Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 30. kapitola

06.05.2011 (13:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3537×

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 30. kapitola

Edward:

Držel jsem ji v náruči a tkvěl pohledem na její bílé kůži. Rty jsem se dotýkal míst, která mi byla přístupná. Koutkem očka jsem pozoroval její reakce. Hlavně jsem čekal na slova, která z ní vypadnou. Dočkám se někdy té věty, která znamená pro lidi, ba dokonce i upíry, nekončící lásku a hřejivý pocit? Dočkám se toho, aniž bych cítil z těch slov faleš?

Hladil jsem ji po zádech a naslouchal mělkému dechu. Sehnul jsem se blíž k ní a pošimral ji na oušku, pak jsem ho políbil a jemně skousl. Bella sebou zavrtěla a začala vrnět jako kočka. Věděl jsem, že když ji obměkčím, odpověď, kterou mi podá, mi bude vyhovovat víc.

Otočil jsem si ji k sobě, přitáhl si ji na svou hruď a zadíval se do jejích očí, které začínaly mít černou barvu. Bylo mi jasné, že nebyla dlouho na lovu, očividně se chystala včera večer. Pohladil jsem ji po tvářích a sehnul se k jejím rtům blíže. Už jsem byl skoro na dosah, nebýt mé vzpurné povahy, hladově bych si její rty vzal, ale odolal jsem.

„Už bych měl asi jít,“ podotkl jsem skoro neslyšně a začal se sápat z postele. Bella ani nemukla, ale rovnou činila. Chytila mě za ruku, stáhla mě do postele, vyhoupla se mi na hruď a ruce mi zvedla nad hlavu. Najednou se z ní stala dračice…

„Co to děláš?“ zeptal jsem se zastřeně, ale musel jsem skrývat pobavený tón hlasu. Bella si rajcovně olízla rty a pomalu se blížila k mým. Pociťoval jsem to svrbění rukou, chtěl jsem se jí dotýkat, ne tu ležet jako vězeň.

„Chci ti dát pusu, ale asi si to rozmyslím,“ zašeptala, když se zastavila pár centimetrů ode mě. Na čele se mi objevily vrásky. Měl jsem tu chuť ji svalit pod sebe a znovu si vychutnat to její prošení, ale nechal jsem ji. Jsem blbec, prolétlo mi hlavou.

Bella se na mě usmála a foukla mi svěží dech do obličeje. Hned jsem se cítil jako omámený. Nevěděl jsem, kde jsem. Jediný její dotek, polibek, slovo mě vyrovnal mimo mísu. Chtěl jsem ji nutkavě políbit, natahoval jsem krk, ale Bella se jen usmála a dala mi prst před pusu. „Popros,“ řekla. Vykulil jsem na ni oči a údivem oněměl.

„Co prosím?“

„Popros,“ zopakovala znovu o něco rajcovněji. Já jsem rostl. Měl jsem co dělat, abych se ovládl. Vzhledem k tomu, že jsem ji chtěl, toužil jsem po ní, tak jsem sklopil hlavu a zahanbeně poprosil. Místností se nesl její vítězný smích a poté jsem dostal polibek, po kterém jsem tak toužil. Když se dotkla svými rty těch mých, obkreslila jazykem konturu mých rtů, pohnul jsem nohama a vklínil se mezi ně. Tím jsem ji uvolnil, až mi slastně vzdychla do úst.

Pro sebe jsem se usmál. Naše jazyky hrály vášnivou hru a já si užíval její blízkost. Když jsem cítil, že její sevření pookřálo, využil jsem toho, jemně jsem do ní strčil a umístil si ji pod sebe. Bella hvízdla a začala se smát jako malé dítě. Odtáhl jsem se vedle ní, abych mohl sledovat její reakce. Tohle mě nikdy neomrzí, pomyslel jsem si.

„Jak zní verdikt?“ zeptal jsem se. Na chvíli se její smích zadrhl a podívala se mi do očí, ve kterých se mísila touha, vášeň a žízeň s jiskřičkami. Na čele se jí objevila vráska, kterou jsem hned uhladil, neboť mi tak ničila dokonalý vzhled. „Nemrač se. Není to nic, co by bylo těžké vyslovit. Buď mi řekneš, že mě nechceš už vidět, já se sbalím, dám ti poslední pusu a odejdu, nebo mi řekneš, že jsem tvůj jediný princ, že chceš být se mnou a nikoho jiného nechceš. V tom případě zůstanu a opět ti ukážu, co je to vášeň,“ mrkl jsem na ni. Bella se zasmála a dloubla mi prstem do hrudě.

„Ty mě chceš učit?“ Nastavila nevěřícný výraz. „To já bych měla učit tebe! Vždyť nemáš žádnou praxi,“ dobírala si mě. Ale já věděl, že se jí to líbilo. Cítil jsem to. Políbil jsem ji na spánek a hladil ji po celém těle. Najednou mi svitla myšlenka, jaké by to bylo, kdybych se vedle ní probouzel každý den. Každý den bych viděl její krásné oči, rty, tělo a měl bych přístup k jejímu srdci.

Držel bych ji v náruči a nikdy nepustil. Byla by pro mě jako královna. Kdyby na ni hodil někdo trochu křivý pohled, už by se nedočkal rána. Zlámal bych mu všechny kosti v těle. Ale tohle je jen představa, realita je jiná – krutější.

Uvažoval jsem nad tím, co by odpověděla v tuto chvíli. Jednal jsem podle toho, co mi radilo kamenné srdce.

„Bello, chceš být mou ženou?“ zeptal jsem se. Pak mi došlo, co jsem udělal. Udělal jsem ze sebe znovu idiota a požádal ji o ruku. Bella pokrčila čelo a podívala se na mě pohledem ‚jsi tady za blba?‘. Odvrátil jsem pohled a na jazyku jsem měl slova omluvy, ale nač se budu omlouvat, když jsem ztrapnil akorát sebe? Zakroutil jsem hlavou a pohladil ji po tváři.

„Nelam si s tím hlavu, byla to řečnická otázka. Omlouvám se…“ Udělal jsem to, pomyslela jsem si a pomalu se začal zvedat z postele. Našel jsem si tričko, kalhoty a podíval se po očku ven. Slunce akorát vycházelo na obzor a ve městě to začínalo žít. V pokoji bylo hrobové ticho. Nikdo nepromluvil, nedýchal ani neudělal žádný pohyb, aby neukončil ten harmonický okamžik trapnosti.

Zapnul jsem si pásek u kalhot a chtěl se na ni podívat, když v tom někdo zaklepal na dveře. Oba jsme se k nim podívali, každý s jiným pohledem zvědavosti. Upravil jsem si tričko, prohrábl si vlasy a došel ke dveřím. Než jsem je otevřel, párkrát jsem se nadechl, podíval se dvakrát do země a zpět ke dveřím. Neodhodlal jsem se podívat jí do očí, jinak bych ztratil ten kousíček důstojnosti, co mi zbyl – jestli vůbec.

Za dveřmi stál usměvavý Emmett a kolem pasu držel Rosalie. Zvědavě oba nakoukli dovnitř a na tváři se jim objevil úsměv, když spatřili Bellu jen pod tenkým prostěradlem. Emmett se doširoka usmál a poklepal si hrdě na rameno. Rosalie se jen usmála a mrkla na mě. Zakroutil jsem záporně hlavou a povzdychl si, dosti nahlas, aby to i oni slyšeli a uvědomili si, že to není na dobré cestě.

Ale Emmett holt nechápe, kdy je nejlepší držet hubu. „Tak co, Edwarde, jak jsem ti to zařídil? Zavrzal sis? Udobřil sis Bellušku? Jdeme vás vyzvednout.“ Na jeho odpověď se vztahovalo jen hrozivé zavrčení od Belly a hromady nadávek ode mě. Sáhl jsem pro sako, nazul jsem si boty a protáhl se skrz škvíru mezi dveřmi.

„Jsi idiot, Emmette,“ obdařil jsem ho komplimentem a zmizel ve dveřích. Zrychlil jsem krok, abych nemusel čelit jeho otázkám, které se mu honily v hlavě. Podíval jsem se na hodiny a zaklel. Za chvíli začíná hodina ve škole a já pořádně ani nevěděl, kde mám svoje auto. Tomuhle říkám sklerotika upírů…

Alice:

Ruku v ruce s Jasperem jsem došla před náš dům a ověsila jsem se mu kolem krku. Vlasy měl rozčepýřené a vlály mu všemi směry. Potutelně jsme se usmála a vlepila mu polibek na rty. Samozřejmě to nenechal jen tak. Z letmého polibku se stal najednou vášnivý, nezničitelný polibek, který jsem musela, ač nerada, utnout já.

„Nevím, jestli je Mary s Damonem doma,“ zašeptala jsem mu do ucha a cítila jeho vibrace. Objal mě kolem pasu a skousl ušní lalůček. Zasyčela jsem mu do ucha a zvonivě se zasmála. Jasper se jen tetelil blahem a přilnul si mě k tělu. Instinktivně jsem se nebránila a s radostí se podvolila. Položila jsem si hlavu na jeho mohutnou hruď a podívala se na oblohu, kde se mi začaly paprsky ranního slunce opírat do obličeje. Usmála jsem se. Takhle dobře jsme se dlouho necítila, naposledy s ním… Křečovitě jsem sevřela oči, abych na něj nemyslela. Nechtěla jsem si kazit tu krásnou, idylickou chvilku s Jasperem. Vím, že kdybych se myšlenkami zatoulala k němu, zkazila bych si náladu na celý den dopředu.

„Nikdy jsem se takhle ještě necítil,“ zašeptal Jasper a políbil mě na šíji. Zavrněla jsem a políbila ho na tvář.

„Já taky ne. Ta noc byla překrásná,“ oplatila jsem mu šeptem. Nikdy jsem se takhle necítila. Poprvé v životě jsem si byla jistá, že pro někoho něco znamenám. Jasper zajistil krásnou noc na lodi. Když jsme se večer drželi za ruce a koukali se na měsíc, jak se majestátně tyčí nad námi. Hvězdy, jež se pyšnily svou krásou, a vlny moře nerážely na skály, opět mě pohltila ta romantická atmosféra.

Sice jsem tam byla jen v punkách a krátkém tričku, jindy bych se za takový styl nechala zavřít módní policií, ale v tu noc mi to ani za mák nevadilo. Uvědomila jsem si, že jsem poznala něco, co by mi ani móda nenahradila. Poznala jsem lásku… I když se to zdá nesmyslné, Jasper mi teprve teď ukazuje, co je to potěšení z milování, co z toho dokážu získat. Ještě nikdy jsem se neprobudila na pláži v jeho objetí a necítila svěží vánek, jedině s ním, za což mu moc děkuju.

„Víš…,“ kuňkala jsem a pohrávala si s jeho límcem u košile, „myslela jsem, že bychom spolu mohli někam odjet, co myslíš?“ zeptala jsem se zastřeně. Ačkoli jsem s ním už byla několik nocí, ještě jsem se neodvážila s ním někam jet, kupříkladu na týden.

Podíval se na mě pátravým pohledem, zřejmě se přesvědčoval, zda to myslím vážně, či jenom blafuju. Dívala jsem se upřeně do jeho očí, abych mu dokázala, že to myslím vážně.

„To je vtip?“ zeptal se vážně. Zakroutila jsem záporně hlavou a čekala, co z něho vypadne. Stále mlčel a upřeně mě pozoroval. Pak mi to došlo… Já kráva blbá. Vždyť se mnou byl jen chvíli a já bych se na něj chtěla pověsit na celý týden. I když se mnou byl dobrovolně, je to kluk, který si chce užívat, a když je to upír, je to o to horší. Odtáhla jsem se od něj a sklopila hlavu.

„Omlouvám se, nechala jsem se unést. Neměla jsem po tobě něco takového chtít, vždyť na to nemám právo. Je mi jasné, že bys nenechal svou rodinu tady samotnou, ani své bratry, promiň.“ Ani jsem se na něj nepodívala, špitla jsem neslyšné ‚ahoj‘, které zřejmě ani neslyšel, a otočila jsem se na podpatku za jasným cílem; být co nejrychleji doma.

Už jsem sahala na kliku, když se mi kolem zápěstí omotala něčí ruka a přitáhla si mě k sobě. Stála jsem jen malý kousek od jeho obličeje. Jeho krásné rty a zlaté oči mi byly na dosah a já si je zbožně prohlížela. Když jsem se přistihla, že na nich tak tkvím a bedlivě ho pozoruju, snažila jsem se sklopit hlavu, ale jeho ruka mi v tom zabránila.

„Neschovávej se přede mnou,“ žadonil. Musela jsem se mu podívat do očí, nedal mi na vybranou.

„Ještě jednou se omlouvám, ale já -.“ Polibkem mě přerušil. Bez jediného slůvka se vrhl na mé rty a s něžností je okupoval. Chvíli jsem tam stála jako opařená, až když se jeho ruce omotala kolem mých zad, jsem se konečně probrala. Vždycky mě dokázala tak obměkčit, prevít jeden.

„Co by ti vyhovovalo?“ řekl v polibku. „Měl bych jedno místo, pro které je tvoje krása jako určená. Jmenuje se po mé matce a myslím, že je na čase, abych ho představil své budoucí manželce.“ Jeho slova se mi zaryla do těla a já nebyla schopná dýchat. Veškerý kyslík, který jsem v sobě měla, vyprchal a vystřídala ho úzkost a hlavně překvapení.

„Co-že?“ vykoktala jsem na polovic huby. Malátně jsem přešlápla z nohy na nohu a podívala se mu do očí. Byl si jistý. Ani před mým pohledem neuhnul. „Myslels to vážně?“ zeptala jsem se znovu. Přistoupil ke mně a chytil mě kolem pasu. Na mou vyřčenou otázku jen přikývl.

„Abys to dobře pochopila, tak to řeknu jinak.“ Poklekl přede mě a sáhl si do kapsy, odkud vyndal sametovou krabičku.

„Alice Brandon, chtěla by ses stát mou ženou?“ I když jsme věděla, na co se chystá, už jen tím poklekem jsem tam stála s otevřenou pusou a nevěřícně na něj hleděla. Ruku jsem si dala před pusu, abych zmírnila vyjeknutí, ale nestalo se tak. Namísto toho jsem byla jako v transu. Než jsem se stačila rozmyslet, než se mi myšlenky uspořádaly a já byla schopna vůbec něco říct, nestáli jsme na mýtině jen my dva, bylo nás tam víc…

Mary dychtivě čekala, co ze mě vypadne, zatímco Damon ji držel kolem pasu, aby se za námi nerozeběhla. Na druhé straně čekala Rosalie v Emmettově náruči a opodál stála Bella – sama. V tu chvíli mi došlo, že náš plán pravděpodobně nevyšel a všechno se pokazilo. Už jsem chtěla otevřít pusu, že bych Jasperovi s těžkým srdcem řekla, že to nemůžu, ale zastavil mě jeden fakt…

Jasper mě chytil za ruku a podíval se mi do očí s takovou něhou a pokorou, až jsem na chvíli uvažovala, zda si to nesugeruju. Tohle není možné, aby jeho překypující láska byla tak velká. Zamrkala jsem, abych se probrala, a znovu se do jeho očí podívala, nemýlila jsem se. Otevírala jsem pusu, ale on mě zadržel; položil mi prst na rty.

„Alice, doposud jsem žil životem, který bych označil jako na lehké noze. Byl jsem jako puberťák, který uvízl v jednom období a neví, kdy se má probrat. Lítal jsem po barech, sháněl jsem holky, utěšoval se jimi, okusoval jsem každý nový požitek z věčnosti, ke kterému mě přivedl hlavně Emmett, za což mu děkuju, jinak bych nepotkal tebe.“ Na chvíli se odmlčel a podíval se za sebe. Emmett políbil Rosalie na spánek a mrkl na něj, jako by mu dával souhlas k něčemu, co je jen mezi nimi.

„Když jsme sem přijeli, chtěli jsme v této díře žít jako v New Yorku, samé holky, alkohol, bary, prostě večerní život, ale vpadla jsi mi do cesty ty. Ať jsem se ze začátku bránil, nedokázal jsem to. Prostě jsi mě očarovala svou krásou, svým charakterem a já, ač proti své vůli, jsem ti propadl.

Nestydím se za to, ani ti to nevyčítám. Jen chci, abys věděla, že tu žádost o ruku beru velice vážně, protože se chystám zahodit celou svoji volnost a spoutat naše životy. Jsi ochotná si mě vzít, Alice?“ Poslouchala jsem tak dychtivě, až jsem zapomněla dýchat. On je schopný kvůli mně všechno zahodit?

„Já nevím, co bych ti měla říct,“ řekla jsem popravdě a podívala se na Rosalie, která byla celá na trní. Bella měla trochu opuchlé oči, ale taky na mě mrkla a přikývla. I když to obě prožívaly, z Belliny strany jsem cítila chlad. Všichni čekali na mou odpověď a já tu teď stála, majestátně se tyčila nad Jasperem, který chudák klečel a čekal.

Eh, prosím, neukamenovat, jinak se nedozvíte pokračování! *kroutí očičkama*

° Omlouvám se, ale jinde se to utnou nedalo, přísahám!

° Další dílek nevím, kdy bude, ale... bude nezvaný host, opravdu.

° Za minulé komentáře moc děkuju! Skákala jsem do stropu. A je tu otázka; co by měla Alice říct? Já se budu řídit podle vás, takže jí snad dovolíte, aby si štěstí prožila. ;-)

KQC → 31. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 30. kapitola: