Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Smrt Belly a Edwarda - AlizieCullen

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Smrt Belly a Edwarda - AlizieCullenSoutěžní povídka - 4. téma Smrt Belly a/anebo Edwarda

Článek je ponechán v původní podobě, bez oprav.

27.09.2010 (21:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 0× • zobrazeno 1371×

AlizieCullen

Smrt Belly a Edwarda

Veliké dubové dveře se přede mnou otevřely dokořán. Mojí hlavou prolétala jediná myšlenka – smrt. Bylo mi jedno, jestli mě při tom někdo zabije. Chtěla jsem pouze pomstu. Pomstu vládci všech upírů za odpornou, bezcitnou a krutou vraždu. Bylo mi jasné, že se mě pokusí zastavit, ale to ještě netušili, čeho všeho jsem schopná.

Za vraty Volterry se nacházel výtah, který každého návštěvníka dopraví do podzemních chodeb. Nastoupila jsem a vzpomínala na události, jenž mě přivedly až sem.

 

Byli jsme šťastná upíří rodina. Carlisle a Esmé se o nás starali jako skuteční rodiče a sourozenci Emmett s Rose a Alice s Jasperem byli ti nejlepší na světě. Můj manžel Edward by mi snesl i modré z nebe, kdyby to šlo. Všichni jsme nejvíc milovali mé a Edwardovy děti – dvojčátka. Narodily se skoro až zázrakem a já porod málem nepřežila, kdyby mě Edward nepřeměnil. Už jsem byla upírem půl roku, ale pořád se u mě neobjevoval žádný dar. Strašně mě to trápilo a připadala jsem si obyčejná. Za to naši andílci měli skvělé schopnosti. Renesmé pohybovala předměty, ale zatím jen těmi menšími, a Charlie ovládal počasí. Když jsem ho napomínala, strhla se pokaždé bouřka.

Jednoho letního odpoledne nás přišla navštívit nečekaná skupina upírů. Arova garda, která si říkala honosně Volturiovi, se zjevila zničeho nic. Rychle jsem je spočítala a bylo jich 45. Celá rodina jsme vyšli před dům a děti jsme drželi uprostřed naší formace. Aro se k nám nebezpečně přibližoval. Nahrbili jsme se a připravovali se ke skoku.

„Drazí přátelé. Přece se nebudeme prát. Jen jsem si pro něco přišel,“ usmál se na nás Aro. Byl tak slizký a odporný. Tvářil se jako náš přítel, přitom za ním stáli jeho krvežíznivci v bojových pozicích a vyceněnými zuby.

„Co chceš?“ vyštěkl na něj Edward. Nikdy Ara neměl v lásce a rodina také ne.

„Ty víš co chci, Edwarde. Tvé děti! Jsou to perfektní kousky do mé gardy,“ uchechtl se Aro. Okamžitě jsem se roztřásla vzteky. Moje děti mu nikdy nedám!!!

„Vypadni! Naše děti ti nikdy nedáme,“ zařvala jsem na něj. Naznačil pokývnutí a zvedl ruce v obranném gestu.

„Klid, Bello. Když mi je nedáte, zabijeme vás všechny,“ snažil se nás zastrašit.

„Ne!“ pronesla moje rodina a Edward mě postrčil za sebe, blíž k dětem. Ty jen bezmocně těkaly kolem sebe a slzy měly na krajíčku. V tom se z oblohy začaly snášet kapky a uhodil blesk. Pohladila jsem Charlieho a vzala ho i s Renesmé do náruče.

„Miluji vás,“ pošeptal mi do ucha Edward. Pochopila jsem, co mám dělat. Chtěl, abychom utekli. Nechtěla jsem tu nechat rodinu, ale nejdůlěžitější pro nás všechny byly životy těch malých drobečků. Pevně jsem k sobě přitiskla děti a vystřelila tryskovou rychlostí do lesa. Za sebou už jsem jen slyšela ránu, jak garda narazila do mých sourozenců.

Běžela jsem a běžela. Nekoukala jsem kolem sebe, jen jsem věděla kam běžím. Chtěla jsem doběhnout až za našimi přáteli do Denali. Tam už jsem bohužel nedoběhla. Dostihla mě Jane, Arova nejbližší posluhovačka. Zčista jasna se objevila přede mnou a já padla na kolena. Moje tělo zaplavila strašlivá bolest, jako by mi někdo lámal všechny kosti v tělě. Bolest mě natolik ochromila, že jsem povolila sevření a upustila děti. Ležela jsem bezmocně na zemi a svíjela jsem se pod náporem Janina daru. Myslela jsem, že mě ta bolest každou chvilku roztrhne vedví a já zemřu, ale to jsem ještě netušila, co přijde. Renesmé a Charlie seděli u mě a oba plakali. Snažila jsem se jim říct, aby utíkali pryč, ale z mých úst vycházely jenom výkřiky.

K Jane se připojil další upír. Byl snad ještě větší než Emmett a tvářil se jako zosobněné zlo. Popadl mé děti do rukou a zdvihl je do vzduchu. Děti křičely jako o život, hromy burácely a z nebe stékaly provazy vody. Pokusila jsem se zvednout, ale Jane se jen usmála a já v křečích znovu padla do bahna. Ten odporný upír chytil moje nadílky pod krkem a jediným prudkým pohybem jim utrhl hlavy. Jejich bezvládná tělíčka mu padla k nohám a mě v tu chvíli puklo srdce. On je zabil! Zabil moje děti, moje zlatíčka. Byla jsem jako v agonii, strnule jsem koukala na ta tělíčka, jak hoří v ohni, který ten upír připravil. Ani jsem nevnímala, že už mě Jane neovládá a najednou jsem byla sama. Ležela jsem a pomalu se probírala. Moje děti! Ta dvě krásná stvoření, která jsem nadevše milovala, jsou mrtvá. Bože, byly to jen děti! Nikomu neublížily! Moji andílci. Už nikdy je nebudu moci obejmout, pohladit nebo políbit do vlasů. Už nikdy je neuvidím, jak se pošťuchují a jak sedí Edwardovi v klíně. Edward! Vždyť nevím, co se vlastně u domu stalo! Hned jsem vyskočila na nohy a utíkala domů. Tam na mě čekala další tvrdá rána. U domu jsem nenašla nic, jen popel. Popel mé rodiny, kterou jsem opustila a nedokázala ji zachránit. Popel mých báječných rodičů, skvělých sourozenců a upíra, jenž mě nadevše miloval a dal mi smysl života v našich dětech a ty byly taky mrtvé. Oči mi začaly žhnout vztekem. Chtěla jsem už jen jedno, pomstít se těm zrůdám!

Několik dní jsem seděla v tom popelu než jsem se probrala. Vydala jsem se do Denali, kde se mě ujaly Kate, Irina a Carmen. Vyprávěla jsem jim co se stalo a ony mi slíbili veškerou pomoc, jaká jen existuje. Tyto tři upírky byli kdysi válečnice, a tudíž mě cvičily v boji proti naší rase. Chtěla jsem pomstu. Zabít Ara a celou tu jeho prašivou gardu! Budou trpět, stejně jako moje děti, můj manžel, moji rodiče a sourozenci. Budou litovat toho dne, kdy přišli a zničily vše, na čem mi tolik záleželo. Budou se smažit v pekle!

Dveře výtahu se přede mnou otevřely a z recepce se na mě usmála upírka. Nakukala jsem jí, že se chci přidat k Arově gardě, takže mě ihned odvedla k Arovi. Seděl ve velkém sále a tvářil se, jako by mu patřil celý svět. I pohled na něj byl odporný.

„Vítej, Bello,“ usmíval se. Ještě netušil co ho čeká.

„Co tě k nám přivádí?“ Vzpoměla jsem si na hořící těla svých dětí, manžela a rodiny a oči se mi zbarvily do ruda pod náporem zuřivosti.

„Tvá smrt!“ zařvala jsem a vrhla se k němu. Cestu se mi snažila zastoupit část jeho vražídích moncter, ale já byla připravená na všechno. Jejich útok jsem očekávala. Žádný z nich se mnou nehnul ani o píď. Trhala jsem jim ruce i nohy vší silou, dokud jsem neměla volnou cestu k Arovi. Seděl si na svém trůnu a zřejmě si do poslední chvíle myslel, že ho ti jeho pomocníčci ochrání. Skočila jsem a popadla ho za hlavu. Vůbec se nebránil. Koukal na mě vytřeštěnýma červenýma očima. Měl strach.

„Shnij v pekle,“ zašeptala jsem a utrhla mu hlavu. Rychle jsem rozdělala oheň a začala do něj házet všechny upíří ostatky, které jsem našla. Nikdo neměl šanci na přežití. Sílu nenávisti a pomsty nic nezastaví. Vytáhla jsem z kapsy pomačkanou fotku. Byla jsem na ní já s celou rodinou. Usmála jsem se a pomalým krokem se přiblížila k ohni. Zhluboka jsem se nadechla, abych si dodala odvahy a překonala poslední vzdálenost mezi mnou a smrtí. Žhavé plameny olizovaly moje ruce a nody. Cítila jsem sice bolest, ale silou vůle jsem ji potlačovala. Pozorovala jsem, jak už se mi nohy rzpadají na popel. Naposledy jsem se pomodlila, abych se po smrti setkala se svými dětmi a Edwardem. Snad tam na mě všichni čekají...

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt Belly a Edwarda - AlizieCullen:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře