Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 30. kapitola

Rob5993


Vlčí srdce - 30. kapitola

Radikální krok v životě Cullenů. Alec za nimi přišel s prosbou. Jakou? Jak na ni vlastně budou reagovat a jak pomohou Kate a Sarah?

Příjemné čtení přejí Kacennnka & Pegas99.

Kate:

„Našli jste ho?“ ptala se Sarah se zájmem, když se všichni vrátili zpátky do domu, kde jsme na ně trpělivě čekali. Přestože to byli převážně upíři, všichni vypadali unaveně a strhaně. Carlisle zakroutil hlavou.

„Nikde po něm nejsou žádné stopy,“ odpověděl.

„Ale nezapomínejte na to, že nás zachránil. Navíc se odpoutal od Volturiů, takže nemáte důvod ho zabít,“ vložila jsem se do konverzace. Všichni vyvalili oči.

„Cože?“ vykřikli skoro všichni. Sarah ledabyle pokrčila rameny ve znamení souhlasu. Všichni mlčeli, dokud Belle nezazvonil telefon. Všichni po celou dobu jejího telefonátu setrvávali v tichosti.

„Matta propustili na kauci. Prý má měsíc na to, aby odletěl zpátky do LA,“ vysvětlila a v hlase nebyla poznat žádná emoce.

„Jak ho mohli pustit?“ křikla Sarah a vymrštila se na nohy. Jacob jí pevně stiskl ruku.

„Pravděpodobně podplatil soudce. Charliemu se to také nelíbí,“ odpověděla Bella a v hlase jí zazněl soucit. Sarah si naštvaně sedla zpátky do křesla. Jacob tiše vykřikl bolestí. Sarah se mu šeptem omluvila a políbila ho na čelo. Zvedla jsem se a šla k hlavním dveřím.

„Kam jdeš?“ ptal se Paul.

„Mám hlídku,“ odpověděla jsem mu a ani se na něho nepodívala. Slyšela jsem za sebou lehké a tiché kroky - Sarah.

„Katie,“ oslovila mě venku. „Co se děje?“ ptala se soucitně. Těžce jsem se posadila na kámen a neodpovídala jsem jí. „Něco s Paulem?“ ptala se dál.

„S Paule je všechno v nejlepším pořádku,“ odpověděla jsem jí. „Jenom… všechno nějak moc vychází,“ uchechtla jsem se.

„Co?“ ptala se nechápavě.

„Přežili jsme setkání s Volturiovými, Matta zatkli, s Paulem nám to klape jako nikdy, Bella s Edwardem se budou brát a Jacob o Bellu už nestojí,“ vysvětlovala jsem. „Není to nějak moc dobrý?“ ptala jsem se. „Už si jenom počkat na tu chvíli, kdy se to všechno pokazí - a už  to začíná. Matta pustili, začíná se tu ochomýtat Alec. Co se stane dál?“

„Od kdy jsi taková pesimistka?“ ptala se s drobným úšklebkem.

„Od té doby, co se kamarádím s upíry,“ uchechtla jsem se.

„Myslíš, že bude Matt dělat problémy?“ ptala se Sarah starostlivě. Pokrčila jsem rameny.

„U něho člověk nikdy neví,“ zašeptala jsem tiše. „Radši půjdu,“ dodala jsem a rozeběhla se do lesa.

Pravdou je, že jsem hlídku vůbec mít neměla, ale potřebovala jsem se pořádně proběhnout. Pobíhala jsem jenom tak po lese, když jsem zavětřila něčí stopu. Nebyla to jenom taková stopa. Byl to pach Aleca. Pomalu jsem se vydala po stopě, která byla čerstvější. Došla jsem až na mýtinku, kde jsme předtím bojovali s upíry. Alec stál uprostřed a díval se mým směrem.

„Doufal jsem, že tě tu potkám, nebo alespoň Sarah.“ Jeho ďábelské rty se roztáhly do širokého úsměvu. Pokývla jsem mu hlavou na pozdrav. „Omlouvám se, že jsem vás tu tak překvapil. Když jsem zjistil, že mě všichni hledají, zaběhl jsem do moře,“ pokračoval dál ve své monologu. Až teď jsem si všimla, že z něho kape voda. Zatřásla jsem hlavou a zaběhla do křoví.

„Nějak jsme se nestihli zmínit, že je zbytečné utrhnout ti hlavu,“ odpověděla jsem mu klidně, když jsem se vrátila.

„No víš, Kate,“ oslovil mě, „chtěl jsem se přidat do klanu Cullenových,“ vysvětlil klidně. Chvíli jsem se na něj vyjeveně dívala, než se mi všechno řádně dostalo do mozku. Chvíli jsem zvažovala možnosti.

„Hmm... no...“ koktala jsem. „Tak můžeš to zkusit, klidně tě k nim dovedu.“ Pokrčila jsem rameny.

„Nebudeš z toho mít problémy?“ ptal se starostlivě. Překvapilo mě to. Pokrčila jsem rameny.

„No a?“ uchechtal jsem se.

***

„Kate!?“ vykřikl zděšeně Edward, když jsem se dostala do dosahu jeho čtecího radaru. Slyšela jsem ho plně zřetelně, a to jsme byli ještě celkem daleko od jejich domu.

Klid, poslala jsem mu v hlavě a dál klidně pokračovala v cestě. S Alecem jsme šli klidně, nepospíchali jsme. Dokonce jsem si začala uvědomovat, že je vlastně fajn. Sice vypadá asi na čtrnáctiletého kluka, ale v hlavě to už má správně rozmístěné.

„Nějakou dobu jsem se zdržel v Seattlu, ale nenašel jsem žádný klan, který by za to stál. O Denali jsem už sice také slyšel, ale spíš mě to lákalo sem. Možná za to můžeš ty se Sarah.“ Koutkem oka jsem viděla, jak na mě mrkl. „Ono,“ pokračoval, „když se několik staletí nehneš od sestry, začneš se pekelně nudit,“ dodal s úsměvem. Chtěla jsem se zeptat, co se s ní nakonec stalo, ale pak mi došlo, že jsem vlk.

Mezi větvemi stromů se začaly rýsovat jasné obrysy domu. Všichni už stáli před domem - jak smečka, tak upíři - a čekali. Všichni, kromě Sarah, vypadali, že by Alecovi nejradši utrhli hlavu a mě pak také. Jediná Sarah se tvářila klidně a… spokojeně. Alek trochu zpomalil. Hlavou jsem mu naznačila, ať jde dál. Šel těsně za mnou, ale neviděla jsem na něj. Všechny jsem přeletěla pohledem, který se mi zastavil až u Paula. V jeho očích jsem viděla... zoufalství?

„Volturiovi tu nejsou vítáni!“ zavrčel Edward. Vrčení jsem mu oplatila a zabodla jsem do něho pohled. V jeho tváři přeletěla známka překvapení, ale hned ji raději skryl.

„Odešel jsem od nich, když jsem zachránil Kate a Sarah,“ odpověděl Alec. Snažil se o klidný tón, ale zcela paradoxně - protože to byl upír - se mu to zcela nepovedlo.

„Po tom, co jste je unesli!“ zařval na něj Jacob, kterého Sarah hned umlčela. Koutkem oka jsem viděla Paula, jak odcházel. Dívala jsem se jeho směrem a cítila, že mi vlhnou oči. Nedokázala jsem se však přinutit nechat tu Aleca na pospas ostatních. Obětuj toho, koho miluješ, za toho, kdo je tvůj nepřítel, zopakovala jsem v hlavě slova, která jsem snad někde vyčetla, nebo já nevím, kde se mi v hlavě vzala.

„Jak nám můžeš dokázat, že nelžeš?“ ptal se Edward o něco mírněji a vyrušil mě z mého přemýšlení.

„Neříkej, že jsi mi to nevyčetl v hlavě, “ odpověděl mu sarkasticky Alec. Byla jsem do rozhovoru vtažená tak, že jsem ani nepostřehla, že se mi hlavě objevila nová mysl. Paula jsem si všimla až, když jsem slyšela, jak běží ke mně. Zastavil se těsně u mě a jemně mě kousl do ucha. Hlavu jsem mu zabořila do chlupů na krku. Alec nás fascinovaně pozoroval. Paul nic neříkal.

„Co od nás chceš?“ ptal se Jasper a upoutal na sebe pozornost.

„Chci se přidat do vašeho klanu,“ odpověděl mu s ledovým klidem a samozřejmostí Alec.

 

Předchozí < Kacennnka = Pegas99 > Další

Kacennnka & Pegas99



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 30. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!