Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska II - 2. kapitola

25.06.2011 (11:30) • Stefka22 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1736×

2. kapitola 2. části - Nečekaná návštěva 

Lilien:

Celou cestu jsme mlčeli. Možná to bylo proto, že jsem řídila a jela opravdu pomalu. Možná proto, že jsme si neměli co říct. Možná proto, že každý z nás přemýšlel nad něčím jiným a nechtěl se z toku myšlenek nechat vyrušit. Možná.
Zabočila jsem k našemu domu, zastavila, vypla motor a čekala, jestli Alec vystoupí první. Vystoupil. Rychlostí blesku otevřel dveře auta a oběhl ho. Ihned jsem ho pokárala. Usmál se, otevřel mi dveře a společně jsme pak vyrazili ke dveřím.
„Mami? Tati!" zavolala jsem do velkého domu.
„Ahoj, jsme v jídelně!" ozvala se teta Bella. Počkat, Bella? Alec se tak nějak šibalsky koukl. Zajímalo by mě, na co myslel. Najednou se z jídelny ozval hlas, který jsem neznala. Chytla jsem Aleca za ruku a pomali jsme šli do tam. Když jsem do jídelny nakoukla (Alec stál za rohem), Bella vzhlédla od konverzace - to byste něvěřili, sešla se tu celá rodina, kromě prcků - a přátelsky se usmála.
„Á, Lily, tohle je moje sestra, Samantha. A tohle její manžel, Jack." Zamávala jsem.
„Rebecca s Michaelem jsou nahoře, běžte za nimi." Koukla jsem se na Aleca a naznačila mu, že má kousek popojít, aby na něj bylo vidět.
„Aha..." řekla mamka a neupřímně se usmála. Byla překvapená. Ostatní se buď přihlouple smáli, snažili se zadržet smích, nebo se červenali. 
„Takže, ahoj Sam, ráda jsem tě poznala. Jacku, tebe taky. Mami? Jdu do svého pokoje. Jo, ehm,  tohle je Alec. A... máme popcorn?" Alec se zakřenil. Teď se už smáli všichni.
„Já popcorn nejím," pošeptal mi.
„Ale já jo, hm?" odpověděla jsem zpět. Prošla jsem jídelnou do kuchyně, udělala misku popcornu a s miskou v ruce a Alecem po boku jsem vyrazila nahoru, kde řádilo šest dětí a Ness s Miou, když jsem Michaela s Rebeccou počítala mezi děti.
Když jsme byli z dohledu rodičů, Alec mě políbil. Byl to dlouhý polibek plný vášně. Zamračila jsem se na něj, když se odtáhl. Stáli jsme pod schody, kde na nás nikdo neviděl a tiše si povídali.
„Moc jsi mě nepředstavila," pošeptal mi.
„Jo, ale tys mě taky jenom postrčil do dveří a pak rychlostí blesku odnesl do svého pokoje, pamatuješ?" pošeptala jsem zpět a zvedla obočí. Opět mne políbil.
„Fůj!" zakřičeli dvojčata najednou a já se musela smát.
„Nebojte, kluci, taky jednou budete mít holku," řekl jim Alec a mrkl na ně. Já se neubránila dalšímu smíchu a on taky ne.
„To je ještě horší," začal Andrew, „než Jake se ségrou!" dokončil za něj větu George. Začali jsme se s Alecem smát - má ten nejhezčí smích na světě - a když kluci odběhli (a začali křičet něco ve smyslu: „Lily si našla kluka! Lily si našla kluka!"), Alec si stoupl za mě, objal mě a dal mi polibek. Otočila jsem hlavu, polibek mu oplatila, vymanila se z jeho objetí a utíkala nahoru. Překvapivě se neřítil za mnou rychlostí blesku, nýbrž běžel jako normální člověk.
Už ze schodů jsem slyšela brekot Patrica, zuřící Amelii, která měla Patrica na starost, dvojčata, která nejspíš svými umělohmotnými dinosaury napadala Mandy, která se mimochodem opravdu bála (ale přitom se ještě smála), a Renesmé, která předstírala, že se bojí a křičela na celé kolo. Rebeccu a Michaela však nebylo nikde slyšet.
Když jsme došli nahoru, všechen jekot (až na hladovějícího Patrica a naštvanou Miu) se ozýval z pokoje dvojčat. Naznačila jsem svému upírovi, že má počkat za dveřmi.
„Jé, Lilien, vystřídáš mě, viď?" prosila mne Ness.
„Promiň, ale dneska nemám na ty vaše andílky náladu..." zasmála jsem se. Pak jsem si všimla dvou neznámých tváří na židlích v rohu místnosti.
„Ahoj, ty jsi Rebecca? Dcera Samanthy? A ty musíš být Michael, viď?" Přede mnou seděly dvě děti, tříletý chlapeček a stydlivá puberťačka.
„Ahoj, jo, jsem Rebecca. Ale říkej mi Beky, tak mi říkaj i ve škole," řekla Beky a podala mi ruku.
„Michaeli, kluci ti určitě půjčí nějaké autíčko, chceš?" Jen přikývl. Zatahala jsem George za triko a ten mi pak přinesl asi tři auta. Michael si je vzal a odešel k malému koberci s motivem silnice, kde si spokojeně hrál a dělal při tom: „Brm... Brmmm brmmm..."
„Takže... tys teď moje sestřenice? Nebo tak něco..."
„No, vlastně jo." A tím jsme vyčerpaly vškerá témata ke konverzaci. Pak mě něco napadlo.
„Ness, co kdybys vzala Rebeccu k sobě do pokoje? Já tu... mám návštěvu." Nevím proč, ale najednou se culila od ucha k uchu.
„Chápu... Ale co kluci? Já je musím hlídat..."
„Neboj se, já se o to nějak postarám..." Když Renesmé odešla, zavolala jsem si k sobě jedno z dvojčat.
„Andrew," pošeptala jsem mu, „řekni, že potřebuješ na záchod a dojdi k Mandy do pokoje. Vezmi všechny polštáře, co najdeš. Pak si vezmi i ty moje a všechny, co jsou ve vašem pokoji. Nanos je ven a pak nějak vyžen i George s Mandy, rozumíš?"
„Jo, ale na co mi to bude?"
„Dáte si polštářovou bitku..." Když bylo všechno zařízeno, vyhnala jsem George sama a Mandy šla za ním jako poslušný pejsek. Pak jsem šla za Alecem, aby mi pomohl. No, pro něj to byla samozřejmě hračka, ale já bych ten koberec vážně nepobrala. Vzala jsem Michaela do náruče (a právě proto jsem musela pro Aleca, jelikož se Michael nechtěl vzdát autíček ani koberečku) a odnesla ho k Ness do pokoje, kde s Rebeccou o něčem klábosily. Ty se na mě jen usmály a Michaela si vzaly k sobě na postel. Pak jsem zaklepala na Miu, aby Patrica vzala za Michaelem a sama si šla trochu popovídat s holkama. V domě bylo náhle krásné ticho, bylo slyšet jen brebtání dospěláků dole a občasné výkřiky Patrica, když mu Michael nechtěl půjčit autíčko. Konečně byl klid. Teprve nyní jsem otevřela dveře - a s hrůzou zůstala zírat na svůj pokoj.

Autor: Stefka22 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska II - 2. kapitola: