Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zločinec - aneb jak Emmett neměl co dělat!

Zločinec - aneb jak Emmett neměl co dělat!Takhle to může dopadnout, když Emmetta necháte samotného a on se nudí. Nemá rád samotu:D Poprvé si prožije noc ve vězení:) Není to žádná sláva, ale doufám, že se bude líbit:)

Seděl jsem na posteli, kterou jsem obvykle sdílel se svou sexy kočkou Rosalie, a přemýšlel co budu dělat. Všichni šli na lov, teda kromě Edwarda. Ten byl s Bellou, jak jinak.

No jo! Půjdu k nim! Copak spolu musí být pořád sami? Edward si ji furt ochraňuje a my ostatní pak nemáme vůbec šanci si s Bellou pokecat. Stejně si spolu pořád jen povídají, což je tak trochu promarněnej čas. Nechápu Edíka, jak to vůbec může vydržet. Jsou spolu necelej rok, lásku si slibujou za hory doly a stejně bych řekl, že je furt nevinnej.

Vydal jsem se tedy k domu Swanových. Bella tu žila se svými rodiči Charliem a Renné. Měl jsem to namířeno do Bellina pokoje, ale z ložnice se ozvaly fakt divný zvuky. No... aspoň někdo si tady užívá, uchechtl jsem se v duchu.

Edward o mně musí vědět, takže bych se divil, kdyby byli ještě v tom pokoji. Celkem jsem proto stuhnul ve dveřích, když jsem zahlédl napůl svlečenou a zadýchanou Bellu a na ni jen v kalhotách ležícího Edwarda. Koukám, ten měl daleko jiný starosti, než sledovat kdo se blíží do pokoje. Edward rychle uskočil pryč od Belly, která byla rudá snad až na kotnících.

Mocně jsem se rozchechtal a padl do křesla, které bylo pod oknem u postele. Oba na mě zůstali vyjeveně zírat.

„Bylo mi smutno!“ pokusil jsem se o psí oči. Takhle jsem většinou prosil Rose, když jsem provedl zas nějakou blbost a ona byla naštvaná. Na Edíka to asi nefungovalo, ale tak neva. Zkusit se má všechno.

Takže jsem vcelku čekal, že se na mě vyřídí, tak jsem raději rychle vyskočil z okna. Edward se patrně chtěl vydat za mnou, ale zavadil nohou o řetěz se světýlkama, který má Bella okolo zdi po celém pokoji a padá k zemi jak pytel brambor. Když dopadne, do země prohloubí dva důlky. Jeden větší, od těla a druhý od hlavy. Myslím, že on sám byl chudák překvapenej víc než já, takže když zvedal hlavu ze země, která zapadla do důlku, samozřejmě jak jinak než obličejem dolů a vyplivl hlínu, nemohl jsem se ani pořádně smát. Ne kecám.

Začal jsem se opět nehorázně chechtat. Tak to se mi povedlo a ani jsem to neplánoval. Takhle nemotorná není ani Bella! Myslel jsem, že je nemehlo jen v těch intimních věcech!

Edwardova zuřivost byla ještě více vyburcovaná mými myšlenkami, zuřivě se snažil dostat zpět na nohy. Plácal se tam jak ryba na suchu a já začal uvažovat, jestli mi někdo nevyměnil bráchu. Když už tedy vstal, trhnul rameny jako kdyby chtěl získat zpět svou rovnováhu. Byl, ale stále ovládán svým hněvem, takže když se ke mně vydal, nevšiml si jakého si výtrusu, co tu zanechal nějaký pes a už zase ležel na lopatkách. Tentokrát ve více zapáchající látce než je hlína. Být člověkem tak mi asi praskne břicho smíchem.

Přiběhnu opatrně k Edwardovi, abych si do té nechutnosti nešlápl a ze shora na něj pohlédnu. Tváří se celkem vyděšeně.

Přehnaně dramaticky si zakryji nos se slovy:

„Bodla by ti koupel chlapče!“ a raději se vzdálím do bezpečné vzdálenosti. Chechtám se ještě pořád u školy, kam doběhnu. No jo. Ale co teď? Už zas jsem sám.

Porozhlédnu se po parkovišti a práští mě do očí kontejner. V něm spatřím skateboard. No ne! Tenhle dopravní prostředek jsem ještě nevyzkoušel. Okamžitě stojím u popelnice a už ho vytahuju ven. Ten skateboard (abyste chápali správně! Jeden nikdy neví.). Ani nevím proč, ale opatrně si na něj stoupnu a odrazím se. Sílu odrazu jsem jaksi trochu nevychytal a uháněl jsem přes školní parkoviště snad osmdesátkou. Ještě že tu nikdo není!

Viděl jsem párkrát v televizi nějakou exhibici, kde ti týpani na tom dělali fakt super triky. Pokusil jsem se proto sjet po zábradlí. Povedlo se! Byl jsem naprosto nadšený! Zkusil jsem si i vyskočit, přetočit skate a opět dopadnout na zem. Paráda! Myslím, že bych mohl jezdit i závodně!

Na parkovišti mě to nebavilo. Nebylo tam už nic záživného, tak jsem se tedy vydal do skateparku v Seatlu, kde je nová urampa. Když poběžím, mohl bych tam být tak za pár minut. Měl jsem štěstí, že u skateparku je hned les, takže si mě v podstatě nikdo nevšiml, když jsem se tam najendou objevil a rychle naskočil na skate.

Na rampě stálo 6 chlapů asi tak v mém věku na skatech. Ha! V mém věku asi těžko, ale víte jak to myslím. Prostě něco kolem dvacítky a táhlo to z nich už na dálku.

Když jsem k nim dojel, přejeli mě obezřetným pohledem. Přece jenom jsem byl asi tak o hlavu vyšší než oni, ale že by se mě museli bát? Jo báli. No nic, nasadil jsem tedy přátelský výraz.

„Zdar chlapi. Jsem Emmett. Můžu se k vám přidat?“ Asi nebudou zrovna nejlepší společníci, prolétlo mi hlavou, když na mě koukali jak na přízrak. Jeden se nakonec vzpamatoval.

„No jasně. Já jsem Joey. Chceš loka?“ podával mi láhev vodky. Znejistěl jsem. Musím to opravdu pít? Chodit na záchod a vyprazdňovat se, to nebyla zrovna moje každodenní a k tomu oblíbená činnost. Nakonec jsem si přihnul. Jako kdybych pil obyč vodu.

„Jezdíš dlouho?“ mávnul ledabyla rukou k mému oprýskanému žihadlu Joey.

„Ani ne, nedávno jsem to objevil. Je to naprosto skvělý! Jak dlouho ty?“

„Asi 4 roky. Chceš ukázat pár triků?“ dělal ramena Joey.

„Jasně, rád se něco přiučím.“

Joey se trochu motavě rozjel po rampě. Než se pořádně rozjezdil, nalili do mě ty jeho kamarádi asi litr vodky. Musel jsem teda napodobovat jejich opilecké pohyby, což byla celkem sranda. Joey začal se svojí show. Uměl to, ale vodka udělala svoje. Po druhém skoku skončil na zemi. Nikdo si z toho nic nedělal. Já jsem, ale zpozorněl. Zachytil jsem Edwardův pach. Co ten tu chce?

Začal jsem opatrně jezdit po rampě, oči, uši, snad všechny smysly nastražené. Co má zas za lubem, hošánek?

Přijížděl z lesa. A teď se podržte! Na kole! Tvářil se naprosto šťastně. Smál se! On se zbláznil, pomyslel jsem si. Byl naštěstí vykoupaný a převlečený. Aspoň mi nedělá ostudu. Až teď jsem si ovšem prohlédl kolo! Bylo růžové a na konci řidítek mělo třásně! Růžové, jak jinak! Měl jsem co dělat, abych nevybuchl smíchy.

„Asi už bych neměl pít!“ protíral si Joey oči a nevěřícně čuměl na Edwarda. Ten právě dojel k nám a pokýval na chlapy hlavou na pozdrav.

„Co to máš za žihadlo? Volvo už ti nebylo dost dobrý?“ optal jsem se pobaveně.

„Volvo jsem půjčil Rosalii. Byla naštvaná, že nejsi doma, tak jela nakupovat. Tohle je Belly staré kolo. Měl jsem pocit, že je pěkný den, na projížďku.“ odpověděl klidně Edward. Vyprskl jsem smíchy. Dost silně mi totiž připomínal, tu ženskou, co je v reklamě na Poděbradku, jak jede na kole. Edwardovi ztvrdnul úsměv na tváři. O-ou. Pořád zuřil, což mě pobavilo ještě víc. Co by mi tak mohl udělat? Jsou tu přece lidi. Edwardovi to bylo pravděpodobně asi jedno. Jednoduše mi jednu vrazil, až jsem seskočil ze skateboardu. Edward ho pohotově zvedl a zlomil v půli. Zuřivě jsem na něj pohlédl. Spokojeně se usmíval! Klid Emmette, nenech se vyprovokovat! Říkal jsem si stále v duchu. Edwardovi asi utekl můj vnítřní boj a skočil po mně. Začli jsme se prát. Teď jsem byl nadšený! Tak dlouho se snažím ho vyprovokovat k rvačce, a teď si dokonce sám začne! Lidi dole jsme prostě neřešili! Váleli jsme se na zemi, honili se po parku a ničili vše co bylo okolo! Měl jsme z toho skoro druhé Vánoce! Ale jen do té doby, než jsem si uvědomil, co se děje!

Ani nevím jak, ale ocitl jsme se pod rampou, kterou Edward otočil dnem vzhůru. Skočil na ni a přimáčkl dno více ke mně. A pak byl klid.

Chvíli jsem ležel, a přemýšlel jak se to mohlo stát. Vždyť jsem silnější. No nic, už se stalo. Pomalu jsem nadzvedl rampu a začal se plížit ven. Když jsme se dostal ven, rampu jsem s bouchnutím pustil a začal si oprašovat věci. Sakra! Triko a kalhoty jsou úplně namaděru, Rose mě zabije! Nebo budu spát na gauči!

„Ehm ehm!“ ozvalo za mými zády. Rychle jsem se otočil a nevěřícně koukal na lidi v uniformách. Za nimi stál Joey a jeho parta. Zírali na mě opět jak na přízrak, tentokrát měli důvod.

„Pane, myslím, že budete muset jít s námi!“ řekl příkře seržant Boris, jak jsem si přečetl na jeho cedulce. Poškrábal jsem se za uchem, otočil se, abych okoukl situaci a pak jen pokrčil rameny. To asi fakt budu muset jít no, pomyslím si v duchu. Trochu šokovaně koukám na druhého pána zákona, jak vytahuje z opasku želízka a chce mi je nasadit. Nezdá se mi to? Fakt jdu do vězení? No, co. Na lovu jsem byl včera, takže žádnej problém. Vlastně jen jeden. Nebudu s Rosalií! Celkem ochotně jsem se teda nechal zavést do auta a už za deset minut jsem seděl na stanici.

„Můžete mi vysvětlit jak a hlavně proč jste zničil rampu, pár stromu v parku a tím jste poškodil státní majetek?“ vyslýchá mě Boris.

„Ne, nemůžu.“ Odpovím. Říkám pravdu. Vážně jim nemůžu vysvětlit, že jsem upír, že mám mega sílu a můj nevlastní bratr, který je mimochodem taky upír, mě chce zabít, protože jsem ho nachytal, jak se snažil připravit o nevinnost jak sebe tak svou, mimochodem lidskou, holku.

Při té vzpomínce se musím smát.

„Je tu něco k smíchu?“ zeptá se přísně Boris. Snaží se být přísný, možná nahnat strach. To je trochu ironie. Chápete, mně a strach?

„Už teď budete muset jít na noc za mříže, nedělejte si to horší!“ Dobrý! Konečně nějaký vzrůšo! Koukám, dnešek je naplněnej samýma vzrušujícíma věcma!!

„Můžu si zatelefonovat?“ optám se kajícně.

„Jistě.“ ukáže policista na zastaralý telefon. Zavolám domů, patrně Carlislovi. Jenže to zvedne Edward.

„Halo?“ ozve se.

„Jen počkej až tě uvidím! Seš mrtvej chlape!“ řeknu se smíchem.

„Nemám čas na blbosti, co chceš?“

„Přijeď pro mě, zaplatit kauci. Nechci bejt v noci bez Rose..“

„Hm... Aha. Promiň. Nemůžu.“ a položí to. No to snad..! Zavolám teda Rose. Začnu vytáčet číslo, ale Boris mě zastaví.

„Máte jen jeden hovor!“

„Jen zavolám své ženě, aby sem přijela..“

„Ne, řekl jsem jeden hovor! Teď už půjdeme do cely, a zítra uhradíte škody.“ poručí.

„Fajn!“ prásknu sluchátkem do radlice. V noci bez Rose! To nepřežiju!

Když mě Boris dovede do cely, na jedné ze dvou paland leží nějaký mladík.

„Kdo je to?“ zeptám se opatrně.

„Ále! Stálý zákazník. To je náš Tim. Je tu snad každý týden. Pěknou noc!“ popřeje mi a strčí mě do cely. Kdybych chtěl, mohl bych se odsud dostat, ale nechci mít ještě víc oplétačky se zákonem.

„Si tu poprvé?“ ozve se z palandy.

„Jo.“ odpovím.

„Zelenáč. Co si provedl?“

„Zničil pár věcí. Co ty?“

„Álé!“ mávne rukou Tim a zvedne se do sedu. „Jako vždycky. Není můj problém, že nikdo nechápe srandu.“

„Jo, to znám. A pak to schytáš vždycky ty!“ souhlasím.

„Přesně tak! Třeba tuhle. Mám bratra, kterej pracuje v bance. Podle mě je to naprosto nudná práce! Tak jsem si říkal, že by to chtělo třeba nějak oživit. Tajně jsem mu teda sebral klíče od práce, a v noci se tam proplížil. Polepil jsem celou jeho kancelář starými letáky a novinami. Prostě všechno, počítač, stůl, židli, strop, podlahu. Prostě všechno. Ráno jsem se tam šel mrknout. Dorazil jsem dříve než bratr, tak jsem tam čekal. Když odemkl málem ho kleplo! Mezitím co se jeho spolupracovníci mohli umlátit smíchy, on mě vykázal ven se slovy že jsem úplně blbej! Nevděčník!“ dovyprávěl. Já jsem se mohl taky umlátit smíchy. Ta představa byla fakt vtipná! (Moje představa)

„Jak to dopadlo? Byl z toho průšvih?“ zeptal jsem se po výbuchu smíchu.

„Z tohohle ne.“ pokrčí rameny.

„Děláš tyhle vylomeniny často?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Skoro furt. Miluju srandu!“

„To sme dva. Proč si teda teď tady?“

„Jenom jsem si udělal srandu ze dvou lidí. Vzal jsem provázek asi tak 4 metry dlouhej, vyhlídl si jeden pěknej roh a pak už jen čekal. Jakmile jsem uviděl člověka, kterej vypadal věrohodně, oslovil jsem ho. Byl jsem měřič a nepřišel mi kolega, tak jestli by mi nepomohl. Souhlasil, a já s druhým koncem provázku zašel za roh. Tam jsem si vyhlídl dalšího člověk a řekl mu to samý. A prostě odešel. Když jsem se vrátil, po dvou hodinách, furt tam stáli. Měl jsem smůlu, že mě poznali a začali křičet a nedaleko právě stál Boris. Tak jsem zase tu.“ pokrčil rameny a já se válel smíchy po válendě. Tenhle kluk se mi začínal líbit čím dál tím víc! Povídali jsme si takhle asi celou noc. Vyměňovali jsme si žertíky a byla to sranda. Pak se, ale omluvil, že je unavený a že půjdeme spát. Bylo asi něco kolem 4 ráno, když v tom tam vtrhla Rose.

„Můžeš mi říct, kde vězíš?“ sykla na mě.

„Ahoj lásko! Promiň, to Edward! Představ si, poznal jsem tu jednoho týpka! Je s nim taková sr...“

„Mě nazajímá koho si poznal! Čekala jsem na tebe celou noc Emmette! Proč si mi prosimtě nezavolal? Přijela bych pro tebe. Myslela jsem, že zas někde vyvádíš nějakou hloupost!“ zašeptá naštvaně.

„Promiň Rose, Edward měl zase jeden ze svých záchvatů a kvůli němu mě zavřeli na noc do vězení.“

„No tak teď už pojď domů.“ A sáhne po dveřích aby je vylomila.

„Ne lásko! Ráno hned budu doma, ale radši mě tu nech.“

„Emmette Cullene!“ zasyčí Rose. „Čekala jsem celou noc! Jestli teď nepůjdeš semnou, nevím jestli až se vrátíš, najdeš své věci v našem pokoji!“

„Promiň. Nechci mít větší oplétačky se zákonem. Jenom mi tu nech peníze na kauci a zaplacení škod. A kdybys slyšela Tima! Víš co provedl bratrovi v prá..“ nedořeknu. Rose zavrčí, hodí mi do cely peníze a zmizí. No. To bychom měli. Za tohle mi Edward zaplatí. Jestli mě Rose vystěhuje, bude platit dvakrát tolik. Vím, že mě dřív nebo později vezme zpět, ale stejně! Může to trvat několik dní a především nocí a za to Edward ponese následky. Ráno kolem 8 si pro mě přijde Boris. S Timem jsme si stihli vyměnit čísla. V noci jsem uvažoval, že by mi mohl pomoct s Edwardem. Má dobrý nápady.

Když jsem odcházel ze stanice, nesl jsem si v ruce obálku. Já mám zápis v trestným rejstříku! Co na to bude říkat Carlisle a Esme? Cítil jsem se opravdu jako malý kluk, co provedl naprostou vylomeninu.

Jelikož před stanicí na mě nikdo nečekal, musel jsem běžet. Zastavil jsem se přede dveřmi našeho domu. Byla tam jedna velká hromada. Mého oblečení a ostatních věcí.

„Edwardéééééé!“ zakřičel jsem zuřivě, a z jeho pokoje se ozval výbuch smíchu!

 

KONEC

 

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zločinec - aneb jak Emmett neměl co dělat!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!