Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vábení moci - 1. část

The Hillywood Show


Vábení moci - 1. částPřicházím s novou jednorázovou povídkou, která bude rozdělena do dvou částí. Je to velmi často opakované téma, kdy Edward opustil Bellu, ale tentokrát z toho zešílela. Victorie ji sice našla, ale netoužila po tom, aby to byla právě ona, kdo ji zbaví utrpení. A tak Bella dál žila svůj podivný život, kvůli svému pobláznění se dostala do psychiatrické léčebny a žila tam několik let. Nebyli by to však Volturiovi, kdyby neměli své lidi po celém světě, takže i v této léčebně se našel upír, který poznal Bellin dar. Odvedl ji do Volterry a z Bells se stala obávaná upírka. Spolu s přeměnou zapomněla na šílenství, které ji předtím popadlo, a stala se z ní ledová socha krutosti. A právě v této chvíli začíná náš příběh o Isabelle Volturi, kterou jednoho dne minulost dohonila…

Předem Vás chci upozornit, že jednorázové povídky nepatří mezi mou nejčastější tvorbu. Pokud ovšem máte v oblibě povídky, kdy Bella není úplně nevinná dívenka, pak by právě tohle mohl být Váš šálek kávy. Doufám, že můj pokus o jednorázovku odměníte alespoň několika komentáři. 

Vaše Lucka002


„Už je zpět,“ šeptali si upíři po chodbách, když jsem jimi procházela. Nedívala jsem se na to, kdo z nich o mně debatoval. Bylo mi to vlastně jedno, jelikož jsem si už zvykla na to, že si ostatní dávají zprávy o mé přítomnosti. Když jsem na hradě, třesou se strachy, ale jakmile zmizím, pořádají oslavy.

Prošla jsem jednou z tmavších chodeb našeho domova a dostala jsem se tak do velkého kruhového sálu, kterému dominovaly tři trůny. Byly zdobené zlatem, sedadla měla potažená rudým sametem, a přesto by jejich majitelům bylo jedno, zda by byly kamenné. Téměř by nerozeznali rozdíl. Upírům je v podstatě jedno, na čem sedí.

Místností se rozléhaly klapavé zvuky mých podpatků a já jsem se blížila do středu sálu jako černý stín. Bylo tu přítmí, světla svící nedokázala zcela osvětlit tíživou půlnoční tmu. Těsně před trůny jsem se zastavila a pokrčila jsem kolena, abych se mohla elegantně uklonit svým pánům. Aro, Caius i Marcus seděli na svých místech a pozorovali mou maličkost.

Jejich rudé oči byly o něco méně karmínové než ty mé. Bylo to především kvůli tomu, že já jsem častěji krmená kvůli svým návštěvám do lidského světa. Oni odtud neodešli už přes tisíc let, což je pro upíra poměrně krátká chvíle.

„Můj pane, splnila jsem svůj úkol,“ oznámila jsem mu a upřela jsem své krvavé oči do podlahy u jejich nohou. Dlouhý černý plášť značil mé společenské postavení na hradě, čím tmavší barvu jste vlastnili, tím víc jste naháněli hrůzu. Barva mého pláště byla černá jako uhel, patřila jsem k těm nejváženějším.

„Isabello, vítej opět doma,“ přivítal mě srdečně Aro. „Nečekal jsem, že svou práci provedeš tak rychle.“ Usmála jsem se při pomyšlení na to, jak zábavné to bylo tentokrát. Slyšela jsem prosit ty zrádce o slitování, o milost… Jak zbytečné, když vezmu v potaz, že jsem ještě nikdy v životě neudělila nikomu milost. Vycvičil mne sám Aro a podle něj jsem jeho nástupkyní po právu. Před jménem Volturi se klepe celé upíří společenství a já se postarám o to, aby to tak zůstalo i nadále!

„Jen nerada odkládám spravedlnost. Ti zrádci si zasloužili své potrestání,“ odvětila jsem s pohledem upřeným k zemi. Vždy mě učili, že mám ctít své pány a nikdy jsem je nezklamala. Všechny úkoly jsem se snažila splnit v co nejlepším čase, nerada nechávám někoho čekat. Je to příliš neslušné a nehodí se to k mému novému životu. Zakládám si teď na dochvilnosti a dokonale odvedené práci.

„Ano, však já vím, má drahá. Podej mi svou dlaň,“ vyzval mě a já jsem bez váhání přešla blíže k trůnům. Aro se postavil a natáhl před sebe ruku, aby mohl uchopit mou dlaň. V tom okamžiku jsem stáhla svůj psychický štít a vybavila jsem si každou minutu, kterou jsem byla pryč. Vzpomínala jsem na potrestání a vyřízení veškerých potřebných věcí.

„Jsem spokojen,“ usmál se na mě a já jsem pocítila ten příval nadšení, že je můj pán šťasten. Odstoupila jsem a automaticky jsem obnovila svůj štít, abych byla chráněna před případným nebezpečím. Jsem si ale zcela jistá, že by si tu nikdo nedovolili rozčílit zrovna mou osobu.

„Jane, obeznam Isabellu se vším podstatným, co se stalo za dobu její nepřítomnosti,“ poručil Jane a my jsme společně vyšly ze sálu. Teď se naše okolí klepalo ještě o něco víc, dvě nejkrutější osoby na hradě se sešly a procházejí společně dlouhou chodbou. Přejela jsem si jazykem po špičácích, ve kterých mi momentálně pulzovala příjemná bolest spojená s nasycením. Byla jsem přepitá lahodnou lidskou krví, která mi poskytla novou sílu.

„Budeš velmi překvapená, Isabello,“ pošeptala mi, když jsme vcházely do její komnaty. Nasadila jsem nedočkavý výraz a čekala jsem, až mě zasvětí do nejnovější události. Pochybuji, že by mě něco dokázalo překvapit, ale věnovala jsem své zlatovlasé přítelkyni polovinu své pozornosti.

Tu druhou jsem věnovala svému odrazu v lesklé ploše zrcadla, která zdobila téměř polovinu jejího pokoje. Hnědé vlasy mi dosahovaly něco málo pod ramena a rámovaly můj něžný obličej. Je to jedna z velkých výhod, vypadám příliš nevinná na to, jaká doopravdy jsem. Kdo by si pomyslel, že může na mé bělostné tváři hrát tak zlomyslný úsměv jako právě v této chvíli? Těžko by si nějaká z mých obětí dokázala představit krásnějšího zabijáka…

„Tak povídej,“ pobídla jsem ji, a půjčila jsem si rudou rtěnku, kterou měla Jane položenou na stolku před zrcadlem. Viděla jsem odraz jejího pobaveného obličeje v zrcadle. Přesně takhle se tváří, když má radost z něčeho hodně poťouchlého.

„Byla jsem také na výpravě, představ si, že máme nové zajatce. Bývalé přátele našeho pána, zlatoocí zrádci.“ Právě jsem v rukou držela jeden flakon s vůní, který nevydržel náhlý stisk mou dlaní. Ztuhla jsem při jejích slovech. Zlatoocí zrádci…

„Co provedli?“ zkusila jsem se zeptat a nezabránila jsem vzrušení ve svém hlase. Zajímalo mě, kdo to může být. Mohli by to být právě ti, které mám na mysli? Bývalí přátelé našeho pána, to by sedělo. Jane si hraně zívla a nevšímala si rozbité vůně, která poměrně rychle zaplnila celý pokoj.

„Nesmrtelné děti,“ odvětila bez zvláštního zaujetí. Nejspíš se nechtěla víc vyjadřovat, ale ve mně probudila červíčka pochybností. Je vůbec možné, aby právě oni porušili zákon? To těžko, odfrkla jsem si pro sebe. Přesto jsem si řekla, že by stálo za to vidět překvapený výraz Edwarda, který mi kdysi tolik ublížil. Chtěla bych vidět to zoufalství, stejnou beznaděj, kterou jsem cítila já. Jak musí být upírovi, který čeká na svou vlastní smrt? Pousmála jsem se a s tichým rozloučením jsem se vytratila z místnosti.

Jane se mě neptala na to, kam se chystám. Přesto určitě tušila, že se chystám do kobky. Přejela jsem si jazykem po ostrých špičácích a zamířila jsem přímo do nitra hradu. Musela jsem sejít více do podzemí a nemusela jsem se ani ptát, ve kterých místnostech se nacházejí. Něco mi říkalo, že budou v nejvíce střežených kobkách a měla jsem pravdu. Zahlédla jsem muže a okamžitě jsem je zaštítila svým psychickým štítem. Nemůžu potřebovat, aby se jim Edward hrabal v mysli. Pokud je to tedy on…

„Slečno Isabello,“ oslovil mě jeden z bodyguardů a uklonil se. Pokývla jsem mu na pozdrav a nemusela jsem říkat nic víc. Bez otázek mě zavedl k celám vězňů. Nechtěla jsem mluvit, aby slyšeli můj hlas. Chtěla jsem prostě vejít dovnitř jako osobnost, tichá smrt… Pokynula jsem strážci, aby počkal venku a nechala jsem se vpustit do jedné cely. Předtím jsem si však kápi stáhla více do čela, aby mi v šeru nebylo vidět do tváře.

„Nedám vám svou dceru.“ Hlas mně dobře známý mě ujistil o tom, že tohle vůbec nebyl špatný odhad. Poznání mě ale zasáhlo mnohem víc, než jsem čekala. Svou dceru? Byla jsem si zcela jistá, že právě ten hlas patří Edwardovi. Snad bych ho ani nemohla zaměnit s hlasem někoho jiného. Natolik jsem v sobě měla vrytou nenávist k celé jeho existenci.

„Trochu přehnaný výraz pro nesmrtelné dítě,“ pronesla jsem chladivým hlasem. Nezvedla jsem při tom hlavu, aby mi neviděl do tváře. Měla jsem kolem sebe natažený fyzický štít, takže by se ke mně nedostal, kdyby chtěl útočit. Nezdálo se mi však, že by o to měl zájem.

„Ona není přeměněná! Narodila se tak,“ odsekl a já jsem se zasmála. V tichých kobkách hradu zněl můj smích poměrně dlouhou dobu. Byl to právě ten hrůzu nahánějící, chtěla jsem se přesvědčit pohledem na něj, ale viděl by mi do tváře a to nemůžu potřebovat. Ještě ne…

„Náš pán rozhodne o pravdivosti tvých slov.“ Zaklepala jsem na dveře a ty se bleskově otevřely. Bez dalších slov jsem vyšla z cely a pokračovala jsem bez zastavení vzhůru do přívětivějších chodeb hradu. V hlavě jsem si neustále přehrávala náš krátký rozhovor. Proč jsem vlastně bránila, aby viděl mou tvář? Vždyť ji mohl vidět v hlavě každého upíra, kterého tu potkal. Pochybuji, že by na mou maličkost alespoň jednou nepomyslela Jane nebo Aro. Nepoznal mě? Změnila jsem se, to je pravda, ale ne natolik, abych vypadala zcela jinak.

„Má paní,“ zastavil mě něčí hlas. Trochu rozčíleně jsem se podívala na toho, kdo mě vyrušil z toku mých myšlenek. Můj rozrušený pohled nejspíš způsobil ještě větší strach u dívky, která se vedle mě skláněla. Podle jejího značně roztěkaného chování a zrychleného dechu jsem soudila, že tu nebude dlouho. Vlastně si ani neuvědomuji, jestli jsem ji už někdy viděla.

„Náš pán si vás žádá,“ zamumlala a strachem se jí třásl hlas. Rozčílení trochu zmizelo z mé mysli a já jsem dokázala bez nějakých zvláštních emocí přikývnout. Pak jsem se vydala dlouhou chodbou přesně na druhou stranu, abych se dostala do kruhového sálu.

Původně jsem se chtěla ztratit ve své komnatě a trochu přemýšlet, vlastně si už ani přesně nepamatuji, kdy jsem si jen tak sedla a přemýšlela jsem… Neběžela jsem, ale díky rychlé a plynulé chůzi jsem se do požadovaného sálu dostala téměř okamžitě. Nebyla jsem to úplně já, cítila jsem zvláštní prázdný pocit, který pro mé nové já byl zcela neznámý.

Tiše jsem vstoupila do místnosti, která překypovala upíry, a mně došlo, co se bude dít. Tolik obyvatel hradu se tu schází jen v případě, že se o něčem rozhoduje. Projel mnou nepříjemný pocit, jen jsem nedokázala určit jeho původ. Se sebevědomým výrazem jsem došla až k trůnům a stáhla jsem si kápi z čela, abych se mohla jasně rozhlédnout. Svítalo, jak jsem poznala ze slabého světla, které sem procházelo malými okny téměř u stropu. Byl to vysoký, klenutý strop, který se mi nejednou zdál nekonečný.

„Přiveďte je,“ přikázal Aro svým přívětivým hlasem a věnoval mi úsměv. Ale byl tak nějak jiný, než na jaký jsem byla dříve zvyklá. Zdál se mi jako úsměv zadostiučinění… Jane, která stála jen kousek ode mě, se hrdě napřímila a nahnala tak strach nejednomu upírovi. Její vítězný úsměv mi říkal, že je připravená použít svou sílu pro dobro Volterry.

Můj odhodlaný výraz mi ztuhl na tváři, když jsem spatřila příchozí vězně. Celá rodina Cullenů, v jejímž čele byl Edward. Zaměřila jsem se na překvapené obličeje každého z nich, ale po chvíli jsem přejela svým pátravým pohledem na malý váček v Edwardových dlaních. Uviděla jsem vzdálený pohyb a ubránila jsem se zalapání po dechu. Dítě! Skutečně má v rukou dítě! Jen díky svému novému vychování jsem se ubránila změně svého výrazu na překvapený. Mé oči se však údivem rozšířily, když jsem uslyšela tlukot srdce.

Shrnutí -> 2. část



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vábení moci - 1. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!