Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 14. - Vše při starém

Není souzeno 14. - Vše při starémTakže další díl o Nessie. Uvidíte, jak se Ness vyrovná s Janinou smrtí a se vším co si zatím uvědomila. A co Annie, dozví se díky její zvědavosti, o tom co Ness trápí?

Protože v textu bude dopis, napsala jsem ho barevně aby jste poznali kdo co píše

Reneesme má červenou

Annie má žlutou

 


 

 

 

Otevřela jsem oči. Zase mě někdo objímal.

,,Nechtě toho!" okřikla jsem je.

,,Co se to s tebou děje Nessie?" divila se Esme. Slyšela jsem promluvit Jaspra.

,,Je stejná"

,,Co to tady kecáš Jazzi?" zeptal se naštvaně Emmett a praštil ho do ramena.

,,Je stejná"

,,A co má být?" odsekla jsem.

,,Stejná" uchechtla se Rosalie.  ,,To určitě"

,,Tati, jsi si jistý že ji tady chceš?" zaptala se Charlieho Bella.

,,A mě se nikdo nezeptá! Mě nebaví pořád se stěhovat! chci aby někdo věděl můj názor! jednou se rozhodněte a pořád to neměňte!" zakřičela jsem dřív než Charlie stihl odpovět.

,,Nessie co to říkáš?" zaptala se mě udiveně Bella.

,,Nevím jestli ses všimla, ale pokaždé když se přestěhuju jsem stejná. Předtím jsem taky brečela co?" všichni se zarazili.

,,A už víš proč si brečela?" zeptal se mě klidně Edward.

,,Ne" odsekla jsem.

,,Já říkal že je stejná" odpověděl Jasper.

,,Co to tu pořád meleš brácha?" zeptal se ho nasupeně Emmett.

,,Necháš ho domluvit?" zeptala se Alice.

,,Ona je stejná, stejná jako předtím. Stejná jako když se probudila, s tím rozdílem že teď nebyla v kómatu. Necítím s ní radost, a ať zkouším cokoliv stejně mi to nejde, jako předtím" dořekl smutně.

,,Jaspre! já nechci abys na mě něco skoušel!" okřikla jsem ho. ,,Jak mám potom věřit co opravdu cítím?"

,,Myslím že teď to bude vztek" zasmál se Emmett. Hodila jsem po něm polštářem.

,,Polštářová bitka?"

,,NE" ukončila jsem diskuzi a zase se skulila do peřin.

Všichni odešli.

,,Tati, nemusíš si ji tu nechávat"

,,Ale já chci, dlouho jsem ji neviděl"

,,Dobře jak chceš"

,,Už jedeme domů, nezapomeň do ní něco natlačit, nebo ať jde na lov, kdyby se něco zhoršilo tak zavolej" připomněl Charliemu Carlisle. Za chvilku se zavřeli dveře a tři auta odjeli.

Vylezla jsem z postele a sešla dolů do obýváku.

,,Díky Charlie, že mě necháš u sebe" poděkovala jsem. Usmál se na mě. Tolik jsem se snažila usmát! Nešlo to, něco to ve mě brzdilo. Ukápla mi slza.

,,Chtěla bych se ti předem omluvit za moji náladu, nebudu zrovna příjemná. Sama to vím, ale nic s tím nemůžu dělat. To se dělá samo"

,,To je v pořádku Nessie"

,,Byl si teda na té návštěvě?" chtěla jsem převrátit rozhovor k něčemu zajímavějšímu a doufala jsem že řekne ano.

,,Ne nebyl, domluvili jsme se s Billym za dva týdny"

,,Dobře, pojedu taky"

,,Nemusíš"

,,Já své sliby plním"

,,Jo, řekli mi že si na tom zakládáš" zase se usmál. Kapku jsem sebou zavrávorala, ale ustála jsem to.

,,Ness, pár dnů jsi nejedla máš buď něco sníst nebo jít na lov"

,,Jak dlouho jsem spala?"

,,Tři dny"

,,Dobře, zajdu si na lov" otvírala jsem si dveře a chtěla vykročit ven.

,,A Nessie?"

,,Hmm?"

,,Do osmi doma"

,,Jasně" vyběhla jsem z domu. Dneska jsem si připadala strašně pomalá, asi to bylo tím vysíleném, nebo co já vím.

Za chvíli jsem cítila pumu. Rozběhla jsem se směrem k ní. Byla to jedna velká puma a jedna malá. Přiskočila jsem nejdřív k té malé a rychle ji zabila. Jen jsem se otočila, ta velká puma do mě zasekla svou tlapu. Sice mi to nic neudělalo díky mé pevné kůži, ale docela mě to bolelo ostatně jako teď všechno. Rychle jsem jí poslala za tou menší pumou a pak jsem začala sát krev, s krví se mi vracela zpátky i síla. Zase jsem běžela zpátky a byla jsem o poznání rychlejší, ale bylo mi s toho na nic. Za chvíli jsem přiběhla k domu.

,,Ty už jsi zpátky?"

,,Jo"

,,A co sis dala?"

,,Dvě pumy"

,,Cože? a nestalo se ti nic? Prosím tě co tě napadlo jíst šelmy, víš jak ti mohli ublížit?" vykřikl vyděšeně Charlie. Naklonila jsem hlavu na stranu a nějak divně se zatvářila.

,,Halo!" zamávala jsem mu rukou před obličejem.

,,Nejsem z cukru, navíc pumy a medvědy si dávám pořád" Charlie vykulil oči.

,,Můžu jít už zítra do školy?"

,,Zítra je sobota"

,,Aha"

,,Ale v pondělí už můžeš"

Vyšla jsem schody a šla zase do pokoje. Měla jsem energii a naspáno do předu. Nevěděla jsem, co budu dělat. Vzala jsem si mp3 a začala poslouchat svoje oblíbené písničky. Půlku jsem musela ale přepnout protože prostě nehodili k mojí náladě. Pouštěla jsem si většinou klavírní písničky, málokdy tam někdo zpíval. Edward mi tam kdysi nahrál i jeho skladby. Docela jsem se divila když jsem zaslechla mou skladbu. Můj život. Pouštěla jsem si ji pořád dokola, přesně vystihovala všechny emoce. Zase jsem se rozbrečela.

Teď to byl ale jiný pláč. Prostě nevím jaký, ale cítila jsem, že nebyl tak bolestivý jako předtím. Když se mi po pár hodinách vybila baterka, zase jsem nevěděla co dělat. Na stole byl papír a tužka. Sedla jsem si k němu a začala jsem bezmyšlenkovitě kreslit. Plné rty, větší nos, milé oči. Za chvíli jsem se podívala na kresbu, někoho mi připomínala. TY OČI!!!! jsem blbá a ještě zničená, nahraná prostě skvělá kombinace! Papír jsem zmuchlala a vyhodila do koše. Začala jsem kreslit moji celou rodinu. Vykreslila jsem úplně všechny detaily. Každý vlas, každý záhyb košile, každý milimetr tváře. Nikdy bych se s tím nepiplala, ale vážně jsem neměla co dělat. Stejnak jsem to měla k ránu už hotové. Začala jsem kreslit jednotlivé osoby. Zase do podrobných detailů. Někdo zaklepal na dveře. Jasně jsem fakt pitomá je tu jen Charlie! Za chvíli vešel.

,,Co děláš Ness?" zeptal se a přistoupil ke mě. Pokynula jsem lehce tužkou k udělaným obrázkům.

,,Tos dělala ty?" že by ta hloupost byla dědičná? vždyť tu nikdo jiný nebyl. Pokrčila jsem rameny.

,,Moc pěkně kreslíš"

,,Když si to myslíš" odpověděla jsem. Za chvíli jsem byla hotova s obrázkem a podala ho Charliemu.

,,Tady máš"

,,Dík, kde ho mám dát?"

,,Kde chceš, můžeš si když tak vzít i ty ostatní, jinak půjdou do koše" podívala jsem se na něj. Zvedl jedno obočí a pak vzal i ostatní obrázky.

,,Budeš něco jíst?"

,,Ne, včera mi to stačilo díky"

Uvažovala jsem, co bych mohla nakreslit. Můj poslední obrázek byl Alice, která mi taky vnukla nápad. Začala jsem kreslit šaty, aspoň se zabavím a přispěju Cullenům pár návrhů do šatníku. Měla jsem s tím dobrý nápad, vydržela jsem to kreslit celý den a i do pondělka do rána.

Po dlouhé době jsem vstala od stolu a šla si omýt obličej. Se skříně jsem si vzala sukni a k ní jedno tričko s výstřihem.

Pro radost profesorky jsem si ještě rychle přečetla celou knížku a mohla jsem vyrazit. Když jsem dojela na parkoviště všichni na mě zírali jak na blázna, asi si mysleli že jsem buď odjela a nebo jsem tak děsivě vypadala. Když jsem přišla do učebny biologie, sedla jsem si na svoje místo. Annie přišla o chvíli později než já. Hned jak mě uviděla, rozběhla se za mnou a objala mě.

,,Konečně ve škole, dlouho jsem tě neviděla. Docela jsi nám tu scházela"

,,Skvělí" řekla jsem ji. Ona se při mém hlasu odtáhla. Celou hodinu jsem nehla brvou. Viděla jsem pod sebou papírek, začala jsem ho probodávat očima. Když se mu nic nestalo, vzdala jsem to a rozbalila ho.

Co je s tebou? psala An.

Nic napsala jsem a papírek nechala na stole.

Ale ano, teď si odtažitá, nedostupná ne jako předtím nedala se odbýt.

Jsem jako předtím! jsem jako před tím něž si mě TY poznala! nechtělo se mi o tom bavit.

Líbila ses mi předtím víc jako kámoška.

Fajn.

Fajn co.

Když se ti nezdám tak se semnou prostě nebav.

Ale já chci.

Hmm, to je tvoje věc.

Ty nechceš.

Víš co, moje nejlepší kámoška zrovna, nedopsala jsem. Neměla jsem sílu. An, to brala jako dokončení a tak si papírek vzala. Zamračila se.

Co tvoje nejlepší kámoška ? nehodlala jsem odpovídat. Nebyla jsem připravená, myslela jsem že se mi všechno vrátí, zase se zhroutím, budou se na mě dívat jak na debila. Budu brečet kvůli dvou věcem které mi připomněla jedna situace.

Zradila? Přestěhovala se? Naštvala se? Ness, tvoje kámoška ti nemůže ovlivnit život maličkostmi  i když ti ublížila a tys jí mela moc ráda…

Ona mi neublížila!

Jo? A tak co se stalo?

Ona.

No? nakreslila jsem oběšeného panáčka. Nechápala.

She is dead!

Cože? Ona umřela a kdy?

Před čtyřmi dny.

Jak to?

Někdo ji zabil, začala jsem mít na mále.

,,Pane profesore, nějak mi není dobře mohla bych jít prosím na chvíli ven?"

,,Dobře, ale vraťte se ještě na hodinu, slečno Webrová, běžte s ní" Obě jsme vstali a vyšli ven.

Nebrala jsem si ani bundu i když pršelo, na co? Vyšli jsme ze dveří a já propukla v pláč. Déšť mi smáčel hlavu a oblečení. Annie mě zase objala, chtěla jsem ji odstrčit, ale ona mě jen chtěla utěšit.

,,Je mi to líto Nessie, já jsem to nevěděla, nechtěla jsem" omlouvala se mi. Za pár minut jsem s tím přestala.

,,To nevadí, ale stejně už nebudu jako předtím, náladu budu mít takovou jakou mám teď znám se. Leze mi to pěkně na nervy"

,,Však to se časem zahojí" konejšila mě. To pochybuju. Otřela jsem si poslední slzu a vyprostila se z jejího obětí. Vlasy mi zplihly kolem hlavy takže jsem musela vypadat děsivě, ještě s tou mou tváří.

,,Díky" zašeptala jsem do nebe.

,,Za co děkuješ?" zeptala se mě nechápavě An.

,,Za déšť, mám ho moc tráda!" Ann se usmála. Šla jsem pomalu do třídy a ona pomalu za mnou.

,,Už je vám lépe?"

,,Ano, děkuji" profesor jenom kývl a pokračoval ve výkladu.

,,Hele, vypadá jak zmočeny pes" řekl někdo za mnou. Otočila jsem se a probodla pohledem.

,,Tak to bylo děsivé" řekl ten druhý v lavici.

,,No to jo, co se jí asi stalo že tak vypadá?"

,,Asi to dostala" uchechtl se ten druhý a plácli si spolu. Položila jsem hlavu do rukou a zakroutila jí. Za chvíli jsem se na mě znovu otočila.

,,Můžete být zticha a nechat si ty trapný hlášky?" oboum stuhl  úsměv na tváři.

,,Máš pravdu dostala to"

,,Jděte do háje a neřešte mě!" An si toho všimla a hned se mě zastala.

,,A co vy kreténi už jste to dostali nebo jste pořád malý děcka?"

Oba se nasupeně podívali a přestali konečně komentovat.

,,Díky, An" usmála se na mě.

,,Ty Nessie?"

,,Ano?"

,,Jedu zítra na pláž za svým klukem nechceš jet se mnou?"

,,Křoví dělat nemusím" ušklíbla jsem se.

,,Prosím, prosím, prosím už mě nudí jeho kamarádi, chci tam mít jednu kamarádku" protočila jsem panenky.

,,Která pláž"

,,Jupí" Annie se rozzářila jako sluníčko.

,,La Push, znáš?"

,,Nevím"

,,Neznáš? poznáš" zasmála se.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 14. - Vše při starém:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!