Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Už ses někdy díval na déšť?

18.08.2011 (17:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 24× • zobrazeno 2670×

Smokie - Have you ever seen the rain

Bláhová – přesně taková jsem byla.

V takovémhle počasí přece všichni utíkají pod střechu, někteří i ke krbu… Jenže možná právě proto já potřebovala být venku.

Běžela jsem lesem jako vítr, silný déšť mi brzy promáčel oblečení do poslední nitky a slepil mé vlasy do prstýnků, které jsem měla, když jsem byla malá.

Ze rtů mi unikl povzdech. Jak byl tehdy život snadný. Ne, že bych teď měla bůhvíjak velké starosti, ale stejně… proč trochu nezalitovat, že dětská naivita mě už dávno opustila?

Prudce jsem zabrzdila a zatoužila vrátit aspoň na okamžik čas. Vztáhla jsem ruce k nebi a z dlaní jsem vytvořila malé jezírko, které jsem nechala naplnit dešťovou vodou. Brzy přeteklo a voda z dlaní se smísila s deštěm tak, že jsem vypadala jako malá fontána s přepadem… až na to, že tryska, ze které voda prýští, vidět nebyla.

„Vypadáš jako lesní žínka, Nessie.“

Ten hlas mě zahřál u srdce. Spustila jsem ruce a otočila se k Jakovi. Stál pár kroků ode mě a usmíval se. Promluvil, nejspíš proto, aby na sebe upozornil a já se nelekla. Nikdy jsem nepochopila, jak to dělá, že ho ani mé poloupíří uši nezaslechnou. Plížit se tedy uměl.

Přistoupil ke mně, stáhl si bundu a nabídl mi ji.

Vklouzla jsem do ní jen proto, abych se nechala obklopit jeho vůní. Nahlas jsem ale zabrblala: „Já rýmu nedostanu… Nejsem přece člověk.“

Jake se usmál a objal mě kolem ramen. „Já vím, ale stejně by ses neměla procházet takhle v dešti. Vaši budou mít strach… znáš je.“

Ignorovala jsem jeho utajenou prosbu a místo toho sledovala padající kapky. „Už ses někdy díval na déšť?“

Překvapeně zamrkal a jeho pohled byl zpytavý. „Viděl jsem ho už tisíckrát.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Já ale myslím, jestli ses na něj někdy doopravdy díval?“

Chytila jsem jednu kapku na prst. „V každé je ukrytá maličká duha, když se správně podíváš.“

Natočila jsem prst tak, aby se kapka zatřpytila. Jake se usmál a kapku mi z prstu slíbnul. „Vážně?“

„Jsi moje slunce. Záříš i za deštivého dne.“

Jake se rozesmál. „Tohle neznělo jako kompliment, ale spíš jako obvinění. Vadí ti to?“

Zachumlala jsem se do bundy tak, aby mi její límec trochu zakryl tvář. Zabručela jsem nesrozumitelnou odpověď, ale Jake si mou tvář natočil tak, aby se mi mohl podívat do očí. Znal mě tak, jako nikdo druhý. Byla jsem pro něj jako otevřená kniha a to neměl tátovu výhodu čtení myšlenek.

„Co se děje?“

Mohla jsem lhát, ale před Jakem mi to vždycky šlo těžko. Teď jsem navíc ani neměla důvod. „Proč se mám pořád chovat tak, jak chtějí ostatní? Proč mám dělat to, co by v mé situaci udělali lidé? Já přece člověk nejsem, jak mi neustále omíláte. Proč bych se teda nemohla projít v dešti?“

Jake se pobaveně usmál a zahrnul mi za ucho neposlušný pramen vlasů, který se mi kroutil přes oko. „Takže jen trucuješ? Po pravdě, čekal jsem, kdy přijde puberta…“

Naštvaně jsem zasyčela a plácla ho do ruky. Nesnášela jsem, když si ze mě dělal legraci. Cítila jsem se jako malá holčička – i když dětským střevíčkům už jsem odrostla před více než pěti lety.

Jake si tak nějak nostalgicky povzdechl. „Jsi tak mladá, Ness.“

Ušklíbla jsem se, ale viděla jsem, že nejspíš taky vzpomíná. Využila jsem toho a chytila ho za ruku. Střelil po mně pohledem a já se vesele uculila. „Když budeš se mnou, nebudou mít strach.“

Jake se pobaveně usmál. „Chceš ze mě udělat komplice?“

Zadívala jsem se mu do očí. „Chci si užít déšť… s tebou,“ vydechla jsem.

Jake propletl prsty našich spojených rukou a usmál se. „Edward mě zabije, ale… jsem jen tvůj.“

Rozzářila jsem se. No nemám já štěstí? Mít kluka jako Jake..., takového, který mi rozumí - to je ten největší dar.

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Už ses někdy díval na déšť?: