Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopařka - Kapitola 10.

znak


Stopařka - Kapitola 10.Nový dílek. Další bude snad brzo. Jak se Bella domluvila s Arem? A kdo je tajemná osoba? Dílek z mé tvorby. Na dalším se snad Marcus taky trochu zapotí. Přeji příjemné čtení :)

Bella:

Když začínala voda stydnout a já cítila nával únavy, vylezla jsem. Zamotala jsem se do rudého ručníku a druhým, menším jsem si sušila vlasy. Vyšla jsem do ložnice a pokračovala ve svém sušení. Z batohu jsem vyndala hřeben a pečlivě jsem si pročesala vlasy.

Když jsem měla hotovo i to, nakoukla jsem do skříně. Jak říkala Jane, byla skoro prázdná, až na pár roztržených triček a džínů.

Oblečení bylo pánské. Netušila jsem, čí to bylo a radši jsem to ani nechtěla vědět. Štítivě jsem vyndala jedno tmavě šedé tričko s dlouhým rukávem a rychle jsem ho odnesla do koupelny. Tam jsem ho ve vaně pomocí mýdla a vody vyprala a pak jsem ho přehodila přes zábradlí na balkonku.

Batoh i s věcmi jsem si schovala vedle postele a čekala jsem, jestli si na mě někdo vzpomene. Ne, že by se mi stýskalo po společnosti krvežíznivých upírů, ale sama jsem nikam nesměla a měla jsem hrozný hlad.

 

Jakoby mi někdo četl myšlenky. Zaťukal někdo silně na dveře. Přidržela jsem si ručník u těla a schovala jsem se za dveře, které jsem pak otevřela. Jeden ze strážných držel v rukou podnos a dvě igelitové tašky s donáškovým jídlem. Aniž by se na něco zeptal, vešel a položil tác i taškami na stoleček u křesla. Zase odešel, ale než jsem stačila zavřít dveře, zabrzdila mě bílá silná paže.

Vylekaně jsem pohlédla do rudých očí Ara.

„Mohu dál, Isabello?“ zeptal se s falešným úsměvem.

„Jistě, pane,“ pokynula jsem mu dlaní, aby vešel. 

Aro si mě zkoumavě prohlédl a rychle se přemístil k balkónovým dveřím, které zatáhl těžkým tmavým závěsem, z kterého se sypal prach. Instinktivně jsem se přikrčila. Zrovna jsem se vykoupala a nechtěla jsem být jako prachová panenka. Cítila jsem se nesvá jen v ručníku, ale zatím jsem si na sebe neměla co obléct.

Aro se pomalu pohyboval po pokoji se spojenými prsty a prohlížel si místnost. Jeho chování bylo tak podivné, až mi naskočila po celém těle husí kůže. Opatrně jsem se posadila na kraj postele a ručník jsem pevně svírala v dlaních.

Určitě na mě bylo poznat, že nejsem ve své kůži a Arovi to viditelně dělalo dobře. Usmíval se na mě jako mílius a já se bála každého jeho pohybu. Posadil se na křeslo proti mně a pozorně si prohlídl moje nahé nohy.

„Drahá Isabello, chtěl jsem se s tebou domluvit na termínu tvého znovuzrození,“ řekl s výrazem malého šťastného dítěte.

 

„Já..., nechám to na vás, ale nemyslím, že je vhodné to zbytečně prodlužovat,“ řekla jsem a snažila jsem se projevit svoji hranou úctu. Nechtěla jsem zůstat jeho služebnictvem a poslouchat ho na slovo. Chtěla jsem jen, aby mě proměnil a já se pak mohla vypařit a najít svého anděla.

„To máš pravdu drahoušku,“ řekl a přikývl mi na souhlas. Jeho důvěrné oslovení mě zmátlo, ale nereagovala jsem na to.

„Dám ti dva dny na rozloučení. Dám ti k dispozici naši lidskou pomocnici. Doprovodí tě, kam budeš chtít a splní ti všechna přání. Ale nesmíš opustit hradby města. Já zatím vše připravím. Vidím, že jsi dostala pohoštění,“ zašklebil se ke krabicím s donáškovým jídlem.

Tiše jsem přikývla a čekala, co bude dál.

„Dneska si odpočiň a zapřemýšlej nad svým posledním přáním,“ řekl hrůzostrašným tichým hlasem, až jsem se zatřásla. Uličnicky se na mě pousmál a pak odešel.

Zůstala jsem sama. Sama se svým strachem. Nepřemýšlela jsem nad svým rozhodnutím, jako by to byla chyba. To ne. Jen jsem si nebyla jistá, jestli nebyla i jiná možnost, než se upsat ďáblu.

Položila jsem se na postel a zavřela oči. Ucítila jsem krásnou sladkou vůni. Cítila jsem přítomnost mé lásky. Otevřela jsem opatrně oči a byl tam. Můj přízrak.

„Tolik mi chybíš,“ zašeptala jsem. Nechtěla jsem, aby mě slyšela stráž a myslela si, že jsem úplný blázen.

 

Anděl se na mě povzbudivě usmál a položil se vedle mě. Sáhla jsem do prázdna a pohladila ho po tváři, která se okamžitě rozplynula. Bolestivě jsem sevřela oči a vypustila jednu malou slzičku. Potřebovala jsem sílu a vidina toho, že budeme zase spolu, by mi měla stačit, ale nestačila. Potřebovala bych slyšet jeho hlas.

Za dva dny budu jako on. Vlastně ne tak úplně. Budu vězněm krvelačných upírů, jako budu já sama.

A co Charlie? Uvidím ho ještě někdy? Musíš, Bello. Dlužíš mu to.

Vstala jsem a rozhrnula závěsy. Popadla jsem tašky s jídlem a podívala jsem se co mi to hostitelé přinesli. Lasagne, špagety, pizza a dokonce i čínské nudle. Přestože jsem si myslela, že jídlo je zrovna jediné, co nepotřebuji, můj žaludek si myslel něco jiného, a tak jsem se do toho pustila. Nevím, jestli to opravdu bylo tak dobré, anebo jsem po dlouhém hladovění byla tak vděčná, ale cítila jsem se spokojeně naplněná.

Objevila jsem i malou ledničku, zabudovanou v obrovské skříni. Bylo v ní několik balíčků krve. Z toho se mi udělalo trochu zle, ale tím bych zavrhla svoje přesvědčení. Tak jsem přivřela oči a jídlo, které jsem nedojedla, odšoupla na osamocenou poličku. Třeba dostanu v noci chuť. A rozhodně to bude lepší studené než zkažené.

 

Tričko, které jsem si vyprala, bylo už suché, tak jsem si ho oblékla a bylo mi pohodlněji. Vylezla jsem na balkonek a rozhlídla jsem se po okolí. Viděla jsem krásné lesy a kamenné uličky. Město to bylo určitě krásné, ale takhle mi přišlo tolik děsivé. Bylo slunečné počasí, a tak mi nebyla ani zima. Posadila jsem se mezi dveře a nastavila tvář slunci.

Prohlížela jsem si prsty a nastavovala je do slunečních paprsků. Jak asi budu vypadat? Budu krásná? Budu jako on? Nemohla jsem se dočkat, až se uvidím, až pocítím tu změnu, ale zároveň jsem se toho tolik bála. O kolik by to bylo jednodušší, kdyby Edward se mnou zůstal. A tím vším bych procházela za jeho přítomnosti.

Seděla jsem tam tak do setmění. Když se ochladilo, zalezla jsem si do postele. Nedařilo se mi usnout, protože tušení, že upíří stráže hlídkují za dveřmi do „mého“ pokoje, mi nebylo vůbec příjemné. Ale únava byla nesnesitelná.

Zdálo se mi o naší louce, zase. Nic konkrétního v mém snu nebylo. Jen jsem tak seděla ve sluneční záři a pozorovala luční kvítí, které se pohybovalo v něžném vánku. Z ničeho nic se mě unáhleně dotkla chladná dlaň. Vylekala jsem se a rychle se podívala do zlatavých očí mého anděla. Byl to nádherný sen.

Přitulila jsem se k němu. Seděli jsme jen tak tiše.

„Bello?“ zvolal dívčí hlásek. Rozhlížela jsem se po okolí, ale nikde nikdo nebyl. Nechtěla jsem být vyrušována.

„Isabello?“ zavolal hlas znovu. Rozhlídla jsem se znovu kolem sebe a najednou jsem byla sama.

Někdo na mě sáhl, ale nikoho jsem neviděla. Na krásné louce jsem byla sama. A třeba jsem nebyla sama v pokoji. Okamžitě jsem se probrala a rychle se podsadila. Měla jsem pravdu. V pokoji jsem rozhodně nebyla sama.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stopařka - Kapitola 10.:

 1
5. zuzika
18.01.2014 [17:37]

bude niekedy dalsia kapitola????????? chem pokracovanie Emoticon

4. zuzka
21.08.2013 [14:57]

kedy bude dalsia kapitola?????? strasne sa tesim Emoticon

3. Káč
01.06.2013 [15:59]

Ahoj začala jsem číst tvojí povídku a je vážně skvělá:)Chtěla jsem se zeptat jestli dáš další kapitolku..Předem děkuji za odpověd

28.02.2013 [20:31]

NatalieVolturioooo naaaadheeeeeerrrrrrnnnneeeeeee prosím další dielik :)))))))))) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.10.2011 [18:53]

jesikataKdy bude dalsi dil ? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!