Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Životní zkouška ~ 13. kapitola

26.12.2010 (17:30) • alfa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2553×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Chtěla bych vás upozornit, že Edward má příjmení Masen. V deváté kapitole jsem se spletla a jedenkrát napsala  Cullen. Už jsem to opravila. Tak aby vás to nemátlo. :)

13. KAPITOLA ~ Celá pravda

POHLED BELLY:

Napětí v místnosti se dalo krájet. Edward mlčel už deset minut od chvíle, co dočetl ten zápis v deníku.  Pořád jenom hypnotizoval zažloutlé stránky, jako by je chtěl silou vůle přinutit, aby změnily svůj obsah na nějaký přijatelnější.

„Edwarde?“ promluvila jsem na něj opatrně, jenže on mě stále nevnímal. Trochu jsem s ním zatřásla a znovu ho oslovila.

„Ty o tom víš,“ hlesl.

„O čem? O tvém otci? O tom vím jenom tolik, co ty,“ oponovala jsem.

„Ne. O upírech,“ řekl a to poslední slovo vyslovil se zjevným odporem.

„Ano.“ Už nemělo cenu zapírat. Edward není hloupý. Už předtím něco tušil.

Najednou se trochu pohnul, jako by se konečně probral z toho transu a obrátil se na mě.

„Jak ses o nich dozvěděla?“

„Od Jacoba,“ vysvětlila jsem stručně, i když mi bylo jasné, že taková odpověď mu ani zdaleka stačit nebude.

„Bello, řekni mi všechno, co víš.“

„Dobře. Když jsme se sem přistěhovali, začal se Jacob chovat divně, Byl agresivní a doma se moc neukazoval. Svěřila jsem se s tím jen Angele. Měly jsme podezření, že je třeba na drogách, ale pravda byla ve skutečnosti úplně jiná. Když se na mě Jake jednou naštval, tak odešel do lesa a nevrátil se. Měla jsem o něj strach, a proto jsem se jej v noci vydala hledat. Jenže mě napadl nějaký upír. Tehdy jsem ale samozřejmě nevěděla, kdo to je. Nejspíš by mě zabil, ale zachránil mě obrovský vlk. Potom jsem omdlela a probudila se ve svém pokoji. Jacob už byl doma a snažil se mi nalhat, že se mi to jen zdálo. Nevěřila jsem tomu a rozhodla se ho sledovat. Jel do nedaleké quiletské rezervace La Push. On a jeho přátelé se bavili o tom, jak musí jet znovu do Port Angeles. Myslela jsem si, že to oni mají na svědomí všechny ty vraždy. Bohužel jsem zakopla a oni mě přistihli, jak je šmíruju. Začala jsem na Jakea křičet a on musel jít s pravdou ven. Řekl mi, že on i jeho kamarádi z La Push jsou vlkodlaci. Vlkodlačí gen se dědí z generace na generaci. Charlie nám totiž zatajil jeho původ. Takže se všichni quiletští kluci proměnili ve vlkodlaky kvůli těm upírům v Port Angeles. Vím, že to zní neskutečně, ale je to pravda.“ Zhluboka jsem se nadechla a čekala na jeho reakci.

„Věřím ti. Ale co se stalo s Angelou?“ Překvapil mě jeho klid. Možná ho po těch denících už nic nepřekvapí.

„Angelu zabil ten samý upír, co mě napadnul tehdy v lese. Nevíme, jestli byl z Port Angeles, ale zmizel a už se neukázal. Jacob a ostatní vlkodlaci ho chtějí zničit, ale zatím se jim ho nepovedlo vypátrat.

„Takže proto jsi křičela na pohřbu, že ji pomstíš?“ došlo mu to.

„Přesně tak.“ Kývla jsem hlavou.

„Jak to funguje s těmi vlkodlaky? Mění se jen za úplňku? Protože tvůj bratr vypadá pořád jako člověk,“ zajímal se.

„Mění se tehdy, když chtějí, nebo když se rozzuří a neovládnou. Nejsou to žádní vlkodlaci z hororu, kteří vypadají jako něco mezi zvířetem a člověkem.“

„Oni upíry nějak vycítí?“ ptal se dál.

„Myslím, že jo.“

„Věděli, že jsem z části upír?“ Tahle otázka mě zaskočila.

„Ne, asi ne. Teda nikdy se o tom nezmiňovali.“

„Určitě jsi mi řekla všechno?“ naléhal.

„Vlastně je tu ještě něco,“ přiznala jsem. „Vlkodlaci se otiskují. Je to něco jako láska na první pohled, jenom o dost silnější. Jsou o tom dvě teorie. Jedna je, že jde prostě jen o lásku. Najdeš svou spřízněnou duší. A druhá je, že se otiskují proto, aby mohli spolehlivě předat vkodlačí gen dál. Ovšem otiskne se jen vlkodlak. Ale ty dívky většinou podlehnou takové míře zbožňování.“

„Většinou?“ Edward si okamžitě spojil jedna a jedna. Jenže já si nebyla jistá, jestli mu to mám říct. Ale nakonec jsem se odhodlala. Když už mu říkám pravdu, tak celou.

„Jeden z nich – Embry – se do mě otisknul.“

„Cože?“ vybuchl. Po chvilce se uklidnil a znovu promluvil. „Takže ty s ním teď... chodíš?“

„Ne. Já jsem ta výjimka. Nepodlehla jsem. Přikláním se k druhé teorii a nebudu s ním jen proto, aby mohl zplodit další vlkodlaky.“ On se zářivě usmál a já mu to nejistě oplatila.

„Tak proto Jakeovi vadí, že jsi byla v kině se mnou a ne někde s ním?“

„Ano,“ potvrdila jsem jeho domněnku.

„Aha. Takže už je mi to jasné. Ale jedno ještě nechápu. Proč tvoje sestra několikrát nebyla ve škole? Je to kvůli tomu, že jsem se s ní rozešel?“

„To je poslední věc, kterou jsem ti neřekla. Quiletské legendy mluví o všech těch věcech. O přeměně, otisku... Ale jedna věc tam není. Žádná legenda nemluví o tom, že by byla vlkodlakem žena. Jenže ono se to stalo. Nejdřív se proměnila jedna quiletská dívka Leah. Všichni si mysleli, že je to jen nějaká výjimka, omyl. Dokud se neproměnila i Dylan.“ Edward se nejdřív zarazil a potom se zase začal tvářit normálně.

„Co na to váš otec? Ví, co se stalo?“ ptal se.

„To nevíme. Musíme si s ním promluvit až se vrátí. Jel na nějakou služební cestu.“

„A co vaše matka?“

„Prosimtě,“ ušklíbla jsem se. „Tu jsem doma neviděla dost dlouho. Jsme jí ukradení.“

„Promiň,“ omlouval se.

„Ne, to je v pohodě. Renée je taková odjakživa. Nechápu, po kom jsem.“

„A...“ zaseknul se.

„Co?“

„Ale nic...“

„Řekni mi to,“ přemlouvala jsem ho.

„Bude z tebe taky... vlkodlak?“

„Já... nevím,“ zašeptala jsem a cítila, jak se mi slzy zase derou do očí.

„Bello, nebreč,“ objal mě a začal mě hladit po vlasech. To gesto bylo příliš důvěrné a já mu prostě musela říct všechno, co cítím. To co jsem v sobě utlačovala nějakou dobu vyplulo na povrch.

„Když já nikam nepatřím! Připadám si bezmocná v takovém světe. Okolo jsou samí vlkodlaci a upíři a já pro nim nic nezmůžu! Ani mezi lidi nezapadám. Angela byla jediná, s kým jsem si rozuměla. Možná by se všechno vyřešilo, kdybych se stala vlkodlakem. Konečně bych někam patřila. Ale zároveň se bojím, že bych se taky otiskla do Embryho. Otisk by byl silnější než já. Nedokázala bych vzdorovat. Ale možná by mi to už potom nevadilo. Alespoň bych někoho měla. Protože teď nemám vůbec nikoho. Jsem sama!“ Začala jsem vzlykat.

„Ale to není pravda. Máš přece mě,“ řekl a vodopád slz najednou ustal. Podívala jsem se mu do očí a došlo mi, že čeká na moji reakci. Naše rty dělila jen malá mezera. Chtěla jsem ho políbit, ale bála jsem se následků.

POHLED JACOBA:

Vztekle jsem praštil do stolu. Bylo to už pět hodin co Bella odjela a ještě se nevrátila. Mrzelo mě, co jsem udělal, ale zároveň jsem cítil jisté zadostiučinění. Nechápu, o co jí jde. Má to být nějaký vzdor? Jak může odmítat otisk?! Jak může dát přednost tomu děvkaři Edwardovi před Embrym?!

„Uklidni se, Jacobe,“ řekl Embry, který se opíral o kuchyňkou linku s lehkým úsměvem. Od té doby co se otisknul se zdálo, že už ho nic nerozhodí. A to mě rozčilovalo ještě víc.

„Jak můžeš být tak klidný, když je právě teď nejspíš s tím Masenem!“ vyjel jsem na něj.

„To mi starost nedělá. Když si chce vzdorovat, tak ať. Stejně ji to za chvíli přejde. Hraje si na nedostupnou, ale určitě je do mě zamilovaná.“ Připadal mi až moc sebejistý. Ale dávalo to smysl, když se do ní otiskl. Ona prostě musí být s ním.

„A co když bude vzdorovat dlouho?“ zeptal jsem se.

„Nebude.“

„Proč?“

„Protože ji ten vzdor přejde, jakmile uvidí tohle,“ prohlásil a vytáhl z kapsy luxusní černou krabičku, ve které byl stříbrný prsten.

← 12. kapitola x 14. kapitola →

Autor: alfa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Životní zkouška ~ 13. kapitola: