Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alec a... Nessie?! - 5. kapitola

ddkjw


Alec a... Nessie?! - 5. kapitolaTak po delší době... (červenající se smajlík)
Renesmé je donucena přidat se k Volturiovým, kdyby to neudělala, její rodina zemře. Volterra však nebude tak hrozná, jak si myslela. Potká tam někoho, koho bude mít ráda ještě víc než Jacoba.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

„To slýchávám celkem často…“ mrkla jsem na něj. Naše pohledy se střetly. Dívala jsem se do jeho rudých očí a on do těch mých. Přitiskl si mě blíže k sobě a v mém břiše se rozlétli motýlci. Naše obličeje se začaly přibližovat k sobě.

Nebyla jsem to já, kdo prolom tu mizernou mezeru mezi námi. Byl to Alec. Přitiskl jeho ledové rty na mé a já byla v tu chvíli ta nejšťastnější osoba na světě. Konečně jsem si uvědomila, že život bez Aleca není život. On je můj život. Promiň, Jacobe…

Pohled Edwarda:

Po kom ta holka je?! Po kom! Zmizí si do Volterry a myslí si, že to nezjistíme?! Tak to se plete! Kdyby něco řekla… Mohlo by se to vyřešit jinak! Jenže její tvrdohlavá hlavička jedná po mamince. Prokristapána!

„Edwarde… Je po mně. Neboj, ona se vrátí,“ utěšovala mě má Bella. Jenže k čemu utěšování, když je má dcera vystavena smrti?

„Bello, pochop, že je vystavena smrti!“ vyjel jsem po Belle a nakonec složil ruce do dlaní, „promiň… omlouvám se, ale mám o ní takový strach.“ Kdybych mohl, už bych jí držel v náruči a vyčítal, že beze slova odešla. Sama prosila, abychom za ní nejezdili – musíme to respektovat… Je hrozné vědět, že můžete pomoct, ale je vám v tom zabraňováno.

Vstal jsem a svou přirozenou rychlostí jsem se rozběhl do obýváku. Čekal jsem to. Alice sedíc na pohovce s nepřítomným pohledem. Vize. Má vizi… VIZE! Okamžitě jsem se zaposlouchal do jejích myšlenek. Renesmé, ona se… ona se líbala s Alecem. Má malá Renesmé! S Alecem!

Z hrdla se mi ozývalo silné vrčení, které jsem nedokázal zastavit…  Nevěděl jsem, co mám dělat. Popadl jsem klíčky od auta, které ležely na kuchyňské lince, a chystal se seběhnout do garáže. Bellina ruka mě ale zastavila.

„Nechce, abychom tam jezdili a tak také uděláme! Je tvrdohlavá po mně. Vím, co udělá. Ona moc dobře ví, co je pro ni nejlepší a naloží s tím podle svého uvážení. Není malá, Edwarde. Lidé se mění.“

Pohled Aleca:

Byl jsem jí úplně uchvácen. Renesmé byla bohyně! Poprvé za svou existenci jsem poznal, co to je láska a co to je žít. Vždy, když jsem ji uviděl, něco ve mně poskočilo… Vždy, když jsem ji uviděl se smát, mé mrtvé srdce se rozbušilo. Ona byla můj život. Už to není jen o lovu, zabíjení, boji, lovu, zabíjení, boji a pořád do kola. Už mě to nebavilo. Pořád dokola…

Byla jiná, než ostatní dívky a ženy na hradě nebo ve Volteřě. Ona měla něco do sebe, byla učenlivá. Hlavně nezabíjela… Nemohl jsem ji porovnat s někým, jako je má sestřička Jane nebo třeba Heidy… Nedalo se to. Jsou to naprosté opaky. I já jsem její opak. Ale jak se říká… Opaky se přitahují. My dva jsme toho příklad.

Nelíbilo se mi, za jakým účelem ji tu Aro “vězní“. Byl bych raději, kdyby tu nebyla a nebyla tak vystavěna každodennímu nebezpečí. Abych tu nebyl já… Abychom byli spolu. Někde mimo Volterru, mimo Itálii, mimo Evropu…

Byl jsem stoprocentně jist, že chci být jen s ní, s Renesmé, zdůrazňuji moji Renesmé. Musíme se odsud dostat, protože jinak se odtud nedostaneme nikdy ani jeden.

„Alecu? Jsi tu? Alecu!“ řvala na chodbě Jane. Ach můj bože… To bude zase řečí…

„Ano, ségra, jsem tady. Potřebuješ něco?“ snažil jsem se o zdvořilý tón, ale jaksi se nedařilo.

„Nic, já jen,“ popošla blíž ke mně, „nechceš něco dělat?“

„Jane, věř mi, že mám o zábavu postaráno,“ jemně, ale rychle jsem ji od sebe odstrčil.

„A teď se ztrať, ano? Nechci mít problémy.“

„Bráško… Když jsme spolu, problémy mít nemůžeš, to víš, ne?“ Ruce jsem sevřel v pěst a prudce se otočil, „ztrať se!“ A už tam nebyla…

„Že ji to pořád baví…“ povzdychl jsem a vydal se z pokoje do toho, který byl naproti tomu mému, tedy… Nessin pokoj. Zaklepal jsem, ale nic se neozývalo, tak jsem prostě jen otevřel a prohlédl pokoj. Nikde nebyla, nikde ani noha. Zamračil jsem se a chtěl zavřít dveře, ale v tu chvíli mi něco skočilo na záda. Lekl jsem se, ale to mě po chvíli přešlo, protože to byla ona.

„Ty jsi taková potvůrka, Nessie,“ smál jsem se a zapadl do pokoje.

„Proto mě máš tak rád,“ zasmála se na oplátku Renesmé a spojila naše rty.

„Renesmé, já tě…“



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alec a... Nessie?! - 5. kapitola:

 1
1. kik
10.07.2011 [12:37]

nadherne.... opravdu pekne pises...:D..a kdy bude dalsi sem napnuta...:D

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!