Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jenom já!

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Jenom já!Povídka o Esmé, která je velmi slavná a vyhledávaná architektka. Je upírka, musí se skrývat, ale chce si dopřát alespoň pár let slávy a úspěchu. Jednoho dne se uchází o velmi prestižní a pro ni důležitou zakázku. Je si jistá, že ji dostane, ale bude to jinak. Místo jí nechtěně vyfoukne méně známá architektka Alex. Esmé se přes to nemůže přenést a jedná... Nedokáže si připustit, že ji někdo předběhl, že jí někdo vyfouknul její vytouženou zakázku, že ji někdo zastínil. Ovlivněna negativními pocity se rozhodne... Jak? Čtěte a zanechte prosím komentíček. Předem díky!

02.04.2011 (15:00) • NatyCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1629×

Zaparkovala jsem u budovy a vystoupila z mého luxusního BMW, na které jsem byla náležitě hrdá. Vrátný u dveří se pokoušel skrýt údiv nad mojí krásou a lehkostí, se kterou jsem se pohybovala. Svůdně jsem se na něj usmála a vplula do vysokého mrakodrapu.

„Dobrý den, slečno, měla bych mít dnes sjednanou schůzku s panem Smithem,“ řekla jsem recepční a ta začala klikat do počítače.

„Esmé Cullenová?“ zeptala se, aby si ověřila mé jméno.

„Ano, to jsem já,“ řekla jsem a snažila se nerozesmát jejímu výrazu. Byla naprosto vyvedená z míry a její oči se údivem rozšířily. Ani jsem se jí nedivila. Má tvář byla vystavena všem na obdiv na obálkách různých časopisů, jak už módních, tak časopisů a architektuře. Jsem slavná, pozornost mi imponuje a užívám si chvíle obdivu a slávy. Ano, jsem upírka, ale těch pár let slávy a neskrývání si chci užít a vytěžit z nich co nejvíce. Lačním po úspěchu, po slávě, přiznávám. Aspoň na těch pár let…

„Pan Smith Vás čeká ve své kanceláři ve druhém patře,“ oznámila mi recepční a ukazovala ke schodům. Už jsem se chtěla vydat za svým cílem, když mě recepční ještě zastavila.

„Mohla bych vás poprosit o podpis? Já vím, nemělo by se to, ale já neodolám,“ řekla potichu recepční a zčervenala. Usmála jsem se a splnila jí její přání. Už byl nejvyšší čas jít za panem Smithem na pohovor k jedné velmi důležité a velmi dobře prosperující zakázce. Odebrala jsem se do druhého patra a zaklepala jsem na dveře se jmenovkou pana Smithe. Po vyzvání jsem vstoupila.

„Esmé Cullenová, je mi velkou ctí vás poznat,“ stoupnul si pan Erik Smith a potřásl mi rukou.

„Taky mě těší. Myslím, že bychom měli probrat zakázku,“ řekla jsem a posadila se na křeslo. Přednesla jsem mu svoje návrhy, jak bych postavila velké obchodní centrum a referovala mu mé představy a názory. Byla to opravdu velká akce, velká stavba, a já o ni stála víc, než o jakoukoliv jinou. Bavili jsme se asi hodinu a já si byla jistá, že tuhle zakázku dostanu. Ale…

„Dnes za mnou přijde ještě jedna architektka, Alex Misserová, pak vám dám vědět, jestli vám zakázku dám, anebo ne,“ řekl a vyprovodil mě ke dveřím. Ta druhá architektka mě trochu znepokojila, ale uklidňovala jsem se myšlenkami na mou slávu, originalitu a… zkrátka jsem si hodně věřila.

***

Po pár dnech mi pan Smith zavolal, že zakázku přenechal Alex. Prý měla živější a reálnější představy, cenovější dostupnost… Samé kecy. Ve mně to vřelo, jak si mohl vybrat nějakou levnou couru, aby pracovala na projektu obřích rozměrů? Se mnou se mohl dostat do novin, bylo by to lepší, propracovanější, modernější, luxusnější… Ve svém nitru jsem nalézala mnoho kladných příkladů, jak bych to udělala já, jak bych byla lepší než nějaká Alex.  Zuřila jsem, žárlila, převažovaly ve mně záporné pocity. Nebyla jsem zvyklá na to, že mě někdo v mém oboru překonával, ba dokonce zastiňoval. A já se rozhodla jednat.

Našla jsem si na internetu telefonní číslo Alex Misserové, podnikatelky, architektky. Zmáčkla jsem Volat a čekala. Na druhém konci se ozval vysoký, pozitivní hlas.

„Alex Misserová, prosím?“ zašveholila.

„Tady Esmé Cullenová,“ řekla jsem a čekala na její reakci.

„Ježišmarjá, nemůžu uvěřit, že mi voláte,“ řekla a pomalu se vydýchávala.

„Ale… Slyšela jsem, že jste dostala nějakou velkou zakázku a chtěla bych se podívat na vaše návrhy a prospekty,“ řekla jsem profesionálně a vlastně jsem ji tímto pozvala na schůzku.

„Ano, velmi ráda. Tak kdy a kde se sejdeme?“ zeptala se nadšeně.

„Co třeba zítra u mě doma? Město Forks, šest hodin odpoledne,“ oznámila jsem místo a čas schůzky, ona souhlasila a já si doslova mnula ruce. Plán jde zatím na jedničku.

Druhý den jsem všechny z domu doslova vystrnadila na lov a osaměla jsem. Nachystala jsem pro ni nějaké občerstvení a snesla na konferenční stolek do obýváku nějaké prospekty a materiály. Před šestou jsem už čekala v pozoru přede dveřmi a vyhlížela světla auta. Uviděla jsem bílá, jiskřivá světla velkého auta. Myslím, že to bylo Audi.

Otevřela jsem dveře a s úsměvem se přiřítila k ní. Představily jsme se, zrovna jsme si potykaly a usedly ke stolku. Chvilku jsme probíraly takové ty podnikatelské a architektonické věci a pak si Alex začala prohlížet přízemí našeho domu. Tohle byla moje šance, můj návrat na výsluní, získám zpět, co mi patří…

Alex stála u velkého okna a dívala se do ztemnělého lesa. Přistoupila jsem k ní jako šelma ke kořisti, neslyšně. Z malého stolku, na kterém stál velký květináč, jsem uchopila zahradní nůžky, které jsem si zde připravila. Uchopila jsem je, bez jakýchkoliv dalších zvuků jsem se přiblížila k Alex a zaútočila. Má ruka, která svírala nůžky, vystřelila. Zasáhla jsem ji přímo do srdce, krev se řinula proudem a její křik neusedal. Její oči se střetly s mými a já v nich viděla tu bolest, strach a zklamání. Zákeřně jsem se usmála a nechala ji umřít. Ale v mých očích žádná bolest nebyla… Chtěla jsem slávu, obrovskou slávu, alespoň na těch pár let. Cožpak to nemůžu mít? Můžu a budu mít. Nesmrtelný život přece musí mít i nějaké světlé stránky.

Jsem slavná, uznávaná a tohle místo mi nikdo nevezme. Já budu ještě chvíli na obálkách časopisů. Jenom já... 

Ahoj, jestli se Vám to líbilo, nebo nelíbilo, napište, prosím, do komentů!

Povídky od NatyCullen

Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jenom já!:

 1
1. NikuseAlice
04.08.2011 [14:40]

NikuseAliceOriginalita nade vše. Krásná povídka, ale souhlasím se všemi, že by tohle Esme neudělala. Přesto je to opravdu úžasná povídka!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře