Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec života - 3. kapitola

The Host


Tanec života - 3. kapitolaCullenovi se konečně vydají na první hodinu. Edward se ovšem k tanci ani nedostane, seznámí se s neznámou a divokou dívkou z obchodu a je mírně vytočen jejím chováním. Ale stane se nehoda.

Oblečený v novém obleku jsem seděl v autě a čekal na své sourozence. Emmett dorazil jako první, nadskakoval na sedadle jako malé dítě. Vážně se tam těšil. Nakonec dorazili i všichni ostatní, podstatně méně nadšení než Emmett.

Alice se konečně zaobírala něčím jiným, než tou záhadnou vizí z první hodiny a tou dívkou z obchodu. Posledních pár dní nedělala nic jiného a já už z toho byl celkem unavený a znuděný.

„Edwarde máš ten řetízek?“ zeptala se z ničeho nic.

„Jistě, mám ho v kapse. Proč?“ mrkl jsem na ni skrz zpětné zrdcátko.

„Já jen jestli si na něj nezapomněl. Jen tak,“ pokrčila rameny. Fajn. Neměl jsem v úmyslu jí ho vracet. Za to jak se ke mně chovala? No, ale přece není můj no. A k čemu by mi tak byl.

S mým stylem řízením jsme byli v Port Angeles za 20 minut, měli jsme tedy dost času na prohlídku kulturního centra, kde se taneční kurzy konaly.

Zaparkoval jsem hned u vchodu, parkoviště bylo skoro prázdné. Až na dvě auta. Na jedné straně, od nás napravo, stál starý oranžový Chewrolet, náklaďáček Chevy. Taková křaksna, uchechtl jsem se v duchu. A na druhé straně nalevo stálo známé, černé BMW. Takže už je tady.

Jako první jsem rázně vykročil k centru a hledal její vůni. Nenašel jsem ji. Přece tady musí být ne?

Odpojil jsem se od své rodiny, oni šli rovnou do sálu, já se rozhodl prohledat celé areál, jen abych ji našel.

Když jsem zacházal za roh, vrazila do mě nějaká dívka a málem upadla. Stihl jsem ji zachytit, jinak by se přede mnou rozplácla jak dlouhá, tak široká. Ihned se kolem mě rozlila její vůně a já se jí nemusel ani koukat do obličeje. Byla to ona.

„Ehm, promiň. Zakopla jsem, jsem tak trochu nemehlo,“ skoro zašeptala a začervenala se. Musel jsem se ovládnout, protože její vůně byla neskutečná. Byla více intezivní, než v tom obchodě a mě teď přitahovala daleko více. Uvědomil jsem, že ji stále svírám téměř v náručí, raději jsem ji rychle pustil.

„To nic. My se přece známe,“ usmál jsem se trochu ironicky. Čekal jsem, kdy zase vybuchne.

„Vážně?“ zadívala se mi do tváře, ale po chvíli pohledem uhla a opět se začervenala.

„Jasně. Pitomec z obchodu, nevzpomínáš?“ připomněl jsem ji sarkasticky. Trochu zmateně na mě vzhlédla.

„Tak to si vážně nevzpomínám. Měla bych?“ opět uhla pohledem. Teprve teď jsem si ji pořádně prohlédl. Své krásné mahagonové vlasy měla sepnuté jen lehce sponou dozadu, pár pramenů jí uteklo a obtékalo jí obličej. Na sobě měla krásné fialově - modré šaty bez ramínek, na nohou kecky Converse. Hm, originální, uchechtl jsem v duchu. Přesto ji to strašně moc slušelo. Barva šatů ji ladila k bledé pleti a tmavé vlasy krásně kontrastovali s oběma barvami. Zajímavé, její pleť byla skoro stejně bledá jako ta moje.

Všimla si toho, jak si prohlížím a opět zklopila zrak a červenala se. Trochu mě naštvala. Nejdřív mi nadává a teď se chová takhle? Ztratila paměť či co?

„No, možná tohle ti to připomene,“ vytáhl jsem řetízek se znakem z kapsy.

„Sice patří mé rodině, ale můj není. Já mám svůj na krku,“ ukázala na krk. Opravdu tam visel řetízek, navlas stejný jako ten, co jsem držel v ruce. Chtěl jsem něco podotknout, ale zazvonil ji v tašce mobil. Zvedla ho.

„Halo?“ řekla do telefonu. Díky svému sluchu jsem mohl slyšet i hlas volajícího.

„No nazdar. Volala Jane. Charlie je v nemocnici, měl prej infarkt. Měla jsem ti to prej říct, ale nemůžu tě najít, nevim kde se zas couráš.“ řekla dívka naprosto v klidu na druhé straně aparátu a klap. Zavěsila. Dívka vedle mě zbledla. Protočila oči a řítila se k zemi. Zachytil jsem ji a odnesl opatrně na sedačky. Snažil jsem se ji přivést k vědomí, ale jen zatřesení nepomohlo, musel jsem ji dát malou facku. Pak se probrala.

„Charlie..“ vydechla.

„Co se děje?“ optal jsem se, ikdyž jsem to věděl. Dívka lapala po dechu.

„Charlie...já potřebuju jet...Charlie..infarkt,“ mumlala stále dokola.

„Takhle nemůžeš řídit, já tě odvezu,“ popadl jsem ji za ruce a zvedl ze sedaček. Nevnímala mě. Posadil jsem ji do auta a vyrazil k nemocnici. Podle reakce jsem tipoval, že Charlie bude její otec. Furt jsem nedokázal pochopit, proč jsem ji nedokázal číct myšlenky. Frustrující. A jakto, že se chovala takhle?

Na recepci chtěli vědět jméno. Dívka vedle mě neragovala, tak jsem ji vzal stranou.

„Vím, že jsem si vybral špatnou situaci, ale jak se jmenuješ? Potřebuji to, abys mohla za Charliem.“

„Bella....Bella Swanová,“ vzlykla.

„Dobře, pojď,“ postrčil jsem ji k recepci.

„Bohužel, za Charliem Swanem nikdo nemůže. Je v kritickém stavu na jednotce intenzivní péče,“ ohlásila nám sestra.

„A víte aspoň co se stalo?“ probudila se Bella.

„Prý se hádal s nějakým děvčetem, byl hrozně rozčilený. Nechala ho doma samotného, v takovém to stavu, nepochopím..“ zakroutila hlavou sestra.

„Vážně za ním nemůžu?“ vzlykla Bella. Byl jsem ohromen pocitem, kterým mi projel tělem, když jsem ji viděl trpět. Ranilo mě, že ona trpí. Proč?

„Je mi líto,“ pokrčila sestra rameny a otočila se na dalšího člověka. Věděl jsem za kým jít. Carlisle.

Než jsem ji to stačil navrhnout, Bella se vedle mě zhroutila a začala plakat. Neuvědomil jsem si co dělám, až do té chvíle, než jsem ji držel v náručí a hladil po vlasech. Na chvíli jsem se zarazil. Jak lidsky a příjemně jsem se cítil, když jsem ji měl v náručí. Ale trpěl jsem. První byla bolest z její bolesti. Ta mě překvapila. Druhá byla spalující bolest v mém hrdle. Ale ta byla vedlejší. Nejvíce mě zasáhl příjemný pocit z doteku a toho, že jsem ji aspoň trochu mohl pomoct a utěšit. Znal jsem si sotva hodinu, co to se mnou jenom je?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tanec života - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!