Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - Info » Nově Objevená Sestra

Hillywood


Nově Objevená SestraTakže, tuhle povídku píše Karrlita, jelikož není jěště adminem, tak jsem jí zde povídku zveřejnila já. Je to její prvotina, prosí o komentíky i kritiku. Tak ať se vám to líbí (bo mě se to líbí a mooooc). :D

Prolog 

Vypadalo to, že bude konečně šťastna. Hodně lidí jí závidělo, ale bylo vážně co až do této chvíle? Podle ní ne. Nezáleželo ji na penězích, kráse nebo inteligenci, chtěla hlavně rodinu a jejich lásku a té neměla dostatek. Když ji konečně měla mít, šanci žít šťastně, osud si s ní krutě zahrál a vše jí vzal. Vždycky říkala, že na všem špatném je něco dobré, ale co je dobrého na tom ztratit vše, co milujete a o co stojíte? Může na to být něco dobrého? Možná ... ale prozatím o tom nevěděla ... zatím ...

 

 

I. Kapitola -  Smutná cesta do Forks

 

Co je tak krásného na zapadajícím slunci, že se na něj chceme dívat s tím, koho milujeme? Co je tak smutného na zapadajícím slunci, že při něm brečíme? Co je tak zlého na zapadajícím slunci, že když ho vidíme, trhá nám ten pohled srdce na kusy?

 

Na něco takového musela teď myslet. Byla tak nádherná v zapadajícím slunci, a přesto bylo tak těžké se na ní dívat, jak je smutná. Smutná. To nebylo to správné slovo. Byla ... no ... zlomená. Neuvěřitelné. Ona, vždycky tak plná života, byla náhle pouhým stínem sama sebe. Tohle bylo to, co trhalo moje srdce. A to co mi jej ještě pálilo na prach bylo vědomí, že nejsou slova ani skutky, kterými bych ji já dokázal pomoci.

 

"Daniell, prosím připoutej se, brzo budeme přistávat." lehce jsem se dotkl jejího ramene a zašeptal. I přes moji opatrnost sebou trhla, jako bych do ní narazil a řval. "Ano,  samozřejmě." zamumlala, sklopila hlavu a připoutala. Rychle si osušila slzy rukávem a pokusila se na mě usmát. "Děkuju." vypadlo ze mě. Chtěl jsem toho tolik říct, ale na víc jsem se nezmohl. Bál jsem se každého dalšího slova, aby jí neublížilo.

 

Přistání proběhlo hladce a ani nevím jak, ale najednou jsme čekali na zavazadla.Pořád měla ten skelný pohled. Popadl jsem kufry a koupil něco malého k pití a jídlu a rychle se sháněl po objednaném autě. Vypadal totiž tak unaveně.  Byl jsem rád, že v autě usla, aspoň si odpočine. A cesta jí uteče rychleji než mě. Každý kilometr byl nůž do mého srdce. Znamenal, že ji ztrácím. Musel jsem ji odvézt do toho cizího města k cizím lidem a zanechat ji tam, opustit ji... raději jsem o tom přestal přemýšlet a začal se věnovat řízení. Také jsem pozoroval krajinu, která rychle ubíhala kolem a snažil se vnímat i ten sebemenší detail. Prostě jsem se snažil svoji mysl zaměstnat ...

 

Oprýskaná cedule s nápisem Forks. Tak obyčejná věc a přitom tak zlověstná a krutá. Jen pár minut a našel jsem dům, ve kterém jsem ji měl zanechat. Tak se lišil od domu, ve kterém dosud žila. Vlastně byl přesným opakem malý, skromný a uprostřed lesů. Ale věděl jsem, že je to jediná cesta, jak ji zachránit. Vím, že by si nikdy nestěžovala na to, že nemá přepych. Jediné, co kdy doopravdy chtěla bylo pryč, ale doufám jsem, že tady by to časem mohla najít. A tak jsem zabočil na štěrkovou cestu a zastavil vedle policejního auta. Pomalu jsem vypnul motor a otočil se k ní. Když spala vypadala tak klidně a na tváři se jí dokonce usadil lehký úsměv. Ještě chvilku jsem ji chtěl nechat spát. Nechat ji snít sen. Ten, který ji opět zanechává na tváři to nejkrásnější. Štěstí vetkané do jemného úsměvu.

 

Chvíli jsem seděl bez mrknutí oka a zapisoval si její obraz do paměti. A pak sem slyšel zavrzání. Nemohl jsem se odtrhnout. Pak sem uslyšel, tiché kroky. Otočil jsem se směrem k příchozímu. Bylo mu jasné, že tohle je policejní náčelník Charlie Swan. Člověk, kterému měl předat to, co je mu v životě nejdražší. Nikdy jsem ho neviděl, ale všechny ty historky, které jsem slyšel snad milionkrát, mi to říkaly. Vystoupil jsem a tiše zavřel dveře. A než jsem stihl cokoliv říct, tak na mě promluvil. "Dobrý večer, předpokládám, že vy budete Alex." řekl a podal mi ruku. Rychle jsem přikývl a podanou ruku přijal. "Dobrý večer, omlouvám se, že se všechno muselo tak uspíšit." omluvně jsem se pousmál. "Ale to je v pořádku mladý muži, rozkaz je rozkaz. Sám to moc dobře znám. To já se musím omluvit. Jsem teď doma sám. Bella odjela se svým přítelem a jeho rodinou na dovolenou a vrátit se až příští neděli." podotkl. "Za to se neomlouvejte." rychle jsem vyhrkl. Nemůžu ho nechat se omlouvat, když bych to měl dělat já. "No, nepůjdeme dovnitř? Je tu celkem zima." řekl a starost mu stáhla obličej. "Ano, ani jsem si to neuvědomil." Ale jestli nebudete proti, tak bych Daniell odnesl do pokoje. Jsem rád, že konečně klidně usnula." rychle jsem se přesvědčil, že stále spí. "A pak bych si s Vámi rád promluvil, jestli nebudete proti." Vypadal nějak zmateně, ale pak jemně řekl:  "Ano, tak to bude nejlepší." A tak jsem obešel auto a tiše otevřel dveře. Opatrně jsem se přes ni nahnul, abych ji odepnul pas a lehce ji vzal do náručí. Začala se vrtět a tak jsem ji zašeptal do ucha: "Neboj se, to jsem já, Alex, odnesu tě do postele. Spi dál." a dal jsem jí letmý polibek do vlasů. "Děkuju." To slovo jí jen lehce sjelo po ústech. Objala mě kolem krku a já věděl, že v ruce držím celý svůj svět a chtělo se mi utíkat. Zavření dveří mě probudilo, tiše je zavřel a to mě navrátilo do reality. A tak jsem ho následoval do jeho domu.

 

"Tak tohle bude její pokoj." zašeptal a otevřel dveře. Vešel jsem dovnitř a jedním rychlým pohledem si ho prohlédl. Jen její šatna byla minimálně dvakrát větší. Charlie si toho musel všimnout. "Vím, že to není to na co je zvyklá, ale .."  Musel jsem mu skočit do řeči: "To je v pořádku. Bude spokojená." a přidal jsem povzbudivý úsměv. Nejspíš ho to nepřesvědčilo. Musím mu toho tolik říct. Položil jsem ji na postel, sundal ji boty a přikryl jí. Zachumlala se do polštáře. Neodolal jsem a znovu jsem jí políbil do vlasů. Miloval jsem jejich vůni - vůni vanilky. Ještě jeden pohled a pak jsem následoval Charlieho do obýváku.

 

Mluvili jsme dlouho a jsem za to rád. Přesvědčil jsem se, že je to doopravdy dobrý člověk, že se jí nemusím bát ji tady nechat. "Tak půjdeme si taky na chvilku lehnout, co ty na to?" zabrumlal Charlie a protřel si unavené oči. "Rozestelu ti tady na gauči, je mi lito, ale další pokoj už nemám." omluvně se usmál. "To nemusíš. Půjdu nahoru k ní. Nesmí se probudit sama v cizím pokoji. Vyspím se v křesle. Vypadalo pohodlně." pokrčil rameny a pomalu se šoural do schodů. "Dobrou noc." tiše řekl u dveří svého pokoje a já mu ji také popřál a pak sem vklouzl do pokoje k ní. Sedl jsem si do křesla a pozoroval jsem ji. Její tvář ozařoval měsíc. Nemohl jsem zavřít oči, nemohl jsem se na ní přestat dívat. Chtěl jsem, aby tahle chvíle nikdy neskončila, ale čas byl nemilosrdný a brzo se na její tváři rozzářily první sluneční paprsky. Snažil jsem se si tenhle pohled vypálit do paměti. Každý detail její  tváře, barvu jejích vlasů.

 

Slyšel jsem přijíždějící auto. Vyskočil jsem na nohy a skoro jsem běžel ke dveřím. Když jsem chytnul za kliku uvědomil jsem si, co dělám. Musím se jít podívat, kdo přijel? Mohu ji opustit? Co když se probudí, když budu pryč? Nechci se od ní ani na vteřinu vzdálit. Ale za pár hodin ji budu muset opustit úplně. Musím se překonat. Trhaně jsem otevřel dveře a vstoupil do chodby. Než jsem je zavřel věnoval jsem jí ještě krátký pohled. Přistoupil jsem k oknu a uviděl malý náklaďáček a u něj mladíka, který pomáhal staršímu muži do vozíku. Zavrzali dveře a ozvalo se: "Když tu stojíš, tak se mi to nejspíš nezdálo a někdo vážně přijel, že?" třemi rychlými kroky se přesunul ke mně. "Ano, to je Billy Black se svým synem Jackobem. Mí přátelé z La Push." usmál se. Evidentně ho jejich návštěva potěšila. "Ještě spí?" Přikývl jsem. "Dobrá, budeme se snažit být, co nejtišeji." Znovu jsem přikývl a rychle jsem se vrátil k ní. Když jsem si sedal zpět do křesla, začala se probouzet. Lehce s sebou zachrula a protáhla se, párkrát rychle zamrkala a pak začala mžourat mým směrem. Usmála se a pak se rozhlídla. Zmateně se rozhlížela po neznámem pokoji. A pak se do jejích očí opět vrátil smutek, to když si uvědomila, kde a proč je. A ten krásný úsměv zmizel.

 

"Dobré ráno, jak si se vyspala?" opatrně jsem začal. "Dobré ráno. Dobře." A opět se rozhlížela po pokoji. Chvíli mi trvalo než mi došlo, co hledá. "Hledáš svoje věci, že? Promiň, hned pro ně skočím do auta." Vystřelil jsem z pokoje a sešel schody a proběhl chodbou rovnou ze dveří k autu. Jak jsem mohl zapomenout přinýst její věci. Jsem pitomec. Rychle jsem popadl její kufry a spěchal zpátky. V chodbě mě zastavil Charlie. "Takže už se probudila. Koupelna je vedle mého pokoje. Hned začnu připravovat snídani." Ještě s ní ani nemluvil a už se o ní staral. "O tu snídani se rád postarám. Jen se jděte dál věnovat svým přátelům." nabídl jsem. "Ty jsi host. Takže se o snídani postarám." "Dobrá." Vyběhl jsem schody a vešel do pokoje. Stála u okna a koukala někam do dály. Vánek si pohrával v jejích vlasech a čechral je. Byla tak okouzlující. Dal jsem jí její věci a řekl, kde je koupelna a také obývák, že tam na ní počkám. Poděkovala a já odešel.

 

Pomalu jsem scházel ze schodů a vešel do kuchyně. Byli tam všichni tři. Všichni se najednou otočili ke mně. "Tak a tohle je Alex." pokynul ke mně rukou. "A tohle je Billy" ukázal na postaršího muže. "A já jsem Jackob." s úsměvem prohlásil mladík. "Rád vás poznávám." a myslel jsem to vážně.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nově Objevená Sestra:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!