Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žádná svatba nebude! - 3. kapitola

28.01.2012 (07:15) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 3615×

Edward:

Když jsem ji poprvé spatřil, usmyslel jsem si, že ten večer se vyspím s ní. Nebyla ničím moc výjimečná, ale prostě slovo v mé hlavě dalo slovo a bylo to. Jaké překvapení mi ta potvůrka však uspořádala, když mě okamžitě odpálkovala. Bylo to opravdu neočekávané, ale hned jsem v ní rozpoznal onu pravou, se kterou by to mohl být dlouhodobější vztah. Přesněji řečeno – dlouhodobější postelový vztah. Nic víc, nic míň. Jenže na ni můj vzhled nejspíš nepůsobil příliš silně jako na ostatní. Ani když jsem ji políbil, nezůstala. Což už bylo třetí nečekané překvapení toho divného večera. Naštěstí jsem z ní alespoň vymámil číslo, přestože to byl jen slabý odvar toho, po čem jsem prahnul.

Nedala mi spát – dokonce jsem z klubu vypadl jen půl hodiny po ní. Tu noc už jsem neměl zapotřebí být s nějakou jinou. Chtěl jsem ji i přesto, že jsem se snažil vylákat si ji z mysli. Přece jsem se já, Edward Cullen, nemohl zakoukat, natož zamilovat! Kde se ztratil ten starý známý Edward? Věděl jsem to jistě – ztratil se, jakmile spatřil ji. Isabellu Swan. Ona si, aniž by to věděla, vzala s sebou toho starého Edwarda a nejspíš ho někde hodně dobře ukryla, protože jsem ho nemohl najít, ať jsem se snažil, jak jsem chtěl.

Druhý den jsem se nemohl dočkat pozdního dopoledne. Chtěl jsem ji znovu vidět a hlavně ochutnat její rty. Ty úžasně vykrojené, plné, narůžovělé rty. Byla to první žena, která mě dostala jen jedinou větou, co řekla. Protože ona mě drze odmítla.

Ne, tím to nebylo. Dostala mě svým hlasem, božským tělem, které mým očím neskutečně lahodilo okamžitě, co byla jen metr ode mě. Dostávala mě nevědomky do kolen, když si každých pět minut skousávala ret.

O půl páté jsem stál před místem, kde jsem jí řekl, že budu čekat. V té malé kavárně jsem byl jen dvakrát, ale nikdy mě tam nezklamala nabídka snídaní, obědů i večeří. Upřímně jsem nevěděl, proč jsem řekl zrovna tohle místo, ale když jsem viděl, že každou chvíli mi už zmizí, na žádné jiné místo jsem si nemohl vzpomenout. Bylo jasné, že kdybych ji pozval hned k sobě domů, má šance ji znovu vidět je přímo nulová. Měla svou hrdost.

Čekal jsem jako vlk na svůj denní příděl – ovci. Jenže tentokrát to byla mnohem lepší ovečka a vlk se jí nemohl dočkat. Dotěrná servírka se za mnou chodila ptát každých pět minut, co si objednám. Já ale čekal až na ni.

Třeba se ani nedočkáš. Vždyť ti sama ani neřekla, že přijde, vysmál se mi hlas v hlavě.

Blbost! odsekl jsem v duchu, ale začal jsem být nervózní. Abych se uklidnil, začal jsem se dívat z velkého okna ven. Pomohlo mi hledět na hluk tam venku – na víkendovou dopravní linku, lidi spěchající kdoví kam. A za pár minut se mi zběsile rozbušilo srdce. Uviděl jsem ji, přímo naproti. Chtěla vyjít z budovy na druhé straně ulice. Uprostřed chůze se však zasekla, zběsile se otočila a rozběhla se přímo na druhou stranu od vchodu. Byl jsem zmatený. Ona... Rozmyslela si to snad na poslední chvíli? Ale proč?

Měl jsem chuť do něčeho pořádně praštit. Místo toho jsem ale hleděl dál ven, smyslů zbavený jsem doufal, že přece jen se znovu objeví přede dveřmi a vyjde ven. Přijde až sem.

A pak... Objevila se před vchodem do kavárny. Srdce mi znovu bilo na poplach. Kde se tu tak znenadání vzala? Odpovědí mi byl právě odjíždějící taxi.

Trochu mi to nehrálo. Vždyť ještě před chvílí byla u vchodu támhle toho domu. A teď najednou přijede taxíkem? Nemohlo se mi jen zdát, že jsem ji předtím viděl. Byla to ona, stoprocentně, protože teď byla úplně stejně oblečená. Pak mi to došlo. Ušila na mě lest. Bydlela jen naproti a nechtěla, abych věděl, že bydlí tam. To mě dostalo, ale nedal jsem to najevo. Nechal jsem si to až na večer, kdy si chtěla zase vzít taxíka a odjet domů.

„Není zbytečné brát si taxíka, když bydlíš přímo naproti? Jestli se bojíš, aby se ti přes silnici něco nestalo, klidně tě doprovodím.“

Ještě teď, když si vzpomenu na to, jak se tvářila...

Minimálně pět dalších schůzek byla naprosto nedostupná. Pro mě však byl úspěch už to, že jsem ji dostal i na další rande. Byla úplně jiná než ostatní, a čím víc jsem ji poznával, tím víc jsem se do ní zamilovával. Postupně mi vzala srdce.

Zjistil jsem, že bych ji chtěl políbit, kdy se mi zachce, aniž by se vytrhávala z mého objetí nebo mi dokonce jednu vrazila. Chtěl jsem být její přítel. Chtěl jsem mít nárok na její tělo, chtěl jsem mít nárok žárlit, když se jen podívala na jiného. Dokonce jsem přestal chápat Joeyho z Přátel, když se nechtěl podělit se žádnou ženou o své jídlo. Do té chvíle, než jsem ji poznal, jsem to měl úplně stejně, jenže teď bych jí dal cokoliv, jen aby začala mít zájem o mě.

Nakonec, když už jsem si myslel, že u ní prostě nikdy neuspěji, mě políbila. Jednou už mě sama od sebe políbila, to ano, ale tenkrát podivuhodně žárlila. Tentokrát ji k tomu nenutilo nic. Udělala to sama od sebe. A to byl můj nejšťastnější den v životě, když nepočítám ten večer, co jsem ji poznal.

Nebylo pochyb, ona byla ta pravá. Žádná jiná by nemohla být spřízněná duše a přitom i skvělá milenka. Byla moje a já o ni nechtěl nikdy přijít. Byli jsme spolu už něco přes rok a půl, a přestože ona na mě nenaléhala, abychom náš vztah posunuli dál, já to tak chtěl. Požádal jsem ji o ruku a ona řekla ano.

Bella:

„Když budeme manželé, měli bychom bydlet spolu. U koho budeme bydlet? U mě nebo -“

„U mě!“ vykřikla jsem rychle. Poslední půl rok jsme přebývali jeden týden u něj, jeden týden u mě, ale nebylo to ono. „Naproti je kavárna, kde jsme měli první rande,“ triumfálně jsem se usmála, opřela se o kuchyňskou linku a podívala se rozhodně na Edwarda, který seděl za jídelním stolem a četl si noviny.

Díky tomu nemůže odporovat.

„Odkdy ti záleží na takových detailech?“ Odtáhl pohled od novin a věnoval mi sarkastický úsměv. Moc dobře věděl, že na lepší výmluvu jsem se v tu chvíli prostě nezmohla. Pokrčila jsem rameny. Jeho byt na mě působil příliš staromládenecky, přestože už dávno nebyl sám. Měl mě. Možná byl v lepší lokalitě, ale to je jedno.

„Dobře,“ pokrčil rameny. Nadšeně jsem k němu přiběhla, sedla si mu na klín a políbila ho.

„Kdybych věděl, že budeš tak nadšená, souhlasil bych hned,“ přiznal a já se zasmála.

„Kdy tě přestěhujeme?“ Nemohla jsem se dočkat, až ho budu mít u sebe napořád.

„To je na tobě,“ usmál se. „Klidně už dnes, ale první byste si měla, mladá paní, nakrmit svého budoucího manžela.“

„Zatím jen slečna, pane.“ Povytáhla jsem obočí a laškovně se usmála. „Co si dáte?“

„Topinku a pak vás.“ Koutky jeho úst se povytáhly.

Vydala jsem se připravit dvě porce opečených chlebů, na nich bych snad nic pokazit neměla. Z kredence jsem vytáhla čtyři toastové chleby a z lednice slaninu. Toast do topinkovače, slanina na pánev... Ale ouha! Stejně jsem je připálila a slaninu nedopekla správně.

„Pokazila jsem to, promiň,“ omlouvala jsem se okamžitě, když jsem uviděla, jak se zakousl do toastu, a celý zmatený se od jídla odtáhl, aby našel závadu.

„Ne ne, je to vynikající,“ začal mě uklidňovat a zase si rychle kousl, aby mohl začít mlaskat. Zase ohledně mého kuchařskému umu lhal.

„Víš, že tě miluju?“ ozvala jsem se, když jsem viděla, jak do sebe souká poslední sousto nepodařené snídaně.

„Vážně?“ zeptal se naoko překvapeně, přestože jsem mu vyznávala lásku minimálně dvakrát denně - a to na mě bylo dost. Pokrčila jsem rameny. Co na tohle říct? Znovu ta dvě slova? Byla jsem si jistá, že je dobře slyšel a navíc, teď byla řada na něm.

„Já tebe taky.“ Nahnul se přes stůl a spojil naše rty v jedny.

• • • •

Po snídani jsme si navzájem pomohli se obléct a vydali se Volvem k jeho dřívějšímu bytu. Nestihli jsme ale pomalu ani vystoupit před dům, kde bydlel, a už se k nám vrhala nějaká žena. Blondýna, dobře vyvinutá, ale příliš afektovaná – to šlo poznat hned. Byla divná, o tom se nedalo pochybovat, protože který normální člověk se vrhne na snoubence Belly Swanové? Který šílenec se o to pokusí?

„Edwarde! Jak se máš? Tak dlouho už jsem tě neviděla...“ spustila ta divná osoba okamžitě.

„Ehm,“ zkusila jsem na sebe upozornit. Třeba si všimne mého rozzlobeného výrazu, lekne se a zdrhne. Ona mě ale snad ani nezaregistrovala, dál se věšela na mého snoubence, ten ale naštěstí zakročil. Nejspíš alespoň jeho varoval můj obličej.

„Suzanne? Tohle je Bella, má snoubenka.“ Ddtrhl se od ní s úsměvem a objal mě. Jízlivě jsem se usmála na překvapenou Barbie.

Tohle jsi nečekala, viď?

Odpověď mi poslala ihned – ve tváři, na které se jí objevil přeslazený úsměv jasně říkající Mrcho!

„Neměli bychom už jít?“ Podívala jsem se na Edwarda.

Prosím, nechtěj nás seznamovat blíž! Měj zrovna dneska ten talent vycítit, co opravdu chci. Řekni ano. Ano.

„Asi ano. Měj se, Suzanne,“ usmál se na ni a už mě vedl dovnitř domu. Asi vážně vycítil, že kdybychom tam s ní zůstali jen o chvíli déle, rvala bych si vzteky vlasy – v tom horším případě, v tom lepším bych je rvala jí.

„Vážně jsi teď zrovna žárlila?“ zeptal se nevěřícně, když jsme se Barbie ztratili z dohledu i doslechu a jeli výtahem do třetího patra.

„Vážně jsi spal s minimálně půlkou L. A.?“ odsekla jsem naštvaně. Nejspíš se budeme muset přestěhovat do úplně nového města. Nevím, jestli zvládnu bydlet v tomto městě, kde budu na každém rohu potkávat jeho bývalé milenky.

„Nevím.“ Povytáhl ramena a já na něj začala nevěřícně zírat. „Nepočítal jsem je,“ dodal, jako by to vše vysvětlovalo. „Vím ale, že teď miluju jen tebe a nic se na tom nikdy nezmění, Bello. Nemáš důvod žárlit, i když je to děsně sexy,“ zašeptal a já začala pomalu roztávat.

Teď se přestěhujeme ke mně, pak se uvidí.

• • • •

V šest hodin jsme už bydleli oficiálně spolu. Nebylo totiž nic těžkého přestěhovat pár kusů jeho oblečení. Nic víc že prý nepotřeboval a byt pronajal okamžitě někomu cizímu.

Bylo zbytečné, aby si věci vybaloval – hned zítra jsme se měli vydat na cestu do Forks. Já jsem byla sbalená už od rána, takže jsme měli celý večer pro sebe.

„Co budeme dělat, snoubenko?“ zeptal se a přisedl si ke mně na gauč, kde jsem seděla já a dívala se na nějaký nový sitcom.

„Hm... Co třeba vana, svíčky a víno?“ Místo odpovědi se jen svůdně pousmál, ale já v tom jeho jasný souhlas zaregistrovala.

Další kapitola

Dostali jste se až sem? Pak můžu být vážně šťastná - střídání pohledů většinou nemusím a to se projevuje i v mém psaní. Ale Edwardův pohled jsem do této kapitoly prostě musela dát, aby jste co nejvíce pochopili jejich vztah.

Tato kapitola byla zatím ze všech nejdelší, ale příště bude zase nejspíš o trochu kratší. Příště už se dostaneme na cestu do Forks. Doufám, že nikomu z vás nevadí, že se jen postupně dostáváme do děje - chtěla jsem, aby jste se zkrátka do jejich vztahu vžili. :)

Strašně moc děkuju za všechny komentáře. Ve skrytu duše jsem nečekala ani polovinu z toho, co bylo u prologu a 1. kapitoly, ale vy jste mne opravdu velmi příjemně překvapili. Děkuju.

Určitě pište vaše názory - budu ráda i za kritiku, alespoň se budu moct polepšit. :)

Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - 3. kapitola: