Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Soumrak - 13. kapitola

Aleck a Aro RLC.


Soumrak - 13. kapitolaKapitola třináctá, dokončená dříve, než jsem doufala, Vám, doufám, udělá radost, i když obsah moc radostný není, souzní s nešťastným číslem 13. A taky je dosti krátká. A napne Vás, doufám. Co se stalo s Bellou po tom, co byla napadnuta?
Další kapitola: zuřivá, demolující Bella... Nevěříte? Věřte!

Kapitola třináctá – Pekelné ohně

,,Irino!” ten hlas zněl naléhavě, vystrašeně a varovně zároveň, hlas Edwarda Cullena bych poznala kdykoliv.

Okolním lesem se rozlehlo zavrčení. Nemělo nic společného s tím zvukem, který vydávají vlci, přesto se jinak popsat nedalo. Byl to ten nejstrašnějí zvuk, jaký jsem kdy slyšela. Najednou se ta hmota na mě… ztratila. Ale ne tak bolest. A já jsem nemohla otevřít oči, nemohla jsem nic. Nemohla jsem říci sbohem Jakovi ani dětem, nemohla jsem už uvidět Charlieho, Leah a Setha nebo kohokoliv, koho mám ráda, dokonce jsem si ani nemohla vybavit jejich tváře!

Jediné co mi můj mozek umožňoval bylo soustředit se na tu nesnesitelnou bolest, která prostupovala celou mou mysl a paralizovala ji. Slyšela jsem jen zuřivé dvojité vrčení upírů v mé těsné blízkosti a neviděla nic než nekonečnou tmu. Najednou zvuk prořízly zvuky, které byly najednou tak kouzelné, že jsem ten pocit štěstí nemohla popsat. Byly to tři vlčí hlasy. Vysnila jsem si snad ten zvuk? Před očima se mi konečně objevily vzpomínky na všechny, které jsem milovala. Můj život se mi odvíjel před očima.

Pak jsem uslyšel další hlas, další vrčení, opět upírské. Tři upíří. Tři vlkodlaci. Blouznila jsem…?

Bolest v krku se prohloubila a já cítila, jak se začíná rozlézat dál a dál a věděla jsem, že až dojde k srdci, přijde zatmění a smrt. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak umřu a už vůbec mě nenapadlo, co po tom bude následovat. Mohla jsem ale s jistotou říct, že tohle bych si nemohla představit ani ve svých nejhorších nočních můrách. Byla jsem už snad vržena do pekelných ohňů, které nyní stravovaly mé tělo? Ale za co bych si zasloužila takový trest?

Netušila jsem, kdy skončil život a kdy nastala smrt. Věděla jsem jen, že se neustále propadám hlouběji a hlouběji a ta bolest postupně zaplavuje každý milimetr mého těla. Jediné, co prozatím zůstalo ušetřeno, bylo mé srdce, které se zuřivě bránilo a překvapivě stále bilo a to čím dál rychleji. Mohla jsem tedy stále umírat? Mohla jsem prožívat svou poslední vteřinu stále dokola nebo tak dlouho jako ve zpomaleném záběru nějakého béčkového hororu? Nevěděla jsem a nemohla ani najít odpovědi.

Jenže nejhorší na tom nebyla ta bolest, ale ta tma, která mě obklopovala. Měla jsem pocit, že kdybych v sobě dokázala sebrat dost síly a odhodlání a otevřela oči, probudila bych se. Vynořila bych se z hluboké ledové vody a byla zachráněna. Jenže já jsem byla příliš slabá. A tak jsem byla uvězěněna v žaláři z neprostupné tmy a řezavého ticha, kde mi žalářníka dělala nekončící bolest.

Nakonec jsem hořela celá, ale stále jsem se nepřevrátila v popel, možná právě díky mému nezdolnému srdci stále bijícímu na poplach, jako by prosilo o pomoc v boji, který byl předem prohrán. Bylo jako poslední pevnost zoufale se bránící před neporazitelným nepřítelem, který již zničil všechny své odpůrce a nyní se stahuje okolo své největší a zároveň poslední oběti. Ta bolest byla vychytralý nepřítel, když pochopila, že srdce se bude bránit až do konce, začala se stahovat a oprosťovat zbytek mého těla. Když opustila i mé hlasivky, rty a uši, uvědomila jsem si, že křičím a sténám. Ale k čemu mi to bylo? Uklidila jsem se a ztišila a naslouchala boji ve svém vlastním nitru.

Možná že tělo a duše člověka jsou propojené více, než si je většina filozofů a psychologů ochotná přiznat, protože já jsem své tělo stále neopustila. Mé srdce bilo stále rychlejším tempem a bolest byla stále více a více navrstvena okolo něj. A nakonec… mě porazila. Prorazila hradby mého srdce, obklopila ho a utišila. Několikrát tiše a přerývavě zabilo, až se nakonec ozval jeho poslední zvuk… bum.

Zůstala jsem v naprostém tichu. Byl konec, konečně. Bolest se zmenšila a usídlila v mém krku, ale spíše nyní připomínala mnohonásobně větší škrábání jako při chřipce. Nechápala jsem to. Naprosto se to vymykalo všem představám o smrti. A mohla jsem stále uvažovat, myslet. Co se to děje?! Začínala jsem panikařit.

,,Bello?” Jsem snad v nebi? projelo mi hlavou.

Protože jak jinak bych mohla slyšet můj neoblíbenější hlas na světě? Jak by mohl být Jake v pekle? A mohla jsem se dostat do nebe? Byla to brána? Očistec? Nebo jen iluze a lest?

 

předchozí kapitola x další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Soumrak - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!