Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázračný svit luny - Záře Slunce (19)

Zázračný svit luny - Záře Slunce (19)V minulé kapitolce si Katherine něco uvědomila... Ale tady přijde ještě větší hrozba. Kdo či co? Tak přeji příjemné počtení, vaše zuzu.

19. kapitola - Ticho před bouří

„... vrátila jsem se do známých lesů a cítila se naprosto volně a přirozeně. Ale jednou..." Na chvíli se zasekla. Zhluboka dýchala a její srdce teď bušilo jako o závod. Zjevně asi ze strachu...

„Jednou tam na mě čekal on. Nevím, jak bych ho popsala. Prostě jsem vyvolala svou sílu a on se mi zjevil." Věděl jsem, že je to pro ni těžké. Nemluvil jsem. Cítil jsem, jak se ke mně ještě více přitiskla, a já ji ještě silněji objal.

„Chtěl mě. Říkal, že já se svou mocí jsem zlá. Už přirozeně... Nechtěla jsem mu zprvu věřit, tak jsem utekla, ale zase mě našel... Nedalo se před ním utéci. Jenže jsem pak udělala velkou chybu..." Se vzlykáním se ke mně tiskla ještě více. Tělo se trhaně škubalo a já jen dokázal čekat na to, co mi dalšího poví.

„Začala jsem mu naslouchat. Jak mi sám řekl, nemůžu mít normální život, protože sama nejsem normální. Začal mě nabádat k tomu, že jsem znevážila ještě více lidských životů. Bylo mi to jedno. Myslela jsem si tenkrát, že je to má vůle...

A pak, na den svých posledních narozenin, jsem od něj dostala ten úkol. Už mě měl omotanou kolem svého prstu, už měl jistotu v tom, že udělám, co řekne. Nejhorší ale na tom bylo, že já to chtěla sama. Brala jsem to tak, že mě vede má samotná vůle. Jenže pak jsem potkala tebe... A vše se změnilo."

Odtáhla se od mé hrudi a přes slzy se na mě usmála. Byl to úsměv plný lásky, oddanosti.

„Potkala jsem tebe a zasáhlo mě to nepřipravenou. Nejdříve jsem nevěděla, co to má znamenat, co to je za zvláštní pocity, když jsem ti nablízku... Jenže jsem přečetla mnoho knih a pochopila. Nohy se mi div že nepodlamovaly, když jsem ti byla nablízku. Nemohla jsem ze sebe vypravit slova, když ses mě na něco ptal... A z tvé tváře jsem nemohla spustit oči. Nechtěla jsem to ale pochopila. Zamilovala jsem se do tebe. I když si myslíš, že je to jen otisk, já zase věřím tomu, že bych se zamilovala stejně. Ten pocit, když jsem si myslela, že jsem tě ztratila... Trhalo mě to na kusy." Další vzlyk se roznesl místností. Popisovala to, co jsem cítil já sám.

„Pak už nic nebylo stejné. Stále jsem lovila lidi, ale... Cítila jsem se zvláštně. Bylo mi jich... líto? To je to správné slovo. Litovala jsem jejich životů. Uvažovala jsem nad tím, jestli jsou úspěšní v tom, co dělali, jestli doma mají děti... A tyto pocity mě děsily. Už jen proto, že má moc těmito lidmi rostla. A já cítila, že nemám na výběr.

Začaly se ve mně prát dva životy. Můj pravý život s tebou a neodbytný úkol. Chtěla jsem za tebou několikrát přijít a vysvětlit ti to, ale pokaždé mi něco zabránilo udělat to. Byla jsem zmatená. A když jsi tehdy přišel ke mně a vyžadoval odpovědi..." Věděl jsem, o kterém dni mluví. To jsem jí řekl, že i když k sobě patříme, neznamená to, že se k sobě budeme chovat tímto způsobem.

„Bojovala jsem. Chtěla jsem ti všechno říci, ale cosi mi bránilo. A když jsi odešel... Bylo to těžké, ale splnění úkolu mě pohltilo. Stále jsem tě měla v hlavě, ale úkol se stal mou posedlostí. Vůbec jsem si neuvědomovala, že by se ti mohlo něco stát. Ale tehdy jsi měl pravdu. Kdyby se mi to podařilo, tak zničím nejen ji, ale i nás. A také bych už neměla to, co vlastním. Svou schopnost."

Zase se odmlčela. Tiché slzy lítosti jí tekly po tvářím, ale viditelně se uklidňovala. Zase se na mě usmála a srdce mi poskočilo radostí. Chápal jsem ji. Sice to nikdy asi nebude moc jednoduché, ale láska překoná všechna úskalí. Hlavně tak silná láska, jako plála mezi námi. Tohle nás jen sbližovalo.

„Když za mnou byla Alice a donutila mě přestěhovat se sem, lekla jsem se. Nevěděla jsem, co mám čekat od upírů, kteří mi jistojistě budou chtít zabránit zabít ji. A když jsem tě tu pak spatřila... Vše bylo tak nádherné. Na těch několik dní má posedlost naprosto zmizela. Všichni tady jsou úžasní, milí. Ale stále to ve mně bylo...

A pak se to znova probudilo. Už jsem to nemohla dále odkládat. Vyhýbala jsem se všemu a všem, co bylo příjemné. Rozhodnutí padlo. A čekala jsem. Když na té louce jsi mě přemlouval, abych si uvědomila, co dělám, bylo mi to jedno. V tu chvíli jsem to už nebyla já. Naprosto mě ovládl, a kdyby nebylo mé sestry, asi bychom tu už nebyli spolu. Jsem všem moc vděčná, že mi ukázali to, co já nikdy neměla.

Jsem vděčná této rodině, že i přes to, co jsem chtěla udělat, na mě nezanevřeli. Samozřejmě, Edward a Bella byli trochu odměření, ale snažili se. Tys tu se mnou byl stále a byly to ty nejkrásnější dny mého života.

Ale pro tento stav jsem nejvíce vděčná Renesmé. To, když se mě dotkla svou mocí... Nejdříve jsem netušila, co se děje. Bojovala jsem sama se sebou, bojovala jsem s ním. Když vzplála má barva, věděla jsem, že mám vyhráno. Že on už jen tak nepřijde, a když ano, už s ním dokáži bojovat. Díky ní, ale také díky tobě."

Takový vodopád slov jsem opravdu nečekal. Byl jsem rád, že je to konečně za námi. Konečně můžeme žít beze strachu z toho, co by se mohlo dít. Konečně jsme měli oba klid na duši. Položil jsem ji na postel a sám si přilehl. Objímali jsme se a byli prostě šťastní, že jsme spolu. Ticho pro nás bylo krásným útočištěm. Takto v náručí toho druhého jsme usnuli.

Ráno pro mě bylo krásné. Když jsem otevřel oči, viděl jsem ty její čokoládové, jak si mě pobaveně prohlíží.

„Víš o tom, že když spinkáš, tak pěkně nahlas řežeš pilu?" posmívala se mi roztomile. Já ji laškovně chytil, až vypískla, a hodil ji na postel, načež jsem ji zalehl.

„Jo, tak ty se mi budeš smát?"

„Nechápu, jak jsem vedle tebe mohla spát..." Dál už nedomluvila. Přikryl jsem její rty svými, a i když se mi snažila nejdřív vykroutit, nakonec podlehla. Když už se nám nedostávalo dechu, spokojeně jsem se odtáhl.

„Tak to tě budu provokovat víc, když..." Zase jsem ji umlčel polibkem. Když jsem se zas odtáhl, jen na mě pobaveně hleděla, ale nic neřekla.

„Tak, vy dvě hrdličky, vstávat! Dneska se slaví!" Alice nám klepala na dveře tak dlouho, než jsem ji okřikl.

„Ani chvíli klidu nám nedá," zamumlal jsem, když konečně po pár minutách odešla. Má krásná poloupírka se stále vyvalovala v peřinách a svádivým pohledem si mě přeměřovala.

„No tak si to vstávání ještě trochu prodloužíme, ne..." řekla svůdně a už jsem ležel pod ní. A zase jsme se dostávali do výšin...

*   *   *

„Jestli v tom hodláte nadále pokračovat, Jasper a Edward se z vás asi zblázní," rýpl si Emmett, když jsme asi o hodinu a půl později konečně sešli dolů. Podíval jsem se po straně na svou náruživou družku, která měla ve tváři pobavený výraz.

„Zapomněl jsi na Alici. Ta z toho asi bude nejvíce zhroucená," poznamenala Kate a jmenovaná se okamžitě přiřítila.

„Dneska máme hodně práce a vy si ještě dovolíte vyvalovat se v posteli!" Musel jsem se zasmát, jak nazvala naše hrátky... Vyvalování!

„Trefně řečeno," pokýval Emmett chytře hlavou, než mu přišla facka od Rose.

„Nech je být, trdlo. Představ si, co asi my předvádíme..." Rose ani nestačila domluvit, protože Emmett to vyřešil obdobně jako já. Prostě ji políbil.

„Neřeš to, už mlčím," zamumlal jí ještě do úst. Zbytek osazenstva měl samozřejmě na tvářích velké úsměvy.

„Ahoj, rodino!" zvolal hlas Renesmé do celého domu, když zavřela za sebou dveře.

„Zdar," zabručel nato Jacob. No jo, zase být mezi upíry... Já už si na to zvykl. Ale on zjevně odvykl. Okamžitě je všichni šli přivítat, včetně nás.

„Vypadáš skvěle. Je ti lépe?" okomentovala Ness stav Kate. Ta jen s úsměvem pokývala hlavou a šťastně se ke mně přitulila.

„Sluší vám to," pokývala Ness hlavou a věnovala se dalším příslušníkům. Zase jsme zasedli do obýváku a čekali, až se zbytek rodiny s nima přivítá.

„No, kde jste? Čekala jsem vás už přede dvěma hodinami!" spílala jim Alice, omotaná nějakými řetězy.

„No ne, Alice, to je tvůj nový styl módy? Přijde mi to moc přehnané, ale jinak je to skvělé a jde ti to k vlasům!" neodpustila si Ness rýpnutí, po kterém se všichni kromě Alice začali řehtat.

„Víš, aspoň myslím na důležitější věci než... radovánky." Poslední slovo vyslovila z takovým kyselým výrazem ve tváři, že to k všeobecnému veselí jen přidalo.

„No, chudák Jasper. I když... Vy na to vlastně máte celou noc. My na rozdíl od vás musíme spát, tak máme také co dohánět." Ness pobaveně mrkla naším směrem a mé břišní svaly dostaly další posilku. Už jsem smíchy brečel, protože tahle přestřelka stála za to.

Alice se jen naštvaně zamračila a zase zmizela.

„Co tak blázní, vždyť je teprve poledne. Pokud vím, tak oslavy jsou spíše večerní záležitostí," šeptla mi Kate do ucha, ale samozřejmě ji všichni slyšeli.

„No tak to ještě pořádně neznáš naši Alici. Když není po jejím, tak se může zbláznit," odpověděl Edward a pak šel za Alicí, aby jí pomohl.

Za jejího komandování jsme věšeli ozdobné řetězy, discokoule, na různá místa pokládaly naprosté nesmysly, ale výsledek byl opravdu... dokonalý.

„Tak, hotovo! Teď už jen počkáme na hosty a párty může začít!" vypískla Alice nadšeně na obraz, co měla před očima, a spokojeně si mnula ruce.

„Koho jsi zase pozvala?" zeptala se otráveně Bella. No jo, ona a její averze k jakýmkoliv večírkům.

„No, jen celou smečku s jejich otisky a celými rodinami... A pak druhou část naší rodiny, klan z Denali," oznámila spokojeně Alice. Všichni jen protočili očima. No to tu zas bude veselo...

 

18. kapitola <-> 20. kapitola

 


 

Ahojky, lidičky, tak jsme se zas o kousek přiblížili konci, ale musím vám oznámit, že prostě něco do toho vlezlo, tak se to trochu protáhne. Takže teď nás čeká ještě asi pět kapitol, ale stále to tu visí... Snad máte radost jako já. A také doufám, že vás tahle kapitolka pobavila tak jako mě, když jsem ji psala. A pokud jste si jistí, že už nic nepřijde... Tak to ještě není konec. Ale nechte se překvapit.

Jinak zase děkuji za komentáře k minulé kapitolce a zase děkuji za ty, co objevím pod touto. Vaše zuzu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zázračný svit luny - Záře Slunce (19):

 1
5. Lili
27.11.2011 [23:03]

Moc povedená kapitolka!!! Tak už nám to všechno alespoň vysvětlila, ale zajímaloby mě proč to Nessie zvladala daleko snáz než Kate. Už se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.11.2011 [11:28]

KalibanAhoj, kapitolka se ti opět moc povedla. Doufám, že už všechno půjde hladce a nic se nepodělá. Alice bych asi přetrhla Emoticon .
Emoticon Emoticon

26.11.2011 [12:47]

BubulienkaNo to je teda vážne nárez, toto. Emoticon Ja si nemôžem pomôcť, ale od kapitole ku kapitole stále zmeny.
Úplne ma prekvapilo, keď Cullenovci pozvali Kate k sebe. Teda, Alicine metódy poznajú asi všetci, ale žeby to využila na človeka, ktorý sa chystal zabiť ich Nessie? No to ma naozaj prekvapilo. Očakávala som, že ako to budú praktikovať, no Kate nejako skrotla. Bola vážne sranda sledovať Setha a Edwarda v akcii, čo ma neprekvapuje. Už sú zohraní tím zo Zatmenia. Emoticon Setha mi bolo v tejto poviedke ľúto. Zostal úplne sám, ale ako to vyzerá, tak sa všetko obrátilo k lepšiemu. Emoticon Čakala som, že u Cullenovcov sa navzájom pozabíjajú, ale vyzerá to tak, že si obaja našli, ehm... vyvyľovanie v posteli, ako to nazvala Alice. No vážne. Nechápem, ako dokážeš opísať niečo také. Z tej kapitoly som sa spamätávala ešte aj po prečítaní, no u teba som si zvykla na všetko, takže som znova v pohode. Emoticon Radšej to nebudem komentovať. Nikdy by ma nenapadlo, že Seth je taký... zložený pre vášeň. Som zvedavá, čo na toto povie Leah... Ale asi nič, keďže Jacob v Úsvite spomínal, že ona mala potýčku so Samom. Emoticon No aspoň sú si kvit... Emoticon
Keď sa spolu ocitli na lúke. Bola vážne sranda predstaviť si tie ich tváre, ako všetci zdesene civeli. Potom som pochopila taktiku Cullenovcov a to, že Ness to asi zachránila. Kate si uvedomila pravdu a ak som to pochopila správne, tak, že ich moc môže byť spojená? No vyzerá to tak, že dokážu žiť pri sebe bez akýchkoľvek problémov, ba dokonca aj v jednom byte. A kam odchádza Renesmé s Jacobom na noc? Emoticon To by ma len tak medzi rečou zaujímalo, lebo sa vracajú stále ráno... Emoticon No, mlčím už. A pokračujem. Emoticon
Keď Kate začala vysvetľovať Sethovi pravdu, bola som úplne namäkko. Nechápem, ako môže mať niekto tak hrozný osud, a pritom ho čakajú tak krásne chvíle.
Kate sa zmenila a to kvôli Sethovi. Ten je oveľa šťastnejší. Lepší zámer si vymyslieť nemohla a ja ti musím zatlieskať, lebo si naozaj vymyslela príbeh hodný knihy. Táto poviedka je jednoducho nezabudnuteľná a plná prekvapenia a života vlkolaka, o ktorého stoja všetky baby. Emoticon

Excelentné, krásne, úžasné, skvelo napísané a hlavne - od teba. Zbožňujem každý tvoj príbeh, do všetkého dáš niečo zo seba a máš také nápady, ktoré sú akčné, romantické a mňa strašne zaujímajú. Dúfam, že keď dokončíš túto poviedku, okamžite sa pustíš do ďalšej. Mohol by byť na rade Embry, potom Quil a Clair, Jared s Kim... Bola by som šťastím bez seba a úplne nadšená, keby som sa s tvojimi príbehmi o vlkolakoch nikdy nemusela rozlúčiť. Mňa to veľmi baví a páči sa mi to viac, než je možné, dokázať to slovami. Jednoducho - som ako stvorená na to, aby som čítala poviedky od Zuzinečky. Emoticon

Krásna poviedka a patrí medzi tie najlepšie, aké som kedy čítala. A u mňa sú v rebríčku iba pár. A ty proste patríš medzi tie naj, ktoré dokážu človeku zobrať slová z úst a nechajú v ňom iba city.

Som zvedavá, čo si na nás ešte pripravila a čo také im do toho vliezlo. Veľmi sa teším, že ešte nie je koniec a už teraz sa neviem dočkať kapitoly. Vyzerá to ako rodinná idylka, no som zvedavá, čo ju naruší. Emoticon

Takže, veľmi sa teším, zo všetkých kapitol som nadšená a veľmi a strašne a úplne! Sa mi to páči. Emoticon Píšeš úžasne. Emoticon
A pre zaujímavosť - komentár má viac než 551 slov. A ty musíš čo najskôr pokračovať. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

2. UV
25.11.2011 [19:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.11.2011 [17:40]

NeyimissČlánek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* časy - viz perex ->
"V minulé kapitolce si Katherine něco uvědomí..." => uvědomila;
* každá věta musí končit interpunkčním znaménkem, nezapomínej na to;
* čárky - někdy ti chyběly, někde naopak přebývaly; ne před každým "ale" je čárka;
* malá/velká písmena - po třech tečkách ne vždy následuje velké písmeno;
* ji/jí (krátce pouze ve 4. pádě);
* mě/mně (mě = 2. a 4. pád, mně = 3. a 6. pád);
* slovosled;
* oddělování oslovení (!);
* skloňování;
* špatně dělená slova;
* poloupířice => poloupírka;
* rozdíl mezi přídavným jménem a jmenným tvarem přídavného jména. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!