Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Possibilities of future world - 13. kapitola

07.10.2010 (19:45) • Texy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1069×

13. Bello, nic není, jak se zdá

Walter se na mě také podíval a usmál se.

„Neříkej, že si tě ještě žádný nevšiml. To není možné,“ říkal a vrtěl u toho hlavou.

„No opravdu. Tak se nad tím zamysli, vžij se do mé role člověka. Nemyslela jsem na to, že bych se snad zamilovala, myslela jsem jen na to, abych přežila. To bylo nejdůležitější,“ řekla jsem a Walter pokýval hlavou.

„Chápu. Já být na tvém místě, také bych se snažil přežít. Ale jak jsi to vůbec dokázala?“ ptal se zamyšleně.

„Mám přátele mezi poloupíry. To proto,“ odpověděla jsem a on se na mě překvapeně podíval.

„Vážně? Páni. Já žádného neznám. Tedy vlastně ano! Ta dívka, co přijela s tebou. Jak jen se jmenuje?“

„Amanda,“ procedila jsem skrze zuby a on luskl prsty.

„Přesně ta. První a jediná poloupírka, kterou znám. Je to stejně zajímavé, že se může stát něco takového. Poloupíři.“ Přemýšlela jsem nad tím, proč je to tak fascinuje. Jediný důvod, proč jsem je měla od začátku ráda, byl ten, že nemusí žít jen o krvi. Dokáží vydržet i na naší stravě nějakou dobu.

„Waltře? Jak ty to máš s přítelkyní?“ zeptala jsem se a on v tu chvíli posmutněl. Co se stalo?

„Bello, jsi jediná, komu o tom řeknu. Stále je to pro mě dost těžké. Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl o mé minulosti, jak jsem se dostal k Volturiovým? Neřekl jsem ti všechno.

Žil jsem několik let s jednou dívkou. Byla také upírka a chtěla se ucházet o místo v gardě. A víš, co se tam stalo. Já se dal k Volturiovým, ale ona,“ odmlčel se a stáhl obličej do bolestné grimasy. Měla jsem to nutkání ho pohladit po ruce, jen aby věděl, že tu jsem. Zhluboka se nadechl a zahleděl se kamsi do dálky, do vzpomínek.

„Ona se dala k Wyattovi. Nebylo by to nic hrozného, pokud by nebyla válka.“

„Válka?“ vyhrkla jsem a on se na mě otočil.

„Bello, tohle všechno je válka. Dobro se zlem, živí s neživými. Zatím vede neživé zlo, ale my, dobří, ať už živí či neživí, musíme vyhrát,“ řekl a zamračil se.

„Aha,“ zakoktala jsem se. „A ta tvá přítelkyně, proč to udělala?“ Možná jsem se neměla ptát, třeba to bylo nevhodné, ale nějak to samo ze mě vylétlo.

„Ona byla vždycky jiná. Potřebovala být originální, nechtěla se vázat. A tak si vybrala jeho,“ řekl to slovo s odporem. Nadechovala jsem se, že mu odpovím, ale on byl rychlejší.

„Když ho poprvé uviděla, všiml jsem si její reakce. Zamilovala se do něho. V tu chvíli za sebe hodila všechny ty roky, co jsme spolu byli. Nejhorší na tom je, že na ni stále nedokážu zapomenout, i když je vše ztraceno.“

„Třeba není, třeba jí časem dojde, že udělala chybu,“ namítla jsem, kdežto on opět zavrtěl hlavou.

„Ne, nevíš o Wyattovi vše. Když se od něho chce někdo odpojit, myslím tím někoho z jeho blízkého kruhu, nenechá ho. To už ho raději zabije. Takže buďto bude s ním, nebo mrtvá. Myslím, že víš, co si vybere,“ řekl a mně málem spadla brada.

„Bože, to je hrozné… to jsem opravdu nevěděla… promiň, neptala bych se tě na to,“ koktala jsem a on se na mě podíval se zdviženým obočím.

„Bello, tohle je má minulost, kterou si musím vyřešit. Myslím, že už vyřešená je, potřebuju znovu začít žít a ne se tu utápět v bolesti. Tak mi spíš řekni, jaké máš nároky na muže. Přeci jen už jsi víc v bezpečí.“ Zasmál se, protože zas taková pravda to nebyla.

„Ty mi tu řekneš něco tak strašného a chceš, abych ti říkala, jací muži se mi líbí?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Ano,“ odpověděl prostě a opřel se rukama o nějakou krabici, co tam stála. Nakrčila jsem čelo a zamyslela se.

„Waltře, tak já ti to teda povím, ale jenom proto, že to jsi ty! Jediné požadavky, které mám, jsou: ohleduplnost, citlivost, pochopení, a aby byl mým ochráncem,“ řekla jsem a zčervenala. Nikdy jsem nikomu nepřiznala, jakého bych chtěla přítele.

„Wow, o někom takovém bych věděl a mám pocit, že on by o tebe stál,“ informoval mě a já se zarazila. To by mě zajímalo koho.

„Ale prosím tě! Nikdo takový v okolí není. Nemyslím tím, že by ten dotyčný neměl ty vlastnosti, ale není žádný, který by mě chtěl,“ ujistila jsem ho, ale on se zasmál.

„Nepovídej. Právě kolem nás plave,“ ukázal do vody. Naklonila jsem se, abych viděla, a kolem zrovna proplouvali Cullenovi. Nejblíže byl vodník, kterého jsem v poslední době neměla ráda.

„Kecáš! Už dost, nechci se o tom bavit, budu v kajutě!“ křikla jsem přes rameno, když jsem naštvaně odcházela. Žádný Cullen o mě nestojí. A především já nestojím o Cullena. A hotovo!

Po strašně dlouhé době, dlouhé jako nevím co, jsme konečně uviděli pevninu. Já si jí všimla až v okamžiku, kdy nás o tom Walter informoval. Byla jsem neustále zalezlá v kajutě a vycházela z ní jen třikrát denně na jídlo.

S nikým jsem se nebavila a přemýšlela. O Austinovi. Kde vůbec byl? Byl v pořádku? Nestalo se mu nic? Nezapomněl na mě? A ostatní, jak jim se dařilo? Bohužel jsem neznala odpovědi.

A tak jsem celé dny četla nebo malovala. Do kajuty jsem si nikoho nepouštěla, chtěla jsem být sama. Walter za mnou každý den chodil, ale i jeho jsem odmítala. Nevím, jestli mi rozuměl, ale vždy mi říkal jedno:

„Bello, nic není, jak se zdá.“

Pokaždé jsem ho poslala do háje, ale téhle jeho věty se nezbavila. Co měla sakra znamenat? Nechtěla jsem nad tím přemýšlet, ale někdy jsem k tomu zabrousila. Stejně jsem nic nevykoumala, ale alespoň jsem zabyla čas.

Všichni šli na palubu a já je následovala. Před námi se tyčil malý ostrov. Všimla jsem si, že je tam molo, ke kterému naše loď mířila. Čím víc jsme se blížili, tím jsem byla nervóznější. Ale proč?

„Tak jsme tady, dámy a pánové. Na ostrově se nachází jediný dům, ve kterém budete bydlet. Mám za to, že všichni už nás očekávají. Neostýchejte se a vybírejte pokoje!“ vyzval nás Walter, když jsme zastavili u mola a kolem se shromáždilo několik upírů, aby mohli odnosit věci. Chtěla jsem vystoupit, když se objevila Jane.

„Bello, pojď se mnou, vybrala jsem ti pokoj,“ informovala mě a než jsem se nadála, běžela se mnou v náručí k obrovskému domu.

„Jane? Co blázníš? Já dokážu jít sama!“ odporovala jsem a chtěla, aby mě pustila. Marně.

„Já vím, ale chci tě tam sama donést. Jaká byla cesta?“ zeptala se. Zamračila jsem na ni, ale ona se zasmála. Vběhla do domu, ale než jsem si toho pořádně všimla, byla jsem v nějakém pokoji.

„Tak a jsme tady,“ řekla a ukázala na pokoj. Byl překrásný, to ano, ale neskutečně obrovský. K čemu?

„Jane?“

„Ne, nekritizuj.“

„Jak to víš?“

„Alice,“ odpověděla prostě a usmála se. No jo, budoucnost.

„Jane, mohla bych být sama? Potřebuji se vysprchovat a vyspat,“ řekla jsem a ona se zase usmála.

„Jasně, za chvíli tu budeš mít zavazadla.“ A s tím odběhla. Začala jsem se svlékat, ale když jsem uviděla tu obrovskou postel, neodolala jsem.

„Alespoň na chvilinku,“ zašeptala jsem a lehla si. Neměla jsem to dělat. Noci na lodi udělaly své a já ihned vytuhla.

Seděla jsem v parku na lavičce a někoho vyhlížela. A objevil se dědeček. Takže jsem usnula? Zase sním?

„Dědečku?“ zeptala jsem se, když se ke mně blížil.

„Bello! Dlouho jsem tě neviděl. Jak se máš?“ Sedl si vedle mě a podíval se mi do očí.

„Jak se mám? Ten, kterého miluji, mě nemiluje, nevím, kde je Austin. Nevím, kde jsem. Takhle se mám,“ odpověděla jsem a odvrátila hlavu. Do očí se mi hnaly slzy. Ucítila jsem kolem ramen jeho ruku.

„Holčičko, neboj, všechno se urovná. Vždyť všechno má svůj čas. Musíš bojovat,“ řekl a já se zasekla.

„Všechno má svůj čas? Bojovat? Dědečku, nechceš mi to ještě vysvětlit?“ Otočila jsem se na něho a on se usmál.

„Na to první odpověď znáš. A to druhé? Bello, blíží se nebezpečí. Musíš bojovat, nesmíš se vzdát. Je jen na tobě, jak se zachováš. Je jen na tobě, jestli přežiješ,“ odpověděl mi a já ztuhla ještě víc, než jsem byla.

„Dědečku, ale já nejsem připravena bojovat,“ odporovala jsem mu, ale on se zvedl a pokrčil rameny.

„S tím už ale nic nezmůžu. A nezapomeň, v nouzi poznáš přítele!“ Otočil se a odcházel pryč.

„Dědečku, dědečku!“ volala jsem za ním, ale neotočil se. Nechal mě tu sedět a bylo mu jedno, že to nechápu. Že nevím, co tím myslel.

12. kapitola - Shrnutí - 14. kapitola

Děkuji za jakýkoliv komentář.

Autor: Texy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Possibilities of future world - 13. kapitola: