Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 14.

29.08.2010 (16:15) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2729×

Edward:

Když Alice na Bells nasoukala asi sté šaty, odvedl jsem ji zase zpět na naši pláž. Už jsem na ní poznal, když byla nervózní. Rozloučila se s Alice a Esme vroucným objetím a se slzami v očích odešla. I Esme byla smutná. Moc se jí Bella líbila. Vlastně okouzlila každého, skoro tak jako mě.

Šli jsme pomalu. Jen tak lenivě jsme se procházeli v písku, ruku v ruce. Nechtěl jsem se s ní zase loučit, i když to bylo jen na pár hodin. Zítra už bude zase semnou. A tentokrát si ji nechám jen pro sebe.

„Tak moc se mi nechce odejít,“ zašeptala a dívala si přitom do temnoty moře. Taky jsem ji nechtěl pustit. Potřeboval jsem ji. Už teď se mi stýskalo a to jsem se jí dotýkal, cítil jsem její vůni a kochal jsem se její dokonalou krásou.

„Tak nechoď,“ vyhrkl jsem svoji prosbu nahlas. Lehce se pousmála a pak pustila moji ruku.

„Víš, že to nejde. Měla bych z toho potíže. Už teď riskuji víc, než si myslíš,“ řekla smutně. To mě zahalilo do vlastních myšlenek. Co jí hrozí za nebezpečí?

„Co máš v plánu zítra?“ zeptala se mě s trochu lišáckým úsměvem. Něco mě napadalo, ale bylo to dost neslušné.

„Já nevím, napadá tě něco?“ hrál jsem s ní její hru a dělal neviňátko. Zahleděla se do země a prsty u nohou prohrabávala písek. Byla tak překrásná. Měsíční svit jí dělal v hedvábných vlasech stříbrné proužky a já toužil je promnout ve svých prstech.

„Napadlo mě, že bych ti ukázala svůj domov,“ hlesla tiše s náznakem studu. Vytřeštil jsem na ni oči a byl jsem poctěný její nabídkou.

„Jistě, lásko, budu moc rád… Pokud si to nerozmyslíš,“ zašeptal jsem trochu zklidněně. Pohladila mě po paži a přitulila se ke mně blíž. Hladově mě políbila a já jsem jí její touhu oplácel jemnými motýlími polibky. Trochu ji to zalechtalo a krásně zvonivě se usmála. Znovu jsem jí políbil. Tentokrát trochu s větší vášní. Útočil jsem na její rty jazykem a ona ho chtivě přijala.

Hladil jsem jí po šíji a přejížděl jsem prsty po holých lopatkách. Ona si mě přidržovala za ramena a vždy při hlubším polibku mi zarývala nehty do kůže. Tolik mě vzrušovala a nemohl jsem se dočkat toho, až si ji budu moct znovu vzít celou, nejen její rty.

Když už to pro mě bylo neúnosné, odstoupila ode mě. Pohladila mě ve vlasech a odcházela tiše do mořských vln. Koukal jsem za ní a čekal na blýštivou záři, které jsem byl svědkem. Nic se nestalo, jen zmizela. Sedl jsem si na břeh a nechal jsem si omývat chodidla.

Čekal jsem, jestli se nevrátí, i když jsem věděl, že se tak nestane. Po několika hodinách, co jsem hypnotizoval místo, kde jsem ji viděl naposledy, jsem se zvedl a rychlým během jsem došel domů.

Alice s Jasperem byli u mola a Esme s Carlislem ve svém pokoji. Dal jsem si sprchu, převlékl jsem se a vrátil se zpátky na naše místečko.

Seděl jsem tam dlouhé hodiny a díval se tupě do dálky. Doufal jsem, že Bells přijde dřív než jindy, ale podle výše slunečních paprsků jsem poznal, že je mnohem víc než v jiné dny, kdy se scházíme.

Pomalu jsem přestal doufat. Přemýšlel jsem o její nabídce a také o jejích brzkých odchodech. Čeho se tak bojí? Ublížil jí snad někdo? Už jsem se chystal, že se vrhnu do rozbouřeného moře, když mě z mého rozčílení probrala okouzlující kráska.

Stála po kolena ve vodě a spínala paže k zářivému slunci. Byla dokonalá. Po kotníky měla ještě několik modrých šupinek, které se blyštily skoro jako moje pokožka.

Z ničeho nic byla moje mysl prázdná a rozběhl jsem se ke své víle. Moje paže jí objaly kolem pasu a já si ji vyzvedl k sobě blíž. Přitiskl jsem se k jejímu pevnému tělu a nechal jsem se unášet vášní, kterou ve mně probouzela. Políbil jsem jí do prohlubně dekoltu a toužil jsem laskat tu hebkou pokožku jejích oblých prsou.

Svoje hbité prsty propletla do mých vlasů a přitiskla si moji tvář k sobě blíž. Vdechoval jsem její svěží vůni květů a mořského vánku a užíval si každý její dotek.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala do ticha vln.

„Ty mně víc. Bláznil jsem bez tebe,“ popsal jsem jí svoje pocity, když jsem bez ní. Postavil jsem jí na nohy a políbil něžně na rty. Neodolal jsem a podíval jsem se do jejích krásných tmavých očí. Nořil jsem se do hlubin a probral jsem se, až když blaženě zamrkala dlouhými závojíčky svých řas.

„Platí stále tvá nabídka?“ zeptal jsem se s nadějí v hlase.

„Jistě. Musíme být ale opatrní,“ řekla tiše a rozhlédla se po okolí, jestli nás někdo neslyšel. Vypadala tak roztomile. Byla by krásná tajná agentka. Dovolil jsem svojí mysli, představit si moji vílu v upnuté černé kombinéze jak se plíží jako kočka temnou uličkou a přitom míří velkou zbraní na padouchy řádící v ulicích New York City.

„Edwarde?“ zavolala moje jméno a já se probral ze svých představ. Už nebyla u mě, ale stála několik metrů dál. Tam kde se jí dotýkala voda, byla její pokožka tyrkysově zářivá. Vlnité vlasy se jí pohupovaly ve směru větru a já na ni dokázal jen zírat.

Natáhla ke mně ruku a vyzívala mě, abych jí následoval. Na malou chvilku jsem zaváhal, ale kvůli své andělské víle bych šel až na konec světa. Lehce jsem popoběhl k ní a vzal jsem do své dlaně její jemnou malou ručku. Políbila mě letmo na ústa a pak mě táhla do hlubin oceánu.

Aniž bych to potřeboval, nadechl jsem se. Nevěděl jsem, co mám od toho všeho čekat. Ponořil jsem se pod vodu a plaval jsem za tyrkysovou zlatavou září. Bella byla přenádherná. Vířila kolem sebe jemné vlnky a její jemné pohyby vytvářely bublinky, které mě šimraly v obličeji. Několikrát se za mnou ohlédla, jestli jsem stále za ní. Její krásné velké tmavé oči na mě působily jako maják. Vábily mě k ní a já ani nechtěl, aby to bylo jinak. Plavat mě neunavovalo, ale udivilo mě, že cesta trvala tak dlouho. Myslel jsem, že postačí doplavat ke dnu oceánu a uvidím město z mušlí. Tak nějak jsem si představoval, že žije moje láska. Ale nebylo to tak.

Po dvou hodinách vytrvalého plavání se zastavila. Mávala jemně rukama, aby se udržela na místě a čekala na mě, až se k ní připojím. Vůbec jsem nevěděl jak na ní promluvit. Ne, že bych se nebezpečně nalokal při otevření pusy, ale nevěděl jsem, jestli by mi rozuměla. Když jsem se ale k ní přiblížil blíž, vyřešila to Bella za mě. Dotkla se mojí tváře a já ucítil ve spáncích vibrace.

„Jak ti je? Už budeme blízko,“ ozvalo se v mojí hlavě. Trochu mě to zarazilo. Vzala moji dlaň a položila si ji na teplé líčko. Zakývala na mě a já to tedy zkusil.

„Nic mi není, jen jsem nedočkavý,“ pomyslel jsem si. Podle jejího vlídného úsměvu jsem pochopil, že se spojení podařilo.

Vzala mě za ruku a táhla mě dál. Pokoušel jsem se jí poslat pár dalších otázek, ale ani na jednu nereagovala. Musel jsem se dotýkat její tváře?

Už z dálky rozpoznaly moje oči vrak lodi, ale čím blíž jsme byli, tím víc mi přišel zvláštní a impozantní.

Bella se mě pustila a protáhla se otevřeným oknem. Naštěstí bylo dostatečně velké, abych se do něho vešel i já. Nebál jsem se, ale rozhodně jsem nechtěl zůstávat sám v moři, aniž bych tušil, kde jsem. Podle toho jak dlouho jsme plavali, bych se nedivil, kdybychom byli několik set kilometrů od ostrova Esme.

Ve vraku byla tma. Já jsem ale viděl dostatečně dobře. Rozlámaný zlatem ozdobený nábytek a perské nacucané koberce mi prozrazovaly přibližnou dobu původu. Pro mnoho lidí by tyto věci sloužily jako poklad. Nesměly chybět ohlodané kosti lidských objetí. Bella čekala u otevřených dveří na palubu. Otvorem proklouzávalo ostré světlo. Odstrkoval jsem se od ztrouchnivělých zdí a pomalu se za ní proplížil.

Byla to krása. Nemohl jsem tomu uvěřit. Tolik barev. Všechno krásně čisté, nadpozemské. Moje láska se usmívala jako bohyně a já konečně chápal, kde se mohla taková krása vzít. Pocházela z toho nejnádhernějšího místa.

Voda byla o tolik jasnější, než ta, která byla před vrakem. Jakoby ta stará loď tvořila bránu do nebe.

Celá ta krása byla obklopená světle pískovcovou skálou. Určitě v ní bylo i pár jeskyněk. Rostliny různých barev se ladně svíjely v poryvu vln. Malé rybičky si v nich hrály na schovávanou. A několik větších ryb se je snažilo najít. Mořské hvězdice jasných barev se připínaly ke kamenům. Chňapl jsem nedočkavě Bellu za ruku a chtěl jsem všechny ty krásy prozkoumat. Do pokožky mě udeřila vibrace. Polekaně jsem se podíval k Belle a ona se smála. Bylo to neskutečné.

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 14.: