Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti 5. kapitola


Přízrak minulosti 5. kapitolaDalší kapitola v rekordním čase. Vídíte, jak rychle příbývají kapitoly, když je dost komentářů=D.
Konečně se dočkáte a Cullenovi nám vkročí na scénu. Tahle kapitola nebude tak depresivní a snažila jsem se ji i kapánek odlehčit Marii Terezii. Však pochopíte.
Přeji příjemné čtení a při počtu dvaceti komentářů začnu pracovat na další kapitole.

5. kapitola



Skončila první zápis. Možná bych si také mohla začít psát deník a vypovídat se mu tam se vším co mě bolí a trápí, ale zatím budu číst tento. Deník dívky, která má být mou babičkou, a která měla jistě štěstí v lásce a v životě. Každý ho musí mít více než já. Hloupé štěstí...



Po celý víkend jsem si četla z deníků. Dostala jsem se až k jejím patnáctým narozeninám a během toho jsem se dozvěděla plno věcí.

Bella, podivné jí říkat stejným jménem, jako říkají lidé mě, měla podivný život. Vyrůstala ve střední vrstvě, takže si mohly dovolit soukromého učitele. Byla velmi vzdělaná na svůj věk a už v jejích třinácti letech jsem uviděla podobné ideje jako mám teď já.

Bylo velice vzrušující číst soukromí někoho jiného a žít tak, alespoň částečně, cizí život. Měla ho velmi podobný. Také byla ve škole přehlížená a to i když měla dobré známky, jak se ráda svěřovala. Čekala jsem, kdy se tam objeví lidé z těch obrázků, ale musela být mnohem starší.

V jejích patnacti letech si její maminka, mimochodem ta se jmenovala Renée, našla přítele. Bella nejen, že měla tvrdý život u spolužáků kvůli tomu, že s ní kdysi maminka utekla a ona teď byla bez otce, ale teď se k tomu přidal i její nový přítel, se kterým žila jen tak bez svatby. Prý zastávala názor, že svatba je dílem Ďábla. Ve škole to tak měla ještě horší, ale mamince se nesvěřovala. Bylo podivné, že se přestěhovaly pouze do Seattlu, ale když jsem si uvědomila, jak tehdy cestovali došlo mi to. Už tak se musely plahočit alespoň týden v dostavníku. A vzhledem k tomu, že byla Bella ještě malé miminko, když se tak stalo, muselo to být pro její matku daleko složitější.

Občas jsem se musela zasmát, jak si toužebně přála nějakou panenku nebo v pozdějším věku knihu. Dnešní děti by chtěly akorát tak nějakou počítačovou hru. Velice milovala sestry Brontteovy a Jane Austinovou. Pokládala to za velkou novinku a popisovala, jak moc by chtěla mít takové štěstí v lásce jako Elizabeth, Jane nebo Kateřina. Kdyby tušila, že svou lásku teprve potká, smála jsem se.

Bohužel po tom příjemně stráveném víkendu, kdy jsem zapomněla na starosti a soustředila se jen na deníky, začala škola a já už v 7 hodin ráno proklínala Marii Terezii a ty její osvícenské nápady. Ona nejspíš nikdy nechodila do školy, a tak ji nenapadlo, že každodenní vstávání může lézt na mozek. Určitě si spala do dvou odpoledne, pak se převalila na druhý bok, podepsala několik papírů, mezi nimiž byla i povinná školní docházka a spala dál. Vážně už mi to vstávání lezlo na mozek.

Ve škole jsem byla tak za minutu dvanáct, ale i tak bylo parkoviště plné. Angela ke mně jako každé ráno přiběhla a pozdravila.

„Ahoj Bello, tak jaký byl víkend?“ ptala se.

„Ahoj Angelo, víkend byl po dlouhé době skvělý. Konečně jsem myslela i na něco jiného,“ usmála jsem se na ni, čímž jsem ji pravděpodobně přivodila srdeční kolaps.

„To vidím, kdy jsi se naposledy smála?“ objala mě a já ucítila u srdce krásný pocit přátelství.

„Proč je tu tolik lidí? Nemělo by za chvilku zvonit?“ zeptala jsem se, když jsme se odtrhly.

„Jo, ale přišli noví studenti. Teď jsou v kanceláři a všichni se z nich můžou pos...“ odmlčela se decentně a já se rozesmála na celé kolo. Nebylo zvykem, aby Angela takhle mluvila. „Copak ty nevíš, že mají přijít? Jessica už to tady roznáší týden.“

„Ne, byla jsem nějak mimo,“ vysvětlila jsem jí. Pochopila, tak se dál neptala.

Pomalu jsme šly na první hodinu. Třída byla z půlky plná, ta druhá oxidovala na parkovišti a pomlouvala nové spolužáky. Chudáci, tohle si opravdu nezaslouží. Nikomu nic neudělali, ale úroveň mládeže na naší škole klesla o dost níž. To za dob Belly by se jistě chovali jinak.

Celý dopoledne jsem nad ní přemýšlela. S těmi novými jsem se neviděla a ani jsem po tom netoužila. Co jsem se zaslechla, ve třídách a na chodbě, jsou prý namyšlení a divní. S nikým se nebaví a mezi sebou tvoří páry. Je jich pět, podle všeho, a jen jeden je volný. Vzhledem k tomu, jak dívky vzdychaly při jakékoliv zmínce o nových spolužácích, musel být i pěkný. Za celou dobu jsem bohužel nezaslechla jejich jména. Jakoby se mi to snad vyhýbalo, ale už začínám být paranoidní.

Na obědě jsem si vzala Angelu stranou a řekla jsem ji, proč mám o dost lepší náladu.

„A ty říkáš, že od ní se dědí ta tradice s tvým jménem?“ ptala se mě nechápavě, když jsem ji vyklopila na co jsem za tím přišla.

„No jasně Angelo, jak jinak. Vždyť její matka se jmenovala Renée a já vím, že už nějakou perpnou chvilku mají všechny holčičky co se narodí, a divnými shodami se narodí jen jedna a jeden chlapec, jen já jsem vyjímka, jméno Isabella, po nějaké mé příbuzné,“ vysvětlila jsem ji zapáleně a připadala si jako nějaký archeolog, který našel nějakou rybí kost a neúnavně o ní diskutuje.

„Tak mi je jednou musíš pujčit, abych si to taky přečetla, zatím to zní zajímavě,“ mluvila na mě, ale já jsem už odcházela odnést tác s jídlem. Chodila jsem pozpátku, takže jsem neviděla kam jdu, jen jsem tušila.

Jenomže jsem do někoho vrazila a upadla jsem. Budu tam mít modřinu, protože ten člověk měl opravdu tvrdé kosti. Otočila jsem se a za mnou stála malá dívka s křídově bílou pletí, až skoro nezdravou, černými rozčepýřenými vlasy a zlatými oči. Vystrašeně jsem se na ni dívala a ona mi svůj pohled oplácela. Byla to jedna z toho obrázku, ale to je hloupost. Smířila jsem se, že já jsem na chlup podobná Belle, ale aby se našla další oběť téhle podivné genetické mutace? To je velmi nepravděpodobné.

Pořád stála přede mnou a dívala se na mě vystrašeně. Za ní se objevil mladík. S vlasy, které připomínaly lví hřívu a nečekaně i on byl jeden z těch lidí z obrázků. Kam jsem se to proboha dostala? Když mě uviděl, zarazil se a stejně jako ta dívka přede mnou i on na mě zíral poněkud vystrašeně a tvářil se jakoby nemohl uvěřit vlastním očím.

„Moc se omlouvám, nechtěla jsem do tebe vrazit. Nekoukala jsem se na cestu,“ promluvila jsem jako první a zahlédla jsem, jak nás sleduje celá jídelna.

„To je v pořádku. Jak se jmenuješ?“ zeptala se mě dívka krásným zvonivým hlasem, když promluvila bylo to, jako by se ozvala nějaká krásná zvonkohra a hrála nejhezčí píseň, kterou uměla.

„Isabella Mastersnová, ale pro přátele Bella,“ usmála jsem se na ni, ale jí jsem zase vyrazila dech a zírala na mě, jako na ducha. Mezitím k nám došel i ten kluk.

„Já jsem Jasper Hale a tohle je má sestra Alice Cullenová,“ představil sebe i ji. Jenomže, to příjmení jsem slyšela. Určitě jsem ho už někde viděla. Ano! Bylo na druhé straně u toho chlapce – Edward Cullen – a i ta jejich jména jsem viděla na druhé straně obrázků, ale jak se to mohlo stát? Jak se podobizny lidí, kteří měli žít před více jak sto lety dostaly do mé podlahy, když sto let jim opravdu není a jako duchové taky nevypadají?

„Promiňte, ale už budu muset jít na hodinu,“ vymluvila jsem se a rychle odnesla tác.

Při cestě do třídy jsem si uvědomila jedno. Opět se u srdce objevil ten podivný pocit. Tentokrát už to nebyla to nevydržitelná bolest, ale naopak radost. Jako by mi poskočilo a já se dočkala něčeho, na co jsem neuvěřitelně dlouho čekala.

 


 

Tak co, líbila se? Další až podle počtů komentářů.

4. kapitola <<< Shrnutí >>> 6. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti 5. kapitola:

 1
01.01.2012 [18:47]

77Alex77konečne som sa dočkala Cullenov....to som zvedavá na Edwarda......milujem tuto poviedku! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!