Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlkodlačí máma - 1. Minulost

Vlkodlačí máma - 1. MinulostTakže tohle je úvod do další povídky. Vlastně jsem skoro celý dej shrnula do jedné kapitoly, kde Bella vzpomíná... Po Edwradově odchodu ji napadne Victorie, Jake ji zachrání, ale nezabrání přeměně. Jakova žena zemře při porodu a on spáchá sebevraždu. Belle zůstane na krku malý Filip, kterého si zamiluje. Filip ví, kdo jsou jeho rodiče i co je Bella zač. Nevadí mu, že je upír. Po nějaké době se spolu odstěhují do Vancouveru, kde si Bella udělá lékařský titul a pracuje v místní nemocnici. Po sedmi letech se rozhodnou přestěhovat...

 

MINULOST
(Bella)

 

 

Dnes je to přesně 22 let ode dne, kdy jsem se stala upírem. Ode dne, kdy mě opustil. Je to dlouhá doba, pro mou věčnost však neznamená téměř nic. Čas je v mém životě velmi nedůležitý faktor. Přesto, že se ze mě stala krev sající zrůda a moje jediná láska mě už tak dávno opustila, jsem relativně šťastná. Asi bych měla vše vysvětlit…

Toho dne, kdy mě opustil, jsem razantně odmítala život bez něj. Nedokázala jsem se smířit s faktem, že mě nemiluje. Že pro něj nic neznamenám, že jsem byla pouze jejich domácím mazlíčkem, kterému vyrval srdce, rozcupoval ho na kousky, ty kousky spálil a popel rozsypal do všech koutů světa. Ten den mi bylo jedno, co se stane, nemyslela jsem na Charliho ani na Renné, jen na mého anděla a na sebe. Věděla jsem, že bez něj žít nedokážu, takže když kolem mě hluboko v lese, kam jsem doklopýtala ve snaze ho ještě najít, začala kroužit Victorie a divoce se smála, bylo mi to jedno. Přála jsem si, aby mě zabila.

Jenže já nikdy neměla štěstí a nikdy jsem nedosáhla toho, co chci. Jake ji ode mě odtrhl, rozcupoval a spálil. Bohužel přeměna již začala. Po třech dnes nehorázného mučení jsem se procitla ve svém novém životě. Tohle bylo to, co jsem si vždy přála. Nesmrtelnost, věčné mládí, ale jeden z aspektů mi tu chyběl. Edward. To kvůli němu a jeho rodině jsem taková chtěla být.

Tenkrát jsem na Jaka ječela, proč ji nenechal, nebo mě aspoň nezabil. Nedokázala jsem si představit život bez něj a jediná osoba, se kterou jsem mohla být, byl Jacob. On jediný mi zbyl. Rodiče nepřipadali v úvahu. Po dlouhém přemlouvání a přesvědčování mě smečka nechala v La Push. Nelíbilo se jim to a neustále jsem měla někoho z nich za zadkem. Lovila jsem zvěř a lidé mi nedělali žádný problém. S Jacobem jsme zfingovali moji smrt, svezla jsem se i s autem z útesu a jakože se utopila. Moje bledost a chladnost tomu jen pomáhala, takže okamžitě určili moji smrt a odvezli mě do márnice. Jake naštěstí zařídil zavřenou rakev, takže jsem nemusela být opravdu pohřbená. Ještě v přípravně v márnici jsem pláchla zpět do La Push.

Jacob byl můj nejlepší přítel a kamarádku jsem našla v jeho ženě Megan, se kterou již čekali dítě. Nebála se mě a věděla, co jsem zač. Byli jsme v rámci možností nejlepší kamarádky, i když si to nezasloužila, mojí nejlepší kamarádkou pořád zůstávala Alice. Během těch devíti měsíců strávených s Megan si na mě smečka zvykla, nehlídala mě a dokonce mě měli rádi. Se Sethem jsme často tropili neplechu, brala jsem ho jako mladšího brášku. On se mnou neměl absolutně žádný problém a v mém upírství hledal jen to dobré. Jacob se neustále staral o Megan, takže s ním moc zábavy nebylo. Pomalu jsem se dostávala díky vlkodlakům z té deprese a smutku z jeho odchodu. Šlo to pomalu, ale Seth, Jacob i Megan mi strašně pomáhali.

Devět měsíců uběhlo jako voda a nastal den D. Strašně jsme se všichni těšili na malého Filipa. Ale trošku mě děsilo, že mi Megan podstrčila dva dopisy. Moje obavy se však vyplnily a Megan porod nepřežila. V dopisech stálo, abych se o Filipa postarala a byla mu matkou, jakou si zaslouží. Jake se zhroutil, byl do ní otisknutý a připravený se zabít. Nechtěl bez ní žít. Nemohla jsem mu to mít za zlé, já i když mě jen opustil, chtěla jsem to skončit. Ale byl tu Filip a ten ho potřeboval. Nakonec jsme uzavřeli dohodu. Počká, dokud nebude Filipovi čtrnáct let, pak mu řekne pravdu o našem původu a spáchá sebevraždu. Vůbec se mi nelíbilo, že bych měla přijít o nejlepšího přítele, ale získala jsem tím čtrnáct let.

Jacob byl prostě k ničemu, ani já, ani jeho syn jsme ho nepřiměli k životu. Jen se trápil a hrál si na silného. O jeho syna jsem se starala jen já. Sice jsem neměla s dětmi zkušenosti, ale musela jsem to zvládnout. Brzy jsem si ten malý uzlíček strašně zamilovala a nedokázala si bez něj představit život. Věděla jsem, že děti už mít nemůžu, ale Filip mi to naprosto vynahradil. Vychovávala jsem ho, starala se o jejich dům a oběma vařila. Filip od začátku věděl, že nejsem jeho matka a přesto mě tak oslovoval. Jacobovi to nevadilo, byl rád, když je jeho syn šťastný.

Až příliš rychle přišel den Filipových čtrnáctých narozenin. Vše jsme mu řekli, o vlkodlacích i upírech. Čekali jsme na hysterický křik, nadávky, všechno, jen ne tohle… Usmál se na nás a řekl, že vše ví. Prý si četl legendy kmene a pochopil některé souvislosti. Podle mojí kůže, chladu, očí, krásy, rychlosti i síle faktu, že nejím, podle legend zjistil, že jsem upír. Když mu došlo, že legendy jsou v tomto směru pravdivé, pochopil, že ostatní jsou vlkodlaci. Ale mlčel a čekal, až mu to sami řekneme. Ten den Jacob požádal smečku, aby ho zabili. Po dlouhém přemlouvání souhlasili. Jacoba jsme pohřbili v lese na malém paloučku, kde odpočívala i Megan. Strašně se mi po nich stýskalo, ale Jacob mi svěřil Filipa. K mému překvapení mě požádal, jestli bychom se nemohli odstěhovat. Po Jacobovi vše zdědil, takže jsme si z těch peněz koupili dům a auto.

Přestěhovali jsme se do Vancouveru v Kanadě, kde jsme si pořídili malý domek. Filipa jsem přihlásila na střední, přece jen vypadal starší. Věděl, že když bude se mnou, přemění se, ale nevadilo mu to. Prý je to úžasné. Zatímco on dělal střední, já se přihlásila na medicínu. Po čtyřech letech jsme měli dostudováno, on měl maturitu a já doktorát. Peněz moc nezbývalo, takže jsem začala pracovat v nemocnici na chirurgii. Krev mi vůbec nevadila, za celý život jsme nikoho nezabila.

Zůstali jsme tam ještě tři roky, já se postupně vypracovala na špičku a stala jsem se primářkou chirurgie. Vzhledově jsem vypadala na čtyřicet a stejně, jako kdybych byla pořád člověk, jen starší. Nechtěla jsem se měnit, takže jsem se prostě jen nechala zestárnout a rozbušit srdce. Ani upír by nepoznal, že nejsem člověk. I přes svoji iluzi jsem ale na slunci zářila, naštěstí ve Vancouveru moc často slunce nesvítilo. Filip si tu užíval svobody jako vlkodlak, spolu jsme vždycky v noci vyrazili do kanadských lesů, někdy do La Push na hroby jeho rodičů. On pak přes den spal a já pracovala. Milovala jsem ho jako syna a on mě jako matku.

Jenže Filip nestárl, takže jsme se museli přestěhovat. Chtěli jsme na chvíli zpět do států, kde není téměř neustále sníh. Nakonec jsme zvolili menší městečko Creed poblíž Detroitu. Domek jsme si nechali upravit, peněz jsme měli dost. Byl malý, na konci městečka a schovaný v lese. Pár kilometrů od něj se táhlo velké Erijské jezero a já si myslela, že si tu trochu odpočineme od víru velkoměsta. Že zde budeme zase prozkoumávat lesy a žít klidně. Jak moc jsem se mýlila…

 

 


 

◄     



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlkodlačí máma - 1. Minulost:

 1
1. M
03.07.2019 [15:02]

Po tolika letech se sem vracím, abych si z nostalgie přečetla jednu z mých nejoblíbenějších povídek. Díky Ti za to. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!