Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Co zavinil Emmettův dárek?!

Co zavinil Emmettův dárek?!Moje další jednorázovka. Jen tak jsem přemýšlela, jak by vypadala Bellina oslava, která by to dopadla více než dobře. Snažila jsem se být i vtipná, ale ještě v tom neumím moc chodit..:) Zrovna jsem videla Nový Měsíc, tak mě toto téma chytlo..:)

Bella:

„Celkem bych šla spát...uaaaa...“ zívla jsme si hraně. Nechtěla jsem jet na svoji oslavu narozenin. Raději bych oslavila své osmnáté narozeniny jinak...třeba s Edwardem nahoře u mě v pokoji. Ten se teď uchychtne:„Víš, že si hrozná herečka Bello.... a přece nechceš zklamat Alice.“

Trefil se do černého. Alice, samozřejmě po Edwardovi, z Cullenů opravdu miluji. Je jako moje sestra. Vlastně...celkově celou tu velkou upírskou famílii miluji.

„Ale ona moc dobře věděla, že já žádnou oslavu nechtěla!“ odporuji.

„Každý člověk má rád oslavy! Měla bys mí radost...“ zvedne se Edward z gauče. Posbírá nádobí a jde směrem kuchyně. Vydám se za ním.

„A co budem oslavovat? Že jsem starší než ty?“ odseknu trochu nakvašeně. Edward jen vzdychne a zakroutí hlavou. Achjo...todle jsem asi přehnala. Rýpla jsem si do tématu, které Edward nerad načíná. Jemu totiž na rozdíl ode mě, bude navždy sedmnáct!

„Dobře, a co si mám obléct?“ zeptám se tedy s úsměvem abych odlehčila atmosféru a zahnala chmury, které začaly brázdit jeho obličej.

„Nahoře máš šaty...“ mávne rukou a zapne vodu, aby mohl umýt nádobí.

„Nepůjdeš mi pomoct převléknout se?“ přitisknu se k němu. Prudce se otočí a veme mě do náruče.

„Dobře..“ zašeptá.

„Vážně? Edwarde, víš že já po tobě nechci jen pom...“ nedořeknu, protože mě vášnivě a hladově políbí. A už pelášíme nadlidskou rychlostí do mého pokoje. Konečně! pomyslím si, jenže než se vůbec vzpamatuji a zjistím co se děje, přistanu na posteli a hned na to na mně přistanou šaty od Alice. Edward se smíchem mizí zpátky do kuchyně.

„Podvodník!“ zasyčím skrz zaťaté zuby. Okamžitě uslyším z kuchyně další výbuch smíchu. Obleču si teda šaty a nazuji své oblíbené kecky. Vím, k šatům asi trochu neobvyklé, ale já mám ráda pohodu. Balerýny či něco takového není nic pro mě. Sejdu dolů a na Edwarda sedícího na stole v kuchyni se ani nepodívám, což ho opět rozesměje. Pohodím uraženě hlavou.

„Naše slečna dospělá!“ prohodí pobaveně a jde ven. Jdu hned za ním. Neodolám a sklouzne mi pohled na jeho zadek. Ještě, že mi nemůže číct myšlenky! Má ho pěknej, vybízející k plácnutí či pohlazení..v tu chvíli, jako kdyby mi ty myšlenky snad četl, se otočí. Narychlo odvrátím zrak, ale zčervenat stihnu. Nekomentuje to. Nasedne se smíchem do mého náklaďáčku k volantu a já na sedadlo spolujezdce. Než vyrazíme, otočí se a vezme můj obličej jemně do svých studených, přesto více než příjemných dlaní.

„Promiň mi to. Budeš se mnou už zase mluvit?“ omluví se. Jsem omámená jím samotným, takže se vchopím na pouhé kývnutí. Rozlije se mu po tváří ten jeho krásný pokřivený úsměv, co tak miluji.

To jsem rád! Nerad bych poslouchal Emmettovy narážky!“ opratrně se ke mně přiblíží a políbí. Opatrně. Jak jinak! Pořád ta opatrnost!, naježím se v duchu. A tak se k němu přitisknu a polibek prohloubím. Edwardovi zacukají koutky smíchem a jemně me odstrčí. Vyjedeme ke Cullenům.

Po cestě mlčemí, a když dorazíme k domu, Edward v upírské rychlosti oběhne auto a otevře mi dveře. Chytne mě kolem pasu a vyrazíme na oslavu. Alice si tedy dala opravdu práci, už u dveří jsou květiny a balónky. Ve vstupních dveřích narazíme na Emmetta.

„Zdar mládeži! Teda vlastně dospělačko a puberťáku!“ zakření se na nás. Je opět ve své skvělé náladě, která ho nikdy neopouští. Jinak si snad Emmetta, co ho znám, nepamatuji. Prostě vysmátého, co neustále vtipkuje. Edward zavrčí.

„Ahoj Emmette.“ pozdravím ho.

„Za chvíli přjdu, musím přinést svůj dárek.“ přeskočí mu jiskra v očích a já se začínám bát, co si na mě vymyslel.

Edward:

Emmettovy myšlenky byly chaotické! Pořád myslel na něco jiného, a když dotáhl do obýváku obrovskou zabalenou krabici, byly ty myšlenky ještě horší! Neustále přebíhal z nějaké knížky, zpátky k dnešnímu zápasu a tak neustále dokola, vůbec se nesoustředil. A to mě děsilo! Něco tajil! To je u Emmetta, řekněme, tak trochu nebezpečné, protože nikdo neví, co se mu může v tý jeho makovici zrodit za nápad!

Přitiskl jsem si Bellu k boku a podal ji dárek od Carlisleho a Esme. Koupili letenky na Floridu k René. Byl jsem rád, neboť jsme ji ještě neznal a chtěl jsem vědět, kdo je matka mé Belly. Když chtěla Alice podat dárek od Jaspera, Emmett ji zadržel.

„Nene! Teď ten ode mě!“ zakření se. Opatrně s Bellou dojdeme k té obří krabci, což se Emmettovi nelíbí.

„Musíš s ní bejt furt jako vocásek? Jsou to její narozeniny Edwarde!“ odstoupím tedy s tichým zavrčením od Belly. Když Bella zatahuje za mašli na krabici, Emmett si pomyslí:

A teď to příde! a nahlas se zasměje. V tom z krabice vyskočí Mike Newton, přejíc Belle všechno nejlepší a předávajíc ji menší krabičku. Emmett dostane výbuch smíchu, já opět zavrčím, Bella pohodí uraženě hlavou a zle se ušklíbne na svíjejícího se Emmetta. Ten z toho dostane další záchvat smíchu a mezi tím jeho velkým veselým stěží stačí říct:

Ta menší krabička je taky pro tebe!“ A pro tebe taky Edoušku! dodá v duchu. Hodím po něm tázavý pohled a on na mě mrkne. Bella urychleně převezme krabičku a vystrkuje Mike pryč. S radostí ji pomohu. Za tohle to Emmett schytá!

„A pusu jako poděkování Mikeovi by nebyla, Bells?“ prohodí Emmett, když kolem něj procházíme. Opět zavrčím, tentokrát pěkně nahlas! A překvapí mě, že Bella zavrčí naprosto stejně, až Mike rád přidal do kroku a odešel, tedy..spíš utekl sám. Když se vrátíme do obýváku k ostatním, Emmett je zlomený v pase a směje se.

„Rodinná idylka...“ prohodí Jasper, čímž Emmetta rozesměje tak, že spadne na zem.

Bella:

Když vyskočil Mike z krabice, nejprve jsme se zděsila a pak...nehorázně naštvala. Když jsme ho s Edwardem vyprovázeli a já zavrčela stejně jako Edward, radši utekl. V tu chvíli jsem si tak přála být upírem, abych toho bezprostředního šaška – čili Emmetta, mohla pěkně zmlátit. Nejsem násilný člověk, ale teď bych mu dala co proto! Už jen tím, že ikdyž na něj házíme sebevíc nevraživé pohledy, se stále směje, mě přiváděl k varu. Když naposledy hýkne smíchy a já si myslím, že je klid, sáhnu po té menší krabičce. Otevřu ji, zrudnu, zase rychle zavřu a odložím na nejvzdálenější stůl. Moje počínání se Emettovi líbilo, neboť je opět svalený na zemi a svíjí se smíchy. Celá rudá protočím oči ke stropu.

„Mužeš ho prosímtě uklidnit?“ optám se Jaspera.

„Jistě. Ale nejprve mi ukaž co je v té krabičce.“ smlouvá. S úšklebkem po ni sáhnu a hodím ji po něm. Efektně ji zachytí, koukne dovnitř a vyprskne smíchy.

„Někdo další se chce taky podívat?“ zeptá se mírně nakvašeně Edward. Ví co se skrývá uvnitř, přečetl si to v mysli Jaspera nebo Emmetta, co já vím. Alice, která to ví též, se snaží zachránit situaci a pustí do repráků serii ploužáků. Vyzve Jaspera k tanci a Edward ji napodobí a vyzve mě. Nenávidím tanec, ale když mě Edward sevře pevně v pase, neřeším to a ještě více se k němu přitisknu. Tu a tam se políbíme na krk, tváře a nakonec i rty.

Edward:

Kamasutra? Sexy prádelko? Dělá si ze mě legraci? Ano, dělá. Přemýšlel jsem o tom takto, když jsem ploužil s Bellou, ale těžko se mi soustředilo. Bella, přitisknutá těsně ke mně, občas mě políbíc na krk či tváře, mě pěkně rozrušovala z myšlenek. Sklonil jsem se a políbil ji na rty. Tenhle polibek byl jiný. Sice jsem se dávno přestal kontrolovat tak, jako na začátku, přesto tento polibek byl nejhlubší a nejvášnivější, jaký jsme kdy zažili. V tu chvíli nám zaklepal na rameno Emmett.

„Ehmm..nechci rušit, ale vypadá to, že todle budete dnes asi potřebovat!“ rychle mi strčí do ruky tu zatracenou krabičku a se smíchem se má co nerychleji k odchodu. Když je v bezpečné vzdálenosti, promluví na mě přes myšlenky.

Edwarde.. dělám že to neslyším. Vím, že mě slyšíš. Nevnímám, políbím Bellu na čelo. Achjo..jen ti chci bratrsky poradit, aby ses nemusel tak trápit. Něco ti řeknu. Víš, že jsi nejstarší panic na světě? Měl bys do toho konečně praštit. Jen, aby ti Bella neutekla za někým jiným, když se tomu tak bráníš. Jen si tu knížku pořádně pročti, ať nejsi takový nemehlo... směje se mi v hlavě Emmettův hlas. Snažím se dělat, že jsem ho neslyšel, přesto musím vypadat pěkně nakrknutě, protože mě Bella začne utěšovat.

Dyť to byl vlastně celkem dobrý vtip, Edwarde.“ prohlásí nahlas, aby to Emmett slyšel a pak se přesune k mému uchu a zašeptá tak neslyšně, abych to mohl slyšet pouze a jen já.

„Mě se celkem ten dárek líbí..ráda bych ho použila.“ řekne a rychle skloní hlavu, aby přede mnou schovala své začervenání. Zaskočila mě.

„Bello, víš že..“ nedopovím, protože ona jen zavrtí odevzdaně hlavou a položí si ji na moji hruď. Pevně ji obejmu. Začnu o všem uvažovat. Opravdu nejsem tak silný na to, abych splnil její jedinné přání, které chce před tím, než se stane jedním z nás? Sice je to ještě daleko, ale přesto mě ujistila, že toto je opravdu jedinná věc, kterou chce zažít jako člověk. Ano..je tu rozdíl. Ještě asi tak před měsícem jsem si to nedokázal představit. Ale teď. Vážně se tak bojím o Bellino bezpečí nebo se..... bojím toho že bych nevěděl jak..??Zasmál jsme se v duchu, slyšet mě teď Emmett, nejspíš by se umlátil smíchy. Bella jakoby vycítila moje náhlé pochybnosti, stoupla si na špičky nohou a naléhavě mě políbila. Najednou jako kdybych přesunul své hranice o něco dál a ochotně ji polibek jěště více naléhavěji oplatil. Poznala to. Usmála se a tázavě se na mě podívala. Sklonil jsem se k jejímu uchu a zašeptal.

„Dobře, začnu o tom trochu více uvažovat, ale nemyslím že zrovna ten dárek od Emmetta budem používat. Raději bych to udělal podle našeho.“ Bella zalapala po dechu.

„Já snad špatně slyším. Edwarde, víš to jistě?“

„Lásko, udělal bych pro tebe nemožné. Mě stačí, že jsem si jistý tebou a teď už, abych se přiznal, i mnou. Pokud po tom stále toužíš, více než rád ti vyhovím Bello.“ usmál jsem se. Sklopila zrak a začervenala se, ale na první pohled bylo vidět, že je velmi hodně potěšena. Z ničeho nic, jako kdyby se bála, že ji lžu, rychle vzhlédla a i přes svou rudou tvář, se mi vpila pohledem do očí. Viděla v nich něco, co ji omámilo. Její pulz se zrychlil, stejně tak dech. Musel jsem ji políbit, prostě musel.

Bella:

Nevěřím vlastním uším. Vážně Edward právě naznačil, že mi splní moje dlouhodobé přání, touhu? Všechno kolem mě zmizelo, když jsem se mu podívala do očí, abych se ujistila že mi říká pravdu. Ano, myslel to všechno vážně. Omámil mě, stejně tak jako vždy, když se na něj zadívám, ale teď to bylo něco víc. Sklonil se a celkem dost vášnivě políbil. Sám mi potom musel připomenout, že mám dýchat jinak bych se asi zadusila. Měla jsem chuť ho odtáhnout do jeho pokoje.

„Ha...HAHAHAHAHAHAHAHA!!“ vybuchl Emmett snad v největší výbuch smíchu, kerý jsem u něj kdy viděla. Polekaně jsem uskočila od Edwarda, všichni se tomu zasmáli. Emmett se mezitím trochu uklidnil.

„Říkal jsem to. Jaspere dlužíš mi deset babek!“ prohlásil.

„Cože?“ zalapám po dechu. Pohlédnu na Edwarda, ten se tváří namíchnutě. Do háje! Na to jsme zapomněli. Vždyť nás všichni mohli slyšet! Ehm, úprava. Oni nás slyšeli!!! Ale všichni se tvářili, že náš chápu a nechají nás osamotě. Opravdu všichni odešli. I Emmett.

„Lásko už jsem se rozhodl. Rád bych ti vyplnil tvé přání..“ zašeptal uličnicky Edward. Zčervenala jsem.

„Edwarde, a seš si jistý, že chceš?“ zeptala jsem se celá rudá.

„Ano Bello, pro tebe všechno..“ zašeptal.

„No aby ne! Dyť na to čekal 100 let, já bejt na jeho místě tak bych dávno praskl..no víš čim..!!“ dostane výbuch smíchu Emmett, který se tam najednou objeví.

 

KONEC

 

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Co zavinil Emmettův dárek?!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!