Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 38.

Eclipse poster


Splněná přání - Kapitola 38.Další dílek. Opustíme téma večeře a vrátíme se k našemu hlavnímu ději. Nebojte, Emetík tam bude. Děkuji za Vaše komentáře a těším se na další. Tak přeji Vám hezké čtení a snad se bude líbit. Vaše BadLovelyLucy :)

Edit: Článek neprošel korekcí.

 

Bella:

Konečně jsme byly doma. Edward nás dovezl před dům a hned zase ujížděl domů se slovy, že musí jít spát, aby vstal do školy. Nemohla jsem se s ním ani rozloučit. Ale všimla jsem si jeho krásného úsměvu a pohledu, kterým říkal všechna ta krásná slova. René nám nedala ani chvilku o samotě a hlavně mě hnala dovnitř, že musím jít taky spát.

V domě bylo hrobové ticho až na medvědí chrápání z otcova pokoje. To teda znamenalo, že René bude v mém pokoji. Nabídla jsem se, že budu spát na gauči, ale to se mamka urazila a nadšeně hlásila, že můžeme spát spolu a, že to bude zábava. No nevím, co na tom mělo být zábavného, ale co bych pro ni neudělala.

Ještě než usla, nadšeně hodnotila večer u Cullenů a moc se jí to líbilo. To jsem měla radost. Taky jsem byla s večerem spokojená, ale za tento týden jsem byla tak zhýčkaná láskou a soukromím, že jsem si připadala jako ve vězení.

Když se mi chtělo spát, tak René neustále něco vyprávěla a když mě konečně probrala, tak zase usnula ona. Tupě jsem zírala do stropu a litovala sama sebe. Tak moc se mi stýskalo. Přesto, že jsem věděla, že Edward nepřijde, sledovala jsem okno ve svém pokoji a čekala, že se každou chvíli otevře a bude tam můj bůh. Usmívat se s tím šibalským úsměvem a položí se vedle mě, aby mě mohl uspat, tak, jak to umí jen on.

Byla jsem tak zoufalá, že jsem zašátrala na nočním stolku a našla malý telefon. Zkontrolovala jsem, jestli René spí a otočila se k ní zády. Schovala se pod peřinu a naťukávala krátkou zprávu.

„Moc mi chybíš, nemůžu bez tebe usnout. Miluji tě.“ Ani jsem to po sobě nekontrolovala a odesílala. Doufala jsem, že mi přijde odpověď rychle.

Přišla. Telefon lehce zavibroval a já se ho lekla. Malinko jsem nadskočila, ale René spala dál a o to šlo. Byla jsem nedočkavá. Honem jsem si zprávu přečetla.

„Také mi moc chybíš. Nemůžu se dočkat, až si tě vyzvednu do školy. Přijedu o deset minut dřív. Dobrou noc lásko. Miluji tě!“ Po přečtení se moje srdíčko tetelilo blahem. Nelíbil se mi tento druh komunikace, ale aspoň něco než nic. Telefon jsem si přiložila na srdce a snažila se pokojně usnout s myšlenkou na moji lásku.

 

Ráno mě probudil maminčin hlas.

„Bello, Bello. Vstávej!“ vykřikla na mě zbrkle René. Vyskočila jsem z postele jako by na mě někdo vylil kyblík studené vody. Když jsem zjistila, že se nic neděje, zašklebila jsem se. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Byla jsem zvyklá na krásné něžné probouzení, ne na něco takového. Celá rozlámaná jsem se přemístila do koupelny, udělala ze sebe člověka a pospíchala jsem se obléknout.  Tak nějak se mi zalíbilo Edwarda dráždit, tak jsem si vzala těsné džíny s trefným prošoupáním a tričko s výstřihem. Záda byla skoro průhledná.

U zrcadla jsem si neustále upravovala výstřih, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli se to hodí, ale podle hodin jsem usoudila, že moc času už nemám. Popadla jsem batoh a mikinu a pospíchala jsem dolů. Na schodech jsem zpomalila. Ještě abych si něco zlomila.

„Bells? Jdeš se doufám nasnídat,“ pokřikovala na mě maminka z kuchyně. Velký nezvyk.

„Vlastně, mami, dneska nestíhám,“ pokusila jsem se jí vysvětlit, ale zbytečně. Dotáhla mě do kuchyně a posadila ke snídani. S neustálým sledováním hodin, jsem do sebe naházela několik soust, a když byla René otočená zády ke mně, využila jsem toho k útěku. Vysoukala jsem se od stolu a po špičkách cupitala ke dveřím. Oblíkla jsem si mikinu, obula botasky a s bundou hozenou přes ruku rychle utekla.

Venku už čekalo Edwardovo Volvo. Podle toho, že nečekal na mě venku, jsem usoudila, že akorát přijel. Jako splašená koza jsem se přiřítila k autu a rychle naskočila.

„Jeď,“ vychrlila jsem ze sebe rozkaz a honem jsem se snažila najít pás. Edward mě poslechl a šlápnul na to. Až po pár metrech jsem se uvolnila a strach v mých očích povolil.

„Co se stalo?“ ptal se naléhavě. Asi byla moje reakce přehnaná.

„Nic, jen René. Držela mě u snídaně a nechtěla mě pustit,“ vysvětlila jsem a musela smát Edwardově výrazu. Koukal na mě jako na blázna. Nejspíš na tom neviděl nic děsivého, ale já to vnímala jako další minuty nestrávené s ním. Nevnímala jsem, že jedeme v autě a natáhla jsem se k němu. Letmo ho políbila a opřela se o jeho rameno.

„Taky jsi mi chyběla, ale fakt jsi mě vyděsila,“ smál se, až jsem se celá natřásala.

„A proč jsme vyrazili tak brzo?“ zajímala jsem se.

„Myslel jsem, že si užijeme nepatrnou chvilku soukromí, než budeme muset být poslušní ve školních lavicích,“ objasnil mi svůj plán a mě se moc zamlouval. Jen jsem se blaženě usmála a pohladila ho po hrudi. I přes jeho košili jsem cítila jeho krásné tělo. Hned jsem byla vzrušená a nevěděla co si s tím počít.

Edward zaparkoval na školním parkovišti. Nepřišlo mi, že by tady bylo zrovna moc soukromí, ale Velký keř nám tak mohl docela posloužit. Edward si mě k sobě přitáhl a lačně mě políbil. Oba jsme zapomněli na moje velké modřiny a já se zrovna do té největší praštila o volant. Bolelo to, ale rychle jsem na to zapomněla Edwardovi polibky letmé doteky, jak se snažil dostat pod moji mikinu, aby mě mohl něžně hladit po zádech, působili jako rušivé elementy.

Bylo to krásné. Čím víc se blížila doba, kdy jsme měli jít do školy, tím víc to všechno bylo lepší. Zdusila jsem svůj vzdech, protože být na mě tak nezůstane jen u mazlení. Byla jsem tak zoufalá. Když v tom někdo zaklepal na okýnko. Vylekala jsem se a opustila Edwardovi rty. Podívala jsem se, kdo to otravuje. A kdo jiný to mohl být než Emmet. Zubil se na mě a oslintával sklo jako velký chlupatý hafan.

Edwarda to nevyrušovalo. V klidu pokračoval dál a laskal mě na krku. Emmeta to viditelně hrozně bavilo. Ocicmával se se sklem a já se řídila podle Edwarda. Ignorovat ho. Tak jsme se znovu zapojila do jeho mazlivé hry, ale už to nebylo ono. Neustále jsem si představovala Emmetův pohled ve svých zádech. Bylo po vzrušení. Edward se odtáhl a i já jsem musela uznat, že musíme do školy. Emmet už tam nebyl, ale počkal si na nás.

„To okno si umyješ,“ drknul do něho pěstí Edward. Ten ho ovšem ignoroval a nevinně se na mě uculoval.

„Tak co Bells? Nevyměníš mlaďocha za staršího a zkušenějšího brášku?“ ušklíbl se na mě chlípně. Při vzpomínce, že by mě olizoval, jako to sklo se mi udělalo zle a můj výraz mu to dal jasně najevo.

„Neříkej, že se ti nelíbila moje technika,“ podivil se dotčeně. Nevšímala jsem si ho. Edward mi položil svoji paži na záda a vedl mě do třídy. Ještě štěstí, že jsme neměli hodinu s Emmetem.

 

Ve třídě byla větší nuda než kdy předtím. Učitel byl nemocný a tak jsme měli suplovací hodinu. Přišel tělocvikář a celou dobu si louskal křížovku. Dostali jsme samostatnou práci, ale já se na ni nemohla soustředit. Ještě štěstí, že jsme seděli až v zadní lavici, jinak by si musel každý všimnout, že se nenápadně osaháváme pod stolem.

Snažila jsem se být klidná, ale nešlo to. Edward mě pomalými pohyby hladil po stehni a já se snažila sjednotit svůj vzrušený dech. Bylo to nevydržení. Přísahal bych, že jsem se opravdu zbláznila. Po tom co se mezi námi stalo za poslední týden, bylo všechno tak jiné. I obyčejná činnost jako je otáčení stránek v učebnici mi přišlo vzrušující.

Edwardovi prsty ji hladili po hřbetě a hledal stranu, ze které jsme měli vypracovávat. Jeho soustředěný pohled, kterým přejížděl po jednotlivých slovech, ve mně vzbuzoval touhu. Chtěla jsem, aby se díval na mě. Nevím, jestli si uvědomoval, co jeho dotyk způsoboval, ale já byla vyloženě nešťastná a frustrovaná. Radši jsem urychleně zavřela pusu, protože jsem se bála, aby neodkapávaly sliny na desku stolu. Hlasitě jsem polkla a jeho pohled mě rychle zkontroloval.

Když jsem pohlédla do jeho očí, musela jsem se přemáhat, abych se na něho nevrhla.

„Bells?“ zašeptal skoro neslyšně a jeho dech i hlas ve mně způsobil záchvěv celého těla. Uvědomila jsem si, že na nás koukají dvě holky z třetí řady. Hrozně jsem se lekla a plácla Edwarda po ruce, která ležela na mé noze. Při tom jsem se praštila o lavici. Ty dvě šmíračky se rozehnaly a já nabrala rudou barvu snad po celém těle. Naštěstí zazvonil zvonek na znamení, že hodina skončila.

Všichni spolužáci se začali zvedat a ty hloupé štěbetalky utíkaly rozhlásit, co právě viděli. Začala jsem se také zvedat. Styděla jsem se za svoje hormony a neodvážila jsem se na Edwarda ani podívat. Ten to ovšem tak nenechal.

„Co je s tebou?“ vyptával se starostlivě. Rozhlédla jsem se po skoro prázdné učebně a usoudila jsem, že můžu mluvit.

„Já šílím. Prostě se nedokážu ovládat. Nevím co s tím dělat. Nemůžu se na tebe ani podívat, aniž bych nebyla vzrušená,“ zašeptala jsem s rozpaky. Nechtěla jsem se přiznávat k tomu, že jsem tak moc slabá, ale co jsem mohla jiného dělat. Roztomile se na mě usmál, vzal mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.

„Tak to jsme na tom stejně,“ přiznal mučednickým hlasem a já začala hned pociťovat další vlnu vzrušení. Trochu omámeně jsem zamrkala, a když mi došlo, že nemůžu být tak nemravná, jak bych chtěla, protože jsme ve škole, radši jsem se mu vytrhla, popadla batoh a pospíchala ven z učebny.

Samozřejmě mě rychle dohnal.


Potřebovala bych zase malinko povzbudit, tak prosím o komentáře, ale přijmu i kritiku... děkuji ♥ :)

 

« Kapitola 37. ♥ Kapitola 39.»

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 38.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!