Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Fear - 4. kapitola

26.09.2011 (07:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1196×

„Ahoj, Bello,“ zavolá na mě od náklaďáčku Jacob, který si to přidrnčí těsně před šestou k našemu domu, Charlie ještě není doma, ale to nevadí. Úsměv mu plně opětuji, Jacoba znám od chvíle, kdy jsem sem dorazila, připadá mi jako mladší bratr.

„Ahoj, Jakeu, opravil jsi můj náklaďáček?“ zajímám se, ale jelikož je motor nastartovaný, je mi jasné, že na chybu přišel. Protočí oči a zvedne palec do výšky, pobídnu ho, aby motor vypnul a šel dovnitř, kam se hned musím vrátit, protože smažím palačinky, takže bych nerada z pánvičky seškrabávala nějakou neurčitou a zuhelnatělou hmotu místo té lahůdky.

„Tady to voní,“ uzná, když se jeho vysoká postava objeví v kuchyni, natočím hlavu na stranu, takže mohu periferním viděním vidět jeho černou kštici, která svou délkou může konkurovat mým vlasům.

„Ty jsi zase vyrostl?“ podivím se, když mu na talíř nandám několik palačinek, aby u nás neseděl na sucho. Sice protestuje, že večeřel, ale přesto se na ně vrhne hned, jakmile mu sdělím, že je prostě sníst musí.

„O dva palce,“ potvrdí mi s hrdým výrazem ve tváři a utahuje si ze mě, že ačkoliv je o rok mladší, už je vyšší o hlavu, takže je prý docela možné, že jsem z rodu trpaslíků. Svému vtipu se rozesměje natolik, že se k němu prostě musím přidat, nejvíc mě ovšem dostane, když se začne dusit, protože smát se s plnou pusou je vážně inteligentní nápad…

„No jo, jenže to nevíš, že ve výšce to není? Zatímco jsi sice vyšší fyzicky, já jsem vyšší psychicky. Holky jsou o tři roky vyspělejší než kluci, to ti nikdo neřekl?“ zašklebím se na něj, ale stejně ho nedostanu, jak si původně myslím, teď má totiž novou zbraň, se kterou si ze mě může utahovat, prý jsem proti němu moc stará! Tss, to se mě tedy dotkl.

„Tady je nějak veselo,“ řekne Charlie, který se objeví ve dveřích kuchyně s úsměvem na tváři, stále ještě oděný v policejní bundě, takže ho vyženu do chodby, aby se svlékl, a už mu na talíř servíruji několik palačinek, ještě přidám Jakeovi a zasednu ke stolu taky.

„Jak se má Billy, Jakeu?“ optá se taťka, když společně večeříme.

„Dobře, mám vyřídit, že se o víkendu máte zastavit. Budeme grilovat,“ zahuhlá s plnou pusou a Charlie se rázem rozveselí, víkendy většinou tráví v La Push, já se nezúčastňuji pokaždé, ale když mám náladu, zajedu tam ráda. Náhle však taťka posmutní.

„Zapomněl jsem, že tenhle víkend přijede Renée s Philem, to nemůžeme jet,“ zalituje, mráz mi přejede po zádech a v hlavě mi šrotují kolečka na plné obrátky.

„Kdy přijedou, už zítra?“ děsím se, protože pátek se kvapem blíží. Charlie je sice nejprve trochu zaskočen mou otázkou, především pak mým tónem, ale přesto odpoví klidně.

„Ano, dnes mi to máma volala, na poslední chvíli chytli letenky,“ oznámí mi novinu a mé rysy v obličeji ztuhnou. Jediné štěstí je, že jsem většinu své porce snědla předtím, než se vůbec řeč dostala k naší návštěvě, teď už bych nebyla schopná sníst ani sousto. Přešla mě docela úplně chuť.

„Já tu ale o víkendu nebudu, jedu pryč s kamarády,“ plácnu, abych se nějak vykroutila z návštěvy, a nemůžu si nevšimnout, jak se Charlie podiví.

„Nejde to odložit? Renée přijedou vždy jednou za čas, už posledně tě neviděli,“ vyčte mi, ale je mi jasné, že tohle moudro není z jeho hlavy. Nehodlám se v tomhle tématu nějak dál pitvat, takže zakroutím hlavou.

„Bello, to přeci nejde, Renée se na tebe moc těší, navíc má prý nějakou novinu,“ lanaří mě, ale já nemám náladu se s ním o něčem přít, už vůbec ne před Jacobem, který je svědkem naší malé rozepře.

„Vážně s tím nic nenadělám.“

„Bello, proč nechceš vidět mamku? Já to vůbec nechápu, posledně ses schovávala u nás, jestli potřebuješ, víš, kde mě máš hledat, ale nejde mi to na mozek…“ nechápe Jake, když stojíme před domem, abych ho vyprovodila. Já vím, ale tohle bys nepochopil ani ty, i když jsi můj nejlepší kamarád, Jacobe. Posmutním, obejmu ho na rozloučenou a pokrčím rameny, nemám sílu se o tom bavit, je to až moc složité. Můj život je sám o sobě složitý, Jacob pochopí, jak se cítím, to na něm mám nejraději, dokáže se vcítit do mých pocitů, a netlačí na pilu, když mu něco nechci říct, takže bez dalších řečí nastartuje motorku, kterou měl uloženou na korbě mého náklaďáčku, a odjede.

Vklouznu do domu, přízemím proběhnu jako myška, vyletím schody a zapadnu do svého pokoje, abych se mohla následně zamknout, ujistit se, že okno je zavřené, sklidit učebnice z postele a lehnout si. Zírat do bílého stropu sice není žádná terapie, ale mně obvykle docela pomáhá.

I dnešní procházka ze školy mi provětrala hlavu, pročistila myšlenky, co na tom, že jsem si až teď vzpomněla na to doučování, co jsem slíbila Lauren? Netrápilo mě to, pochybuji, že ona tam byla včas, možná vůbec nedorazila, takže by to bylo zbytečné čekání…

5. kapitola

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Fear - 4. kapitola: