Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S láskou, Neznámý - 5. kapitola

05.02.2011 (08:45) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3046×

„Bello, já tomu nerozumím,“ šeptl tiše, že jsem si nebyla jistá, jestli řekl právě to.

„Čemu nerozumíš, Edwarde?“ otázala jsem se.

„Tobě,“ odpověděl prostě. Nechápavě jsem se na něj dívala a nevěděla, co říct. O čem to mluví? „Copak ty to nevidíš?“ dodal. To snad ne! To nedělá!

5. kapitola

Cítila jsem splašený tlukot srdce po celém těle. To snad nechce udělat, snad mi nechce říct žádné zamilované řeči… Vždyť to teď bylo tak fajn. Co bych mu na to řekla?

„Bello? Jsi v pořádku?“ vyrušil mě jeho hlas. Snažila jsem se uklidnit a zhluboka jsem se nadechla.

„Udělalo se mi nějak zle,“ zašeptala jsem. Sice ne přímo zle, ale raději mu to řeknu takhle, než mu přiznat, že mě tak vyděsilo to, co by mi mohl říct. Vyděšeně mě pozoroval a potom mě chytl za ruku.

„Myslím, že to necháme na jindy,“ řekl posmutněle. Nevěděla jsem, co na to říct, tak jsem jen kývla na souhlas. Zvedli jsme se z lavičky a on mou ruku stále nepustil.

Šli jsme vedle sebe tiše a já neustále hypnotizovala naše ruce. Zřejmě si všiml mého pohledu, protože mi po chvíli ruku pustil a nabídl mi rámě.

„Děkuju,“ špitla jsem.

„Není zač, nebudu přece riskovat, že se mi tu složíš,“ zazubil se na mě jeho povedeným úsměvem. Trochu mi odlehlo, v tom úsměvu jsem znovu viděla toho veselého Edwarda.

„Víš, co mě teď napadlo?“ vyhrkla jsem.

„Ne, ale ty mi to jistě prozradíš.“

„Kam se poděla Mandy? Jak je možné, že jsem ještě na škole, když se vídáme dál?“ chrlila jsem ze sebe. Úplně jsem ožila při vzpomínce na tu blonďatou káču. Edward se vedle mě rozesmál.

„Proč bys nebyla na škole?“

„Tvrdila mi, že si ani neškrtnu, pokud se budeme vídat,“ odpověděla jsem mu trochu podrážděně, protože se mě dotkl jeho výsměšný tón.

„Bellinko, vždycky všemu tak lehce uvěříš,“ řekl jemně a zastavil se. Otočila jsem se k němu a pohlédla mu do tváře. Osvěcovala mu ji lampa, ke které jsem stála zády, takže on mi do obličeje neviděl. „Trošku jsem si s ní promluvil,“ dodal, mrkl na mě a na tváři se mu objevil široký úsměv.

„Co jsi jí řekl?“ I když jsme od sebe stáli kousek a pohled na něj mi skoro bral dech, snažila jsem se zůstat u tématu. Nepoddat se té krásné chvíli, kdy jsem jeho rty měla nadosah, protože to by přece vše mohlo zkazit.

„To není podstatné, nemusíš se jí víc bát.“ Znovu se sladce usmál a pohladil mě po vlasech. Proč mi to tak ztěžuje? Jedna část mne by ho hned chtěla políbit, ale ta druhá mi říká, že to není správné. Co když ke mně cítí něco víc a já ještě nejsem schopná vrátit mu to stejným způsobem. Přece bych s někým neměla být jen proto, že on je možná zamilovaný do mě. Proč mě pořád neopouští myšlenka na Neznámého? Vždyť on o mě nebojuje, už jsem si to řekla jednou. Proč to nestačí?!?

„Na co myslíš?“ šeptl mi do ucha a byl tak blízko, že mi přejel mráz po zádech. Srdce se mi znovu rozbušilo. „Chtěl bych něco udělat…“ Podíval se mi zblízka do očí a potom se pomalu přiblížil. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani jedinou hlásku, protože celé mé tělo toužilo po tom, aby se jeho rty konečně dotkly těch mých. Přivřela jsem oči a čekala, co se stane.

Znovu mě pohladil po vlasech, propletl jimi svou ruku a trochu si mě přitáhl blíž. Cítila jsem chvění, zvláštní pocit v břiše. Pootevřela jsem oči a pohlédla do těch jeho, které mě hypnotizovaly. Asi v nich vyčetl souhlas, protože se naklonil a jeho rty se lehce otřely o ty mé. Šimrání v břiše se ještě znásobilo a začalo pohlcovat celé tělo. Chtěla jsem víc. Rukou jsem si našla cestu k jeho obličeji a jemně si ho přitáhla. I když jsem se nedívala, cítila jsem, že se usmívá. Naše rty se lehce dotýkaly a já si najednou přišla jako z jiné planety. Jako by kolem mě nic neexistovalo, jako bychom existovali jen my dva. Otřel svůj nos o můj a naše rty spojil úplně. Dotkl se jich jazykem a já pootevřela ústa. Naše jazyky se proplétaly v souhře a celé mé tělo se chvělo.

„Je ti zima?“ zeptal se, když se naše rty oddělily.

„Ne,“ odpověděla jsem popravdě. Nebyla mi zima, to chvění způsobil on, jeho polibkem.

„Dlouho jsem toužil tě políbit,“ zašeptal. „Ale myslel jsem, že vše zkazím, a taky, že nemáš zájem.“

„Já, no vlastně, Edwarde," nevěděla jsem pořádně, co mu na to mám říct. „Sama nevím, co cítím. Teda... ne, že by mi to bylo nepříjemné, to ne. Naopak, ale...," soukala jsem ze sebe věty, když mě přerušil.

„Ale co, Bello?"

„Nemůžu ti nic slíbit, Edwarde. Já nevím, co chci," šeptla jsem a byla jsem překvapená, že jsem to opravdu řekla.

„O žádný slib tě nežádám, Bello. Jen jsem tě chtěl políbit...," řekl a já v jeho tváři uviděla smutek. Co jsem to zase provedla? Jsem opravdu káča pitomá. Vždyť je na mě tak milý, podlamují se mi z jeho blízkosti kolena, ale přesto mě pořád něco táhne pryč od něj.

„Asi bych už měla jít," vypadlo ze mě najednou, „promiň mi."

„Nemám co. Tak dobrou noc," odpověděl a otočil se k odchodu na druhou stranu, než jsme oba bydleli.

Pohltil mě zvláštní pocit smutku. Proč všechno hezké musím vždy zbabrat?!! Pomalu jsem se vracela ke kolejím a v mysli si nadávala. Večer snad už nemůže být horší, myslela jsem si, ale pletla jsem se.

Když jsem přišla domů, na zemi na mě čekala obálka od Neznámého. Nechtěla jsem ji číst, bála jsem se toho, co v ní najdu. Bála jsem se, že nás viděl, nebo že nás neviděl. Nevěděla jsem, co chci. Bylo by lepší, kdyby se opravdu vypařil a já se na něj pokusila zapomenout? Čím mě tak omámil, že se pořád držím zpátky?

Sedla jsem si na postel a z obálky vytáhla papír. Cítila jsem se provinile vůči oběma.

„Bello,

vím, že jsem řekl, že ti nebudu psát, ale nejde to. Myslel jsem, že to dokážu, ale když tě mám stále na očích. Mám chuť jít k tobě, obejmout tě, políbit tě... Ale vím, že to nejde... Nemůžu čekat, že bys o mě stála. On je u tebe celou dobu, já jsem se zachoval zbaběle a přestal jsem ti psát. Utíkal jsem sám před svými pocity, ale už nemůžu utíkat.

Dal bych všechno za to, kdybys mi dala šanci. Vím, že je už asi pozdě, ale přece jen... Budu doufat. Brzy ti napíšu znovu, princezno. Snad se konečně shledáme.

S láskou, Neznámý"

<< // >>