Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 5. kapitola

13.09.2013 (10:00) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 5821×

„Ježíšikriste! J-jess, podívej! Támhle, to je…“

„Ferrini,“ špitla a valila oči jeho směrem. Nemohla jsem tomu uvěřit. Co tu proboha dělá?! Ale to už Jess vystřelila z auta a hnala se k němu.

„Jess, ne! Pojď zpátky!“ šeptala jsem zuřivě, ale neslyšela mě. S rozumem v koncích jsem vztekle zadupala do podlahy auta a pak vystoupila. Nebyla má chyba, že jsem se k nim nesla jako bych šla po molu, nemohla jsem za to, že se mi boky smyslně pohupovaly. A že jsem pohodila vlasy podobně jak filmová hvězda? To ten vítr.

Byla jsem od nich přibližně pět metrů, když si mě lord Ferrini všiml. Sotva nepřehlédnutelně mě sjel pohledem, přičemž mě pálil každičký centimetr kůže, po kterém přejel očima. Líbilo se mi, že jsem ho ohromila. Stoupla jsem si vedle Jess, váhu přenesla na pravou nohu a levou provokativně v minišatech vysunula. Nadzvedla jsem obočí.

„Lorde Ferrini, jaké překvapení, co vás přivádí do tak skromných končin?“ Byla jsem na sebe hrdá, hlas se mi jedinkrát nezatřásl. Jessica se vedle mě dusila smíchy. Aby jí nezapadl jazyk!

„Přijel jsem vám oznámit, že se můžete kdykoliv dostavit do katedrály Nanebevzetí Panny Marie. Tamní farnost vás očekává.“ Bylo mi líto, že přijel pouze kvůli tomu, ale nedala jsem to na sobě znát. Naopak.

„Mohl jste mi zavolat, nemusel jste se trmácet až sem,“ řekla jsem odměřeně.

„Chtěl jsem, ale nemám vaše číslo.“

Zapýřila jsem se. „Ach, malá chybička.“

„Patrně.“

„Nechci vás vyrušovat, ale ještě mě dnes čekají… eh… v baru! Slíbila jsem… kamarádovi, že se tam s ním sejdu. Ráda jsem vás viděla, lorde Ferrini,“ usmála se na něho koketně Jess, já ji přetrhnu! „Bello, uvidíme se později,“ prohodila ke mně napůl cesty a už na svých vysokých podpatcích, vyšších než mých, odcházela pryč. S Ferrinim jsme osaměli.

„Jak se máte?“ zeptal se mě formálně.

„Celkem dobře. A vy?“ Při té příležitosti jsem si ho lépe prohlédla. Dnes zvolil šedivý oblek s bílou košilí, jak jinak než bez kravaty, a černé kožené polobotky. Slušelo mu to a vypadal zatraceně dobře. Oči mu zářily černozeleným ohněm.

„Měl jsem pár finančních úspěchů.“ Odmlčel se a znovu si mě prohlédl. Pocítila jsem silný nával horka.

„Bello, chtěl bych se vám omluvit. Tehdy jsem byl velice hrubý a neomalený.“

Tvrdě jsem si odfrkla. „To nemusíte. Všechno jsem pochopila a za váš názor vás odsuzovat nemohu.“ Z nastávajícího vzrušení se stal vztek a já měla chuť otočit se a utéct stejně jako posledně.

„Vůbec nic nechápete.“

„Naopak, chápu to zcela dokonale! Dala jsem vám možnost políbit mě, ale odtáhl jste se. Výsledek je jasný.“

„Ničemu nerozumíte!“ zahřměl a pevně mě chytil za obnažené paže. Jeho dotyk mě zastudil, zabolel i vzrušil zároveň. „Myslíte, že vás nechci? Že po vás netoužím?“ Tvrdě si mě na sebe přirazil, což opravdu bolelo, bože, kůži měl jako kámen, a já ucítila jeho probouzející se erekci. Srdce se mi splašeně rozbušilo. „Dychtím po vás od prvního okamžiku, a když jste se mi objevila u prahu dveří, málem jsem neodolal a podlehl vám. Ale nesmím! Ohrozil bych tím jak vás, tak sebe. Je to příliš nebezpečné.“

Teď nastala ta chvíle, kdy mě měl pustit a odtáhnout se, Ferrini mě však stále držel. Byli jsme na sebe nalepení tělo na tělo, jeho tvrdá erekce mě tlačila do slabin a prsty měl obtočené kolem mých rukou těsně pod rameny. Jeho dotyk zjemněl, ale neodstoupil ode mě.

Bojoval sám se sebou. Jeho pohled žhnul, sálal a já se klepala, vzrušení mi proudilo celým tělem a mozek se mi rázem přesunul do kalhotek.

„Ach sakra!“ vykřikl nahněvaně Ferrini, Edward, a náruživě spojil naše rty. Nemohla jsem popadnout dech, byl to spalující a brutální polibek, jaký jsem nikdy nezažila. Divoce drtil mé rty, až mě napadlo, že na nich budu mít modřiny, ale líbilo se mi to. Až moc.

Netušila jsem, jestli je náš první polibek i náš poslední, ale rozhodně jsem se tím nehodlala zaobírat. Kolena se mi z toho tlaku podlomila, avšak Edward mě pohotově zachytil a obmotal mi paže kolem pasu.

Nabral mé hnědé vlny do hrsti a jemně mi zvrátil hlavu. Jazykem mi pronikl do úst, aniž by čekal nějaký odpor, který se samozřejmě nekonal. Byl náruživý, zkoumal mou ústní dutinu jako nikdo předtím a náš polibek se stával houževnatějším, nádhernějším. Jehličky slasti mě probodávaly jako jehla šicího stroje látku. Bylo to nepopsatelné.

Na okamžik se odtáhl a já uviděla jeho přimhouřené skleněné oči s dlouhými řasami, jak se třpytily ve svitu lampy, slunce dávno zapadlo. Byli jsme u sebe tak blízko, že jsem cítila jeho zvláštní sladkou vůni, která ale nepřipomínala kolínskou, nýbrž nezvyklé lidské pižmo. Ale na to bylo příliš příjemné, kořeněné. Nechápala jsem to.

„Promiň, Bello,“ vydechl, „ale nemůžu si pomoct. Děláš se mnou šílený věci.“

„Ještě,“ vydechla jsem jakoby smyslů zbavená a tentokrát ho objala já. Obtočila jsem mu ruce kolem krku a přitiskla své rty na jeho. Polibky byly hladové a vášnivé, Edwardovo výrazná boule v kalhotách mluvila za vše a mé ztuhlé bradavky taktéž.

„Nahoru,“ zavzdychala jsem uprostřed té smrště rozkoše, „do ložnice… postele.“ Nevím, zda má věta dávala smysl, ale Edward pochopil. Odtáhl se, dotáhl mě ke dveřím a já v kabelce rychle zalovila pro klíče. Pár vteřin jsem s nimi zápolila v zámku, ale když cvakl a vchodové dveře se otevřely, vyřítili jsme se po schodech nahoru do čtvrtého patra. Z jeho hrdla vycházel smích zpola doplňovaný vzrušujícím vrčením; připomínal mi dravou šelmu, která honí svou kořist. Mě.

Smála jsem se po celou dobu, a když jsem doběhla nahoru, rychle jsem odemkla a zapadla do předsíně. Na několik vteřin jsem osaměla, ale mé náhlé vyjeknutí – hrané jen napůl – protože jsem Edwarda neslyšela přicházet, zachytil do svých úst.

Cestou do mé ložnice jsme ze sebe strhávali oblečení a do postele již doputovali zcela nazí. Měl úchvatné tělo, přesně, jaké jsem očekávala, dokonce bych řekla, že ještě lepší.

Rozložitá hruď rámovaná širokými rameny a svalnatými pažemi byla pastva pro dívčí oči. Nemohla jsem se na něho vynadívat. Můj Dionýsos. Pro dnešní večer byl celičký můj a já toho hodlala plně využít.

Dopadli jsme na ustlané podušky a přesunuli se doprostřed manželské postele. Nemohla jsem uvěřit, že je zde se mnou. V mé posteli, v mé náruči! Tyčil se nade mnou jako temný stín a učarovával mi. Sklonil se a přisál se mi na krk, vcucnul mou pokožku do svých úst a přejel po ní zuby, nebolelo to, ale přišlo mi, že je měl až příliš ostré. Zvláštní.

Nato už se ale posouval níž až k mým obnaženým ňadrům. Bradavky mi stály v pozoru, vyzívající k polaskání, neodolal. Nejdříve mi po jedné přejel jazykem, druhé prso hnětl dlaní, a poté ji ovinul rty a lehce skousl. Střípky bolesti mi vystřelily do celého těla a usadily se v rozkroku v podobě neúnosné touhy. Byla jsem již zvlhlá, připravená na jeho vstup.

„Edwarde,“ zasténala jsem a zcela roztáhla kolena. Jenže místo toho, aby se uvelebil v kolíbce mých stehen, sunul se stále níž, studeným jazykem mi vjel do pupíku, hlasitě jsem u toho zasténala, a poté až k samotnému zdroji mé touhy. Byla jsem tam celá holá, neměla jsem na své mušličce jediný chloupeček, ani nevím proč, ale depiluji se již odnepaměti.

Jeho náhlé zalapání po dechu mi sdělovalo, že na to právě přišel. Nechápu, proč mé počínání každého rozhodí.

„Ach… bože! Jsi překrásná! Tak nádherná!“ šeptal horečnatě a mně jeho lichotky vháněly červeň do tváře. Chladnými prsty mi přejel po plochém podbřišku a zabrousil až do hladkých závojíčků mé štěrbinky. Nahlas jsem zasténala a prohnula se v zádech.

„To je ono, ukaž mi, jak moc mě chceš.“

Dlouhým štíhlým prostředníčkem do mě znenadání vnikl a já zasténala tak nahlas, až jsem se zastyděla.

„Ježíš, Bello, jsi tu tak hladká, vláčná,“ sténal potichounku a políbil mě na bříško. K prvnímu prstu přidal druhý a začal jimi pomalu kmitat. Má tužba se vzápětí zvýšila o sto dvacet procent. Bylo to nesnesitelné, vzrušující, příjemné i nepříjemné. Nikdy jsem nic podobného nezažila.

„Edwarde! Já už to nevydržím!“ Věděl, na co narážím, a tak se v mžiku vyhoupl nade mě a lákavým růžovým žaludem mi přejel po ústí mého ženství. Pravda byla taková, že ho Všemohoucí v jistých patiích velice hojně obdařil, až jsem měla strach, že se do mě nevejde.

Skutečnost však byla docela opačná. Zapadli jsme do sebe jako dvě skládačky. Skoro hrubě do mě vnikl, rychle, až na samotný konec mého nitra, a já v životě nezakusila nic lepšího. Zmocnil se mě jako ta dravá šelma, byl nebezpečný, nádherný, živelný. Zažívala jsem něco neskutečného a nadpozemského.

Pohyboval se ve mně svižně a celou délkou, pokaždé ze mě skoro vyklouzl, ale včas se zarazil a pronikl zpátky hluboko do mé škebličky. Myslela jsem, že se z toho zblázním.

Svaly na rukou mu jenom hrály, jak si o ně opíral zbytek své váhy, a já se držela jeho ramen, jediného pevného bodu v mém rozjitřeném vědomí. Rty mi cucal, lízal, kousal bradavky i zbytek ňader a já se chvěla po celém těle. Řítila jsem se do výšin, když jsem si uvědomila, že se blížím k vyvrcholení. Ó můj bože! Je to vůbec možné?! Opravdu se to děje?!

„Ách, Kristeježíši! Nepřestávej, hlavně NEPŘESTÁVEJ!“ křičela jsem uprostřed nespoutaného vzrušení.

 „Carissima!“

Naše dechy se mísily, těla do sebe narážela, a já si přivlastnila jeho rty. Líbali jsme se jako o život, jazyky se proplétaly a oťukávaly, jeho penis do mě pronikal s obrovským potenciálem. Už jsem nemohla dál.

 „Sì, sì, cara mia, udělej se! Hned!“ Jeho rozkaz byl poslední kapkou a já se poddala nekonečné slasti a propadala se do hlubin dosud nepoznané extáze. Uspokojeně jsem klesala dál a dál do míst, odkud se nikdy nevrátím.

Chvění přecházelo do třesu, do bezmocného zmítání, křečí tak silných a líbezných i krutých, že mé hlučné sténání muselo být slyšet až v Japonsku. Vřískala jsem rozkoší a nebyla k utišení. Drsná a nezastavitelná slast ve mně vybouchla jako ohňostroj v soutoku mých roztřesených stehen, až do středu mého těla.

Och můj bože! Bože na nebesích, sladký, sladký Ježíši! Och! Ááách!

Přicházelo doznění, blažené přívaly chvějivé extáze na kůži celičkého těla. Srdce mi přestávalo bušit jako kladivo, dech se zklidňoval. Byla jsem vyřízená a ani si neuvědomila, že Edward došel svého vyvrcholení. Ale i tak. Můj první orgasmus!

„To bylo… bylo to-“

„Insormontabile.“

„Sì, nepřekonatelné.“ Jen s námahou jsem zformulovala celou větu. „To byl můj… první – pro kristovy rány! Já právě zažila svůj první o... orgasmus!“

Edward se šibalsky usmíval a oči se mu čtverácky blyštily. Něžně jsem ho pohladila po tváři. „Děkuji ti. Bylo to fantastické.“

„Prego,“ zasmál se, „i když děkovat bych měl spíš já. Ani netušíš, jaké to pro mě bylo, Bello. Nemáš ani zdání.“

„Věř mi, že představu mám,“ vydechla jsem dosud nepatrně omráčená z předešlého zážitku.

Pohnul se a já si uvědomila, že je doposud ve mně. Srdce se mi rozpumpovalo. V očích mu zajiskřilo a pohyb zopakoval, tiše jsem zavzdychala. Jeho úsměv se prohloubil, až se mu zablýskly bělostné zuby a začal se ve mně opětovně pohybovat. Touha se dostavila v plné síle.

Zapadali jsme do sebe až s podivem dokonale, jakoby naše těla byla pro sebe stvořená. Milovali jsme se, píchali, šoustali. Bylo to krásné. Mocné a něžné. Zatoužila jsem ho políbit, a tak jsem si ho za čelist přitáhla k sobě a hladově se vrhla na jeho rty. Polibky mi syrově oplácel a přitom do mě prudce pronikal. Byl jako přízrak, neskutečně nádherný noční tvor zalitý měsíčním svitem, jeho kůže se stříbřitě leskla, oči třpytily.

„Příliš se mi ve mně líbíš,“ vyhekla jsem při jednom z jeho nejsilnějších přírazů.

„Příliš se mi v tobě líbí,“ zasténal a dlaněmi se zapřel o dřevěnou pelest postele za mou hlavu. Pleskali jsme o sebe těly, hlasitě vzdychali a hekali, když vtom jsem uslyšela strašlivý zvuk praskajícího dřeva. S námahou jsem zaklonila hlavu a uviděla, jak dlaněmi rozdrtil část pelesti. Zalapala jsem po dechu, a jelikož jsem byla rozpálená a vnímala vše stokrát pestřeji než obvykle, zaúčinkovalo to na mě jako afrodiziakum. Uprostřed té neúnosné touhy a chtíče jsem nadzvedla jednu nohu a obmotala mu jí kolem boku. Takhle do mě mohl pronikat ještě hlouběji.

„Ježíš… Kriste! Ano! Víc! Šoustej mě víc!!!“  Opravdu jsem to říkala já? Ta polopanenská šprtka? Za každých okolností slušná a poctivá?

„Chci tě zezadu,“ zavrčel, vyšel ze mě a zručným pohybem mě přetočil na břicho. Automaticky jsem si klekla na všechny čtyři, ruce složila na rozštípanou pelest a bradu si opřela o vršek dlaně. Hrubě roztáhl má stehna a vzápětí do mě vniknul s majetností vládce. Jeho přírazy byly nyní drsnější, pevně mě držel za boky a nesmlouvavě mě opíchával zezadu. Přesně tak, jinak jsem tomu ani říkat nemohla.

Rytmicky do mě přirážel, zkušeně a tvrdě, a pak se mi položil na záda. Vychutnávala jsem si chlad vycházející z jeho hrudi, byla jsem za něho vděčná, poněvadž jsem hořela tak moc, že jsem se bála, abych nevzplála. Užívala jsem si Edwardovo tíhu, líbilo se mi, jak do mě proniká, znovu a pořád. Óh bože! Ach můj bože! Se steny jsem pootočila hlavu a podívala se na svého milence. Byl vážný a důstojný, usmíval se, ale čišel z něho hněv.

„My Goddess! Amore mio, ti amo, per sempre!“ Vnímala jsem ho jen napůl, ale slovům jsem rozuměla. Panenko skákavá! Myslel to vážně? Narůstající tlak v mém klíně mě však přinutil na to zapomenout a soustředit se pouze na jeho penis klouzající mou pochvičkou.

Zhluboka jsme oddechovali; bral si mě úplně do dna. Zakousla jsem se do vlastního zápěstí, abych neječela slastí a on mi rukou zašátral pod břichem. Hledá můj klitoris, došlo mi. Ach ano! Můj ty bože ano!

Vyjekla jsem, když můj pupen touhy objevil a prsty ho začal něžně třít a hladit a mačkat. Z pootevřených rtů mi vyšel zatřený sten. Edward mě dál probodával zezadu a já se blížila k druhému orgasmu. Nemohla jsem pokračovat, byla jsem zcela bez sebe, v extázi a druhé vyvrcholení mě dostihlo v ještě mohutnějších přívalech než předtím.

„Áááách…!“ Prohnula jsem se v zádech jako luk a zaklonila hlavu. Provokativně jsem našpulila zadeček, který Edward uchopil do svých rozložitých dlaní a došel vrcholu krátce po mně.

Můj orgasmus byl naprosto jiný než předešlý. Spojení jeho vnikajícího penisu a prstů na mém poštěváčku bylo nesnesitelné. Byl krutější, živočišnější a izolovanější. 

Zcela zmožená jsem padla do rozházených přikrývek a Edward vedle mě. Nemohla jsem udržet rozevřená víčka, únava mě přepadla jako blesk z čistého nebe. Naprosto vyčerpaná jsem se stulila ve studené náruči svého lorda, který přes nás přehodil peřinu, a já usnula do několika vteřin. Nejkrásnější den v mém životě.

Moc moc vám všem děkuji za komentáře, vždycky mě hrozně potěší, když vidím, že mi v administraci naskočil další nový. :D Takže, mí milí čtenáři, jen tak dál a těšte se na příští kapitolu, protože se konečně začne něco z části dít. :D Lady S.

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 5. kapitola: