Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopy ve sněhu 7. kapitola

10.01.2010 (07:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5817×

7.

 Nedůvěřivě jsem pozorovala krásný výhled na moře. Dorazily jsme včera večer a tahle vilka kousek od pláže mě nadchla. Nyní jsem však s obavou hleděla na bílý písek, modré moře, kam až oko dohlédlo a slunce, které se třpytilo ve vlnách.

Tohle je naprosté bláznovství. Vždyť nás někdo zahlédne. Takhle budeme muset být celý den jen uvnitř. S neradostné představy mě vyrušila Kate nakukující do dveří.

„Pospěš si, jdeme se koupat.“

„Kate, tohle přece nejde. Někdo nás uvidí a bude malér.“

Ta jen zakoulela očima.

„Prdlajs. Tady není ani živáčka, proto je to tu tak skvělý.“

S tím zmizela. Nezbývalo mi tedy, než jí věřit. Začala jsem se prohrabávat kufry. Odhazovala jsem jeden kus za druhým a měla stále neodbytnější pocit, že ten malý kousek látky ležící nedaleko, byly právě plavky.

Zatracená Tanya. Tohle si s ní ještě vyřídím. Oblékla jsem se do těch titěrných bikin. Ne, já ji zabiju!

Ještě jsem skřípala zuby, když jsem vyklusala na pláž. Holky se na mě nechápavě podívaly.

„Co se stalo?“

Bez jediného slova jsem ukázala na bikiny, až se obě rozesmály.

„Ber to jako odvykačku od stydlivosti.“

„Jo, tu potřebuješ jako sůl.“

Podívaly se po sobě.

„Jdeme?“ zeptala se Irina

„Jasně.“

Obě se rozběhly k moři a já se k nim okamžitě připojila. Rozkošnicky jsem se vrhla do vln. Stačilo mi pár vteřin, abych zjistila, proč se sem nikdo nehrne. Už kousek od pláže byly neuvěřitelně silné proudy. Člověk by neměl šanci.

Nechala jsem se chvíli unášet, než jsem se vydala opět proti nim. Jen koutkem oka jsem zahlédla nějaký malý pohyb. Už jsem chtěla plavat dál, když se mi došlo co to bylo. Vyděšeně jsem se vrhla zpět a sevřela prsty kolem drobného kousku látky.

Vztekle jsem si zavazovala šňůrky spodního dílu a raději už nepokoušela osud. Tedy alespoň dokud nebudu mít něco, co by se opravdu dalo nazvat plavkami. Vyklusala jsem raději na pláž a s roztaženými pažemi se rozplácla do prohřátého písku. Byl to fantastický pocit.

Slunce mě prohřívalo až do samotného nitra. Klidně bych tu strávila celé dny. Po rtech mi přelétl rozkošnický úsměv. Vždyť já tu můžu strávit celé týdny! Nastavovala jsem tvář slunci, dokud nezmizel i poslední paprsek a teprve pak se konečně vydala za holkama dovnitř.

Přehrabovaly se v kupkách oblečení, které se povalovaly všude okolo nich.

„Tak co je v plánu?“

Podívaly se na mě s nadšeným jiskřením v očích.

„Jde se do města.“

„Jj, tak bys na sebe měla něco hodit. Teda, ne že bys v tomhle neupoutala,“ mrkla na mě Irina.

Jo, tak to věřím. Hodila jsem na sebe tedy to první co mi padlo pod ruku. Jen mě však holky zahlídli, protočili oči. Kate to ze mě začala nešetrně strhávat a Irina se doslova vnořila do obsahu mé skříně.

Přešlapovala jsem nervózně před vchodem baru. Takhle tam přece nemůžu jít. Na sobě jsem měla zlatavé šaty končící v půli stehen a odhalenými zády. Připadala jsem si spíše nahá než oblečená.

„To vážně asi nebude nejlepší nápad,“ snažila jsem se přesvědčit Irinu.

„Blbost. Navíc, slíbily jsme Tanye, že z tebe tu stydlivost dostaneme ať se ti to líbí nebo ne.“

Tak ta si to schytá. Mé představy o tchoři v její šatně utnula Irina, která mě popadla za paži a táhla dovnitř. Z repráků duněla hlasitá hudba až jsem si zakryla uši.

„Vždyť tu nejde slyšet vlastního slova!“ zařvala jsem jí do ucha.

„Kdo by si tu taky chtěl povídat,“ zahihňala se.

Prosmýkly jsme se za Kate až na parket. Všichni se tu svíjeli do rytmu a chtě nechtě jsem se k nim musela přidat. Tanec jsem sice díky Danielovi začala milovat, ale tam jsme byli jen my dva.

Přes zadek mi přejela čísi ruka. Prudce jsem se otočila a pohlédla do tváře klukovi s černými vlasy staženými do ohonu. Už podle jeho sebevědomého výrazu mi bylo jasné, že to nebylo neúmyslně. Měla jsem chuť ho praštit přímo doprostřed toho jeho frajerskýho šklebu. Zastavilo mě však vědomí, že by to nemusel rozchodit.

Raději jsem se přesunula o kus dál, tam to však nebylo o moc lepší. To jsou tu vážně jen samý dotěrní slizouni? Ustupovala jsem co nejvíce z jejich dosahu, až se mi Kate i Irina ztratili z očí. Na lýtku jsem ucítila hranu. Vyhoupla jsem se na jeden ze stupínků, které lemovaly parket. Byl akorát tak pro jednoho, takže jsem se nemusela bát dotěrných dotyků ostatních.

Konečně jsem si mohla začít užívat i samotný tanec. S přivřenýma očima jsem se vlnila do rytmu. Občas jsem zahlídla upřený pohled některých kluků okolo, ale já je úplně ignorovala. Nevnímala jsem nic než jen hudbu, jejíž hlasité dunění mi pronikalo až do těla.

Rychlé tempo vystřídalo pomalé a kolem mého zápěstí se omotala něčí teplá dlaň. Podívala jsem se do tváře tak pětadvacetiletému klukovi. Měl krásné modré oči a přátelský úsměv.

„Smím prosit?“

Měl příjemný hlas a na levém spánku dvě drobné jizvičky. Byl příjemný a tak jiný, nedokonalý z našeho pohledu. Dříve bych však jen při pohledu na něj snad i začala koktat. Přikývla jsem a nechala se stáhnout dolů.

Objal mě kolem pasu a začali jsme tančit. Cítila jsem jeho vroucí ruku na svých chladných zádech. I On si musel všimnout, že jsem chladnější, ale nic na to neřekl. Jako by nechtěl kazit to příjemné ticho mezi námi.

Protančili jsme dvě písně, něž se vedle nás ozvalo taktní zakašlání. Ohlédla jsem se na Kate. Můj společník se také otočil a trochu se zarazil. Nemohla jsem se mu divit.

„Měly bysme už jít.“

„Dobře,“ přikývla jsem jí a spustila ruce z jeho krku. Byl však překvapivě rychlý a jednu mou ruku ještě zachytil.

„Přijdeš zítra?“

Díval se mi do očí a jeho teplo sálalo do mé kůže.

„Možná.“

Nemohla jsem mu nic slíbit a bylo mi to trochu i líto. Jemu však stačilo alespoň tohle. Zvedl mi ruku a já na ní ucítila horké rty. Teprve pak mi ji pustil a já se bez jediného slova vydala za Kate.

Irina začala pobaveně vrtět hlavou, jen nás zahlídla.

„Ty jsi teda číslo. Já myslela, že tě tu budeme muset držet násilím a ty si tu klidně začneš balit kluky.“

„Vždyť jsem s ním jen chvíli tančila.“

A ony z toho hned vyvozují tohle.

„Jen tančila? Holka, ten z tebe byl úplně mimo,“ kroutila hlavou Kate.

Irina mě objala kolem pasu a vykročily jsme k vilce.

„Je to pro mě nezvyk, že poutám tolik pozornosti. Netušila jsem, že se budu od lidí tolik lišit.“

„Bello,“ povzdechla si Irina, jako by něco vysvětlovala malému dítěti. „Je nepoutá to, že bys byla jiná, ale protože je vábíš. Okouzluješ je.“

Podívala jsem se na ni. Jako bych to mohla nevědět!

„Já vím, my upíři na ně takhle působíme.“

„Ne my, ale ty. Dokonce jsi je zaujala více než já s Kate. My jsme prostě krásné a neodolatelné, ale ty jsi jiná. Doslova je okouzluješ a fascinuješ.“

„To jako fakt?“

Znělo to krásně, ale moc se mi tomu věřit nechtělo.

„To jako fakt.“

Kývla Kate.

Vrtalo mi to hlavou celou cestu a ještě dlouho potom. Chtěla jsem, aby to tak bylo. Doufala jsem v to. S ostrým bodnutím v hrudi mě napadlo, že pokud bych tak na ostatní působila už předtím, třeba by mě Edward neopustil.

Tohle však už vrátit zpět nešlo. Minulost byla pohřbená a já s každým dalším dnem pociťovala, jak se s ní začínám vyrovnávat čím dál lépe. Měla jsem už nový život a to zatraceně příjemný a kolem sebe rodinu, která mě milovala.

Když už jsem byla u té rodiny. Vytanula mi na mysl jiná vzpomínka. Rázně jsem popadla telefon a vytočila po paměti číslo.

„Jsi mrtvá!“ zahřměla jsem hned jak to zvedla.

„Taky mi chybíš,“ zapředla Tanya do telefonu.

„Mohla bys mi vysvětlit, co jsi mi to sbalila ze oblečení?“

Tanya zafuněla do telefonu, jak potlačovala smích. Bylo mi jasné, že jediné co ji mrzí je, že neviděla můj výraz, když jsem si to musela obléct.

„Zabalila jsem ti prostě to, co budeš potřebovat. Znám Irinu a Kate až příliš dobře. Ty tě budou protahovat všema barama co tam jsou. Tepláky bys využila leda na vytírání podlahy.“

Zaúpěla jsem a vzdala to. Měla pravdu a obě jsme to věděly.

„Jak se máte?“ zahuhlala jsem, abych alespoň změnila téma.

„Bezva. Zítra jedeme, takže balím poslední věci a Eleazar vybaluje dvojčatům jejich kufr,“ zachechtala se škodolibě.

„Ony nikam nejedou?“ vyhrkla jsme překvapeně.

„Ale jo, jen jim cenzuruje obsah kufrů po tom, co jim v jednom prdla dýmovnice.“

Protočila jsem oči a náhle jsem si přestala být jistá, že se mi po nich opravdu stýská. Ti dva zaručeně něco vyvedou. Jediné co jsem pro ně mohla udělat bylo, alespoň je všechny zaštítit, což se mi po chvíli soustředění i povedlo.

<<   >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stopy ve sněhu 7. kapitola: