Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Záhadná kráska - 21. Setkání

16.06.2010 (12:45) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5916×

SETKÁNÍ
(Bella)

To snad není normální. Málem mě zabili vlkodlaci s tím zrádcem v Albánii, na kousky mě sem přinese Stefan, a když mě složí, odmítnou mě pustit k dětem a víc jak hodinu oblékají.

To by ještě nic nebylo. Ale ten ples.

Kde bere tu drzost sem přijít? Nikdo ho nezval. Kdyby mě alespoň dostatek taktu a zdržoval se s tou svojí upíří barbie někde dál ode mě. Ale to on ne. Musí tančit kousíček ode mě, asi mi chtěl ukázat, jak bezcenná jsem pro něj byla. Že má na lepší.

Blbec!

Krásný blbec. Bože, proč jsem se musela zamilovat zrovna do něj? Proč on musí být otcem mých dětí? Proč?

Měl teď být se mnou, utěšovat mě a hrát si s našimi dětmi, ne se někde kroutit s tou nepřekonatelně nádhernou upírkou.

Snad je s ní alespoň šťastný. Ona ho jistě miluje, ten její pohled na něj byl nepřehlédnutelný.

„Kde sakra jsou?“ zavrčela jsem v pokoji, když jsem zjistila, že je prázdný. Zaposlouchala jsem do zvuků okolí, ale nic jsem neslyšela kromě hudby z plesu.

Na zemi ležel malý kousek papíru, popsaný neúhledným škrabopisem. Sofie.

Bells, děti nemohly a nejspíš ani nechtěly spát. Však víš, ten kravál z plesu je slyšet všude. Snad sis ho alespoň dobře užila. Vzala jsem děti ven, víš, jak milují přírodu. Vrátíme se k ránu, až ples skončí. Jestli jsi odtamtud utekla, tak se fofrem vrať a bav se. A jestli je tím důvodem Cullen, nevšímej si ho, on ti za to nestojí. Však si jsem jistá, že si ho Jane podá.

Sofie

Jé, Sofie je tady a oni mi to ani neřeknou? Teď si ke mně připsali další mínus. Ale bylo tu něco jiného, co mě zaujalo.

Vzpomněla jsem si, jak Jane na Edwarda nadávala. Že mě mohl zabít, ublížit mi. A hlavně, že až ho potká, trochu se s ním pobaví. A nedala si to rozmluvit.

Hups.

Ale co? Nezabije ho, to by Aro nikdy nepřekousl a ona by nikdy nic neudělala proti jeho vůli. A když ho trochu potrápí, nic se nestane.

No, jenže ono asi nezůstane u slov. Jak ji znám, použije svůj dar. A mám pocit, že ten pěkně bolí. Tohle nemůže…

Rozeběhla jsem se hradem do hlavního sálu. Jestli je ještě na plese, najdu Jane a rozmluvím ji její úmysl. Třeba budu vyhrožovat, že se ke Kayovi ani nepřiblíží. A pokud tam už nebudou, mám problém…

Nebyl tam. Ani Jane, Felix, Demetri a Alec.

Tak to je průser.

Ale ta jeho tam byla. Viděla jsem ji, jak tančí se Stefanem. Ale nezabývala jsem se tím, musela jsem je najít. Šla jsem za nosem a brzy se přede mnou objevil zadní východ z hradu. Ten, kterým chodívám na lov.

Žádný křik jsem neslyšela. To bylo dobré znamení. Zastavila jsem a zaposlouchala jsem se. Třeba se tam ani nemusím ukázat.

„A teď k našemu rozhovoru,“ zaslechla jsem Felixův hluboký hlas. Tak to bude zajímavé.

„Určitě víš, o čem bude řeč,“ řekla sladce Jane. Tenhle tón jsem znala, používala ho, když chtěla někoho zastrašit.

„Vím,“ zaslechla jsem ten nejkrásnější hlas. Musela jsem se přidržet kamenné zdi, aby se mi nepodlomila kolena. „A věřte, že se nenávidím víc, než toho jste schopni vy.“

„Tak to pochybuju,“ uchechtl se Alec.

„Ale můžeme to zjistit,“ zaslechla jsem hluboký hlas Demetriho. Panebože, kolik jich tam ještě je? Neměla bych ho vytáhnout?

„Pojďme za Arem,“ přitakal Felix. Tak to teda ne! Nebude vědět, co se mezi námi stalo! Za žádnou cenu. Jenže když ho zaštítím, budu mít průser, to známe. A je jasné, že si Edward jen chrání krk, ještě by mu ti blázni něco udělali.

Zbytečně jsem se nadechla, abych si dodala odvahy, zkontrolovala kontaktní čočky, napřímila se a nahodila neutrální masku. Mohla jsem vyrazit.

„Copak tady všichni děláte? Můžu se k vašemu kroužku přidat?“ usmála jsem se sladce.

Všichni stočili pohledy ke mně. Falešně jsem se usmála, asi mě Jane nakazila, a čekala na odpověď. Snažila jsem se nevnímat Edwardův pohled a myšlenky a pocity točící se kolem něj jsem zasouvala do pozadí mysli. Času bude dost.

„Bells? Co ty tady?“ zeptal se zaskočeně Alec.

„Ale, byla jsem na procházce a zaslechla, jak se tu pěkně bavíte. Ví o tom Aro? Jistě nechcete mít nějaký průšvih, že? Ani zákaz přibližovat se, ehm, k mým domácím mazlíčkům?“ zeptala jsem se jich nevinně.

Jen se na mě naštvaně dívali a ani se nehnuli. Tak jo, chce to těžší kalibr.

„A už mažte! Ale rychle!“ pobídla jsem je, jednoho po druhém chytla za ruce a zatlačila do dveří. Kdyby nechtěli, nehnula bych s nimi ani o centimetr. Chtěla jsem jít hned za nimi, ale pevné sevření mého předloktí a dveře zaklapnuté před mým nosem mi v tom zabránily.

„Co sis nadrobila, to si sněž. My bychom se o něj postarali!“ zaslechla jsem Felixův hlas.

Otočila jsem se na Edwarda. Cítila jsem, co se mnou jeho dotyk dělá, ale ovládala jsem se. Nesmí vidět, co k němu cítím. Nesmí vědět o dětech. Musí pryč a už nikdy mi nechodit na oči.

„Pusť,“ procedila jsem skrz zuby. Stáhl ruku a pohled sklopil do země.

„Prosím, odpusť,“ zašeptal zlomeně.

„Co?“ nechápala jsem.

„To ve Forks.“

„Ach tak,“ pochopila jsem. „To je v pohodě, zapomeň na to. Chtěla jsem to taky. A ty promiň za ně, jen strašně přehánějí,“ kývla jsem ke dveřím, kde moji bodyguardi zmizeli.

„Jak chtěla jsem to taky?“ zeptal se a vzhlédl.

„No, přece tak, jak to říkám,“ pokrčila jsem ledabyle rameny.

„Vážně?“

„Jo! Hele, stalo se. Už to neřeš. Ale byla bych ti vděčná, kdybyste co nejdříve odjeli, prosím,“ žádala jsem ho.

„To po mě nemůžeš chtít. Hledal jsem tě tak dlouho,“ protestoval.

„Hledal, našel, omluvil se,  sbohem,“ odvětila jsem a otočila se k odchodu. Jenže zase mi v tom zabránily jeho paže. Zavrčela jsem. Copak mě nemůže nechat být? Copak nevidí, jak mi svou přítomností ubližuje?

„Nech mě na pokoji!“ zasyčela jsem.

„Někoho máš?“ zeptal se. Proč ho to zajímá?

„Má,“ ozvalo se od lesa. Za chvíli už mě kolem pasu objímal Colin. Rychle jsem pohledem přelétla jeho oči. Měl čočky. A pak zkontrolovala štít v jeho hlavě a okolí, jestli tu nejsou děti. Všechno bylo v pořádku.

„Blahopřeju,“ ušklíbl se. „Jak by ses mohla zahazovat s vegetariánem, že? Ti jsou pod tvoji úroveň.“

V tu ránu byl pryč. Jen dveře se za ním dovřely. Co má za problém, proboha? Chtěl mě znovu dostat do postele nebo co? Ať si jde pro uspokojení jinam. Ta jeho blonďatá krasavice mu ho jistě ráda poskytne.

„Děkuju. Co ty tady?“ mrkla jsem na Colina.

„Ale, byli jsme na procházce a děti dostaly hlad. Sofie se nechtěla vracet, že byste jí je hned sebrali, tak mě poslala pro krev a jídlo. A kdo byl on?“ zeptal se.

„Jejich otec,“ povzdechla jsem si. „Ale ticho!“

„Samozřejmě. A co to mělo být v té Albánii?“

"Měla jsem svoji první misi. A poslali se mnou Damona, měli jsme najít a zabít dva vlkodlaky. Jenže Damon se s nimi domluvil a oni přivolali další. Bylo jich sedm plus Damon. Zabila jsem je, ale pak nějak omdlela,“ zasmála jsem se.

„Proč to udělal?“ vydechl Colin.

„Závist. Býval v gardě, než mě musel začít hlídat a pak ještě děti. Štvalo ho to, chtěl akci a vyšší postavení. A rozhodl se mě zbavit,“ povzdechla jsem si.

„To mě mrzí,“ řekl procítěně.

„V pohodě,“ mávla jsem rukou. „Vem to jídlo, ale krev tam nemáme. Všechna je na plese, musel bys tam. Ale můžeme zkusit zvířecí,“ mrkla jsem na něj. „Jdu s tebou.“

Při slově zvířecí krev se rozzářil, potěšilo ho to.

Ale kdoví, jak to skončí? Třeba to nebudou vůbec chtít pít. Každopádně volbu nechám na dětech a nebudu je do ničeho nutit. Je to jejich věc…

Ale Aro bude zuřit…

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Záhadná kráska - 21. Setkání: