Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledaná - 31. kapitola

15.10.2009 (14:00) • Twigirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4338×

Šla jsem k němu blíž a když jsem stála skoro až u něj, upustila jsem z ruky baťoh. Věděla jsem, že ho s tou svojí upírskou rychlostí chytí. Jakmile to udělal, vytrhla jsem mu z rukou ty klíče.

„Dneska vyhraju já“, oznámila jsem mu vítězně.

Obešla jsem auto a teprve, když už jsem si zapínala pásy, si Edward sedl vedle mě.

Podívala jsem se pobaveně na něj a snažila jsem se zachytit jeho výraz. Chvíli se mračil, ale potom se na mě otočil a s nevěřícným výrazem si povzdechl.

„Jsi neskutečná“, promluvil po chvilce a na tváři se mu objevil ten jeho nádherný úsměv, díky kterému mnou na chvíli projelo příjemné teplo, které mi dovolilo na pár vteřin zapomenout na tu spalující bolest uvnitř. Nastartovala jsem a vyjela jsem s Edwardem na nákupy.

……………………………………………………………………………………………………………

Nakupování jídla nebylo zase tak jednoduché, jak se může zdát a nakonec jsem byla velmi vděčná Edwardovi, že byl se mnou. Několikrát se mi z toho pachu v obchodě udělalo tak zle, že jsem to po pár pokusech rozdýchat to, vzdala. Téměř v běhu jsem pádila z obchodu a zastavila jsem se až na parkovišti. Edward zřejmě ještě platil to, co jsme už zvládli dát do košíku, tak se ke mně připojil až po pár minutách.

„Promiň,“ omluvila jsem se mu.

„Co s tebou budeme dělat?“ zeptal se a sedl si ke mně na obrubník.

„To nevím“

„Co budeš jíst?“

„Pořád to jistí ty cornflaky. Hlavně ne žádnou zeleninu,“ jen při tom pomyšlení se mi zvednul žaludek.

„Máš hlad?“

„Ano,“ odpověděla jsem, ale ani jsem nemusela, protože můj žaludek promluvil za mě. Edward se postavil, natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl na nohy.

Nejistě jsem mu ji podala.

„Pojď, pojedeme“ rozhodl a táhnul mě k autu.

„Kam?“

„Najdeme nějakou restauraci“ odpověděl a držel mi otevřené místo u spolujezdce.

„To nebude lepší, radši bych si měla něco uvařit doma,“ protestovala jsem.

Nedal se odradit a tak jsem to vzdala. Možná bych mu měla udělat nějaký seznam, aby mi dojel na nákup on a doma pak něco zkusit uvařit. Ale co když tam pak nevydržím skrz ten smrad?

Zastavil u nízkého domku s nápisem "La Gazzetta". Nemusela jsem být genius, abych poznala, že tohle nebude jedna z těch levnějších restaurací.

„Tady to zvládneš,“ ujistil mě.

„Proč myslíš?“

„Mluvil o tom Carlisle. Dokonce i nám to tady nesmrdí. Mají velmi kvalitní větrání,“ vysvětlil a pobaveně se usmál. Nadchla jsem se myšlenkou, že něco sním.

Vešel první a počkal hned u dveří, aby viděl moji reakci. Opatrně jsem se nadechla a spokojeně jsem si oddechla, když se mi neudělalo zle.

Edward si všiml mého spokojeného výrazu a usmál se, chytil mě za ruku a vydal se dovnitř. Pak se zarazil a podíval se na naše ruce.

„Promiň,“ zamumlal a pustil mě.

Nepřišlo mi na tom nic divného držet ho za ruku, ale jemu to bylo zřejmě nepříjemné. No samozřejmě. Kdo by se chtěl ukazovat na veřejnosti s někým, kdo vypadá, tak jako já. Ztrhaný, vyhublý obličej, neučesané a zplihlé vlasy, a kecky a otrhané džíny se do této restaurace skutečně nehodí. Až teď jsem si všimla, co má Edward na sobě a připadala jsem si jak šmudla.

Edward zažádal o soukromý box a i když bylo plně obsazeno, pro nás se místo našlo. Nemělo by mě to překvapit, Edward prostě takhle na lidi působí.

S jídelním lístkem přišel pohledný mladík. Znala jsem ho od vidění. Měl se mnou nějaké přednášky a tady si zřejmě přivydělával. Usmíval se na mě a i když mluvil s Edwardem, stále po očku pokukoval po mě. Podívala jsem se na Edwarda, který měl celou dobu, co u nás stál, zaťaté pěsti. Napadlo mě, že mu zřejmě jeho krev voní taky tak sladce jako ta moje.

„Co se děje?“ zašeptala jsem, když jsme byli sami.

„Nic“ odvětil a stále se díval směrem, kam ten číšník odešel.

„Něco je špatně?“ nenechala jsem se odbít.

„Ne. Jen … přemýšlí jak dostat tvoje telefonní číslo“ zamumlal a hodil po něm vražedný pohled.

On žárlí? Věděla jsem, že mě měl rád, ale s tím vším, co se děje jsem nějak zapomněla na všechno to mezi námi. Navíc mě ani nenapadlo, že by mě ještě mohl chtít, když čekám dítě s někým jiným. Myslela jsem si, že se mnou tráví tolik času ze soucitu. Nenapadlo by mě, že by mě stále ještě miloval a snad i chtěl?

„Edwarde, proč tohle všechno děláš?“ vyhrkla jsem na něj.

„Je to pro to, že tě o to požádal Thomas?“ stálo mě tolik síly, aby se mi nezlomil hlas, když jsem vyslovovala jeho jméno.

Edward ztuhl a chvíli vypadal jako socha.

„To si myslíš?“ zeptal se mně po chvíli hlasem plným bolesti.

Neodpověděla jsem. Nevěděla jsem, co odpovědět. Teď, když jsem viděla ten jeho výraz, už se mi ta otázka nezdála tak dobrá, jak se zdála předtím.

Sklonila jsem hlavu a dělala jsem, že si vybírám jídlo.

Najednou jsem cítila, že je vedle mě. Otočila jsem se jeho směrem. Klečel vedle mě na zemi a obě mé ruce sevřel pevně ve svých dlaních. Hlavu jsem měla stále skloněnou a bránila jsem se pohledu na něj. Ukazováčkem mi opatrně zvedl bradu a počkal, až se mu budu dívat do očí.

Když se naše oči setkaly, viděla jsem v těch jeho tu lítost a bolest, kterou jsem mu tou jednou jedinou otázkou způsobila. Měla jsem mlčet.

„Bello, jak si to jen můžeš myslet? Jsi to nejdůležitější v mém životě. Miluju tě víc než cokoliv a nikdy se na tom nic nezmění.“

Bylo mi líto, že jsem mu ublížila a bylo mi líto, že mu ublížím znovu, protože já s ním být nemůžu. Miluju ho. Oba jsem je milovala, ale teď nejsem schopná být s někým jiným. Nejsem na to připravená.

„Vážně sis myslela, že jsem s tebou ze soucitu a z povinnosti?“ zeptal se naléhavě.

„Mě nenapadlo, že bys mě mohl ještě milovat, když teď čekám dítě někoho jiného“ špitla jsem a zase jsem zabořila oči do země.

„To, že čekáš dítě přece nic nemění. Miluju tebe a pokud mi to dovolíš, budu milovat i tvé dítě.“ řekl něžně.

Cítila jsem, jak se mé oči plní slzami a doufala jsem, že nepřetečou.

„Já nemůžu Edwarde“ zamumlala jsem a přes mou veškerou snahu mi po tváři pár slz steklo.

Zvedl jednu ruku a mírným pohlazením je setřel.

„Já vím Bello. Jen jsem chtěl, abys to věděla“, řekl a něžně se na mě pousmál. V tom úsměvu se zrcadlilo tolik lásky a něhy, že mě to na chvíli přeneslo kilometry od té bolesti v mém srdci a jakoby mě to uvnitř zahřálo.

Chvíli jsme se na sebe ještě dívali a pak Edwardův výraz zase zvážněl. Postavil se a šel si sednout zpátky. Zdálo se mi to, nebo zavrčel?

Nezdálo. Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem si všimla, že se k nám blíží ten mladík. Rychle jsem si setřela slzy, které mi ještě zůstaly na tváři a zabořila oči do jídelního lístku a rychle vybrala.

„Vybráno?“, zeptal se mile a zářivě se na mě usmál. Střelila jsem koutkem oka po Edwardovi, který v tu chvíli vypadal, že na něj skočí a utrhne mu hlavu.

„Dám si jen vodu“, zabručel na něj Edward.

„Já si dám krvavý steak, bez přílohy a pomerančový džus. Děkuji“.

„Krvavý steak?“, divil se Edward, když číšník odešel.

„Ano. Mám na něj chuť“, odpověděla jsem mu. Vlastně i mně to přišlo zvláštní, ale chuti neporučíš. Zvlášť ne v těhotenství. O tom už jsem něco zaslechla.

„Třeba dojde i na kyselé okurky“, ušklíbla jsem se a Edwarda jsem tím rozesmála. Bylo mi s ním tak dobře.

Když donesl jídlo, snědla jsem ho tak rychle, že jsem za celou dobu neřekla ani slovo a mám pocit, že na mě Edward mluvil. Na talíři zůstalo jen zbytek šťávy.  Edward se na mě celou dobu nevěřícně díval, ale nekomentoval to. Klidně mohl, já bych si chuť zkazit nenechala. Po dlouhé době něco, co mě skutečně chutnalo.

„Jak dlouho jsi nejedla?“ neodpustil si, když jsme čekali na účet.

Neodpověděla jsem mu, jen jsem se ušklíbla, což ho zase rozesmálo. Milovala jsem jeho úsměv.

Když jsem se vrátila z toalety, Edward na mě čekal už u dveří. Číšník se na mě při odchodu významně podíval a usmál se. Předpokládám, že Edward mi ten jeho výraz vysvětlí.

„Dej si pozor, aby sis nevysypala papírek s telefonním číslem toho kluka“, procedil skrz zuby Edward, když mi pomáhal do bundy.

Šáhla jsem do kapsy a vytáhla jsem složený lístek s jménem a telefonním číslem.

Vzala jsem ho do ruky a před restaurací jsem ho vyhodila do koše. Edward se celý rozzářil a potěšeně mi otevíral dveře. Co si asi tak myslel? Že bych si teď něco s někým začala?

Domů jsem dorazila už za tmy, tak jsem rovnou vklouzla do postele, ale nemohla jsem usnout. Dělala jsem všechno možné, ale spánek nepřicházel. Sledovala jsem, jak se na budíku postupně měnily minuty, pak minuty v hodiny a až někdy kolem čtvrté ráno, po tom, co jsem poctivě prostudovala knížky o těhotenství, mateřství a shlédla stupidní rodinné seriály, jsem usnula. Poslední dobou nemůžu pořádně spát, ale přitom nejsem unavená. Možná bych to měla říct Carlislovi….ale proč jim dělat další starosti!

Předchozí kapitola ---- Další kapitola

Autor: Twigirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hledaná - 31. kapitola: