Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopy ve sněhu 8. kapitola

AliceGreene


Stopy ve sněhu 8. kapitolaTanya přijíždí do Volterry a užívá si její nádheru. To by však nesměly být v dvojčata v dosahu, aby se zas něco nesemlelo. Podaří se jim totiž narazit na Rosalii a tím i uspíšit setkání s Cullenovými.

 

8.

 

(Tanya)

 Slunce se klanělo k obzoru a jeho rudé paprsky ozařovaly věže a třpytily se ve vykládaných oknech. Nikdy mě nepřestane ohromovat rozlehlost a honosnost paláce ve Volteře. Cesta byla docela úmorná, ale stálo to za to. Jela jsem s Danielem a za námi Eleazar s Carmen a dvojčaty. Všichni jsme jen trnuly co ti dva zas provedou.

Eleazar jim včera prohledal všechny kufry. Jak já je však znám, určitě se jim podařilo něco propašovat. Jejich nevinné výrazy hodných chlapců to potvrzovaly. Sebou jsme je však vzít museli.

Zastavili jsme až u vchodu, kde jsme nechali auta i naše věci a sami šli dál. Všude probíhal neobvyklý mumraj. Kolem nás proběhli dva, aby se postarali o naše věci. Eleazar odmítl čekat v hale, než se nás někdo ujme a sám se šel zeptat, kde jsou naše pokoje.

Díky bohu za jeho netrpělivost. Ani mě se tu nechtělo čekat uprostřed tohoto organizovaného chaosu. Všichni jsme se tedy vydali za Eleazarem do nitra spletité Volterry.

Ti nejvýše postavení a nejbližší královské rodině dostávali pokoje ve vrchních patrech. Přesto nás vedl do prvního patra, k méně používaným pokojům. Trochu mě to zarazilo. Eleazara si tu velmi vážili a kdysi zde i žil.

Na jeho tváři se však zračil spokojený úsměv, který jsem pochopila, teprve až jsem vešla do svého pokoje. Byl vkusně zařízen, stejně jako všechno ve Volteře a z okna byl úžasný výhled na park, který se za palácem táhl pěkných pár kilometrů.

Nebyl pro nás žádný problém prosmýknout se z paláce na nějakou malou svačinku. Tak tomu říkám luxusní ubytování.

Z chodby se náhle ozval překvapený výkřik.

„Já je přetrhnu,“ zasyčela a vrhla se ke dveřím.

Dvojčata se právě zvedala ze země a zvědavě pokukovaly po blondýně, co ještě překvapeně seděla kousek od nich na bobku. To ti dva nemůžou alespoň chodit normálně a neporážet vše okolo? Chtěla jsem omluvně pomoct té holce na nohy, ale její vzteklý pohled zlatavých očí mě zastavil.

„Hele Barbie!“

„A kde má Kena?“

Paka jedni. Tohle ať si slíznou sami. Zalezla jsme raději zpět do pokoje. Nestihla jsem však dojít ani ke kufrům a z chodby se ozval další řev společně s hlasitým dupotem.

„Našli jsme Kenááá!“

Vrhla jsem se znovu ven. Ti dva jsou mrtvoly. Jestli se mi k vůli nim šaty v kufru příliš zmačkají a do plesu se nevyvěsí, tak dvojčata skončí v kotelně jako palivo.

Při prvním pohledu na situaci na chodbě, jsem však došla k názoru, že to asi nestihnu. O něco velmi podobného se asi snažil vysoký hromotluk, který očividně patřil k té blondýně.

„Emmette!“ zahřímal náhle hluboký hlas.

Na druhém konci chodby stál Carlisle a káravě sledoval tu hroudu svalů. Ta se pod jeho pohledem zatvářila kajícně, že skoro mával řasama a připojil se ke své blonďaté polovičce. To už přilákalo i ostatní, až se nakonec na chodbě shromáždila celá naše a zřejmě i jejich rodina.

„Carlisle!“ vykřikl Eleazar a vrhl se mu potřást rukou.

„Eleazare, rád tě zas vidím.“

My ostatní jsme na sebe zaraženě koukali přes chodbu. Celé naší rodině na mysli vytanuly vzpomínky na to, co provedli naší Belle. Proč se ale oni tváří tak vyděšeně? Trvalo to jen chvilku, ale oběma stranám bylo zřejmé, že se za tu dobu, co jsme se neviděli, něco změnilo.

Konečně jsme překonali ty prvotní rozpaky a také se přivítali. Barbie a Kena nám představili jako Rosaii a Emmetta. Ta bloncka se na nás netvářila příliš nadšeně. Jen počkej, ještě pár dní s dvojčaty a o nadšení se nebude dát mluvit vůbec.

Všichni jsme měli své práce s vybalováním více než dost, tak jsme během chvilky zase začali mizet ve svých pokojích. Jen Alice, Edward a Jasper zůstali na chodbě. Chtěla jsem už zavřít dveře, když jsem zaslechla Bellino jméno.

Má ruka strnula uprostřed pohybu. Museli to vyčíst v naší mysli. Do háje! Našpiclovala jsem uši.

„Ne, to není možné. Bella je ve Forks,“ ozval se Jasperův hlas.

„Jsi si tak jistý? Nikdo z nás tam od té doby nebyl a tady Edwrad,“ zasyčela Alice trochu naštvaně. „Mi zakázal do její budoucnosti jen nakouknout.“

„Alice, prosím,“ vydechl Edward unaveně.

„Ali, já si opravdu nemyslím, že by s tím měla Bella cokoliv společného. Jediná schopnost, vůči které byla imunní, byla ta Edwardova. Na denalijské však nepůsobí nikdo z nás.“

Přes rty mi přejel vítězný úsměv. Tak proto. To byl ten důvod, proč se na nás dívali tak vyděšeně. Zlatá Bella, určitě nás zaštítila. Možná právě proto, aby Culleni nezjistili, že je s námi. Tak to si musím užít. Žádný čtení myšlenek, žádný vize naší budoucnosti.

Dokonce jsem si škodolibě uvědomila, že dvojčatům jsou tak vydáni naprosto napospas jejich šíleným nápadům. Zatetelila jsem se škodolibou radostí, až jsem neopatrně dloubla do dveří a ty zavrzaly. A do háje!

Nezbylo mi nic jiného, než je otevřít dokořán a dělat, že jsem právě šla na chodbu. Zářivě jsem se usmála do tří překvapených tváří. Šla jsem přímo k nim. Hlavou se mi prohánělo, na co se vymluvit. Hlavou se mi honil jeden nepravděpodobnější nápad za druhým.

Neuvěřitelně se mi líbilo, jak se tváří stále více frustrovaně.

„Tak mě napadlo,“ spustila jsem na Alici, jen co jsem k nim došla. „Jestli máš čas ještě se mnou skočit na nějaké nákupy. Chybí mi ještě pár drobností.“

Uf! Tak tohle zabere vždycky. Alici se rozzářily oči a během půl hodiny jsme už opouštěly palác směřujíc přímo do centra.

 

Vše potřebné jsem měla už dávno připravené. Bloumaly jsme tedy obchody, majíc zatím jen pár drobností. Alici to však vůbec nevadilo. Byla šťastná jako blecha v útulku. Náhle mi pohled padl na překrásné zelené šaty. Byly naprosto neskutečné. Ta cena sice taky, ale stály opravdu za to.

Jemné tmavě zelené hedvábí se vlnilo ve výstřihu a až u ramen se stáčelo do tenkých ramínek, která se křížila na jinak holých zádech. Dlouhá sukně byla užší a vzadu přecházela do lehce zvlněné vlečky.

Přejížděla jsem po nich prsty téměř s nábožnou úctou. Takové kousky u nás nenajdu. Itálie je prostě Itálie. Odmítla jsem je pustit už z rukou a zamířila přímo k pokladně. Alice sledovala můj úlovek a bylo vidět, že by sama po nich nejraději skočila.

„Hodláš okouzlovat na plese mého brášku?“

„Možná,“ zapředla jsem.

Byly překrásné, ale já věděla komu by padly nejlépe. Tento ples přece není jediný a Bella naštěstí nemůže ztloustnout ani vyrůst. Tahle zelená krása bude mít ještě šanci zazářit. Nadšení z mého objevu mě neopustilo po zbytek večera.

 

Přejela jsem prsty po svých rudých šatech, které jsem měla připravené na zítřejší ples. Nemohla jsem se dočkat. Jen stěží jsem odolávala touze obléct si je na sebe.

Náhle někdo vrazil do dveří.

„Máme problém!“

Nadskočila jsem snad dvacet centimetrů vysoko, jak Daniel zařval. Hned však byl pryč a mě nezbývalo, než se za ním rozběhnout.

Se špatným pocitem jsem vešla do Eleazarova a Carmenina pokoje. Všichni z naší rodiny tu už byli, tak jsem za sebou zavřela dveře. Všichni po sobě nervózně stříleli pohledy a čekali až Eleazar začne. Ten neklidně přecházel po místnosti, než ztěžka dosedl do jednoho z křesel.

„Možná jste si všimli, že nás Bella zaštítila,“ pár z nás přikývlo, jen dvojčata po sobě nadšeně mrkla. „Bohužel zdejší tamtamy fungují stále spolehlivě a Aro chce, aby naše rodina byla na plese komplet.“

„To je hovadina!“ zaprskala jsem.

Bylo to však jen takové zoufalé ulevení si. Moc dobře jsem věděla, jak to bude pro Bellu těžké.

Eleazar mě unaveně sjel pohledem.

„Všichni víme, že tyhle plesy a přátelská pozvání jsou jen jejich způsob, jak nás mít pod kontrolou. Odmítnutí by bylo hodně nepříjemné pro nás všechny a upoutalo by na Bellu ještě více pozornosti.“

Všichni se na mě podívaly, když jsem vstala a vykročila ke dveřím.

„Jdu to nějak šetrně zavolat Belle,“ zamumlala jsem, aniž bych se obtěžovala k nim otočit.

Ten ples byl jen za pár hodin. Bude mít sotva čas se sem dostat.

 

<<   >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stopy ve sněhu 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!