Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Meadow 2. kapitola

Rachelle


The Meadow 2. kapitolaTentokrát tu máme pohled Edwarda, protože, jak už si někteří domysleli, žádný neznámý Bellu nezvedl... Copak ho k tomu vedlo? Ps.: Nejspíš mám novou taktiku... Edwardovo území, Edwardův pohled... A tak to bude i s Bellou.

Seděl jsem na pohovce, jako každý den, a nudil se. Z pokojů mých sourozenců se ozývaly různé zvuky. Alice si z Jaspera udělala panenku na převlíkání, Rosalie a Emmett… No, radši nic. Esmé a Carlisle navrhovali nový dům. To jsou celí oni. Vždy myslí dopředu. Povzdechl jsem si a vzal do rukou nějakou knihu. Romeo a Julie. Jak netradiční. Upíří rychlostí jsem knihu měl přečtenou velice rychle, a to i přesto, že se mi někdy myšlenky toulaly jinam. Předmětem byla záhadná Bella Swanová, která mi poslední dobou utkvěla v paměti. Nikdy jsem jí nedokázal číst myšlenky, a přesto mě dokázala tak dopálit. Důvodem byla její sladká vůně a ty sladké dlouhé vlasy propouštějící neuvěřitelně silné aroma. Proklatě… Proč musím být upír?

Vztekle jsem zahodil knížku do kouta a vyskočil oknem pryč od všeho toho obvyklého „povyku“. Cestou jsem si ulovil pár srnek, abych nemusel myslet na to nejlákavější, co jsem kdy poznal. Pořád jsem se přemlouval, že už nejsem takový jako na začátku… Že už jsem si zvyknul… A byla to pravda. Teď už jsem mohl okolo ní projít, aniž bych se ohlédl s jedem na jazyku. Mohl jsem dokonce být blízko ní, aniž bych potichu vrčel. Pokročil jsem. Ale ona ne. Pořád si přes obličej házela ty své krásné vlasy, aby nebyly vidět její nádherné hnědé oči a hlavně, aby mi to ztížila, jak nejvíce to šlo. Přesto jsem to však ustál.

Už jsem zpomalil a šel lidskou chůzí, protože jsem si chtěl, jako obvykle, vychutnat cestu k mé louce. Jenže to nebyl ten pravý důvod. Někoho jsem cítil. Někoho lidského a tak neočekávaného. Zvědavě jsem nakukoval přes stromy a roští, jestli nejsem už blázen. A viděl jsem, co jsem vidět chtěl. Došel jsem až k okraji lesa a vychutnával si ten pohled. Uprostřed louky, která mi přišla najedou bez života, ležela víla. Mahagonové vlasy se jí vlnily podél těla a víčka měla poklidně stažená. Škoda. Nedýchala úplně pravidelně, ale bylo znát, že každou chvíli se propadne do říše spánku a snů.

Nevěděl jsem, co dělám, ani co mě to popadlo, ale jako cenný poklad jsem ji vzal do náruče a opatrně si ji položil do svého klína. Nemohl jsem se na ni vynadívat. Nikdy jsem si ji takhle neprohlížel a až teď zjistil, že vůbec v ničem není obyčejná. Ano, nemohl jsem jí číst myšlenky a zvláštně mi voněla, ale na ni celou jsem nikdy moc nepohlížel. A teď tu sedím a vidím každou částečku jejího těla. Něžně, a nejspíš i trochu láskyplně, jsem ji políbil na čelo. Potom už mi stačila jen chvilka, abych se i s ní zvedl a upíří rychlostí běžel k našemu domu. Už z dálky jsem věděl, že jsou všichni pryč. To byla určitě Alice.

Venku už bylo chladno, takže jsem měl určitě zástěrku pro své jednání. Usmál jsem se při tom, jak mi určitě skočí na špek. Všichni mi skočili. I když ona je jiná… Otevřel jsem dveře a nesl ji do své ložnice. Stejně se bohužel co nevidět probudí a postel nebude potřeba. Navíc to nemám od nikoho ze své rodiny povolené. Určitě se budou zlobit, až se vrátí z „neplánovaného lovu“. Bellu jsem položil na svou pohovku a sám se posadil vedle ní. Vypadala spokojeně a klidně. Najednou začala něco mumlat. Něco, co mi navždy převrátilo nemrtvý způsob života naruby.

„Edwarde… Mmm… Miluji tě.“

Nikdo s lidskými smysly by to neslyšel, ale já ano. Díval jsem se na ni s nevěřícným údivem. Od těch povrchních holek ve škole bych takové sny čekal a nejspíš se jim i vysmál, jenže u ní to bylo jiné. Zvláštně mě to těšilo a hřálo u srdce, když jsem slyšel ta slova. Jasper to z ní nikdy necítil. Tak, jaktože teď…? To mi bylo záhadou. Usmíval jsem se blahem a díval se jí do tváře. Ani jsem si neuvědomil, že se k ní nakláním.

Najednou otevřela oči. Byly tak krásné, až to bolelo. Nechápal jsem, jak se někdo, jako ona, dokáže zamilovat do zvířete, jako jsem byl já. Pořád jsem se snažil popřít, že to byla skutečnost, protože to pro ni nebylo dobré. Neměla se do mě zamilovat. Navíc jsem věděl, že je to pravda. Všechno byla pravda. Její oči to prozrazovaly.

„Kde to jsem?“ přerušila Bella tak nádhernou chvilku souznění.

„U mě v pokoji.“

„A jak jsem se sem dostala?“ pronášela pořád jako by ze spánku.

„Odnesl jsem tě,“ řekl jsem a pokrčil jsem rameny.

„To sis musel dát práci, co?“ Kdyby tak věděla…

„Louka je odtud kousek, takže… To nebyla taková zátěž. Navíc jsi mohla nastydnout. Každý den na ni chodím – je to mé oblíbené místo.“

„Aha, promiň, nechtěla jsem rušit tvé soukromí…“

„To nic.“

„Ale je to přece tvé místo a –“

„Ta louka je v lese a patří každému. Klidně to tam zase navštiv. Moc rád tě zase ponesu zpátky ke mně,“ odpověděl jsem, zasmál se a ona se začala jako obvykle červenat.

„Nechtěla jsem ti přidělávat práci…“

„Kolikrát ti ještě budu muset říkat, že se nic neděje?“

Bella jen sklopila hlavu a dál se červenala. Ač to bylo k nevíře, úplně mě svrběly prsty z touhy jí pozvednout bradu. Už jsem to nevydržel a opravdu to udělal. V jejích očích jsem viděl, jak moc se styděla. Tento dávno zapomenutý cit jsem nechápal. Neměla se za co stydět… Měla přece stejná práva jako kdokoli jiný na tomto světě. Najednou jsem si uvědomil, že o ni musí mít rodiče starost. Musel jsem tu chvilku přerušit? Nemusel, ale nebylo by fér, kdybych to neudělal.

„Tvoji rodiče mají určitě starost. Nemám jim alespoň zavolat?“

Bella najednou dostala strach. Nebyl to však strach kvůli starostlivým rodičům. Bylo to něco jiného.

„Bells, co se děje?“ Při tom oslovení sebou trhla a já se v duchu ušklíbl nad tím lidstvím.

„Já… Já se za nimi nechci vrátit. Pořád se hádají… Už mě to nebaví…“ vzlykla a nečekaně mě objala.

Samým překvapením jsem strnul. Tohle nebylo normální… Ona nebyla normální… Copak jí nic neříká pud sebezáchovy? Až teď jsem si vzpomněl na její vůni a na to, že mám pravidelně dýchat (nadechl jsem se jenom, když jsem potřeboval něco říct). Jenže to nebylo podstatné – vzduch jsem nepotřeboval a proč nevyužít té krásné chvilky? Také jsem ji obejmul a tišil její pláč. Nesnášel jsem, když plakala. Už jednou jsem ji takhle viděl a utkvělo mi to v paměti.

„Víš co? Mám nápad… Je víkend a navíc nikdo z mojí rodiny není doma. Nechceš u mě přespat? Ale musíš to říct rodičům – náčelník Swan by nebyl nadšený, kdybys mu nic neřekla.“ Tak teď už byla Esméina i Carlisleova postel zabrána až do zítřka… Pardon…

„To bys pro mě udělal? Vždyť mě ani neznáš!“ řekla a opět vzlykla.

„Znám tě moc dobře, Bello Swanová. Každý den tě potkávám ve škole a dokonce spolu sedíme na biologii. A dokonce, jako jediná ze školy, nepomlouváš naši rodinu.“

„Jak to můžeš vědět?“ Protože tě sleduji přes myšlenky ostatních…

„Vím to. Jsi ten typ.“

„Typ?“

„Já se v lidech vyznám, Bello, věř mi. Teď si pojď lehnout jinam. Tady není postel. Potom ti přinesu mobil.“

„Ale, vždyť jsi říkal, že je to tvůj pokoj… Musíš tu mít postel,“ rozhlédla se, ale já věděl, že v policích vidí jen CD a hromadu deníků. Má myšlenka se potvrdila.

„Proč máš tolik deníků…? Nebo to je něco jiného? Jsou na tom napsané staré roky…“

„Toho si nevšímej jen nějaké spisy… Tak pojď,“ pobídl jsem ji, ale ona ihned zavrávorala a já ji musel podepřít. Proběhl mnou elektrický výboj… A když i ona ucukla, tak jsem věděl, že nejsem sám. Potom už se nemluvilo a já jí podal něco na převléknutí, jakmile vyjde ze sprchy.


Kapitola 1.Kapitola 3.


Shrnutí




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Meadow 2. kapitola:

 1
23.08.2011 [19:44]

BellaSwan1992Páni, to je nádhera! Je to čím dál lepší! Vážně se mi to hrozně moc líbí, skutečně skvěle píšeš, akorát se mi nelíbí, jak to ti lidé nedoceňují, je to skvělá povídka, která si zaslouží něco víc, ale o prázninách je tu podstatně méňě lidí... Takže... Jo a promiň, že to zase komentuju tak pozdě, neměla jsem žádný čas. Každopándě si jdu přečíst další kapitolu a jsem upřímně moc zvědavá, týjoo! Emoticon Tleskám, tleskám, tleskám Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Povedlo se ti to a moc! Emoticon Emoticon Emoticon

08.08.2011 [17:35]

BellaSwanCullen8krása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
ďalšiuuu! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Daynera
08.08.2011 [10:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.08.2011 [21:17]

dcvstwilightUáá, to je krása! Emoticon Emoticon Emoticon Jde vidět, že jsem svůj nápad na povídku předala do správných rukou! Emoticon Emoticon Emoticon Nádhera, já bych to lépe nedokázala! Krása, vuáááá! Emoticon Já chcu další, přidej další, další, další! Emoticon Emoticon Emoticon Nádherně píšeš, zlato, ty máš talent! Emoticon Využij toho, a pořádně! Koukej psát, psát, psát, až se ti bude z počítače kouřit! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon PS: Hm, začíná se mi líbit ten jejich "vztah". Emoticon Jsem praštěná, připadám si jako bych dostala teflonkou! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!