Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Plamen naděje 19

Plamen naděje 19Musím vám dát další kapitolu dnes, protože o víkendu jedu na seznamovací výlet a neměla bych to kdy jsem dát. Další kapitola bude pravděpodobně ve středu. Dřív rozhodně nečekejte. Díky za pochopení a doufám, že se vám bude kapitola líbit. Verus a nezapomentě na komentáře!!!!!!!!!!!!!!!!

19. Kapitola: Rozhodnutí je na mě.

Edward:

Bella byla strašně tvrdohlavá. Nechtěla se od Ronyho ani hnout, ale to by nebylo to nejhorší. Odmítala jíst a dokonce mluvit. Sníst jídlo jsme ji donutily, ale mluvit ne. Radši kdyby mluvila nesmyslně, než vůbec. Tolik mi chyběl její překrásný hlas. Ale možná je lepší, že nemluvila. Z jejího hlasu by byla poznat bolest, kterou cítí, a to jsem nechtěl. Nemusí mi ukazovat bolest ještě víc. Je na ní poznat jenom od pohledu.

Stačí se na ni jenom podívat a hned ti dojde, že ztratila naději. Nejradši bych ji řekl, že Alice měla vizi a tam byl Rony živí a zdraví. Ale buď by si myslela, že jsem blázen a nevěřila by mi, nebo by chtěla vědět, jak je to možné. To druhé by se k Belle hodilo víc, ale přísahal jsem, že ji uchráním od světa, do kterého patřím. Vím, že to znamená, že nikdy s ní nebudu moci být tak, jak bych si přál. Ale je to pro její dobro a proto já udělám cokoliv. Ale kdyby věděla, že se Rony probudí, měla by alespoň nějakou jistotu a netrápila by se tolik. Možná by i komunikovala a nevypadala by, jako by z ní vyprchal veškerý život.

Většinou jsme jí s Ronym nechávaly samotnou, ale všichni jsme ji chodili kontrolovat. Všem nám došlo, že naši společnost ani nevnímá, když jsme s ní a něco jí říkáme a marně čekáme na nějakou odezvu. Přesto jsme to nepřestávaly zkoušet. Za snahu nic nedáme.

Každý den usínala u Ronyho a já ji vždy odnesl do pokoje. Vypadala, jako by už spala, ale nechtěla se mě pustit, tak jsem ležel s ní. Stejně bych se na ni díval a dával na ni pozor. Ale jí to bylo příjemnější takhle.

Teď zrovna spí. Už je pátek. Každý den Carlisovy volá Bellina teta a ptá se, kdy se konečně vrátí domů a začne chodit do školy. Carlise jí pokaždé vysvětluje, že vůbec nekomunikuje a je mimo. Ani nevím, proč se tak obtěžuje, když ji to ani v nejmenším nezajímá. A silně pochybuji, že se zajímá o Bellin prospěch ve škole. Co se týče nás, tak do školy chodíme, teda beze mě. Od Belli mě nikdo nedostane. Odmítám i lov. Carlise říká, že jsem stejně umanutý jako ona a že jestli ji chci být na blízku, tak bych měl jít.

Poslouchal jsem Bellino klidně tloucí srdce a její měkké oddechování. Co se týče jejich nočních můr, tak je každou noc mívá. Teď k tomu přidává strach o Ronyho. Ještě, že ji dokážu utěšit. Alespoň nějak ji mohu pomoci a necítím se tak bezmocný, a že jsme k ničemu. Myšlenky ostatních jsem se snažil nevnímat. Moje mi bohatě stačily. Občas jsem taky poslouchal Ronyho srdce. Bilo mnohem tišeji, než Bellino, ale bilo alespoň pravidelně. Nebyl jsem jediný, kdo ho kontroloval. Emmet přes noc, byl celou dobu s ním a neustále mu něco vyprávěl. Nějaké vtipy, nebo historky ze života. Rony byl jediný, kdo ty jeho vtipy poslouchal a nekomentoval je. Emmet si byl jistý, že ho slyší, tak ho chtěl prý nějak rozveselit. Carlise teda říkal, že je to nemožné. Všichni jsme nad ním kroutily hlavou, ale mysleli jsme si to samé. Ale jediný Emmet, řekne všechno, co má na jazyku.

Nakonec jsem se nesoustředil ani na Ronyho a vnímal jen Bellu. Upířích uší je tu víc, než dost a mě ty Emmetovy vtípky už lezou krkem. Když celou noc posloucháte přiblblé vtipy, brzo vás to přestane bavit. A navíc jsem už všechny slyšel. Pokaždé, když Emmet na nějaký přijde, nebo ho někde slyší, tak se s nimi rád podělí. Je to příšerné. Bella mi alespoň zaměstnává mysl.

„Něco se stalo.“zařval z ničeho nic Emmet. Vyrušil mě s tím přemýšlení.

Jeho srdce zpomaluje. Vyčetl jsem v jeho mysli. Okamžitě jsem se vykroutil Belle a v druhém okamžiku jsem byl u Ronyho, jako všichni ostatní.

„Co to znamená Carlise.“zajímal se Emmet netrpělivě. Všichni slyšeli Ronyho srdce, které každou chvíli vynechávalo údery. Všem taky došlo, co to znamená, až na Emmeta.

„Umírá.“vydechl jsem místo Carlise. Všichni jsme byli překvapený a nechápaly jsme to. Vždyť Alice měla vizi, jak je zdravý. A ona se nikdy neplete.

„To není možné, já ho viděla.“mluvila hystericky Alice. Ještě nikdy se nestalo, že by se její vize nesplnila. Všechen klid, že všechno bude v pořádku, byl v tu ránu pryč. Byl nahrazený bolestí a strachem. Nemusel jsem mít Jasprovu schopnost, abych to poznal.

„Carlise, udělej něco.“Emmet neudržel ani normální hlasitost, jak byl rozrušený. Hlavně aby nevzbudil Bellu.

Není co. Já mu už nemůžu pomoct. Pomyslel si zlomeně Carlise.

„Je pozdě.“řekl Carlise nahlas.

Všichni jsme se na sebe bolestně koukli. Věděli jsme, že je to pravda, ale pořád jsme tomu nemohli uvěřit. Je konec. Nic ho nemůže zachránit. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Bellu a bodlo mě u srdce. Už takhle je zlomená. Ta zpráva ji zabije. Jak ji máme říct, že mezitím, co spala, tak Rony zemřel. Tohle určitě nepřežije a já to nepřežiju bez ní. Udržovaly jsme ji ve falešné naději. Říkaly jsme, že všechno bude dobré, jenom musí vydržet. V to jsme taky doufaly, ale byly to jen lži. Věřila nám. Věřila, že ho zachráníme a my jsme ji zradily. Čekaly jsme, že se s toho dostane sám a on mezitím pomalu umíral.

Slíbil jsem ji, že ho zachráním. Že udělám všechno, co bude v mých silách a zatím jsem neudělal vůbec nic. Nemohl jsem dál Emmeta poslouchat. Nikoho jsem nemohl poslouchat.

Něco mě napadlo. Vykřikl najednou v myšlenkách.

„To nemyslíš vážně, Emmete!“vybuchl jsem, když jsem si přečetl jeho geniální nápad, co se mu zrodil v hlavě. Jak ho něco takového vůbec mohl napadnout? To není normální. On není normální. To nemůže vyjít.

„Já se nechci dívat, jak Bella bude nešťastná, a myslím, že ty taky ne. Carlise, je možné udělat upíra ze zvířete? Náš jed ho dokáže zachránit.“ignoroval můj nesouhlas a vysvětli, co ho napadlo. Byl si jistý, že ho to zachrání.

„Já nevím Emmete. Nikdy jsem neviděl upíra z někoho jiného, než člověka. Nejsem si jistý, jestli je dost silný, aby přežil náš jed.“řekl ohromeně Carlise. Nikdy o tom nepřemýšlel, až do teď. Samozřejmě. Proč by nad tím přemýšlel, když je to absurdní.

„To je nemožný.“vložil se do toho Jasper. Bál se taky o Ronyho, ale přemýšlel, jak by to vypadalo, kdyby se to povedlo a Roby by byl upír. Bál se, co by jeho existence mohla způsobit.

Ronyho srdce bilo stále pomaleji a pomaleji. Jeho čas ubíhal a jedinou možnost, jak ho zachránit, kterou máme, je z něj udělat upíra. Nachytal jsem sebe i ostatní, jak o této teorii přemýšlí. Nikdo nevěřil, ale všichni v tom viděli jedinou naději, jak ho zachránit.

Emmet měl pravdu. Nemohl bych přihlížet, jak se Bella trápí, ale i kdyby to vyšlo, tak to bude upír, jako my a bude toužit po krvi. Nemohl by zůstat s Bellou, mohl by ji ublížit a ani by si to neuvědomil. Jak bychom jí tohle vysvětlili?

„Emmet má pravdu. Je to možný. Copak vy to nechápete? Takhle to mělo být už od začátku. Pořád mám tu stejnou vizi.“přidala se k Emmetovy Alice. Dávalo by to smysl, ale co to říkám. Všechno je to nesmysl.

„To znamená, že náš jed ho nezabije.“konstatoval Emmet a ve tváři se mu mihla nepředstíraná naděje.

„A co Bella?“zeptal jsem se polohlasem. Copak to nikomu nedošlo? Nikdo o tom nepřemýšlel? Bella si všimne změny, není hloupá. Napadne ji, že něco není v pořádku. Bude se vyptávat a nakonec zjistí naše tajemství a to nechci. Byla by v nebezpečí. Ani nechci přemýšlet, jaké by to mělo následky.

„Bella bude šťastná, že bude žít.“řekl Emmet. Ano, bude štěstím bez sebe, až zjistí, že je zdravý a nebude se k němu moci přiblížit.

„Myslím, že o tomhle by měl rozhodnout Edward.“promluvil Carlise.

Všichni se teď dívali na mě a čekaly na moje rozhodnutí. Nechápu, proč bych o tom měl rozhodnout zrovna já. Kvůli tomu, že miluju Bellu? Na tohle má právo jen ona. Co když se jednou všechno dozví a bude mě nenávidět, za to, co jsem udělal jejímu příteli, jediné rodině, jak říká Bella. Tohle po mě nemůžou chtít. Já nemůžu rozhodovat o něčím životě. Na to já nejsem stavěný. O tom prostě nemůžu rozhodnout.

„Měl by sis pospíšit Edwarde. Můžeš si představit Bellu, až se ráno dozví o smrti Ronyho. Její obličej bude zkřivený bolestí. Třeba ti to pomůže v rozhodování. Tohle přece nechceš. Nechceš tohle vi…“musel jsem ho přerušit.

„Dost!“zařval jsem bezmocně. Nemohl jsem to dál poslouchat. Ihned se mi objevila její tvář plná bolesti a bezmocné vzlyky. Proč mi tohle dělá? Proč ho nikdo nezastavil? Tohle mě ničí. Nechci to slyšet. Protože Emmet měl pravdu. Všechno, co řekl, je čistá a bolestivá pravda. Nemohl bych se na Bellu dívat a přitom vědět, že by stačilo jiné rozhodnutí a ona by se místo trápení smála. Musím se rozhodnout. A to rychle, dokud jeho srdce bije a dokáže ho jed zachránit. Jak se mám ale rozhodnout mezi dvěma zápory? Buď zemře a to Bellu zničí, nebo ztratí duši, a co bude pokračovat, to netuším.

„Edwarde?“začala opatrně Esme. Jako jediná ještě nic neřekla. Její starostlivý hlas mě donutil kouknout se na ní. V jejích očích jsem viděl starost, strach a malinkou naději. Za to v mých očích mohla vidět jen bezmoc.

„Zachraň ho.“řekla jen a přitom mě propalovala svýma očima.

„Pro Bellu.“zašeptala Rosalie.

Mají pravdu. Belle bude jedno jak. Možná, když ji poprosíme, aby to neřešila, tak to nechá být a bude se radovat z Ronyho probuzení. Co si to namlouvám, nikdy to nenechá být, ale bude šťastná. Pro Bellu.

„Dobře. Udělejte to.“řekla jsem poraženě a utekl z místnosti. Teď potřebuji uklidnit já. Pomůže mi jen Bellina přítomnost.

Potichu jsem se vkradl do mého pokoje. Spala a o ničem nevěděla. Jak rád bych si to s ní vyměnil. Spal bych a o ničem neměl ponětí. Nikdy bych Ronyho neodsoudil k věčnému životu. Role se obrátily. Teď jsem to já, kdo je na dně.

Tak, abych ji nevzbudil, jsem si lehl k ní a jemně si ji vzal do náručí. Přitiskl jsem si ji k sobě, co nejvíce to šlo, abych ji neumačkal a vdechoval její opojnou vůni. Vymývala mi mozek a o to mi právě šlo. Abych vnímal jenom ji. Byl jsem rád, že to fungovalo oboustranně. Moje přítomnost uklidňovala Bellu a její přítomnost zase mně.

Ale i když jsem se snažil vnímat, co nejméně, slyšel jsem, co se děje dole. Rozhodnutí bylo na mě, ale skutek mohl provést někdo jiný. Emmet se o to přihlásil. Chtěl to udělat on, protože Belle slíbil, že ho zachrání za každou cenu. Pro jistotu ho ostatní hlídaly. Stát se může cokoliv. Slyšel jsem jeho myšlenky. Váhal, ale vzpomněl si na Ronyho veselé štěkání a Bellin smích a nejistota ho opustila. Kéž bych byl taky tak silný a byl si jistý sám sebou.

Najednou Ronyho srdce zrychlilo a předehnalo údery Bellinýho srdce. Začala přeměna. Zrovna ho spaluje oheň. Moc dobře si pamatuju na tu nesnesitelnou bolest a chtíč umřít a mít to za sebou a před sebou jenom klid. Tu bolest si snad každý upír bude pamatovat na věky. Je to něco, na co se jen tak lehce nezapomene. Slyšel jsem, jak Rony sebou začal házet a stiskl Bellu ještě víc.

Mrzí mě to Rony, ale to je jediná šance, jak ti zachránit život. Omlouval se Emmet v myšlenkách, ale v žádném případě toho nelitoval.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Plamen naděje 19:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!