Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život z ptačí perspektivy 11. kapitola

Edward a Bella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Život z ptačí perspektivy 11. kapitolaJe tu jedenáctý díl. Bella zůstane v neděli sama doma. Vytvoří si svojí dvojnici. A co pak?... Prosím zase o komentáře. Hezké počtení.

25.12.2009 (07:30) • Blotik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2326×

11. kapitola

BELLA

Klon se povedl. Jako by vedle mě stálo dvojče. Už dávno jsem si přála sourozence. Řekla jsem sobě, co tady mám dělat a pak se zkusila přeměnit.

Přeměna ale nešla. Proč? Ani mi Jamie nestihl říct, jak vůbec tu přeměnu udělal. Na co myslel. Co když na špatné věci? Když teď tak uvažuju. Hezké věci mě přemění zpátky.

Zkusila jsem to a povedlo se. Konečně se umím přeměnit. Začala jsem jásat, skákat do stropu tancovat. Samozřejmě v ptačí podobě.

To jsem ale neměla dělat, protože jsem po chvíli uslyšela kroky. Kroky stoupaly nahoru po schodech k mému pokoji, takže jediné, co zbývalo, bylo uletět pryč.

Letěla jsem, ani nevím kde. Ale v hlavě byl pořád obraz pohledu mého dvojčete. Pokyny jsem dala tak to snad bude v pořádku. Ale přesto jsem se trochu soustředila, co mé dvojče říká.

„Bells, co to mělo znamenat?“ zeptal se Charlie.

„Nic. Ch…“ Řekla jsem, že mu budeš říkat tati „tati.“ opravil se klon, jen co jsem mu to nakázala. To bylo o fous.

„A proč tady byl ten rámus?“ zeptal se táta. Asi mě podezřívá kvůli zkušenostem ze včerejška.

„Jen se mi něco povedlo.“ řekl klon. Co to zase dělá? Pokud se Charlie zeptá co, tak jsem zvědavá, co odpoví. Snad mají moje klony kreativitu.

„Tak mě příště tak nestraš.“ řekl Charlie naštvaně.

„Dobře. Slibuju.“ Tak zase nic. Příště budu muset svým klonům určit nějaká pravidla. Jinak mi všechno pokazí.

Když jsem doposlouchala to nejdůležitější, začala jsem se zase soustředit, kam letím. Ani nevím, jak jsem se sem dostala, ale skončila jsem těšně nad loukou. Už zase. Něco mě k té louce přitahovalo. Tak strašně moc mě to přitahovalo. Musela jsem ale nejdřív obhlídnout okolí. Jestli mi nehrozí nebezpečí jako včera. Takové stresy už nechci zažít.

Obletěla jsem asi 2 kilometry okruh kolem louky. Zkusila jsem pár kousků. Ale jeden se mi strašně líbil. Byla to maximální rychlost. Letěla jsem a zkusila zrychlit. Letěla jsem hodně. Pokud by se to dalo měřit, měla bych pokutu za nedovolenou rychlost. Škoda, že jsem sebou neměla radar. Zajímalo by mě, jakou rychlostí jsem letěla. Ale i když jsem letěla hodně rychle, nic nebylo rozmazané. Všechno bylo, jako bych se dívala na obraz, se kterým nikdo nehýbe. Byla jsem za to ráda.

Zkoušela jsem plno kousků. Některé byly ty, které jsem viděla u Jamieho. Myslela jsem, že je nezvládnu, ale byla to další věc, která byla pro mě přirozená. Jamie už mě neohromí. Musela jsem se zasmát, ale nahlas. Ani jsem netušila, že mám takový krásný hlas. V tom jednom písknutí se ozývalo tolik krásných citů. Radost ze srdce, štěstí a kdo ví co ještě. Byla jsem ráda, že jsem zase šťastná.

Když jsem skončila s tou obhlídkou a neviděla ani živáčka, pokud se nepočítají brouci, motýli, žáby, srnky a jeleni, tak ani živáček.

Přistála jsem na louce a proměnila se zpátky. Už mi to šlo. Byla jsem ráda, že aspoň pár věcí zvládám. Když ostatní mi nejdou.

Prošla jsem si celou louku, jako nějaký pudl, který si jde lehnout do svého pelíšku. Prošla jsem celou louku a znala každý lísteček a každou květinku. Divila jsem se, že po mne nezůstala ani jedna stopa. Nevěděla jsem, že mám tak lehký krok. Normálně mi vždycky táta nadával, proč dupu. Že nemusím dupat.

Když jsem prošla celou louku a všechno si pamatovala, uvelebila jsem se přesně uprostřed. Dneska byl zrovna nádherný slunečný den. Svítilo sluníčko. Byl to požehnaný den. Jak už jsem říkala, když tady svítí slunce, je to další den Vánoc. Byla jsem ráda za to slunce.

Sluneční paprsky mi dopadaly na tvář a ruce. Byl to velice uklidňující pocit. A hřálo mě to nejen u srdce, ale i na kůži. Nebyl to takový osvobozující pocit, jako létání, ale stálo to za to.

Vždycky jsem byla bledá. A to, že jsem přijela do Forks, mi k tomu moc nepomohlo. Když tady svítilo sluníčko jen občas. A do solária jsem chodit nechtěla. Není to přirozené.

Tady bylo ale dokonalé místo. Podle mého je to hluboko v lese, takže lidé to najdou jenom s velkým štěstím. Jenom doufám, že příště toto místo najdu.

Konečně jsem měla chvilku klidu. Tedy aspoň od doby, co se sem přistěhovali Cullenovi. Nejdřív Edward mi nedal spát, potom mi nedala spát moje přeměna, to doslova. Teď, když dám pryč ten druhý obraz v hlavě a všechny hlasy a zvuky z něho, je tu klid. Nic mě neruší, jenom šustění listí, větrů a štěbetání ptáčků. Moment já jim rozumím. Já jim rozumím, co si říkají. Jupí. Ani toho kouzelného hada z pohádky nemusím jíst. Zasmála jsem se v duchu.

Ale hned jak jsem se dosmála, mi zase na mysl přišla myšlenka, kterou bych nejraději vymazala ze života. Edward.

Už zase jsem musela myslet na Edwarda. Bohužel. Nechtěla jsem vzpomínat. Na ten jeho pohled, když mi chtěl odpovědět. Jakoby se držel. Jakoby se držel, aby mě nesnědl, jako belgickou čokoládu. Ukázkovej absťák. Příště se ho musím zeptat, kterou má nejraději, abych, když to na něj zase přijde, ji měla po ruce. Pokud ovšem ještě někdy přijde do školy. Protože celý zbytek týdne ve škole nebyl. A to mě mrzelo, protože tam asi nebyl kvůli mně. Tak a dost. Už na něj nebudu myslet. Nesmím mít klid, jinak zase přijdu na takové myšlenky, které mi na klidu nepřidají.

Začala jsem konečně pořádně vnímat další obraz před sebou. Obraz mého dvojčete. Zrovna uklízela. Uklízela koupelnu, svůj, teda můj, pokoj. A pak se učila. Teď mi něco docvaklo. Mám výhodu. Když se budu potřebovat učit, můžu se učit víc věci najednou. Paměť, jak jsem zjistila, mám lepší a navíc vidím a slyším a pamatuji si to, co moje klony.

Ach jo. Ale jak to řeknu Charliemu. Měla bych mu to říct sama, než se to dozví jinak. Ale my to nesmíme nikomu prozradit. Blbé pravidla a zákony. Měla jsem chuť dát Charliemu pusu a promluvit si o všem. O všem mu říct. Se vším se mu svěřit. Nemohla jsem. I když, jednu věc ano.

Bella 2 šla za Charliem. Byla stejně nemotorná, jako já.

„Tati.“

„Ano, Bells?“ zeptal se Charlie zvědavě. Co asi tak bych mohla chtít. I když jsem to nebyla já.

„Mám tě ráda.“ řekla Bella 2, a vlepila Charliemu pusu. Charlie ji jenom věnoval úsměv od ucha k uchu, tedy mě a řekl „Taky tě mám rád, holčičko.“. Pak se zase otočil k televizi a sledoval zápas.

I když ta pusa nebyla přímo na mojí tváři, já ji cítila. Měla jsem Charlieho strašně ráda. I když byl stejně mlčenlivý jako já, když už jsme si povídali, popovídali jsme si dobře.

Potom jsem nechala klon pokračovat v jakýchkoliv věcech, které by se podobaly mé povaze.

I když jsem nedávala moc velký pozor, dostavil se zase ten divný pocit. Pocit nebezpečí. Pocit prozrazení. Díky tomuhle jsem zase začala dávat pozor.

Slyšela jsem nějaké kroky. Tak a teď musím rychle pryč. Nesmím být prozrazena. Když jsem se pořádně zaposlouchal, ty kroky byly moc rychlé. Takže musím co nejrychleji zmizet z téhle nádherné louky. Ale zase se sem někdy vrátím. Až tady bude zase bezpečno.

Musela jsem se proměnit, ale jako na potvoru mi to nešlo. Zase mi to nešlo. Vždyť se mi to doma povedlo. Samé. No jo. Ale jenom jednou. Jediná možná věc, byla útěk. Budu to muset zkoušet za běhu. Ty kroky byly už skoro u mě. Takže to abych si pospíšila.

Vzala jsem nohy na ramena, ne doslovně, protože to bych asi nikde neutekla, a běžela, co mi síly stačily. Proměň se. Proměň se. Prosím. Hned. Musíš. Podporovala jsem se. Špatné věci. Musíš myslet na špatné věci, Bello. Radila jsem si.

 

 

Další

Shrnutí

Předchozí

Autor: Blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život z ptačí perspektivy 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře