Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírem Proti Své Vůli 14. kapitola


Upírem Proti Své Vůli 14. kapitolaTak máte tu zase další dílek. Je nejdelší který jsem zatím napsala. Když na to příjde dokážu toho hodně vymyslet. Když si to přečtete příjdete na to kdo se do Londýna přestěhoval. Ten nekdo pořádně v dalších dílech zamíchá kartama. Nevím kdy bude další díleček. Ale vypadá to že až o dalším víkendu. Tenhle týden mám samé skoušení a jde mi většinou o trojky. Přecijen čtverky mít nechci. Ale kdo ví. Třeba dostanu nápad a dílek bude dřív. No nechám to na mozku, jestli vymyslí něco koudnýho.

14. kdo se sem chce ještě přestěhovat? Pipi dlouhá punčocha?

 

Konečně zazvonilo a já se rychle zvedla a šla na parkovišti. Nemusela jsem si sklízet věci, jelikož jsem je ani nevyndávala. Otevřela jsem venkovní dveře a zmrzla na místě. S vytřeštěnýma očima jsem koukala na scénu před sebou. Všude kolem mě bylo bílo. Sníh, led a nebezpečí. Pomalu jsem se vydala k autu. V duchu jsem si počítala každý bezúhonný krok. Půlku cesty jsem měla za sebou dřív, než jsem se nadála. Trochu jsem zrychlila krok, chtěla jsem být co nejdříve v autě. Doufala jsem že se má nešikovnost teď nepřihlásí. Už jen pár kroků mi zbývalo k autu. Oddechla jsem si, trochu předčasně, mohli byste říct, ale já byla ráda. Bez úhony ten kousek snad už dojít dokážu. Byla jsem již jen dva kroky od auta když mi podjela noha na ledě. Nestihla jsem ani vykřiknout, když jsem ucítila paže, které mně držely. Nebyly studené jak jsem čekala, ale naopak až moc horké, na člověka. Vzhlédla jsem. Usmíval se na mně snědý, krásný kluk, s očima černýma, jako uhel a vlasy stejné barvy ostříhanými na ježka.

„Není ti nic?“ zeptal se mně, se starostí v hlase.

„Díky tobě ne,“ odpověděla jsem mu. Zasmál se hrdelním smíchem.

„První den v nové škole a hned zachraňuji dívky s nesnází,“ uchichtl se.

„Já si říkala proč tě neznám, to vše vysvětluje,“ řekla jsem nahlas, i když jsem to nežli jemu spíše říkala sama sobě.

„Jo vysvětluje,“ usmál se zase.

„Mimochodem, já jsem Isabella Hale,“ představila jsem se.

„Jacob Black,“ představil se taky a já zase zmrzla. Klid Bello, nemusí to být on. Tomuhle tvrzení, ale nepomáhalo to jak vypadal. Přesně podle popisu ve stmívání.

„Těší mně, Jacobe,“ řekla jsem a usmála se když jsem uviděla vysvobození. Edward který se objevil na parkovišti, přidal jakmile uviděl nebo uslyšel Jacoba do kroku. Za půl minuty se za Jackem ozvalo zavrčení. Jacob se trochu vyděsil, ale já ne. Byla jsem ráda. Jack, se otočil.

„Dej z něj ty ruce pryč, čokle,“ křikl naštvaně Edward.

„Proč, libí se jí tak, že Bello?“ odpověděl Jack a podíval se na mně.

„Pusť, mně Jacobe,“ zasyčela jsem. Udělal, ač neochotně, to co jsem řekla.

„Rychle sis našel náhradu,“ křikl Jack na Edwarda a začal se třást. Lekla jsem se, věděla jsem k čemu se tu schyluje. Edward mně odstrčil za sebe a přikrčil se. Oba bili připraveni na souboj, ale vždyť jsou tady lidi. Porozhlédla jsem se po parkovišti, ale nebyla na něm ani noha. To je zlé. Hodně zlé. Musela jsem rychle reagovat. Mysli, Bello, mysli. Nabádala jsem se v duchu. Mám to. Vytrhla jsem se Edwardovy a skočila mezi ně. Bylo to zdraví nebezpečné, ale já nemohla něco takového dopustit. Edwarda jsem milovala, od první chvíle, ale Jacob si mně v knihách také získal. I když jsem ho neznala doteď osobně, vždy jsem ho měla za přítele.

„Nechte toho,“ nařídila jsem jim. Edward se na mně vytřeštěně podíval, uvolnil se. Šla jsem blíž k Jackovy, Edward mne chtěl přinést spět, ale já nechtěla.

„Jacku prosím, nenič přátelství hned v zárodku,“ zašeptala jsem. Udiveně se na mně podíval, přestával se třást.

„Ty mně máš za přítele?“ zeptal se mně s údivem v hlase.

„Od první chvíle, co jsem tě viděla,“ odpověděla jsem mu. Usmál se.

„Tak ahoj, Bells,“ rozloučil se a utíkal k starému autu.

„Ahoj,“ usmála jsem se a zamávala mu.

„Pojedeme?“ zeptal se Edward již značně nervózně.

„Jistě,“ odpověděla jsem mu s úsměvem. Nastoupily jsme a rychle nastartovala. Pro dnešek toho na mě bylo moc.

„On je tvůj přítel?“ zeptal se.

„Doufám že bude,“ zašeptala jsem.

„Já zase že ne,“ ušklíbl se.

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Smrděla bys mi pak i ty,“ uchichtl se.

„No jo,“ zavrčela jsem.

„To je pravda,“ řekl.

„Když to říkáš, tak asi jo,“ odpověděla jsem.

„No vidíš,“ pousmál se.

„Hele, nechystá se sem stěhovat ještě někdo jiný?“ zeptala jsem se.

„Ne, proč?“

„Je jen tak,“ odpověděla jsem mu.

„Co, jen tak?“ zeptal se.

„No jen že, kdyby se sem stěhovala třeba chtěla přestěhovat Pipi dlouhá punčocha, ráda bych to předem věděla,“ zašeptala jsem.

„Ta se sem v nejbližší době nechystá,“ zasmál se.

„Ona existuje?“ zeptala jsem se udiveně.

„Pokud vím tak ne, ale stačí se zeptat Alice,“ odpověděl mi.

„Já to radši ani vědět nechci,“ řekla jsem.

„Proč? Mě by to docela zajímalo,“ podivil se.

„Mně už ani ne,“ zašeptala jsem. „Někdy je lepší nebít zvědavý, to mi věř.“

„To ti věřím,“ odpověděl mi.

„Tak mně napadlo,“ zašeptala jsem.

„Co tě napadlo?“ zeptal se mně.

„Neřekl si mi, jestli jste chytily Victorii?“ při vyslovení toho jména mi přeběhl mráz po zádech.

„Nechytly,“ přiznal se.

„Ne?“ zašeptala jsem vystrašeně.

„Neboj tobě nic neudělá,“ snažil se mne utišit.

„A co když jo?“ zeptala jsem se s trochou hysterie v hlase.

„Tak ji rozcupuji,“ zavrčel.

„To jsem ráda,“ odpověděla jsem.

„To jsem rád,“ zašeptal. V tu chvíli jsme dojely k mému domu. U vchodu byly zaparkované dvě auta. Nedokázala jsem k nim nikoho zařadit.

„Kdo to může být?“ zeptala jsem spíše sama pro sebe.

„Někdo, kvůli komu tě teď opustím,“ odpověděl mi a rychle vystoupil. T té chvíli mi to došlo.

„Příbuzní dojely,“ vzdychla jsem si.

„Ano,“ odpověděl mi. To vše úplně vysvětlovalo, většina mé rodiny jak už víte bydlí ve Forks.

„Tak večer, ahoj,“ rozloučila jsem se s ním.

„Večer asi ne,“ odpověděl mi.

„Zase bude spát v mém pokoji?“ zeptala jsem se ho podrážděně.

„Ano,“ odpověděl mi. „Tak Ahoj,“ rozloučil se a byl pryč.

„To zas bude,“ povzdychla jsem si. Zaparkovala jsem v garáži auto a pomalu šla nahoru. Všichni seděli v obývacím pokoji a zapáleně o něčem debatovaly. Když si mně všimly přestaly. No všichni tu nebyly. Jen teta, strýček a má sestřenice.

„Ahoj, Bello,“ pozdravila mně teta nadšeně.

„Ahoj,“ odpověděla jsem jí. Sestřice ke mně rychle pospíchala.

„Ahoj, Bells,“ pozdravila mně.

„Ahoj, Jess,“ moc nadšená jsem nebyla. „O čem jste mluvily?“ zeptala jsem se.

„O Forks,“ řekla maminka trochu sklesle. „Něco se tam stalo, umřela při tom dívka.“ Jakmile to dořekla srdce se mi zastavilo. Mám důvod pro Edward nechtěl jít sem mnou do domu. Chtěla jsem ho představit rodičům, ale teď to bude muset počkat.

„Jaká dívka?“ zeptala jsem se.

„Isabella Swan,“ odpověděla mi Jess.

„A co se přesně stalo?“ zeptala jsem se zvědavě. Přecijen jsem slyšela jen odpadovou verzi, tu oficiální pro lidi ne. Jess začala s vyprávěním. Poslouchala jsem jí a chvílemi se musela držet abych se nenaštvala, o Edwardovy nemluvila moc hezky. Po půl hodině skončila vyprávění a všichni se na mně upřeně zadívaly. Byla jsem bílá jako stěna.

„Víš kde teď Cullenovi bydlí?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ odpověděla mi Jess.

„To máš štěstí,“ zašeptala jsem.

„Právě jsem si vzpomněla, nepracuje náhodou v blízké nemocnici, nějaký doktor Cullen?“ zeptala se matka. Moc ti děkuji, mami.

„Myslím že ne,“ odpověděla jsem jí.

„Asi máš pravdu,“ přisvědčila. Mám štěstí že se dokáže tak rychle obalamutit.

„Jak to snáší její rodiče?“ zeptala jsem se Jess.

„Jak matka nevím, ale pan Swan se přes to nemůže přenést,“ odpověděla mi smutně.

„Musí to být hrozné, ani si nedokážu představit jak.“ Povzdychla jsem si. Dokázala jsem si to představit, kdybych teď přišla o Edwarda asi bych se při nejlepším psychicky zhroutila.

„Jdu do svého pokoje,“ řekla jsem.

„Dobře,“ odpověděla mi matka. Rychle jsem spěchala do pokoje. I když jsem věděla že tam nebude potřebovala jsem v klidu přemýšlet.

 

15. Kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upírem Proti Své Vůli 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!