Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Vánoční překvapení od Cora

24.12.2010 (11:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 2× • zobrazeno 1720×

Cora

Vánoční překvapení

Pohled vypravěče

Bylo 22. 12., zbývaly dva dny do Vánoc. Celé město znělo koledami, domy byly ozdobeny blikajícími světýlky, barevnými řetězy a snad každý strom byl lidmi nazdoben baňkami. Lidé se k sobě chovali až překvapivě mile a přáli si šťastné Vánoce. Ani upíři tohoto města nebyli pozadu. Jejich dům vypadal jako z pohádky. Obrovská moderní vila ozdobena blikajícími žárovičkami, řetězy sladěnými k barvě vili a jako třešinku na dortu měli na střeše saně se soby a Santa Klausem. Příjezdová cesta lemovaná jehličnatými stromy také zářila vánočními světýlky. Stromy nezůstali holé, ale byly ověšené různými dobrotami pro zvířata.

A kdybyste měli tu možnost nahlédnout do toho obydlí, zůstali byste nevěřícně zírat na tu krásu. Moderně zařízený byt byl jako vystřižený z časopisu o bydlení na vánoční téma. Vše bylo sladěné do zlaté a modré barvy. Na oknech blikající koule, hvězdy nebo sobi, zábradlí u schodů omotaný zlatými řetězy a každá všední věc zde byla předělána na neobyčejnou vánoční uměleckou práci.

Domem se rozléhala melodie, která vycházela ze vstupní haly. Právě zde hrál na své piano mladý chlapec. Kousek od něj seděly na židlích dvě dívky. Byli si velmi podobné. Každý, koho byste se zeptali, by vám řekl, že jsou to sestry, ale to je omyl. Je to matka s dcerou. Bedlivě poslouchaly melodii, která se linula celým domem. Byla to nová píseň, kterou mladý chlapec vymyslel pro svou dceru, Renesmeé. Ta seděla šťastná vedle své matky a užívala si klid a pohodu.
Když vtom všichni tři uslyšeli dunivé rány, které zřejmě přicházeli z venku, od nějakého velkého zvířete. Mladé dívce v hlavě proběhlo jediné slovo, Jacob. Okamžitě vyskočila a běžela otevřít dveře. V ten okamžik na ni foukl studený zimní vítr a ona se otřásla zimou. Ona nebyla upír jako ostatní, byla poloupír. Její máma, Bella, ji porodila ještě před tím, než se z ní stal upír. Před mladou dívkou stál obrovský vlk, který na ni koukal hnědýma očima. Nessie, jak jí říkali, se k němu přiblížila a jemně ho pohladila po čumáku. Vlk jen jemně přivřel oči a zavrněl. Jen co zpozoroval, že se dívka třese, otevřel oči a čumákem ji dostrkal dovnitř.  Sám utekl do lesa. Za pár minut byl zpět, ale ve své lidské podobě. Vysoký, svalnatý mladík kolem 17 let byl oblečen pouze v kraťasech, ale nevypadalo to, že by mu byla zima. Vzal za kliku a otevřel dveře. V tu chvíli mu do náruče vletěla jeho milá, Renesmeé. Pevně ji objal a opět si vzpomněl na ten den, kdy ji chtěl zabít. Zatřásl se. Naštěstí se do ní otiskl a teď se od ní nehne ani na krok. Miluje ji nadevše.
Nessie se vykroutila z jeho náruče, vzala ho za ruku a odvedla za svými rodiči. Byli ve stejné místnosti jako před pár minutami, jen s malým rozdílem, že Bella seděla svému muži na klíně a dívala se, jak její muž Edward hraje její ukolébavku. Ani jeden z nich nebyl nadšený, že jejich milovaná dcera chodí s měničem, ale ani jeden jim nechtěl kazit šťastní. Navíc o Vánocích. Byli to první Vánoce, které budou trávit společně úplně všichni. Jak Cullenovi, tak i jejich blízcí Denaliovi. Alice se s výzdobou tento rok opravdu vyznamenala. Její práce byla opravdu dokonalá. Vše bylo přichystáno na příjezd rodiny z Aljašky.

Oba dva páry seděly v obývacím pokoji a čekaly, až zbytek rodiny dorazí z letiště, kde jeli pro rodinu z Aljašky. Nemuseli dlouho čekat a z příjezdové cesty uslyšeli zvuk motoru. Podívali se na sebe a společně šli ke dveřím.

„A nezlob, Jaku, jinak dostaneš náhubek“, řekla Bella přísným hlasem. Její muž se jemně zasmál a šel otevřít dveře. Venku už stálo přesně 11 upírů. Jake nahlas polkl. Všichni se tomu zasmáli a vešli dovnitř. Denalijští jen udiveně zírali na nádhernou výzdobu a každý znovu pochválil malého střapatého trpaslíka Alici. Ta si znovu vychutnávala svou chvilku slávy a přitulila se k Jasperovi. Ten si ji k sobě přitáhl a držel v náručí. Tak jako ona se cítil velice příjemně. V rodinném kruhu mu bylo dobře, i když se občas chová odtažitě. Za to můžou ty hrozné bitvy, které zažil.

Všichni upíři zrovna seděli v obýváku a vesele si povídali, když dovnitř vtrhla Nessie s Jacobem za zády a začala křičet.

„To mi neuvěříte,“ říkala zadýchaně. „Venku sněží! Chápete to! Sněží! Sněží!“ začala vykřikovat a skákat jako malé dítě. Pak opět vyběhla ven. Jake samozřejmě běhal za ní a hrál si s ní jako malé dítě. Zatímco ostatní upíři si sněhu nevšímali, Nessie i den před Vánoci strávila celý venku. Pak ovšem musela domů, protože rodina si ji chce taky užít. Společně byli v obývacím pokoji, kde si povídali, hráli hry a přitom jim Edward hrál na klavír koledy.

Další den brzy ráno se všichni opět sešli v obýváku. Dnes byl na programu stromeček. Byl velký asi 2 metry a všichni ho společně zdobili. Renesmé poprvé za svůj život někomu předala hvězdu, aby ji pověsil na špičku stromku. Výherkyní byla Alice, která toto všechno zařídila. Kdyby mohla, tak by plakala radostí. S velkou ctí pověsila hvězdu a domem se opět rozléhaly koledy. Tentokrát ovšem hrála Rosalie, druhá nejlepší hudebnice. Po hodině v Nessie hrklo. Okamžitě vzala Jakoba za ruku a táhla ho do svého pokoje. Ten se na ni vyděšeně podíval a zeptal se, co se děje.

„Nemám zabalené dárky,“ zavřeštěla hystericky.

„Nes, klid, to zvládneme, já ti pomůžu, chceš?“ zeptal se Jake.

„Jo, jo. Musíme sehnat balicí papír, nůžky, izolepu a nějaké mašle,“ ani to nestihla dopovědět a se zaklepáním dovnitř vešla Alice.

„Tady vám to nesu,“ a spiklenecky se usmála.

Oba dva se na sebe s úlevou podívali a pak věnovali jeden děkovný pohled jejich zachránkyni. Nessie vytáhla své dárky rodině a Jake zase přinesl svoje. Oba dva začali zabalovat a šlo jim to krásně od ruky. Za chvíli měli hotovo.

„Děkuju za pomoc, teď můžeš jít, “ a otevřela mu dveře. Podíval se na ni smutnýma očima, ale stejně odešel. Nessie bylo líto, že musel odejít, ale ještě nemá zabalený dárek jemu … Ještě ho nesmí vidět.

Zbytek dne probíhal poklidným tempem s nádechem vánoční atmosféry. Co to povídám, nebyl to nádech. Vánoční atmosféra ze všech přímo tryskala. Snad všichni si užívali tuto pohodu, jen Esmé vyvařovala, co ji upíří rychlost dovolovala. Navařila pro Jakea a Ness, ale také pro smečku. Byli to samé dobroty. K večeru jim to šli zanést a vlci byli velice rádi. Bohužel jim jídlo dlouho nevydrželo. Po pár minutách nezbyl z dobrot ani jediný kousek. Oni jsou jak kyselina…

Bylo něco kolem dvou hodin ráno, když k Nessie do pokoje přišel Jakob. Jemně ji probudil a řekl ji, ať se teple obleče. Pak znovu zmizel. Renesmeé vůbec netušila, co Jake zamýšlí, ale poslechla ho. Zrovna, když si oblékala svetr, opět se u ní objevil Jakob. Jemně ji vzal do náruče a nádherně ji políbil.

„Pojď, potřebuji ti něco ukázat,“ vzal ji za ruku a odváděl po schodech dolů k venkovním dveřím.

„Kam mě to vedeš? Vždyť jsou teprve dvě hodiny ráno,“ ptala se Ness rozespale.

„Neboj,“ to bylo jediné slovo, které jí na to řekl.

Když se konečně vzpamatovala, stáli spolu na nějaké zasněžené hoře. Před ní se rozprostírala malá skalnatá mýtinka a na ni malý improvizovaný přístřešek. Jake ji zavedl k němu a ona lépe viděla, co pod ním je. Velká huňatá deka a kolem ní postavené červené svíčky ve skleněných dózách ve tvaru srdce. Na dece byl malý stoleček a na něm postavených pár věcí. Malá červená krabička, talíř s Esmeniným cukrovím a váza s červenou růží. Vedle stolu byla položena sklenice s šampaňským a dvě křišťálové skleničky. Na zbytku deky byly posypány okvětní lístky, které měly rudou barvu. Bylo to úžasné. Zaskočeně tam stála neschopna se pohnout. Toto by nikdo do Jakea neřekl. Když Jacob poznal, že se nehodlá pohnout, dotáhl ji do altánku a klek si. Zatajila dech.

„Renesmé Carlie Cullen, má lásko, vezmeš si mě?“Zeptal se ji tak láskyplně, až se ji udělal v krku knedlík. Podal ze stolu krabičku a otevřel ji. Byl v ní nádherný prsten.

„A-a-ano,“ vykoktala nakonec ze sebe.

„I přes to, že se ze mě občas stává chlupatý vlk?“ zeptal se opět, ale tentokrát s obavou v hlase.

„Ano, i kdybys byl malá bezsrstá čivava, tak ano,“ řekla už sebejistě a políbila ho. Byl to nádherný polibek, ne jako všechny předtím. Tenhle byl procítěný, jemný, ale přitom intenzivní.

„Miluji tě,“ řekli oba navzájem. Zasmáli se.

Pohled Renesmé

Leželi jsme spolu na dece a dívali se, jak padají sněhové vločky. Byl to úžasné, ležet vedle někoho, koho milujete a budete si ho brát. Dívali jsme se, jak kolem nás létají malé neposedné bílé věcičky, které společně tvoří něco úžasného. Oba dva jsme je fascinovaně pozorovali, a co chvíli se políbili. Ani na chvíli jsme se od sebe nehnuli. Po chvíli jsem usnula. Zdálo se mi o moji a Jakeově budoucnosti. Navždy spolu šťastni… Když jsem se probudila, rozednívalo se. Slunce vykukovalo z vrcholků hor a dělalo červánky. Bylo to úžasné. Jake mě objal a znovu políbil.

„Šťastné a veselé,“ řekl mi.

„Tobě taky zlato,“ odpověděla jsem a dala mu pusu na nos. Vstala jsem a trochu se protáhla. Společně jsme se dívali na vycházející slunce, dokud nebylo po červáncích. Potom jsme se zvedli a šli ruku v ruce domů. Společně do nové budoucnosti.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční překvapení od Cora: