Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Vow - 12. kapitola

firsthunt-ukázka


The Vow - 12. kapitola„Neboj, užiju. Nápodobně s Tanyou.“ Do očí se mi vehnaly protivné slzy a já začala usilovně mrkat, aby se nepřelily přes okraj.

Ledově se zasmál. „Neboj se. Já si to s ní užiju, když tu teď nebudeš...

Ďalšia kapitola od makulky. Prajeme príjemné čítanie. :)

12. kapitola

Asi patnáct minut po mém odjezdu, který se v podstatě rovnal útěku, se rozezvonil telefon, který ležel na místě spolujezdce. Zauvažovala jsem, jestli je Alicin a nedůvěřivě se na něj podívala. Rozhodla jsem se zvonění ignorovat a opravdu po minutě přestalo. Oddechla jsem si a všimla si odbočky na dálnici. Vyhodila jsem blinkr a opatrně sjížděla na tu dvouproudou silnici. Měla jsem z ní respekt, přece jenom jsem nebyla nijak zdatná řidička. Po prvních pár metrech jsem si ale názor opravila a uvědomila si, že v Porsche to žádná hrůza nebude. Autíčko jelo, jakoby měl vlastní rozum a já mu pouze udávala rychlost.

Telefon se rozezvonil znova. Protočila jsem oči. Copak mi nedají pokoj? Chytila jsem tu stříbrnou krabičku do ruky a zarazila se. To číslo jsem znala. Teda neznala, jen mi bylo povědomé. Copak jsem ho už někdy viděla? Ne, to není možné, s něčím si to pletu.

„Prosím?“ vydechla jsem a v duchu si nadávala. Copak musí můj hlas znít tak roztřeseně kvůli jednomu hloupému pocitu? Jenom jediný záblesk vzpomínky mě dokáže rozechvět, i když jsem si odpřísáhla, že si nechci vzpomenout?

„Bello?! Kam si myslíš, že jedeš?“ Edwardův nakvašený hlas mě rychle probral do reality. Zaskřípěla jsem zuby.

„Co chceš,“ zasyčela jsem v odpověď a zarazila se. Pochopila bych to, že jsem naštvaná, ale ne že kdybych mohla, tak Edwarda na místě přerazím. Takový vztek jsem snad nikdy nezažila, ale jaký jsem k němu měla důvod? To, že jsem slyšela jeho hlas, mě jen vytáčelo víc a víc.

Edward se na chvilku překvapeně odmlčel, asi jsem ho šokovala stejně jako sebe. Nepřátelství v mém hlase ho ale bohužel neodradilo od toho, aby se na mě rozkřičel.

„Co chci? Chci se zeptat, proč jsi ukradla Alicino auto a bez jediného slovíčka zdrhla z našeho domu. Co si jako myslíš, že budeš dělat? Chápeš vůbec, jak se teď asi cítí moje rodina? Vždyť oni tě berou jako svou sestru a dceru! Svým chováním jim jen ubližuješ. Ty sobče, copak myslíš jen na sebe? A co třeba Charlie? Pomyslelas na něj? Co když nám zavolá a zeptá se na tebe, co mu pak máme říct? Že má za dceru nevděčnou zlodějku?“ Co se mu zase stalo? Při té poslední větě se mi začaly silně třást ruce, a tak jsem pro bezpečnost na vozovce zastavila při krajnici.

„Edwarde, já-“ A skončila jsem. Co mu mám říct, když ne nadávky a obviňování? Že mě hluboce zasáhlo, když jsem ho viděla s Tanyou, a proto teď jedu za Darenem, protože vím, že ten o mě stojí a že u něj najdu útěchu? I když jsem se zalykala vzteky, můj mozek na tom byl stále tak dobře, že mi ještě dokázal říct, že tím bych si rozhodně nepomohla.

„No, čekám Bello. Jaká úžasná omluva z tebe vypadne?“ Co si to dovoluje? Takto se mnou ještě snad nemluvil. Sevřela jsem mobil, až v něm zlověstně zapraštělo.

„Nemíním se ti nijak omlouvat. Nemám za co, my dva už si totiž nemáme co říct. Nic mi nedlužíš a oba máme své životy. Nech mě,“ vychrlila jsem jedním dechem a rychle zavřela pusu, aby ze mě snad nevypadlo něco, co bych nemohla vzít zpět.

Na druhé straně bylo ticho. „Jedeš za ním, co?“ ozval se nakonec smutně Edward. Nechápala jsem jeho smutek. Vždyť má Tanyu, sám si vybral. A vypadali spolu šťastně. Až moc, na můj vkus. Vzlykla jsem a zase si začala nadávat.

„Tak si to teda užij.“ Edwardův hlas jsem sotva zaslechla, ale ještě jsem se zmohla na poslední odpor.

„Neboj, užiju. Nápodobně s Tanyou.“ Do očí se mi vehnaly protivné slzy a já začala usilovně mrkat, aby se nepřelily přes okraj.

Ledově se zasmál. „Neboj se. Já si to s ní užiju, když tu teď nebudeš.“

„Ty hajzle,“ vykřikla jsem, ale nikdo mě neslyšel. Mobil se mi totiž rozlétl v ruce na tisíce drobných střípků. „Au,“ zašeptala jsem, protože mi z ruky začala kapat krev. Jak může jediný telefonát všechno pokazit? Úplně, odpověděla jsem si a stulila se do klubíčka. Byla to značně nepohodlná poloha, ale cítila jsem se v bezpečí. Jako když jsem byla malá a stulila jsem se u mámy pod peřinu.

Nevím, jak dlouho jsem tak seděla, ale už se začínalo stmívat, když jsem se narovnala a vyhlédla z okna. Musíš jet dál, Bello, šeptal mi tichý hlásek do ucha. Správně. Daren na mě čeká a já ho tam tak nenechám.

Nastartovala jsem a plynule se rozjela dál. Byla jsem na půli cesty a zbývala mi tak půlhodinka jízdy, pokud teda všechno půjde, jak má. I když s mým štěstím, kdo ví.

A měla jsem pravdu. Po pár kilometrech auto škytlo. „Ne,“ vyhrkla jsem a poprvé za celou dobu se podívala na ukazatel benzínu. Ručička se pohybovala někde u nuly, ne-li za ní. „Alice, to si nemůžeš ani doplnit benzín? Bylas nakupovat, to mi chceš říct, že sis stihla projet celou nádrž?“ nadávala jsem do prostoru a postupně si uvědomovala hořkou skutečnost. Tam nahoře mě někdo asi nenávidí. Dnes do Seattlu nedojedu.

„Nesmysl! Musíš tam přijet,“ přemlouvalo mě svědomí.

„Nemáš šanci. Jsi prostě smolař, holka. Rovnou to vzdej,“ odporoval mu nějaký škodolibý hlas. Asi jsem blázen.

Z posledních sil jsem Porsche zaparkovala na malém odpočívadle. Alespoň nějaké štěstí za celý den. Vystoupila jsem z auta do tmy. Úžasné.

Chvíli jsem přecházela po odpočívadle, než jsem si uvědomila své možnosti. První byla, že přespím v autě, což mi ale nijak nepomůže, protože benzín se sám nevyrobí. A ta druhá, že si někoho stopnu a pak Alici zavolám, kde má auto.

Nejistě jsem se postavila ke krajnici a zvedla ruku, kdykoli kolem projíždělo auto. Idiote! Na dálnici ti tak někdo zastaví. Užuž jsem to chtěla vzdát, když na odpočívadlo za mnou přibrzdil kamion. Otevřely se dveře a vyskočil nějaký mladý kamioňák, mohlo mu být tak kolem třiceti let.

„Slečno, kam to bude?“ zeptal se a přejížděl mě očima. Neměla jsem z něj dobrý pocit, ale nikdo jiný by mi asi nezastavil.

„Ehm. Vzal byste mě do Seattlu, prosím?“ Pozvedl obočí, jakoby čekal jinou odpověď, ale pak přikývl a ukázal na kabinu. Nejistě jsem tam přešla a nastoupila.

Smrděl tam alkohol a cigarety, ale dalo se to zvládnout. Namáčkla jsem se na dveře, co nejdál od řidiče.

„No no, já tě neukousnu, holka,“ zasmál se. Chvíli jsme jeli mlčky a já se nemohla zbavit divného pocitu, že se něco stane.

„Za kolik dáváš?“ zeptal se náhle a oči mu sklouzly na mé stehno.

„C-co prosím? Jak to myslíte?“ vykoktala jsem naprosto vykolejená. Divný pocit se prohloubil a postupně přecházel v hrůzu.

„Jak jak to myslím? Stopla sis mě na dálnici, tak co. Za kolik?“ Ruka mu sjela z řadící páky na mé koleno a pomalu stoupala výš a výš. Neúspěšně jsem se ji pokoušela sundat.

„Přestaňte! To si mě pletete, já chci jen odvézt do Seattlu, nic víc,“ vysvětlovala jsem pisklavým hláskem.

„No ale budeš muset nějak zaplatit. Co takhle domluva, že tě tam odvezu zadarmo? Ale ty mi budeš muset dát nějakou protislužbu.“

„Zastavte a pusťte mě ven!“ Opravdu začal zastavovat u krajnice, ale ne z toho důvodu, jaký jsem chtěla. Natáhl se přese mě a zamkl dveře. Byla jsem v pasti. Otočil se na mě celým tělem. Smrděl potem a z jeho dechu jsem cítila alkohol.

„Klid, holka. Bude se ti to líbit. A pak tě odvezu, kam budeš chtít, slibuju,“ usmíval se na mě. Ruce jsem mu zabořila do hrudi a snažila se osvobodit zpod jeho těla.

„Nechte mě,“ zasténala jsem a jeho ruce sklouzly na má prsa. To mi dodalo sílu na to, abych vystřelila pěstí. Když zaskučel a trochu se odklonil, odemkla jsem dveře a chtěla vyskočit.

„Ne tak rychle,“ zasyčel a popadl mě kolem pasu. Přitiskl si mě na své tělo a začal mi strhávat top. Něco jsem vykřikla a pak, ani nevím jak, jsem se ocitla na zemi u silnice. Přetočila jsem se na kolena a plazila se pryč. Pak mě za kotník popadla jeho ruka a přitáhla si mě zpátky. Povalil mě na záda a snažil se mi rozepnout kalhoty.

„Už-mě-nech,“ zavrčela jsem zoufale a vymrštila nohu proti jeho rozkroku. Zaúpěl a svalil se na bok. Nemeškala jsem už ani vteřinu a utíkala pryč. Když jsem se ohlédla, ten prasák se už rozjížděl pryč. Oddechla jsem si a vyčerpaně se zhroutila na trávník u silnice. Slzy se nedostavily, zato mi bylo dost špatně od žaludku. Převrátila jsem se a vyzvracela.

Zabrzdilo u mě auto. „Ne, už ne, prosím,“ zašeptala jsem k nebi.

„Jste v pořádku? Co se vám stalo?“ Mladý ženský hlas mě vytrhl z přemýšlení nad mou smůlou. Podívala jsem se na ni. Stála starostlivě nade mnou a ve tváři měla vepsané obavy.

„Já…“ V autě za ní seděl malý chlapec a udiveně mě pozoroval.

„Vstaňte. Zavezu vás do nemocnice, ano?“

„Ne, jsem v pořádku. Nemohla byste mě odvést spíš do Seattlu, pokud by vás to nezdrželo a neobtěžovalo?“ pořádala jsem skomírajícím hláskem. Vůbec jsem se nepoznávala.

Ta žena mě chvíli pozorovala. „Nastupte si. Mám to po cestě, vysypu vás tam.“

***

„Stačí ti to tady, Bello? Nebo mám zajet až na to náměstí?“ zeptala se Margita. Za těch asi dvacet minut jsme se celkem spřátelily. Její syn se na mě usmál.

„Tady mi to stačí. Děkuju za tvou pomoc, nevím, co bych bez tebe dělala.“ Mávla rukou a rozhlédla se kolem.

„Poslyš Bello, bydlím jen hodinku jízdy odsud. Nechceš přespat u nás? Máme dost místa a rádi tě tam uvítáme. Bude ti tam líp než tady na ulici.“ Zavrtěla jsem hlavou a vystoupila ze dveří.

„Jsem tvůj dlužník, Margito, ale to nejde. Čeká mě tu kamarád.“

„No tak jak myslíš. Moc ráda jsem tě poznala. Třeba se ještě někdy uvidíme.“ Přikývla jsem a zabouchla dveře. Klučina na mě zamával a já se vydala vstříc temným uličkám.

„Bello,“ křikla na mě Marg. Otočila jsem se. Podávala mi nějaký útržek papíru. „Moje adresa a číslo. Kdykoli můžeš zavolat a přijet, budu ráda.“ Dojalo mě to. Byla jsem pro ni naprosto cizí holka, ale přesto mi chtěla pomoci. Zvlhly mi oči a roztřesenou rukou jsem ten papírek přijala.

„Děkuju. Nikdy nezapomenu na to, cos pro mě udělala.“

„Mě bude stačit, když se mi ozveš, že jsi v pořádku. Hodně štěstí.“

„Díky,“ zašeptala jsem, ale už mě neslyšela. V dálce jsem viděla zpětná světla jejího Chevroletu. Zvedla jsem ruku na pozdrav a klopýtala temnou uličkou vstříc svému dalšímu osudu. Bylo jedenáct hodin v noci.

Náměstí bylo prázdné, přesně jak jsem čekala. Bezradně jsem se rozhlížela kolem. Co teď? Chvíli jsem si krátila čas prohlížením hodin na radnici, ale pak mě to přestalo bavit. Nebylo na nich nic zajímavého, prosté černé ručičky na bílém pozadí.

No, tak tu prostě budu čekat dvanáct hodin, než se s Darenem setkám, co je na tom. Bylo mi do pláče. Dnes jsem opravdu neměla šťastný den, i když ten mám málokdy. Nejhorší na tom snad bylo, že to málo peněz, které jsem si vzala, jsem někde poztrácela. Možná zůstaly v Porsche. Podělanej svět!

Klopýtala jsem nočními ulicemi a nadávala na vše, co mi přišlo na mysl. Nejvíc však na Edwarda, i když nevím proč. On si jen tak myslí, že se mě zbaví tím, že zůstane s Tanyou. Nejdřív je naštvaný, pak zas nešťastný a smutný. Copak si myslí, že je mi ho líto? Je mi líto hlavně sebe, protože se dnes pokazilo, co se mohlo.

„Bello? Jsi to ty? Co tu proboha děláš tak pozdě?“ ozval se za mnou překvapený hlas.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Vow - 12. kapitola:

 1 2   Další »
18. chloe
06.11.2013 [16:41]

chloeTa holka ma fakt pech Emoticon skvela povidka

09.07.2012 [22:00]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.07.2012 [21:32]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. Carliee
09.07.2012 [20:28]

Rychle další pokračování... jinak to nezvládnu Emoticon PARÁDA!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. cullen
09.07.2012 [18:22]

No ten Edward je vážně debil, opravdu jsem zvědavá jak tohle všechno jednou dopadne

13. martty555
09.07.2012 [17:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. reneesmecarliecullen
09.07.2012 [16:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.07.2012 [16:27]

Irmicka1Ten Edward je úplné pako!!! Těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. DAlice
09.07.2012 [13:49]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Pegi
09.07.2012 [12:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!