Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život tanečnice - 1. kapitola

01.01.2011 (21:15) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4523×

Londýn. Město, kde to žije. Plno barů, škol, tanečních studií a možnost stát se tím, čím chcete. Asi bych se měla představit. Jmenuji se Isabella Marie Swan. V Londýně chodím na střední školu. Je mi sedmnáct let. Moje máma se jmenuje Renée a má vlivné postavení. Pracuje v bance na nějakou hlavní pozici. Můj otec – Charlie Swan - pracuje jako právník v malém zapadákově jménem Forks. A právě do tohoto deštného města se já stěhuji. Moje máma si našla nového přítele. Willa Hemingtna. Celý můj život se točil kolem jediné věci. Tanec. Milovala jsem tanec víc než cokoliv na světě.  Tanec mi pomáhal dostat ze sebe všechny emoce. Ať už to byla zamilovanost, nenávist, vztek, bolest, smutek. V Londýně jsem měla svoji taneční skupinu. Milovala jsem ty lidi. Ve všem mi pomáhali a já se na ně mohla ve všem spolehnout. Bolelo mě, když jsem se s nimi měla loučit.

„Bello, pojď,“ zavolala na mě moje máma z chodby. Dnes odjíždím do Forks. Mohla bych tu zůstat, kdyby si mamka nenašla Willa a ten mi nedělal dost nemravné návrhy. Pořád to na mě zkoušel a to mě štvalo nejvíce. Nemohla jsem mamce říct pravdu, protože by mi stejně nevěřila. Zapla jsem poslední kufr a sebrala všechny tašky. Naposledy jsem se rozhlédla po svém poloprázdném pokoji. S povzdechem jsem vyšla z pokoje. V chodbě jsem si na sebe oblékla kabát a nastoupila do auta.

„Nemusíš jezdit,“ řekla mi mamka už po několikáté.

„Já vím,“ potvrdila jsem. Ona nevěděla, že musím. Zbytek cesty proběhl v tichosti. Mamka se mě už nesnažila přesvědčit. Dojely jsme na letiště a já se rozloučila s mámou.

„Sbohem, mami,“ rozloučila jsem se. Máma mě pořádně objala a políbila na tvář.

„Dávej na sebe pozor,“ upozornila mě a já přikývla. Ruce mě svrběly a lákaly, abych si vzala z krabičky cigaretu. Ano. Byl to můj největší zlozvyk. Milovala jsem, když mi nikotin proudil tělem. Dala jsem letušce zkontrolovat letenku a ona přikývla. Pustila mě do letadla. Letěla jsem první třídou. Rodiče byli oba bohatí. Všichni měli ze mě respekt, obdivovali mě a chtěli se mi podobat. Byla jsem rebelka. Vždy jsem řekla to, co si myslím. Chodila jsem na večírky a ani opít se mi nedělalo problém. Jednou jsem to přehnala a skončila na záchytce. Dokonce jsem zbila i kluka, který si o to koledoval. I když jsem byla taková, všichni chtěli být jako já.

„Ehm,“ odkašlal si vedle mě někdo a já vzhlédla. U mě stál docela hezký kluk. Měl vlasy na patku a tvář mu zdobil úsměv.

„Ahoj,“ pozdravil mě.

„Ahoj,“ oplatila jsem.

„Jsem Alex,“ představil se a napřáhl ke mně ruku.

„Bella,“ odpověděla jsem.

„Kam letíš?“ zeptal se a sedl si vedle mě.

„Do Forks,“ řekla jsem s povzdechem.

„Tak to jsme na tom stejně. Já tam bydlím už rok.“

„Je tam nuda, co?“ zeptala jsem se a on se zasmál.

„Ani ne. Pokuď umíš nějaké věci, tak lehce zapadneš. Umíš něco?“ zeptal se.

„Jo, jsem dobrá v tanci. V Londýně jsem měla taneční skupinu. Byla jsem už v pár klipech,“ odpověděla jsem pyšně.

„Tak to je super. Já mám crew. A pokuď bys měla zájem. Mohla by ses k nám přidat,“ navrhl a já se usmála.

„Super,“ řekla jsem nadšeně.

„Ale budeš muset projít zkouškou. Počítám s tím, že v pondělí už půjdeš do školy, tak si připrav nějaký tanec, abys zapůsobila. Ale bacha. Je tam ještě jedna crew. Cullenova. Nejhezčí kluk na škole. Je hodně namyšlený. Nemáme se zrovna moc v lásce. A jestli budeš tak dobrá, jak říkáš, budou tě chtít k sobě,“ varoval mě a já si odfrkla.

„Nehodlám se přidat k nějakýmu namyšlenýmu frajírkovi,“ řekla jsem tvrdě a on se spokojeně usmál.

„Tak domluveno,“ ukončil debatu. Strčila jsem si sluchátka do uší a pustila naplno nějakou písničku. Cesta trvala jen chvilku. No, mně to tak aspoň připadalo. Nejspíš to bylo tím, že jsem usnula. Letuška oznámila, ať se připásáme, protože přistáváme. Poslechla jsem ji a pořádně se zapřela do sedadla. Cítila jsem, jak klesáme. Netrvalo to dlouho a už jsme jeli po přistávací dráze. Milovala jsem létání.

„Děkujeme, že jste si vybrali naši leteckou společnost,“ hlásala letuška do rozhlasu. Vstala jsem a otočila se na Alexe.

„Takže v pondělí,“ rozloučila jsem se a vyběhla z letadla. Šla jsem letištní halou a hledala pohledem otce. Nikde nebyl. Až pak jsem si všimla, jak ke mně kráčí muž v obležení žen.

„No to snad ne,“ řekla jsem potichu. Hned jsem ho poznala. Byl to on. Ale pořád jsem doufala, aby to on nebyl.

„Bello,“ zařval na mě a mně se všechny naděje rozplynuly. Podívala jsem se k nebi a zaskuhrala.

„Ty jsi byl chlap a ne ženská. Ženská ženské by tohle neudělala,“ zabrblala jsem. Vydala jsem se směrem k tátovi.

„Ahoj, kočko,“ pozdravil mě táta a pevně objal.

„Ahoj,“ odpověděla jsem.

„Tohle je Lucy, Amy, Clara, April, Kate,“ představil mi ženy stojící u něj.

„Holky, tohle je Bella,“ řekl jim. Všechny se na mě usmály.

„Ahoj, Bello,“ zvolaly sborově. Jen jsem přikývla.

„Už jsem ti zařídil pokoj,“ informoval mě táta a já přikývla. Vedl mě ven z budovy. Venku stála velká limuzína. Jo, tak to si nechám líbit. Nasedla jsem dovnitř. Táta si se mnou po cestě vykládal, ale mě znervózňovaly všechny ty ženský, který se na něj tiskly. Dojeli jsme k obrovskému domu, který byl z větší části prosklený.

„Páni,“ vydechla jsem.

„Líbí?“ zeptal se a já přikývla.

„To je super, že se ti tu líbí,“ řekl s úsměvem. Chvilkami se opravdu choval jako puberťák. Vystoupila jsem z limuzíny. Táta mě vedl do domu. Vešli jsme do velkého obýváku, který byl propojený s halou. Sedačka byla tak velká, že by se na ní dalo… Proboha!

„Nahoře máš pokoj,“ řekl mi táta a já přikývla.

„Potom ti přinesu tašky.“ Opět jsem přikývla a vyšla schody. Na dveřích blízko schodiště byla velká cedule s nápisem Bella. Vešla jsem dovnitř a překvapeně zamrkala. Pokoj byl celý fialový. Moc se mi líbil.

„Vzadu je zahrada. Bello, musím jít. Mám práci. Auto máš v garáži. Jeď do školy a vyzvedni si rozvrh,“ zakřičel na mě táta a já jenom slyšela, jak bouchly dveře. No, to je tedy přivítání. Vybalila jsem si kufry a rozhodla se jet pro ten rozvrh. Seběhla jsem schody a utíkala do garáže. Nebylo těžké ji najít. Překvapeně jsem vydechla, když jsem uviděla červené Ferrari, na kterém byla mašle. Jo, tak to si líbit nechám. Nasedla jsem a vyjela. Ke škole vedlo plno ukazatelů a já se během chvilky objevila u řady budov. Na jedné z nich bylo napsané kancelář. Když jsem se rozhlédla kolem, všimla jsem si, že nikde nebylo tak hezké auto, jako mám já. No možná jedno Volvo, ale jinak nic. Vylezla jsem z auta a namířila si to do kanceláře.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život tanečnice - 1. kapitola: