Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha XXVII.

04.12.2010 (18:15) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1880×

„Co s ní uděláme?“ zeptal se mě Alec ledovým hlasem, ale cítila jsem, jak moc ho to bolí. Smutně jsem se na něj podívala a on vyčetl mé myšlenky. Musíme se vydat na cestu...

„Jsem si jistá, že o tom rozhodnou Volturiovi. Naše rozhodnutí by mohlo být ovlivněné emocemi a možná i ukvapené,“ řekla jsem a nenašel se nikdo, kdo by mi chtěl odporovat. Možná, že se někdo takový našel, ale nikdo nic neřekl nahlas a to bylo hlavní.

Měla jsem ohromné nutkání skočit jí po krku a uškrtit ji, zničit, zabít, roztrhat na kousky a ty kousky spálit v ohni, ale neudělala jsem to. Místo toho jsem tam němě stála a pozorovala jsem její zuřivý obličej. Museli jsme odejít z plesu dřív, ale mně se tolik nechtělo. Došlo mi, že jsem Edwardovi ukázala to, že ho miluji. Ale… Co když s ním nechci být? Tedy, ano, je to přesto to, po čem jsem toužila celou tu dobu, ale najednou nevím. Toužím zničit Bree, ale zároveň si ze všeho nejvíc přeji, aby umírala dlouhou a pomalou smrtí. Volturiovi budou jistě nadšeni, že jsme ji chytli.

Jak je možné, že jsem schopná vést armádu upírů, kteří slouží Volteře, a nezaváhat ani na okamžik. Vždy se rozhodnout správně a vědět, co je nejlepší, když jde do tuhého. Dokážu vytvořit štít, který může ochránit mě i mé přátele, ale nedokážu zabránit jednou jedinému upírovi, aby mi tolik ubližoval? Nedokážu se na něj podívat, aniž bych cítila tu vášeň, která mnou probíhá. To mravenčení v celém těle a tu šílenou nervozitu. Jsem stále ta slabá Bella, kterou jsem byla jako člověk. Hloupá a naivní...

Je tohle možné? Můžu ho tolik milovat, ale zároveň ho tolik nenávidět? Vysmekla jsem svou ruku z té jeho a přešla jsem k Bree, abych se lehce dotkla její ruky. Při tom dotyku jsem na ni přenesla svůj štít, který jí nedovolí, aby se pohnula. Je to kruté, ale já k ní necítím lítost, cítím jen nenávist! A je tak velká, že mi připadá nezdolná. Uvnitř mého nitra se rozhořely plameny a já jsem se jen stěží udržela, abych se na ni nevrhla.

„Půjdu se převléct, sejdeme se ve Vašem domě?“

„Jistě, Bello,“ odpověděla mi Alice a chytla za ruku Edwarda. Díval se na mě poněkud zmateně, ale i smířeně a chápavě. Já jsem z toho nechápala nic! Emmett s Jasperem drželi pevně Bree, která se proti své vůli nemohla ani pohnout. Výsměšně jsem se na ni podívala a ona mi věnovala pohled, který byl plný nenávisti. Není radno zahrávat si s někým, jako jsem já a Alec Volturi.

Rozeběhla jsem se směrem k našemu domu a slyšela jsem Aleca, který běžel za mnou. Neotáčela jsem se, vběhla jsem do svého pokoje a stáhla jsem ze sebe ty nejkrásnější šaty, jaké na světě existují, abych si mohla vlézt pod sprchu. Nechala jsem horkou vodu, aby bičovala mé tělo a snažila jsem se přemýšlet. Vlasy, které ještě před chvílí držely tvar, nyní získaly vzhled mokrého zacuchaného uzlu, ale bylo mi to jedno. Vytáhla jsem ze zbytků účesu všechny sponečky a vmasírovala jsem do nich šampon s kondicionérem.

Opláchla jsem se a vylezla jen zahalená v ručníku. Trochu jsem se zděsila při pohledu do zrcadla, protože veškeré líčení, které se mi tolik líbilo, zůstalo jen jako černé kruhy pod očima, jež způsobila řasenka. Pomocí tampónků, které slouží k odlíčení obličeje, jsem se odlíčila. Na plese mě snad nebude nikdo postrádat, a kdyby ano, tak dnes mě už hledat nebudou. Mrzí mě, že jsem se nerozloučila se svými novými přáteli, ale možná je to tak lepší. Už neplánuji návrat. Vyčistila jsem si zuby a ústa jsem si vykloktala ústní vodou. Rozčesala jsem si mokré vlasy a hned jsem je vyfoukala fénem.

Své tělo jsem pak namazala tělovým mlékem a oblékla jsem se. Hned potom jsem své suché a rovné vlasy natupírovala tak, aby objem mých vlasů vypadal větší. Černé linky kolem očí skvěle pasovaly k mé nové image, rudá rtěnka zvýraznila mé rty a já jsem byla spokojená. Rudá halenka a černé džíny, to je podle mě zcela jednoduchá kombinace, která nemůže nic zkazit. Červené boty na podpatku a mám vše, co potřebuji.

„Bello, já... chtěl jsem se tě jen zeptat… Já vím, že je to jen tvá soukromá věc, ale… Vracíš se k Edwardovi, když víš, jak to doopravdy všechno bylo? Myslím, že by bylo rozumné, kdybys mu řekla, že my dva spolu nic nemáme,“ naznačil mi taktně to, že Edward na něj nebyl zrovna příjemný. Já to vím, sakra! Naprázdno jsem se nadechla a obrátila jsem k němu svůj pohled.

„Alecu, věř mi, že to není lehké. Vůbec netuším, co bych měla dělat. Prosím, hraj, že jsi můj přítel… Prosím,“ vzlykla jsem naprázdno a on mě objal. Cítila jsem, že v něm mám oporu, že je to někdo, kdo vedle mě bude stát, když mi bude nejhůře. Pravý přítel, kterého v tyhle těžké chvíle nejvíce potřebuji.

„Neboj se, udělám to, co budeš chtít, vždyť jsem tvůj nejlepší přítel.“ Však já vím, pomyslela jsem si a pevně jsem ho objala. Uklidnila jsem se a vydali jsme se k domu, který tak dobře znám. Proč se cítím mizerně tím víc, čím blíž jsem tomu domu? Všichni nás už čekali a Esmé mi radostně padla do náruče a děkovala mi za to, že jsem je vymanila z moci, kterou je ovládala Bree. Byla jsem tím trochu zaskočená a nic jsem jí na to neodpověděla.

Stála jsem těsně vedle Aleca a všímala jsem si nenávistného pohledu, který mu věnoval Edward. Trval do chvíle, než si všiml, že ho pozoruji. Pak už své emoce nedal znát. Držel se v ústraní a neustále po mně pokukoval.

„Takže chceš jet do Volterry?“ zakončil Carlisle své vyptávání.

„Ano, chci. Pojedu tam a promluvím si s Arem, vím, že on bude tuto situaci moct posoudit podle svého nejlepšího uvážení. A pak, možná tam zůstanu.“ Poslední větu jsem říkala nejistě, protože jsem ještě nebyla pevně rozhodnutá. Slyšela jsem to překvapení, které zaznělo pokojem. Ticho by se dalo krájet a napětí viselo ve vzduchu.

„To tedy ne!“ zahřměl Edward a já jsem se na něj rozčíleně podívala. Chce mi rozkazovat?! Nemá na to právo, žádné právo, které by mě donutilo, abych tu zůstala! Toužila jsem mu prudce odvětit nějakou ne příliš vybranou verzí, ale nestihla jsem to.

„Myslím, že potřebuji na lov,“ omluvil se Alec a vycouval ze dveří. Následovali ho všichni ostatní s podobnou výmluvou, až jsem nakonec zůstala v pokoji sama s Edwardem.

„Bello, ty nemůžeš zůstat ve Volteře!“ rozkřikoval se a já jsem se postavila do bojovné pozice. Vadil mi ten tón, kterým mi rozkazoval, že nemůžu odjet. Nejsem jeho majetek, ani nic jiného!

„Proč bych nemohla jet? Volterra je můj domov!“

„Ne, není,“ zesmutněl. „Tvůj domov není Volterra a její hradby. Ani sklepení, ve kterém se ukrývají upíři. Tvůj domov je tady, s námi, se mnou,“ odříkával a já jsem se trochu zklidnila. Dívala jsem se do jeho tváře, která nyní byla plná utrpení. Chtěla jsem k němu přejít a pohladit ho po tváři hebké jako samet, ale nemohla jsem. Nemůžu mu dávat falešné naděje, když si nejsem jistá svými city. Spolu s projevem Edwardových emocí ze mě vyprchala veškerá bojovnost, kterou jsem dosud měla.

„Alec už volal Jane, dnes vyrážíme do Volterry. Je mi to líto, Edwarde, ale já tu nemůžu zůstat. Je možné, že dřív to šlo, ale… Co bylo, to bylo. Nikdo to už nevrátí,“ řekla jsem se sklopenou hlavou a předstírala jsem, že mě nejvíc na světě zajímá vzor na koberci.

„Co on má a já ne?“ řekl a v tu chvíli stál těsně vedle mě. Zvedl mi hlavu a donutil mě tak, abych se dívala do jeho tváře. Byla jsem nervózní víc, než kdykoli jindy! Dívala jsem se do jeho očí, které zčernaly touhou. Ať mě nepolíbí, prosím, ať to nedělá! Chtěla jsem mu něco říct, ale ztratila jsem všechna slova a v krku jsem měla sucho jako na poušti.

Nakláněl se ke mně a čekal na odpověď. Těžko bych mu ale vysvětlovala, že neexistuje nic, co má Alec a Edward by to neměl. Oba jsou citliví, chápaví, milí, krásní, chytří, dokonalí, jediný rozdíl mezi nimi je ten, že jednoho miluji, zatímco ten druhý je můj nejlepší přítel! Přiblížil své rty skoro nadosah těm mým. Jedna část mého já toužila po tom polibku, který se blížil, ale ta druhá prosila, aby se nestal. Podkopal by všechno soustředění! Cítila jsem jeho dech na své tváři a modlila jsem se, aby nenastal ten polibek, to nejde!

„Prosím, nedělej to,“ zašeptala jsem, když jsem viděla, jak se jeho rty přibližují k těm mým.

26. kapitola - Shrnutí - 28. kapitola

Tak co tomu říkáte? :-)

Dnešní kapitola je sice o něco kratší, ale doufám, že se za to na mě nebudete zlobit. uvítám každý Váš komentář a doufám, že jich tu pár necháte. :-)

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha XXVII.: