská mi po telefonu říkala, že si musím do kanceláře pro papíry. A kancelář je…?

„A… támhle,“ šeptla jsem si pro sebe a vyrazila naproti těm hladovým vlkům. Jak trefné přirovnání!

„Dobrý den! Jsem tu nová, pokud se nemýlím, říkala jste mi po telefonu, že se zde mám stavit pro nějaké papíry.“ Být milá hned první den se prý vyplatí.

„Oh… ale jistě, vy jste Isabela?“

„Ano, to jsem já.“ Ta ženská je příšerná! Je cítit jako obří sladkej bonbón! A navíc to oblečení. Kdo by si to vzal na sebe? Já určitě ne! Aspoň že vlasy má udělaný vcelku dobře. Ta ženská je postrach!

„Jistě, tady mi to prosím podepište a tady máte rozvrh vašich hodin s mapkou školy. Tak! Už vám nebrání nic, abyste tu mohla studovat! Ať se vám tu první den líbí!“ zašvitořila na mě.

„Tak o tom vážně pochybuju,“ pronesla jsem tiše, když jsem vycházela z kanceláře. Tak co máme za hodinu teď? Dějepis. Mno tak to půjde lehce! Vždyť já z historie vlastně pocházím!


13. kapitola

Moje shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anděl s duší ďábla - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!