Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 48.

02.05.2010 (16:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4215×

Bella:

Seděla jsem na zadním sedadle Edwardova Volva a přemýšlela jsem o jeho chování. Esme seděla vedle svého syna a já měla po svém boku René. Naštěstí mě zrovna nekontrolovala, tak jsem se mohla pohodlně zamyslet. Proč do kina? Rozhodně se na to musím Edwarda zeptat.

„Stalo se něco? Ne, Bello uklidni se. Zbytečně vyšiluješ.“ Honilo se mi stále v hlavě a nemohla jsem se dočkat, až budeme sami a já se ho na to budu moct zeptat. Všimla jsem si, že Edward s Esme na předních sedadlech se o něčem neslyšně baví. Vyměňují si vážné pohledy a mě to utvrzovalo v tom, že se blíží nějaké nebezpečí. Byl jsem ze své nevědomosti úplně běsná.

„Kam vlastně půjdete?“ Zeptala jsem se mamky. Esme se napřímila a vnímala náš rozhovor.

„No v Port Angeles na náměstí je sdružení zahrádkářů. Chtěla jsem se tam jít s Esme podívat. A v jednom z kosmetických salónů je akce. A co vy děti?“ zeptala se mě na oplátku. Nevěděla jsem co má Edward v plánu, ale držela jsem se jeho původního nápadu.

„Půjdeme do kina,“ odpověděla jsem a podívala jsem se do zpětného zrcátka, kde se do mě zabodly krásné zlaté oči. Byly vážné, až jsem se jich trochu zalekla. Uhnula jsem radši pohledem.

„A co dávají pěkného?“ zeptala se René.

„Uvidíme podle programu,“ odpověděla jsem bez přemýšlení. Pak už se mě René na nic neptala. Vnímala jsem nepříjemnou náladu. Mamka si ničeho nevšimla. Jemně se usmívala a sledovala dění kolem kterého jsme projížděli.

Když jsme dojeli do Port Angeles, dovezli jsme Esme a René na náměstí, kde jsme je vysadili. Pokračovali jsme blíž ke kinu. Po celou dobu bylo v autě ticho. Počkala jsem si do chvíle, kdy Edward zaparkoval. Věděl, že něco přijde. Vyčkával na moji otázku.

„Co se děje?“ zeptala jsem se tiše. Pomalu se na mě otočil.

„Co by se mělo dít?“ zeptal se klidně a s úsměvem, kterému jsem moc dobře nevěřila. „Zlobíš se na mě?“ zeptal se s nepatrnou úzkostí.

„Proč bych se měla zlobit?“ zeptala jsem se udiveně. Nechápala jsem, kam naše debata spěje.

„No za to kino. Chtěl jsem jít na normální schůzku. Vadí to?“

„Nevadí. Nevěděla jsem, co tím přesně sleduješ, ale určitě mi to nevadí,“ řekla jsem už trochu klidně.

„Tak proč tady ještě sedíme?“ zeptal se pobaveně. Na nic jsem už nečekala. Odepnula jsem si pás a vystoupila na chodník. Moc lidí tu nebylo. Bylo ještě brzo. Edward už stál po mém boku, vzal mě za ruku a vedl mě ulicí.

Vestibul kina byl skoro prázdný. Trochu nám dělal problém výběr filmu. Zrovna měli v programu nový film o upírech a Edwarda to hrozně lákalo. Úplně jsem si dokázala představit, jak by to dopadlo. Po celou dobu by se smál a romantika by byla pryč. Povedlo se mi vydupat romantickou komedii. Edward mi koupil kyblík popcornu a velký kelímek coca-coly. Vypadalo to opravdu až moc normálně. Ještě než nás pustili do sálu, sedli jsme si do pohodlné červené sedačky. Uždibovala jsem slanou kukuřici a rozhlížela se po plakátech a upoutávkách na další nové filmy. Edward se semnou nebavil. Byl uražený. Byl tak moc roztomilý. Nafouknul tváře a koulel krásnýma očima jako malé dítě.

„Pořád nechápu, co máš proti upírům,“ zafňukal smutně. Zrovna jsem si nabírala další hrstičku kukuřice a rvala ji celou do pusy. Po této otázce jsem se musela smát, ale popcorn mi to moc nedovolil. Rychle jsem kousala ale i tak jsem zbytek vyprskla. To ale nevydržel ani on a smáli jsme se jako blázni na celou halu.

Prodavačka u občerstvení na nás koukala pohoršeně. Celkově mě žádná slečna v této budově neměla ráda a dávala mi to najevo svými vražednými pohledy. Za tu dobu co jsem s Edwardem, jsem si na to zvykla. Všechny ty slečny slintaly v jeho přítomnosti. Na to se zvyknout nedalo, ale co mě vždy uklidnilo, bylo Edwardovo chladné chování. Samozřejmě k nim. Ke mně byl tak moc milý. Hladil mě a nepřestával se mě dotýkat.

Když jsem vyprskala všechen popcorn, hladově mě políbil. Byla jsem tak moc spokojená. Krása. Bylo mi tok nádherně. Hladila jsem ho ve vlasech a on si mě k sobě přitiskl blíž. Nemohla jsem se ho nabažit. Dostala jsem chuť okamžitě opustit město a utéct do našeho domečku a krásně se milovat. Edward určitě moji touhu vycítil. Hladil mě po stehně a jeho doteky mě rozechvěly.

Vyrušila nás ohromná rána. Rychle jsem se podívala za Edwardova záda. Slečna s občerstvením se nejspíš tak moc předkláněla, až přepadla a shodila na sebe několik kbelíků s praženou kukuřicí. Bylo mi jí líto, ale i tak jsem se neovládla a musela jsem se malinko pousmát. Edward si ničeho nevšímal.

„Půjdeme?“ zeptal se sladkým hlasem. Jen jsem se na něho usmála a šla sem za ním do sálu. Posadili jsme se na naše místa. Do sálu přišlo ještě několik lidí. Parta čtyř děvčat, která si nás zase pečlivě prohlédla. Dva páry, které si všímaly jen sebe. Hned jak zasedly, začaly se líbat.

Už jsem si jich nevšímala. Stačilo, že Edward se začal hned opičit. Ne, že by se mi to nelíbilo. Naopak. Bylo to dokonalé. Celou dobu co byly ty hloupé reklamy, se mě dotýkal. Laskal mě na krku a způsoboval mi tolik rozkoše. Snažila jsem se nezahanbit, ale moc dobře mi to nešlo. Rozplývala jsem se pod jeho rukama a nebyla jsem schopná se hnout, ale tak jsem ho sem tam políbila.

„Á, děti. Tak tady jste,“ ozvalo se několik řad za námi. Hrozně jsem se lekla a prudce jsem se otočila za hlasem mojí matky. Edwardovi přešel po obličeji rozzlobený výraz, který zabodl do Esme, která se nenápadně krčila za René. Omluvně se na mě usmála a svého adoptivního syna si radši nevšímala.

René se nacpala do řady, ve které jsme seděli. Edward se galantně zvedl a mamka to pochopila tak, že ji pustil na svoje místo. Sedla si vedle mě a vrazila mi do ruky další kbelík s popcornem. Nechápavě jsem zírala a nevěděla, jak mám reagovat, byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem byla ráda, že jsem držela bradu na svém místě.

„No kde se couráš Esme, pojď si taky sednout,“ pokynula René a poplácala sedačku vedle sebe. Esme se znovu omluvně pousmála, tentokrát na svého syna, který vypadal jako bůh války. Ale přesto tak krásný. V těchto chvílích jsem si uvědomovala, jak moc z něho to nebezpečí srší. Ale mě to tolik přitahovalo. Bylo to tak vzrušující a hlavně mi dost lichotilo, že zrovna já jsem zkrotila takového netvora, jak sám často říká.

Esme se proplížila kolem Edwarda a posadila se vedle René. Edward se ještě kontrolně otočil, jestli se k nám ještě někdo přidá a já se musela hlasitě zasmát. Celá ta situace byla tak absurdní, že jsem si připadala jako ve zlém snu. René nechápala co je na reklamě na mobilního operátora tak vtipného, ale když se ke mně Edward přidal, radši si nás nevšímala.

Esme upřeně sledovala plátno. Bylo mi jí líto. Moc dobře jsem věděla, že ona nám vždy dopřála dostatek soukromí a rozhodně by nás nešla hledat do kina. To měla na svědomí moje maminka. To mi připomnělo, že musím zavolat Phillovi. Musí si ji odvézt, ať to stojí cokoliv. Znovu jsem se pousmála a radši už vnímala film.

Byl moc hezký a romantika v něm mě vyloženě deptala. Moc dobře jsem věděla, že kdybych tu byla sama s Edwardem tak z toho filmu nic nemám, takže všechno špatné je pro něco dobré, ale upřímně řečeno, by mě to zase moc netrápilo.

Edward z filmu ale neměl nic ani tak. Pořád po mě pokukoval a občas se na mě tak krásně usmál, až jsem se málem rozpustila. Bylo to jako tehdy v hodině biologie, když jsme se koukali na video. I přes obsazené sedadlo mezi námi, jsem cítila elektrické vlny, které tancovaly na mé pokožce a podporovaly šimrání motýlků v mém podbřišku.

Po filmu, kdy se mi Esme omluvila a já jí ujistila, že vím, kdo stojí za zničeným rande, jsme se šli projít na promenádu. Sluníčko bylo naštěstí zalezlé za obrovským černým mrakem. Vypadalo to, že bude pršet ale k mému velkému překvapení se tak nestalo. U stánku mi Edward vnutil cukrovou vatu. Nemám nic proti sladkému, kdo by měl, ale růžová lepkavá hmota není zrovna moje oblíbená.

Neustále jsme se spolu prali. Edward mi růžové chomáčky lepil na nos. Jednou jsem ho donutila, aby ochutnal. Netvářil se vůbec nadšeně. Esme s René šly několik metrů před námi a o něčem si povídaly. Vždy když se na nás otočily, dělali jsme, jakože nic. Připadala jsem si jako malé dítě, ale hrozně nás to bavilo.

Po příjemné procházce jsme si došli na večeři. Edward se vymluvil na cukrovou vatu, že mi jí celou snědl a tak si mohl večeři odpustit. Číšnice po něm zase dělaly oči a já kdybych mohla tak jim je vydloubnu. Tohle mi dokázalo pokazit náladu, ale Edward mi ji hned navrátil svojí přítomností.

Večer, když jsme byly už v pořádku domova, jsem se šla vykoupat. Pořád jsem cítila cukr všude ve své tváři a bylo to dost nepříjemné. Když jsem sešla do obýváku, abych se rozloučila s rodiči, René mě zase zaskočila.

„Volal Jacob. Zítra se za ním pojedeme podívat. Říkal, že nám ukáže La Push a vezme nás na oběd,“ řekla nadšeně. Nebyla jsem schopna slova. Tohle bylo podlý.

„No to je super. Tak dobrou noc,“ prskla jsem otráveně. Snad si to mamka nevysvětlí špatně, ale už jsem byla unavená a ještě vidina zítřejšího odpoledne v La Push nebyla vůbec přívětivá. Zalezla jsem do postele a vzpomínala na dnešní den. Na Edwardovy dotyky a polibky.

Edward. Došlo mi. No tomu se moc moje návštěva nebude líbit, kord když mě nemůže doprovodit. Bylo to, to poslední na co jsem stihla pomyslet, protože v zápětí jsem hned usnula.

Shrnutí

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 48.: