Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 44.


Splněná přání - kapitola 44.Jak jsem slíbila. Myslím, že tentokrát docela po krátké době :) Přeji hezké čtení a těším se na komenty ;)

Bella:

Hodina matematiky byla nudná. Jen Jessica se snažila vyzistit něco o novém spolužákovi. Celou dobu jsem poslouchala jak je to krásný kluk a hlavně nový maso, jak říkala Jess. Spřádala plány, jak ho uloví. Nebyla jsem si jistá, a ani jsem Erika neznala, ale myslím, že teďka na holky nemá pomyšlení. Kort na takovou stíhačku jako je Jessica. S Mikem chodila vždy tak týden a pak si dali pauzu. Opravdu zvláštní vztah. Já byla šťastná, že s Edwardem je to tak krásné až na pár neshod, které spolu občas máme.

Bylo mi smutno. Potřebovala jsem se ho dotýkat a toužila jsem po aspoň jednom malinkatém polibku. Chtěla jsem vydržet být uražená, ale tady ve škole mi to přišlo hrozně nekonečné. Další hodinu jsem měla s Angelou, tak to bylo o hodně lepší. Emmett byl překvapivě k Erikovi milý a doprovodil ho na další hodinu a to na tu, na které jsme byly s Angelou.

Bylo by hloupé náhle si přesednout k Erikovi, ale vedle mě přes uličku bylo prázdné místo tak se tam posadil. Pořád se na mě usmíval a já se děsila svých pocitů. Byl tak příjemný, milý a lidský. Čím dál víc jsem byla přesvědčená, že nebýt Edwarda, určitě by se mi taky líbil jako většině spolužaček.

 

Hodina byla nudná. Učitelka vyvolávala ty, co jim chyběly známky a tak mi Erik neustále posílal psaníčka. Vyptával se mě na moje stěhování a na rodiče. Pouze po jedné hodině jsem měla pocit, že ho znám několik let. Přes všechen smutek, který musel cítit, oplýval bystrým vtipem. Angela taktně dělala, že si nás nevšímá, ale bohužel jiní si nás všímali víc.

Bylo mi Erika tolik líto. Koukal na mě jako na obrázek a neustále se na mě usmíval. Bylo mi to trochu nepříjemné, ale nechtěla jsem mu kazit náladu. Už jednou jsem se zmínila, že mám přítele, tak si snad nedělá naděje. Nemohla jsem se ubránit myšlence, že Erik je složenina Edwarda a Jacoba. Až na to, že byl úplně normální člověk. A to bylo právě to, co se mi na něm asi líbilo.

„Bello, na co to myslíš? Nestydíš se náhodou,“ okřikovala jsem se v duchu, když jsme šli s Erikem na oběd.

Bylo mi ho líto, nikoho neznal a přesně jsem nevěděla co s ním. Vzít ho do spárů upírů anebo za Jess? To byla otázka. Po tom co mi řekla svůj plán, jak ho dostat by bylo asi lepší vzít ho ke stolu mé rodiny, ale jen co jsme vešli do jídelny, upřel se na nás pár rozzlobených a výhružných očí.

Vzala jsem Erika za ruku a radši ho odtáhla ke stolu, kde jsem i já našla útěchu.

„Ahoj lidi. Tohle je Erik,“ představila jsem nového spolužáka.

„Ahoj Eriku, pojď se posadit vedle mě,“ zašvitořila Jess laškovně.

„A… ahoj,“ zakoktal poplašeně Erik, ale hned se k Jess posadil.

„Tak se o něho hezky starejte, já musím. Zatím,“ mávla jsem na ně a pospíchala za svojí budoucí rodinou.

Očividně bylo napětí cítit všude kolem. Edward měl zaťaté pěsti a zuřivě zíral do stolu. Jasper z toho musel určitě šílet. Alice s Emmettem byli jediný usměvavý. Nasadila jsem neutrální výraz a pomalu přistoupila.

„No to je dost, Bells. Kde jsi?“ zeptala se Alice poťouchle.

„Trochu jsem se zapovídala.“ Posadila jsem se na židli vedle Edwarda a pustila se do jídla, které měl před sebou.

„Od kdy jsi v uvítacím výboru?“ zeptal se Emmett pobaveně. Bavilo ho nás pošťuchovat, ale tohle spíš bylo jako dráždit hada bosou nohou.

„Nevím. Prostě mi ho bylo líto. Vím jaké to je přistěhovat se a nikoho neznat,“ řekla jsem s plnou pusou. Edwardovo napětí malinko povolilo, ale hned se navrátilo. Švihnul pohledem za moje záda a skoro neslyšitelně zavrčel. Otočila jsem se za jeho pohledem a viděla Erika, jak se na nás dívá. Když si všiml našich pohledů, rychle se otočil.

„Omluvte nás,“ řekla jsem tiše. Vzala jsem Edwarda za ruku a vyvedla jsem ho z jídelny. Zastavila jsem se až na prázdné chodbě.

„Co to vyvádíš?“ zeptala jsem se rozčíleně.

„Bells, já…“ zakoktal se, ale já ho přerušila.

„Nevím, o co ti jde. Nic ti neudělal. Je to hodný kluk. Je tady nový a nemusíš ho tak strašit. Jestli se zlobíš na mě, tak to ale řekni mě a nevylévej si to na něm,“ řekla jsem s roztřeseným hlasem.

„Vím, že se na mě zlobíš. Chápu, že proto děláš to divadlo,“ mávl na mě rukou a zarazil se. Přesně řečeno jsem mu skočila do řeči.

„Já dělám divadlo? Nechápu, na co si hraješ, ale já si aspoň přiznám jak to mezi námi je. Čekala jsem na tebe před domem, ale ty jsi nepřijel. Ani nezavolal. Promiň, jestli chci po toho tobě moc. Jediné co chci, je v klidu odmaturovat a pak už být navěky s tebou. Milovat tě po celou svoji získanou věčnost. Jestli ti vadí, že jsem udělala dobrý skutek a někomu pomohla, tak se omlouvám,“ zašeptala jsem rozhořčeně.

„Bolí mě, když o tom mluvíš. Nechci ti ublížit, ale zároveň tolik chci být s tebou. Vím, že to jednou tak dopadne, protože se neudržím. Jednou jsem se snažil, abych dělal to správné pro tebe a dopadlo to špatně. Jen se o tom nechci bavit, dokud to nebude nevyhnutelné. Vím, zklamal jsem tě a myslím, že jsem dost potrestaný. Vypadáš tak úžasně. Moc ti to sluší a já musím vnímat myšlenky všech. Kam vlezu myslí na tvoje boky, vlasy, nohy a další krásné části tvého těla. Nestačí, že sám se musím mučit představou jaké to je mít tě v náručí a milovat tě, ale musím ještě vnímat představy ostatních. A ten nový je do tebe zblázněný až po uši. Šílím z toho,“ řekl zvýšeným hlasem, ale jen tak aby ho nikdo neslyšel. Byl tak zoufalí. Jeho pohled. Byla jsem unešená z jeho slov. Řekl mi, že se to stane. Budu jedna z nich.

Neudržela jsem se a skočila mu kolem krku. Asi nečekal takovou reakci, protože jsem hnula s jeho tělem. Narazil do plechové stěny plné skříněk. Nadšeně jsem ho líbala. Nadšení vyměnila touha a vášeň a já si konečně užívala jeho doteků. Přidržel si mě na svém těle a vroucně se ke mně tiskl.

„Ehmmm… Pane Cullene, nemýlím-li se, tak vaše miliskování se na chodbu školy nehodí, že?“ zakašlal ředitel za našimi zády. Edward mě okamžitě pustil a překryl moje tělo svým, jak to dělával vždy, když mě chránil.

„Pane řediteli, moc se omlouvám, už se to nebude opakovat,“ pokusil se Edward o slušňácký úsměv. Dobře jsem věděla, že se snaží zapůsobit svým kouzlem.

„Obávám se, pane Cullene, že vás a slečnu Swanovou budu muset nahlásit rodičům. Začíná mi váš viditelný vztah dělat starosti,“ zakňoural výhružně ředitel. Nelíbilo se mi, že to chtěl rozmazávat a doufala jsem, že zavolá René, protože až se to dozví Charlie, budu mít pěkný problém v podobě dalšího domácího vězení.

„Nevidím důvod. Nic nezákonného se nestalo,“ bránil nás Edward.

„To sice ne, ale opravdu se mi nelíbí, že dva žáci z mé školy tady provozují toto,“ ukázal na nás prstem jako na ten největší hnus. „Bůh ví, jak by to pokračovalo,“ spráskl ruce.

„Pojďte za mnou do kanceláře,“ prsknul na nás.

Hned jsem se dala do kroku, ale Edward stál stále na místě s rozzuřeným výrazem. Nelíbilo se mi, že jsme se dostali do problému, ale to že bude uvažovat o smrti ředitele, nám určitě nepomůže. Zatahala jsem ho za paži. Povedlo se.

 

Došli jsme tiše do sekretariátu. Několik spolužáků si náš cestou sem všimlo a zvědavě prohlíželo. Edward pěnil a já se bála jeho reakcí.

„Počkejte tady na svoje rodiče,“ poukázal bradou k lavicím, které byli u stěny. Hned jsem se poslušně posadila, ale Edward stál celý napjatý vedle mě.

„Sedni si taky,“ zatahala jsem ho za ruku. Rychle se na mě otočil a rozhodně neměl příjemný výraz, ale když se díval po mě tak mu v očích jiskřila něha. Zamyslel se a pak se posadil vedle mě. Nikdo jiný v místnosti nebyl.

„Nezlob se. Vždyť o co ti jde? Tvoji rodiče to vezmou v klidu, ale co já?“ řekla jsem rozhořčeně.

„Myslíš, že se bojím Carlisla? To opravdu ne. Spíš mě štve jeho postoj. Sám nemá ženskou a vylívá si to na nás,“ prsknul ke dveřím ředitelny. Musela jsem se smát. Věděla jsem, že to bylo nevhodné, ale já se mohla potrhat smíchy.

„Přece nebudeš žárlit i na ředitele,“ pohladila jsem Edwarda smířlivě po ruce a smála se dál.

„Tobě to přijde vtipné?“ zeptal se skrývaným úsměvem.

„Docela ano,“ vyprskla jsem smíchy. Edward se také neudržel a smály jsme se oba jako blázni. Uvědomovala jsem si, že musíme být hluční, ale nešlo mi s tím nic udělat. Otevřeli se dveře ředitelny.

„Kdo se opovažuje vyrušovat moje jednání,“ zařval ze dveří plešatý vysoký pohublý chlápek, který si říkal ředitel školy.

Oba jsme na ráz ztichli a podívali se do dveří ředitelny. Když jsem viděla objekt, na který můj krásný upíří přítel žárlí, nevydržela jsem to a znovu propukla ve smích. Edward se hned přidal.

Ředitel celý zrudl v obličeji a vycenil na nás výhružně zuby.

„To si odskáčete,“ zařval na nás a třísknutím zavřel za sebou dveře. To mě konečně uklidnilo. Probrala jsem se ze smíchového opojení docela rychle a docházely mi znovu všechny následky.


 

 

 Shrnutí

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 44.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!