Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 68.

ajabella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Splněná přání - kapitola 68.Jsem ráda, že se Vám líbilo to malé překvapení. Vůbec jsem s tím nepočítala, ale jednou v noci jsem se probrala a jako rána z čistého nebe mě to napadlo. Jak to dopadne s chlapečkem? A co na to rodina? Těším se na Vaše komentáře. Rozhodně bych byla ráda kdyby jich bylo o malinko více. No, jo jsem asi náročná. :D Přeji hezké čtení.

22.01.2011 (14:00) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2304×

Rose:

Paní na informacích už hodinu vyhlašovala popis toho drobečka, co jsem neustále držela v náručí. Byl tak unavený, že usnul. Alice na mě nesouhlasně koukala, protože věděla, co se mi honí hlavou. Edward podpíral Bellu, protože byla ze zábavného odpoledne utahaná a mně bylo jedno, že si o mně myslel, že jsem blázen. Nic mě nezajímalo. Jen jsem chtěla, aby ten malý andílek našel svoji rodinu, i kdyby to měla být rodina upírů.

„Rose,“ napomenula mě Alice. Nevnímala jsem ji.

„Není jiná možnost? Třeba u hlavního vchodu?“ zajímala jsem se u přepážky informací.

„Je mi líto, slečno. Jedině ho odvést do kanceláře ředitele. Tam počká a třeba si pro něho někdo přijde,“ řekla s lítostí v hlase.

„A když ne?“

„Tak budeme muset upozornit policii,“ řekla poslední možnost. Nelíbila se mi. Nevěděla jsem co dělat. Chlapeček se protáhl a ručkou si promnul očka. Tolik mi ho bylo líto. Podíval se na mě a já se dokázala jen usmát. Bylo zvláštní, jak jsem ho dokázala uklidnit.

„Adame?“ zavolal mužský hlas a já se za ním otočila. Koukal naším směrem. Andílek v mém náručí k němu vztáhl ručičky. Z jedné strany jsem měla radost, že jsme mu našli dědečka, vzhledem k věku muže, ale z druhé jsem ztratila naději, že by mohl být můj.

„Tak dlouho jsem ho hledal. Snad Vás neobtěžoval,“ řekl udýchaně stařík.

„Ne, to rozhodně ne, jen jsem se bála, že nikoho nemá.“

„No, moc jste se nezmýlila. Nejsem jeho příbuzný. Jeho matka ho opustila a nechala mi ho na krku,“ řekl opovržlivě, jako by mluvil o odpadu. Okamžitě jsem měla chuť mu ukázat, že i z něho může být jen hromádka smrdutého shnilého masa.

„Rose,“ zaslechla jsem Alice a Edwarda zároveň.

„Opustila?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Ano, jeho matka u mě občas přenocovala. Byla to narkomanka, ale bylo mi jí líto. Dával jsem jí najíst. A taky tomu malýmu. Před týdnem mi ho nechala na krku a o dva dny později za mnou byla policie. Našli ji mrtvou u doku. Tvrdili, že byla napadena zvířetem, ale spíš si myslím, že se předávkovala.“

„Máte vhodné prostředí pro výchovu dítěte?“

„No, bydlím v maringotce v zaměstnanecké části. Nikdy mu nic nechybělo, ale nemám moc peněz,“ řekl smutně.

„Rozumím. Dáte mi číslo, kde bych Vás zastihla? Ráda bych si Adama nechala,“ řekla jsem a zároveň se rozplývala nad jménem toho andílka.

„Rosalie,“ skočil mi do řeči Edward. Vzal mě za paži a odvedl kousek stranou.

„Chápu, o co ti jde. Vím, je to smutný. Ale nemůžeš si osvojit lidské dítě,“ řekl chápavým tónem a já se mu docela podivila.

„Splnila bych si tím jeden velký sen. Prosím,“ žadonila jsem, i když už jsem byla rozhodnutá.

„Rose, to nejde. Momentálně jsi studentka střední školy. Nikdo ti nesvěří dítě. A co by bylo dál?“

„Já tě ale neprosila o svolení. Nejsi můj otec ani můj bůh, abych tě poslouchala na slovo. Chtěla jsem jen pochopení od bratra. Až bude jednou Bella upírka a naskytne se jí stejná možnost, řekni, že bys jí to nepovolil. Nedokázal bys to. Vím, že to bude těžké, ale já žádám jen o podporu. Víš, jak mě to bolí. Já ho potřebuju,“ vzlykala jsem, a kdybych mohla, plakala bych.

„Rose,“ zkusil to ještě jednou smířlivě.

„Dobře, budu to muset zvládnout sama,“ prskla jsem rozčíleně a vrátila se k starci. Edward mě ale předběhl.

„Pokud nebudete mít nic proti, rádi bychom se ucházeli o adopci. Spojí se s Vámi náš právník. Jsme finančně zaopatřeni, takže nemusíte mít o něho strach,“ řekl diplomaticky a já mu byla neskonale vděčná. Cítila jsem o trochu víc síly. Třeba mi pomůže i zbytek rodiny. Přitáhla jsem si Adama blíž k tělu a políbila ho do vlasů. Bude můj. Bude to můj syn.

Bella:

Byla jsem z celé situace zmatená. Rose byla jako vyměněná. Neustále hojdala chlapečka v náručí a nevšímala si nikoho z rodiny. Alice a Edward se jí snažili domluvit, ale marně. Emmett se tvářil umučeně a já nejspíš věděla proč. Nebylo tajemství, že Rose toužila po dítěti a nemohla ho mít, a určitě si to dával za vinu, i když za to nemohl. Po vyslechnutí otřesného příběhu matky toho chlapce, jsem začínala litovat, že si ho nemůžu osvojit já. Ale pak se stalo něco zvláštního.

Edward odvedl Rose stranou a snažil se jí něco vysvětlit. Neslyšela jsem ani slovo a odhadovala z jejich tváří co se děje. Chvilkami to vypadalo, že si vjedou do vlasů, ale pak se změnil Edwardův výraz. Rose mu řekla něco bolestného. Prosila ho. To mi bylo jasné, ale pak rozhovor ukončila s výrazem bojovné matky.

A pak se to stalo. Edward jí v jejím rozhodnutí podpořil. Nebyla jsem jediná, kdo se tomu divil. Než jsem se nadála, seděli jsme v autě a mířili do Forks. Já jela s Edwardem sama, a tak jsem se ho mohla pořádně povyptávat.

„Myslíš, že jí to projde?“  Zatvářil se neradostně. Nejspíš si myslel, že to nechám být a nebudu si všímat nervozity všech.

„Rozhodnutá je na to dost.“

„Proč jsi jí v tom pomáhal, když víš, že je to šílenství?“ zeptala jsem se, ale neodpověděl. Nejspíš to pro něho nebylo příjemné téma a já si vzpomněla na jeho smutný výraz, když pozoroval tu holčičku v parku. Téma dítě bylo nejspíš bolestné pro všechny členy Cullenových. Nedokázala jsem si představit, jak to musí být těžký. Ale rozhodně jsem se na to musela připravit. Nikdy jsem po dětech netoužila, ale možná jsem si dokázala na okamžik představit, že by z nás byla rodina, jak má být. Nechtěla jsem se v tom vrtat, když bylo jasné, že dnešní den odvozem Adama ještě nekončí. Musím se na to ale Edwarda zeptat a rozhodně si o tom musíme promluvit.

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 68.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře